Jak umíme pracovat s bolestí v 21. století?

Léčba bolesti vždy byla povinností zdravotníků. Neléčení bolesti a utrpení nemocných v 21. století, kdy máme velké množství možností snížení utrpení, je velkým prohřeškem vůči etice. Má své ekonomické i sociální důsledky. Klíčová slova: bolest, léčba bolesti, edukace, komunikace s pacientem

Jak umíme pracovat s bolestí v 21. století

SUMMARY Treating the pain has always been the duty of the health care workers. Not alleviating pain and suffering in the 21st century when we have enough possibilities how to decrease suffering is a big ethical problem witch has its economical as well as social consequences. Key words: pain, pain treatment, education, communication with patient

„Bolest je vždycky zbytečná a zubožuje člověka. Za krátký čas udělá z nejskvělejšího ducha bytost štvanou, uzavřenou do sebe, soustředěnou na svá trápení, navíc neustále posedlou obavou z návratů jejích atak…“ (Dr. René Leriche)

Proč trpět bolestí? Život v 21. století nám nabízí využití množství medicínských úspěchů. Daří se úspěšně léčit onkologicky nemocné, zdokonalují se chirurgické postupy, šanci na život dostávají lidé, kteří by byli před nedávnem odsouzeni k přežívání nebo by jim život nebyl dopřán vůbec. Je velmi příjemné sledovat úspěchy, ale je třeba si uvědomit, že za většinou našich úspěchů je bolest, která provází diagnostiku i léčbu.

Bolest je subjektivní pocit a prožívání bolesti je velmi individuální záležitostí. Povinností zdravotníků není pouze vyléčit chorobu či napravit zlomenou končetinu, ale zajistit, aby všechny tyto procedury nemocný absolvoval s co nejvyšším komfortem, tzn. bez bolesti.

Úloha sestry v boji proti bolesti

Základním pilířem v boji proti bolesti je její hodnocení. Lékař hodnotí typ bolesti (akutní – chronická, nociceptivní – neuropatická). Podle tohoto zhodnocení nasadí nemocnému nejúčinnější analgetika. Hlavním úkolem sestry je hodnocení intenzity bolesti. Bolest se hodnotí na pravítkách VAS (vizuální analogová škála bolesti). Existuje široká škála možností hodnocení intenzity bolesti. Podle mého názoru se nejvíce osvědčila pravítka, kde je spojena VAS, numerická ratingová škála bolesti a vizuální škála smíchu (visual smile scale).

Bolest hodnotíme minimálně 4krát denně (ráno, poledne, večer, noc). Spánek je velmi důležitým ukazatelem pacientovy bolesti. Pokud nemocný trpí velkou bolestí, je jeho organismus zaplavován velkým množstvím stresových látek. Přičteme-li nespavost a stres daný onemocněním samotným, je více než jasné, že se tento organismus bude hojit velmi pozvolna, nebo naopak dojde ke zhoršování. Z toho jasně vyplývá, jak důležitý je boj proti bolesti.

Edukace nemocných

Používání pravítek VAS, která jsou na první pohled velmi jednoduchá, vyžaduje edukaci a velkou spolupráci nemocných. Komplikovaná edukace bývá u chronicky nemocných, kteří ve snaze zbavit se svých potíží nadsazují výsledek. Zkušená sestra, která zná projevy akutní i chronické bolesti, dokáže bolest posoudit a cíleným rozhovorem se s nemocným shodne na stupni.

Kazuistika: Pacientka K. V. (1956), po opakovaných operačních zákrocích páteře L4–L5 trpící chronickou bolestí. V noci spí. Je soběstačná v hygieně, chůzi. Zvládá některé domácí práce, ale práci prokládá nutným odpočinkem. Na oddělení přichází sama, bez opory a doprovodu, a trvá na tom, že její bolest dosahuje nejvyššího stupně, což je 10. Pacientka je sestrou poučena o používání pravítek VAS: 0 – žádná bolest, 10 – téměř nevydržitelná bolest a šokový stav. Paní K. V. přehodnotila svoji bolest a udává stupeň 5, což je středně silná bolest, která částečně omezuje, pacient o ní neustále ví a obtěžuje ho. Dále je poučena, že první hodnocení je stupněm, od kterého je nutno odvíjet další hodnocení bolesti. Pokud bude bolest menší, použije číslo nižší, a pokud větší, pak naopak číslo vyšší.

Komunikace s bolestivým pacientem

Komunikace s nemocným člověkem je nejtěžší částí naší práce. Komunikace s bolestivým pacientem je ještě složitější a náročnější. Člověk, který trpí chronickou či akutní bolestí, bývá vyčerpán fyzicky i psychicky a při snaze zbavit se obtíží můžeme u něj sledovat různé způsoby chování (nervozitu, agresivitu nebo naopak apatii).
Základy komunikace:

1. nechodit kolem nemocného nevšímavě,
2. sledovat projevy bolestivého chování,
3. vnímat nonverbální projevy,
4. nepospíchat, pokud nám nemocný něco sděluje,
5. nebagatelizovat stížnosti,
6. informovat pacienta před bolestivým zákrokem o místě, intenzitě a trvání bolesti.

Příčiny nedostatečné léčby bolesti

* Bolest není sledována a hodnocena nebo je sledována a hodnocena chybným způsobem.
* Personál nemá dostatečné znalosti a zkušenosti s používáním analgetik, zejména opioidů.
* Komplikovaná administrativa při předepisování opioidů. Bohužel jako největší problém se při léčbě bolesti a při používání kvalitních opioidů ukazuje cena těchto preparátů. O opioidech existují v odborné i laické veřejnosti stále mýty. Lékaři i nemocní se bojí závislosti a vedlejších účinků. Opiáty jsou přitom, při jejich správném použití, velmi bezpečné a přinášejí pacientovi vysoký komfort.
* Závislost na opiátech skutečně existuje. Je však velmi důležité dělit ji na fyzickou a psychickou. Psychická závislost je narkomanie a jedná se o celkovou poruchu chování. Naproti tomu fyzická závislost je zcela normální a dá se například srovnat se závislostí diabetika na inzulinu.


O autorovi: Bc. Renáta Klementová, Klinika nemocí plicních a tuberkulózy, FN Brno (rklementova@fnbrno.cz)

Jak umíme pracovat s bolestí v 21. století?
Ohodnoťte tento článek!