Jak hospodárně nakládá s léky střední a starší generace?

Tento článek je zaměřen na hospodárné nakládání s léky. Výzkum prokázal, že čeští pacienti neumějí hospodařit s léky, hromadí je doma a nevyužité léky nevracejí do lékárny.

SUMMARY

This article addresses cost efficient use of medications. The research has shown that Czech patients do not use medications efficiently, they pile them at home and do not take the unused medication back to the pharmacy.

Ze všech stran slyšíme, že je třeba šetřit a dobře hospodařit. Dokážeme ušetřit na jídle, vybavení domácnosti i na dovolené. Dokážeme však dobře hospodařit s léky?Před třemi roky mě zastavila při odchodu z nemocnice, kde jsem pobývala jako pacient, redaktorka s mikrofonem a položila mi otázku, co bych udělala, kdybych byla ministryní zdravotnictví, pro úsporu finančních prostředků, že tento průzkum, který provádí, bude použit pro pracovní a informativní účely.

Tehdy první věc, která mě napadla, byla, že se podle mého názoru velice plýtvá s léky a by bylo dobré, kdyby každý z nás měl evidenci, třeba na CD, a při návštěvě lékaře by toto CD lékař dal do počítače a okamžitě zjistil, kdy a kolik léků bylo předepsáno jak u praktika, tak u specialisty a zda tyto léky byly též vyzvednuty v lékárně, případně za kolik korun. V současnosti funguje IZIP, což je internetový přístup ke zdravotním informacím pacienta, který využívá 1 023 325 pacientů a 9032 registrovaných zdravotníků oprávněných k zápisům.

I dnes je ovšem téma stále otevřené a živé a dosud nedostatečně řešené. Ceny léků jdou neustále nahoru, farmaceutické firmy přicházejí s neustále novými a dražšími léky, které pak klient na svém lékaři vyžaduje. Starší člověk má rád doma zásobu. Někdy se stává, že dostane lék od praktického lékaře, ten levnější, ale on si stejně ještě dojde ke specialistovi, který mu předepíše lék se stejnou účinností, ale dražší, a klient je pak spokojen, že si připlatil, a tedy bude lék určitě lepší.

Na tomto výzkumu bych chtěla dokázat, že se u nás velice plýtvá s léky, sice se zdá, že doplácíme vysoké částky, avšak v rámci Evropské unie doplácíme za léky jen deset procent, což je 800 Kč ročně. Ceny léků, přesněji řečeno doplatky, se v ČR mění dvakrát ročně a pokaždé o něco podraží. Ve výsledku to ovšem české zdravotnictví a nás všechny stojí miliardy korun ročně. (Lenka Petrášová, deník Dnes „MfD“, 31. 3. 2007) Tento problém by měli začít řešit zdravotníci prostým vysvětlováním o užívání léků. Lékař má kontrolu v chorobopisu, ví, kolik předepsal, měl by klientovi vysvětlit, že vršit zásoby léčiv by neměl, nejenže projde exspiračnídoba, ale lékař může lék stávající vyměnit za jiný.

K výzkumu jsem použila logickou metodu za použití anonymního dotazníku, založeného na náhodném výběru. Metodu výzkumu jsem zvolila kvantitativní – formou uzavřených otázek anonymního dotazníku. Výzkumný soubor tvořili klienti Všeobecné fakultní nemocnice od 40 let a dále neomezeně, náhodný vzorek 100 respondentů – muži 66, ženy 34.

Cíle výzkumu

1. Zjistit, kolik měsíčně utratí klienti za léky. 2. Kolik kusů léků (krabiček) mají doma v zásobě. 3. Kdo častěji léky předepisuje – praktik, nebo specialista. 4. Zjistit, zda klienti vracejí nespotřebované léky do lékárny.

Zhodnocení výsledků hypotéz průzkumu

Hypotéza č. 1: Domnívám se, že klient utratí za léky v průměru 200 Kč měsíčně. Hypotéza se potvrdila, zjistila jsem, že klienti zaplatí za léky v průměru 200 Kč měsíčně; 20 % respondentů zaplatí měsíčně do 100 Kč, 55 % respondentů do 200 Kč a 25 % respondentů do 300 Kč.

Hypotéza č. 2: Domnívám se, že od každého druhu léku mají doma v zásobě jednu krabičku navíc. Hypotéza se potvrdila, zjistila jsem, že 54 % klientů má doma jedno balení léků navíc; 32 % respondentů má 2 balení a 14 % má 3 balení.

Hypotéza č. 3: Domnívám se, že praktik i specialisté předepisují léky ve stejném objemu, neboť respondenti mohou navštěvovat více specialistů. Hypotéza se potvrdila, zjistila jsem, že 52 % předepisuje léky praktický lékař a 48 % specialisté.

Hypotéza č. 4: Domnívám se, že lidé mezi 40 až 49 roky vracejí nespotřebované léky do lékárny častěji než starší lidé mezi 70 až 79 roky. Hypotéza se nepotvrdila, zjistila jsem, že 100 % klientů nevrací nespotřebované léčivo do lékárny.

Závěry výzkumu

Hypotézy 1 až 3 potvrdily cíle. Hypotéza 4 se nepotvrdila. Domnívala jsem se, že mladší lidé jsou zodpovědní a nebudou litovat času, který věnují tomu, aby nespotřebované léčivo vrátili do lékárny. Nebude přesný ani roční průměr 800 Kč vydaných za léky, který je uváděn v periodiku MfD. Starší člověk nakupuje léky i bez receptu, např. proti bolesti, na klouby, paměť, zažívání (toto vše masivně podporované reklamou,) a potřebuje další zdravotnické pomůcky – obvazy, náplasti, dezinfekci.

Z toho vyplývá, že 800 Kč ročně nemůže stačit. Na druhé straně, kdyby se přestalo s léky plýtvat, bylo by i na léky dražší. Je na zdravotnících, aby neustále vysvětlovali a propagovali úsporu léků a na správnou míru uvedli tvrzení větší části populace, že si celý život platí, tak teď si dopřejí léků, kolik chtějí. Tito lidé si neuvědomují, že neplatili jenom za léky, ale byli solidární se všemi, kdo zdravotnickou pomoc potřebovali. A mimoto: zvýšená a nesmyslná konzumace léků může škodit zdraví.

Literatura
Výzkum a ošetřovatelství. Bártlová, S., Sadílek, P., Rothová, V. Brno, NCO NZO 2005.
Výzkum v ošetřovatelství. Farkašová, D. a kol. Martin, Osveta 2001.
www.izip.cz, Deník Dnes z 31. 3. 2007, Povědomí o výzkumu v praxi sestry a porodní asistentky, vyd. Ministerstvo zdravotnictví Praha 2002.

Bc. Zdenka Baumanová, Vrchní sestra LDN, FNKV Praha (Baumanova3@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!