Jakou prestiž má česká sestra?

Sestra je velice krásné, humánní povolání, které na celém světě vykonávají převážně ženy a v menší míře také muži. Pojem „sestra“ má v naší republice dlouhou historii a slovo ošetřovatelka v našich podmínkách bylo vždy spojeno s nižšími zdravotnickými pracovníky. Ve světě je však význam slova ošetřovatel/ka právě spojován s profesí sestry. Ve slově ošetřovatel je tedy zakomponován muž, který vykonává tuto profesi. Při sjednocování terminologie s Evropou, při všech krocích, které je nezbytné učinit pro kompatibilitu s evropskými státy, se musíme porovnat celkově i s ošetřovatelstvím.

Čas k bilancování

Na druhou stranu máme na co navázat a hodně jsme se poučili i ve světě, když se otevřely hranice. Zahájilo se opět vyšší studium v oboru diplomovaná sestra, nastartoval se program bakalářského studia a je připraveno studium magisterské. Negativem je ta skutečnost, že máme stále systém vzdělávání na středních zdravotnických školách a já si dovolím citovat doc. Martu Staňkovou, že už jsme skanzen tohoto typu studia. Evropské směrnice jsou však závazné pro všechny členské země a je zde naprosto jednoznačně vytyčeno vzdělání sester, a to na univerzitní úrovni. Tak je potřeba dívat se na to optimisticky.

Vzdělání však není jediné, co ovlivňuje sestry, i když je prioritní. Musíme se vyrovnat právě s růzností vzdělání nás všech sester a zaměřit se na to, co vytyčuje koncepce ošetřovatelství, o které jsem se již zmínila.

Především je to přechod od výkonového systému poskytování ošetřovatelské péče k péči individualizované. Pod tím se vlastně skrývá vše, co sestra může pacientovi poskytnout. Je to nejen bezchybně poskytnutý výkon, úkon, ale sestra s nemocným komunikuje a pacient je ve středu zájmu. Vždy je potřeba vnímat ho jako lidskou bytost, ale také jako nemocného člověka, který má jiné potřeby, je vnímavější a citlivější. Na mnohých setkáních se sestrami vždy zdůrazňuji, že pacient ve většině případů neumí správně posoudit provedený výkon sestry, ale umí velmi dobře posoudit její chování, způsob komunikace nejen s ním, ale i se spolupracovníky a její celkový přístup. Na toto přeci nepotřebujeme legislativní opatření, ani pokyny ve Věstníku, vždyť úsměv a vlídné chování sestru nic nestojí, naopak, je to jeden ze základních nástrojů zvyšování prestiže profese sestry.

Dalším kladem a další prestižní záležitostí v péči sestry je poskytování péče realizací ošetřovatelského procesu. Není to nic nadbytečného (jak se leckde domnívají), naopak, když se sestry seznámí a naučí s metodou ošetřovatelského procesu pracovat, zjistí, že je to komfort pro pacienta, a to je velmi důležité. Také sestry cítí satisfakci při pohledu na spokojeného pacienta a při zhodnocení své práce. Pro ošetřovatelský proces se rozvinula v ČR obrovská kampaň, začal se vyučovat na školách, v IDV PZ, na univerzitách a bylo proškoleno mnoho sester na různých úrovních. Aby začala ošetřovatelský proces prosazovat hlavní sestra, musí ho ovládat i sestry vrchní, staniční, aby byly nápomocny všem sestrám při jeho zavádění, při realizaci. Proto i vedoucí sestry měly své kurzy. Je velmi povzbudivé a příjemné, když navštívíte zdravotnické zařízení, kde už systém ošetřovatelského procesu funguje.

Etika není žádné prázdné slovo

Mezinárodní výbor sester se sídlem v Kodani vydal Etický kodex sester v roce 1992, ke kterému se přihlásily obě naše profesní organizace sester. S potěšením mohu říci, že profesní organizace se sloučily do jedné, silné s názvem ČAS a s logem ČSS. Rada pro rozvoj ošetřovatelství etický kodex rozšířila v koncepci ošetřovatelství na všechny sestry. V tom je právě jeho důležitost, neboť etický kodex se týká opravdu všech sester bez rozdílu organizovaných i neorganizovaných. Kodex je zakotven, jak již jsem zmínila, v Koncepci ošetřovatelství, která jako metodický pokyn byla zveřejněna ve Věstníku MZ. Dodržováním pravidel etického kodexu sestra přispívá k dobré pověsti a zvýšení společenské prestiže profese sestry a celého zdravotnického zařízení. Kodex (pravidla) jsme stanovili jako ošetřovatelský standard. V publikaci WHO zdraví 21, která byla přijata světovou zdravotnickou komunitou na 51. světovém zdravotnickém shromáždění je mimo jiné pamatováno i na 3 základní hodnoty z etického základu:

Zdraví je základním lidským právem.

Rovnost ve zdraví znamená solidaritu v aktivitách mezi státy a uvnitř zemí a jejich obyvatel.

Účast a odpovědnost jednotlivců, skupin, institucí a komunit na pokračování zdravotního vývoje.

Mé přání a výzva k vám: Pro budoucí registraci sester pamatujte na to, že se hodnotí nejen přednášková činnost, ale i účast na seminářích. Sbírejte kredity-body, protože připraveným štěstí přeje. Ukončila bych přáním, aby se společně dařilo, to co jsme si předsevzaly v koncepci ošetřovatelství, abychom dodržovaly za všech okolností pravidla profese – odbornosti, etiky, chování, ale i úpravy zevnějšku, celkového image sestry. Tak bez problémů a s hrdostí můžeme vstoupit do Evropy. Máme totiž všem co ukázat, v mnohém se mohou evropské sestry od nás poučit.

Česká republika je zapojena do mezinárodního projektu Leonardo da Vinci. V tomto projektu jsme se přesvědčili o mnohých krocích v ošetřovatelství, že se ostatní státy mají od nás co učit. I to svědčí o zvyšující se prestiži našeho hluboce lidského povolání, které se jmenuje sestra. Je zapotřebí dodržovat pro ošetřovatelství tak prestižní dokumenty jako je Charta práv pacientů, práva nemocných, práva hospitalizovaných dětí, standard na komunikaci s pacientem, ale i s celým pracovním týmem, s rodinami nemocných atd. Buďme hrdé na svoje povolání, ale nezpychněme, v některých oblastech máme co vylepšovat. Stále je potřeba zvyšovat kvalitu poskytované péče včetně všech ošetřovatelských nástrojů jako je humanita, empatie, chování, vlídnost a celková etika. n

Ohodnoťte tento článek!