Jak stomik prožívá svůj stav

Se stomickými pacienty pracuji 13 let. K této specializaci jsem se dostala, když bratr prodělal operaci podle Hartmanna pro tumor rekta. Začala jsem se zajímat o stomické pomůcky a ošetřování stomie a právě tehdy mi vrchní sestra nabídla funkci stomické sestry u nás v nemocnici.


SOUHRN: Autorka příspěvku popisuje práci stomické sestry s pacienty, se kterými se poprvé setkává již před operací. Tehdy je ideální zahájit edukaci pacienta, aby měl co nejvíce času se se skutečností stomického vývodu „smířit“, zorientoval se v sortimentu dostupných stomických pomůcek a vybral pro sebe nejvhodnější. Ani propuštěním z nemocnice po výkonu však kontakt sestry s těmito pacienty nekončí, avšak čím edukovanější pacient nemocnici opouští, tím méně komplikací bude s největší pravděpodobností řešit v budoucnosti.
Klíčová slova: stomie, stomické pomůcky, edukace


Bratr mi tehdy řekl: „To ber, budeš mít zajímavou práci.“ Sám se svoji stomii naučil dobře obsluhovat, byl optimistický, plný elánu a plánů do života. Obdivovala jsem ho, jak ji přijal a jak to dobře snáší, ale bohužel do roka zemřel.

Možná mě tato skutečnost ovlivnila a při edukaci se snažím s pacientem hodně komunikovat a navazovat přátelský vztah, abych získala jeho důvěru. Před operací stomii zakresluji a provádím edukaci, která se vždy mění podle potřeb pacienta, zda chce přijmout informace o stomii, stomických pomůckách, ošetřování stomie, stravování a vyprazdňování i o možných komplikacích se stomií. Většina pacientů tyto informace přijmout chce a jsou za ně rádi. Někteří je ale odmítají s argumentem, že si počkají, až jak dopadne operace, a nechají si pouze stomii zakreslit. Edukaci a zakreslení stomie provádím vždy po informování pacienta lékařem. Za těch 13 let mi zakreslení stomie odmítl jeden pacient a ten odmítl i operaci. Po operaci navštěvuji pacienta jedenkrát denně, kontroluji sáček a povídáme si, většinou mi vypráví svůj příběh, jak se dostal do nemocnice, který mi již řekl před operací, ale neodrazuji ho a funguji především jako jeho posluchač. Na standardní oddělení za ním docházím dvakrát denně, vybíráme vhodnou pomůcku a začínáme se ji učit obsluhovat. Jsou pacienti, kteří si bez problémů zkoušejí stomickou pomůcku, nebojí se sahat si na stomii a zvládají sebeobsluhu velice brzy.

Naopak někteří jsou plačtiví, depresivní, bojí se sáhnout si na vlastní tělo, stále se vymlouvají, že to nejde, že to nezvládnou. S takovými pacienty strávím hodně času. Tyto situace můžeme řešit s psychologem, kterého si ale někdy pacient plete s psychiatrem a říká, že není blázen, a jeho pomoc odmítá. Mám dobré zkušenosti s kontaktováním rodiny a s její pomocí při ošetřování stomie. Pacient se zklidní a nakonec se sám do ošetřování zapojí.

Pokud je pacient po chirurgické stránce zhojen, ale stále se bojí stomii obsluhovat, tzn., že je soběstačný, ale problém sebepéče nabourává psychika, překládáme ho, po dohodě s ním, na oddělení pro dlouhodobě nemocné při naší nemocnici, kde pokračujeme v nácviku ošetřování stomie. Toto se stává výjimečně. Určitě není dobře pacientovi před propuštěním jednou ukázat ošetřování stomie, dát mu plno letáků a zahltit ho informacemi najednou. Takový pacient se vrací a má problémy jak s ošetřováním, tak s psychikou.

Jsem ráda, že se můžu pacientům věnovat na plný úvazek, oni si to zaslouží.


O autorovi: Věra Nováková, Stomická sestra, Nemocnice Havlíčkův Brod (novakver@seznam.cz)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
3)
OR = 2,36, 95% CI 1,34-4,15, p = 0,003), resp. (OR = 2,42, 95% CI 1,22-4,81, p = 0,01
4)
OR = 3,22, 95% CI 2,28-4,55, p < 0,0001), resp. (OR 2,82, 95% CI 1,91-4,15, p < 0,0001
Ohodnoťte tento článek!