Jaká je budoucnost vyšších odborných škol?

V České republice po roce 1989 vznikla řada vyšších odborných škol. Některé vznikly nově, jiné změnily svůj statut a ke škole střední přibyla škola vyšší. U některých škol se transformovaly nástavbové dvouleté obory na obory studia vyššího, obvykle v délce tří let.

Vzdělávací programy vyšších odborných škol, na rozdíl od škol středních, procházejí udělením akreditace Ministerstvem školství a mládeže ČR. Mezi studenty je studium na vyšších odborných školách celkem oblíbené, ale zaměstnavatelé, pokud potřebují zaměstnance s vyšším stupněm vzdělání, dávají přednost absolventům vysokých škol. Často potom studenti vyšších odborných škol pokračují ve studiu na školách vysokých. Z tohoto důvodu se dlouhou dobu jedná o transformaci vyšších odborných škol, hledá se „jejich místo“ v českém systému vzdělávání. Celková úroveň vzdělávání na tomto typu škol je vyšší než na středních školách, ale určitě nižší než na školách vysokých. Vyšší odborné vzdělávání by mělo být zaměřeno více profesně a odborně, zatímco vzdělávání ve studijních bakalářských oborech na vysokých školách by mělo být zaměřeno více obecně, a to tak, aby absolvent mohl pokračovat ve studiu na různých typech magisterských studií.

Tento možný vývoj ve vyšším odborném školství by však neodpovídal požadavkům na vzdělávání budoucích zdravotnických pracovníků, a to zejména všeobecných sester. Podle platných předpisů Evropské unie, konkrétně podle směrnice 2005/36/ES, je nutné dodržet počet vzdělávacích hodin teorie a praxe (celkem 4600 hodin) a délku studia (3 roky). Je tedy nutné naplnit požadavky uvedené směrnice při schvalování akreditačních programů jak na vyšších odborných školách, tak na vysokých školách. Není možné zaměřit studium na vyšších odborných školách v tomto oboru jinak než na studiích bakalářských.

Doposud je soulad příslušných právních předpisů EU zajištěn a absolventi oboru všeobecná sestra přicházejí do praxe se stejnými odbornými znalostmi, bez ohledu na to, zda jsou absolventi vyšších odborných škol nebo absolventi škol vysokých. Soulad je zajištěn tím, že se ke vzdělávacím programům vyšších odborných a vysokých škol nejprve vyjadřuje Ministerstvo zdravotnictví ČR, které sleduje soulad nových předkládaných vzdělávacích programů s platnými právními předpisy, které se týkají vzdělávání zdravotnických pracovníků. Následně jsou vzdělávací programy hodnoceny znovu, a to z hlediska souladu s právními předpisy v resortu školství. Akreditační komise pro vyšší odborné školy projednává a schvaluje všechny vzdělávací programy vyšších odborných škol.

V čem je tedy problém?

Problém je v tom, že se zdravotnická zařízení, zejména lůžková, potýkají s nedostatkem všeobecných sester – skutečnost první, skutečnost druhá – absolventi středních škol v oboru zdravotnický asistent pokračují ve studiu na vyšších odborných školách v oboru všeobecná sestra a dále absolventi vyšších odborných škol pokračují ve studiu na školách vysokých ve stejném oboru. To je dobrá zpráva pro školy, ale špatná pro zdravotnická zařízení, do kterých nepřicházejí absolventi. Ministerstvo zdravotnictví se poté, kdy vyhodnotilo situaci, rozhodlo řešit uvedený nedostatek sester novelou zákona, která by ukončila vzdělávání všeobecných sester na vyšších odborných školách a která by umožnila vzdělávání sester na středních školách ve stejném oboru, ale s jiným názvem zdravotnického povolání a se změnou kompetencí středoškolského absolventa. Tímto krokem by mělo podle novely zákona dojít k zajištění vyššího počtu sester v praxi.

Absolventi oboru všeobecné sestry mohou pracovat bez odborného dohledu a příslušné právní předpisy jim stanovují určitý rozsah kompetencí. Absolventi oboru zdravotnický asistent musí pracovat pod odborným dohledem všeobecných sester a právě novela zákona měla přinést změnu nejen v názvu zdravotnického povolání ze zdravotnického asistenta na praktickou sestru, ale i skutečnost, že po 6 měsících praxe by mohl absolvent – praktická sestra pracovat bez odborného dohledu. Svůj návrh ministerstvo odůvodňuje nejen snahou stabilizovat počet sester, ale i snahou zamezit tomu, aby absolventi nižších stupňů vzdělávání (středního a vyššího odborného) pokračovali ve studiu na školách vysokých. Položme si však otázku, zda se mohou očekávání naplnit, zda opravdu uvedená opatření povedou ke stabilizaci počtu všeobecných sester a k zajištění potřebné odborné úrovně v ošetřovatelství. Výuka v sekundárním a terciárním školství probíhá podle platné legislativy pro resort školství, zdravotnické školství nevyjímaje.

Subjekty ve školství – školy sledují své cíle a těmi je naplnění potřebného počtu studentů. Potenciální studenti a jejich rodiče se rozhodují podle současných společenských podmínek a rodinných rozpočtů. Společenské trendy u mladých lidí – potenciálních studentů – jsou zaměřeny na dosažení snadno dostupného vzdělání, ve společensky dobře hodnocených oborech a pokud možno s nadějí na dobré výdělky. Rodinné rozpočty nebo ambice rodičů mladých lidí jsou takové, že jsou mladí lidé podporováni v tom, aby dosahovali nejvyššího možného stupně vzdělání, kterého jsou schopni dosáhnout. Tento společenský vývoj jde proti snaze Ministerstva zdravotnictví ČR přimět absolventy středních škol v oboru zdravotnický asistent odejít do praxe, a to ke všemu s vyhlídkou na nižší platové ohodnocení, než jakého lze dosáhnout dalším studiem a pozdějším nástupem do praxe. Skutečnost práce pod dozorem nebo bez dozoru v tomto nehraje podstatnou roli.

Pokud by novela zákona vstoupila v platnost, mohlo by naopak dojít na zdravotnických pracovištích k tomu, že by „oba typy sester byly vhozeny do stejného pytle“ ze strany ostatních zdravotnických pracovníků, lékařů a laiků. I dnes řada samotných sester nezná přesně své kompetence vymezené platnou legislativou a pracuje podle toho, jakými pracemi jsou pověřovány svými nadřízenými a lékaři. Rozdíl ve vzdělání by byl stírán, s tím rozdílem, že praktické sestry by dosahovaly nižších výdělků, což by je v konečném důsledku stejně motivovalo odejít studovat na vyšší odbornou školu, ale jiného směru nebo na školu vysokou. Nutno totiž podotknout, že rušení studia na vyšších odborných školách se totiž podle předložené novely netýká ostatních nelékařských zdravotnických povolání. Absolvent oboru praktická sestra by mohl ve studiu pokračovat například v oboru zdravotnický záchranář, nutriční terapeut, farmaceutický asistent apod. Samozřejmě by i nadále mohl studovat také na školách vysokých, pokud by byl dostatek studijních míst.

Při přijetí novely zákona by zřejmě současné vyšší odborné školy zřídily studijní obor praktická sestra, neboť řada vyšších odborných škol je školou i střední. Ty vyšší odborné školy, které by naplňovaly podmínky pro naplnění statutu vysokých škol, by se možná na ně transformovaly. Tento krok má však mnohá úskalí, která spočívají v tom, že vysoké školy musí splnit zcela jiné podmínky personální, organizační a technické, aby mohly být jejich vzdělávací programy ministerstvem školství akreditovány. Lze tedy předpokládat, že by se i při přijetí novely zákona nezvýšil počet všeobecných sester, spíše naopak, došlo by ke snížení počtu absolventů tohoto studijního oboru, zvýšil by se počet absolventů středních škol v oboru praktická sestra, kteří by však do praxe stejně nepřicházeli. Vzhledem k celospolečenským podmínkám a k demografickému vývoji lze předpokládat, že by absolventi tohoto oboru studovali v jiných zdravotnických oborech nebo zcela jiných oborech třeba i mimo zdravotnictví.

V situaci, kdy Ministerstvo školství a mládeže ČR řeší budoucnost vyššího odborného školství, by bylo žádoucí se do této diskuse ze strany Ministerstva zdravotnictví ČR zapojit a svými vlastními kroky nepředcházet rušením jednotlivých studijních oborů situaci, která musí být řešena na celonárodní úrovni. Pokud se budoucnost všech vyšších odborných škol nevyřeší v nejbližší době plošně, řadě z nich hrozí existenční potíže z důvodu nedostatku studentů. Slabá populační vlna totiž pomalu přechází ze škol středních na vyšší stupeň a při poměrně vysoké nabídce bakalářských studií lze očekávat, že zájem studentů bude orientován právě tam.


O autorovi: Ing. Iva Merhautová (reditel@prahamp.cz)

Ohodnoťte tento článek!