Invazivní meningokokové onemocnění

Invazivní meningokokové onemocnění je závažnou infekční nemocí, kterou způsobuje bakterie s názvem Neisseria meningitidis. Onemocnění nazýváme invazivní proto, že bakterie jsou masivně přenášeny krví do různých orgánů těla, kde působí rozsáhlá a vážná poškození (1).


SOUHRN: Autorka seznamuje s problematikou invazivního meningokokového onemocnění s důrazem na epidemiologii, klinický obraz a možnosti ochrany.
Klíčová slova: meningokok, invazivní, sepse, meningitida, očkování

SUMMARY: The author addressed the invasive meningococcal infection and stresses the epidemiology, clinical signs and prevention.
Key words: meningococus, invasive, sepsis, meningitis, immunization


Celosvětově je popsáno několik druhů této bakterie. V České republice se však téměř výhradně vyskytují dva typy, a to typ B, který působí onemocnění zejména mezi malými dětmi, a typ C, postihující starší školní děti a adolescenty. U dospělých jedinců (nad 25–30 let) se s tímto onemocněním setkáváme vzácně. V ČR onemocní meningokokovým onemocněním zhruba 150 lidí ročně, asi 10 % z nich nemoci podlehne. V ostatních evropských zemích je situace obdobná co do výskytu případů i typů meningokoka. Vysoký počet meningokokových onemocnění (včetně úmrtí) hlásí tropická Afrika, Jižní Amerika, ale i státy Asie či Indický subkontinent. Typy meningokoka se však mohou od těch našich lišit (1).

Zdrojem nákazy je vždy člověk, a to buď nemocný, nebo bacilonosič, infekce se přenáší kapénkami.
Meningokok se běžně vyskytuje v nosohltanu u určitého procenta lidí, aniž by jim způsobil vážnější obtíže. Problém nastává tehdy, pokud se v nově vzniklém kolektivu shromáždí takovýchto „nosičů“ více než 20 % (1, 2). Tehdy dochází ke vzplanutí onemocnění (bakterií je větší množství na malém prostoru, nabývají na síle a mohou se plně projevit).

Za nově vzniklý kolektiv považujeme skupinu lidí, kteří spolu tráví čas delší než 24 hodin. Jedná se hlavně o mládež na lyžařských zájezdech, školních výletech, letních táborech, studenty na kolejích, internátech, brigádách apod. Vznik onemocnění rovněž podporuje únava, nezvyklá fyzická aktivita, stres. Za rizikové proto považujeme i kratší dobu trvající hromadné pobyty provázené větší námahou, jako jsou například diskotéky, sportovní akce apod. Větší počet onemocnění se vyskytuje v zimních měsících.

Klinický obraz

Inkubační doba se pohybuje od 1 do 8 dnů. Onemocnění se rozvíjí velice rychle, někdy až dramaticky. Vývoj onemocnění však nelze dopředu odhadnout. Některý pacient se ocitne v kritickém stavu již několik hodin po začátku, jiný se do nemocnice dostane až za 24, výjimečně za více hodin.
Počátek onemocnění připomíná chřipku. Pacient má teplotu, stěžuje si na únavu, bolesti celého těla, bývá schvácený, často mívá bolesti hlavy. S rozvojem onemocnění se většinou na končetinách začínají projevovat známky krvácení (zpočátku drobné červené až fialové tečky). Může dojít k rozvoji poruch soustředění, komunikace, v těžkém případě může nemocný upadnout až do bezvědomí.

Rozlišujeme tři druhy invazivního meningokokového onemocnění. První z nich je tzv. sepse, tj. stav, kdy se bakterie masivně vyskytuje v krvi a svým působením vyvolává vážné změny v různých orgánech těla (ledvinách, játrech, mozku, krevním systému atd.). Tento stav hodnotíme jako nejzávažnější, probíhá nejrychleji, vyskytuje se zhruba u čtvrtiny pacientů, z nichž až 25 % umírá. Druhým typem je zánět mozkových blan, postihuje také asi čtvrtinu nemocných, rozvíjí se pomaleji, umírají na něj asi 2 % pacientů. Třetím a nejčastějším typem je kombinace sepse a zánětu mozkových blan, vyskytuje se u poloviny nemocných, umírá zde asi 5 % pacientů (1, 2).

Léčba

Pro úspěch léčby je rozhodující rychlost převozu do nemocnice. Lékem volby je krystalický penicilin, který podáváme ve velkých dávkách nitrožilně. Léčba trvá podle stavu pacienta 7–10 dní. Je možné podat také cefalosporiny třetí generace, pokud je pacient alergický na penicilin, můžeme užít chloramfenikol. Nemocný se neobejde bez komplexní intenzivní péče (3, 4).

Možnosti prevence a profylaxe

Invazivní onemocnění meningokokem podléhá hlášení a podle přesných pravidel je třeba zajistit osoby v blízkém okolí, tzn. ty, kteří s ním strávili uplynulé hodiny v blízkém kontaktu (rodina, spolužáci z lyžařského výcviku, z kolejí, internátu, spolužák v lavici apod.). Těmto tzv. úzkým kontaktům (věk v tomto případě nerozhoduje) je nasazena antibiotická léčba, aby se předešlo možnému vypuknutí onemocnění (1, 2).

Před meningokokem se můžeme chránit se očkováním. V České republice je možno očkovat proti čtyřem typům meningokokům, a to A, C, Y, W 135. Vzhledem k tomu, že se meningokok skupiny A na našem území prakticky nevyskytuje, je ochrana zaměřena hlavně proti meningokokům ze skupiny C, které nejvíce ohrožují starší školní děti, studenty a další mladé dospělé. Proti meningokoku skupiny B, který se vyskytuje na našem území a ohrožuje především malé děti, je v současné době vakcína ve fázi klinických studií. Dnes je v České republice možné použít tři druhy vakcíny.

První z nich je kombinovaná polysacharidová vakcína proti meningokokům skupiny A + C. Po jedné aplikaci trvá ochrana proti infekci 3 roky. Dále je na trhu konjugovaná vakcína proti meningokoku skupiny C, kdy po jedné aplikaci trvá ochrana proti infekci 5, maximálně však 10 let. Pokud trávíme čas převážně v České republice, případně v evropských státech, je dostačující očkování proti meningokoku skupiny C. V případech, že však vyjíždíme za exotikou (např. do Afriky), je namístě konjugovaná vakcína proti čtyřem typům meningokoka.

Toto očkování nespadá u běžné populace do kategorie povinných očkování v České republice, je dobrovolné, hrazené klientem a je možno o ně zažádat v Centrech pro očkování nebo u svého obvodního lékaře. Očkování je určeno školním dětem, žákům středních a vysokých škol, obecně řečeno mladým lidem zhruba do 25, případně do 30 let věku. Očkují se také pacienti po prodělaném onemocnění meningokokem a osoby, které byly v těsném kontaktu s nemocným, nejdříve však po doužívání antibiotické léčby, což bývá za 10–14 dní.

Pokud se očkování doporučuje mladým lidem, jistě je namístě otázka, jak postupovat při péči o dospělé, kteří se o mládež starají, jako jsou učitelé, vychovatelé, trenéři a další. Jedná-li se právě o ty osoby, které mladé provázejí na jejich vícedenních aktivitách, je možno se obecně řídit věkem jedince. Je-li mu více než 30 let, není infekce meningokokem pravděpodobná, nicméně očkování lze při velkých obavách z nemoci provést. Jednáli se však o člověka dlouhodobě nemocného, bude možná očkování po konzultaci s odborníkem doporučeno.


O autorovi: MUDr. Věra Pellantová, Ph. D. Centrum Očkování a cestovní medicíny, Klinika infekčních nemocí, FN Hradec Králové (PellantovaV@lfhk.cuni.cz)

Ohodnoťte tento článek!