Kazuistika pacientky po operaci karcinomu děložního čípku

karcinomu děložního čípku byla jasně prokázána přímá souvislost mezi virovou nákazou a následným onemocněním. Tento typ karcinomu je v ČR každoročně diagnostikován u zhruba tisíce žen, téměř 400 z nich na tuto nemoc zemře. Jde o druhou nejčastěji se vyskytující rakovinu u žen a současně o nejčastější příčinu úmrtí na onemocnění virového původu.

SUMMARY

It has been proved that cervical cancer is directly linked to a viral infection. In the Czech Republic this type of carcinoma is diagnosed in approximately one thousand women, and almost 400 will die every year. It is a second most common tumor in females and the leading cause of death of a disease caused by a virus.

Karcinom děložního čípku patří společně s rakovinou prsu, děložního těla a tlustého střeva k nejrozšířenějším ženským onemocněním.Pokud není žena pravidelně vyšetřována, vzniklý zhoubný nádor se většinou projeví až v poměrně pokročilém stadiu. Prvním příznakem bývá zapáchající krvavý výtok a krvácení, ke kterému dochází zvláště po pohlavním styku. Později se může přidat bolest v podbřišku nebo příznaky vzniklé šířením nádoru do okolních tkání (obtíže při močení, krvácení z močové trubice či konečníku, otok dolních končetin vzniklý útlakem žilního či mízního systému apod.). Jedná se již o příznaky značně pokročilého onemocnění.

Kazuistika

Paní M. M. (*1964) po operaci karcinomu děložního čípku v roce 2002 poprvé kontaktovala Půjčovnu pomůcek v Hospici v říjnu 2005. Protože měla velké bolesti a omezené možnosti pohybu, zapůjčila si invalidní vozík. Při dovezení pomůcky jí sestra z našeho hospice nabídla možnost mobilní hospicové péče, kterou pacientka po dvou dnech telefonicky přijala.

Sociální situace

Paní žije se svým partnerem a dvěma dětmi (13, 8 let) v panelovém domě v bytě 3+1. Druh je momentálně v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Rodinu finančně podporuje nejstarší syn (23 let). Druhorozená dcera bydlí také již samostatně a je těhotná. V bytě pacientky žije ještě třináctiletý syn (tyto tři děti jsou z předcházejících vztahů klientky) a osmiletá dcera partnerů.

Fyzický stav

Obézní pacientka, alopecie po chemoterapii, stěžuje si na výrazné bolesti v tříslech, levé dolní končetině a v zádech. Na vyšetření na pražskou gynekologickou kliniku pravděpodobně nedochází pravidelně, spolupráce s praktickou lékařkou je, podle vlastního sdělení, špatná (odmítá předepisovat sanitu do Prahy nebo třeba dražší opiáty), rodina nedisponuje autem.

Intervence

Nejprve bylo potřeba upravit léčbu bolesti, která nebyla prakticky žádná (Tramal gtt., který klientce způsoboval silnou nauzeu). Lékař hospice klientce naordinoval Durogesic – 50 mikro g fentanylu ve formě náplastí. Také jsme se snažili ji motivovat k vyšetření v Praze, nabídli jsme jí řešení sociální situace -partner by mohl dostávat příspěvek na péči a mimořádný příspěvek města určený na dopravu.

Další průběh péče

V průběhu prosince 2005 byla klientka hospitalizována na pražské klinice, kde jí diagnostikovali metastázy v místních uzlinách a páteři, proto jí lékaři aplikovali chemoterapii – bohužel se silnou neurotoxickou reakcí. Po této komplikaci zůstala paní M. částečná expresivní afázie. 22. prosince byla propuštěna do domácího ošetřování a na Štědrý den se těšila z narození vnučky. V lednu začala klientka trpět silnými bolestmi hlavy, na které nestačila běžná analgetika, jako účinný se ukázal

Neurontin 1600 mg/den. Bolesti byly zapříčiněny metastázemi v CNS. Pacientka se po poradě s onkology rozhodla nepodstupovat další onkologickou léčbu. Při podávání kortikoidů, Neurontinu, Durogesiku a další adjuvantní terapie se na poměrně dlouhou dobu stav pacientky stabilizoval, byla schopna se pohybovat po bytě, zařídit drobné práce a partner se mohl vrátit do zaměstnání. Pracovníci hospice docházeli v této době ke kontrole léčby bolesti a jako podpora rodiny. Klientka změnila praktického lékaře.

V květnu došlo k výrazné progresi: metastázy exulcerovaly v tříselné uzlině, zhoršila se afázie a klientka začala být výrazně somnolentní. Požádala ještě o hospitalizaci v Praze, odkud ji po třech dnech přeložili do lůžkového hospice. Nejzajímavější na této kazuistice byla velká provázanost klientčina prožívání nemoci a starostí o nezaopatřené děti. Biologický otec třináctiletého syna pacientky byl momentálně ve výkonu trestu, klientka měla velké obavy, aby po její smrti nebyl syn svěřen do péče jemu.

Po probrání této obavy se sestrami a sociální pracovnicí hospice se klientka rozhodla uzavřít sňatek se svým současným partnerem, který pak požádal o svěření syna do vlastní péče. Po svatebním obřadu se paní M. zřetelně zklidnila, nestěžovala si na téměř žádné potíže a užívala si svou rodinu. Všichni její členové chodili pravidelně na návštěvu, často v hospici přespávali a komunikace zdravotníků s rodinou i klientkou byla velmi otevřená a pravdivá. Všichni členové týmu se snažili poskytnout rodině dostatek prostoru k vyjádření strachu a obav.

Nejmladší dcera vždy přišla rovnou ze školy do hospice, vlezla si spící mamince k nohám do postele a vyprávěla, co ten den prožila. Na začátku června 2006 se, přes podávání vysokých dávek kortikoidů a Manitolu v infuzích somnolence změnila v kóma a 8. června v noci paní M. za přítomnosti starší dcery, půlroční vnučky a zetě v klidu ve spánku zemřela. Třináctiletý syn byl svěřen do péče manžela pacientky v říjnu 2006. V současné době žije pan M. s novou partnerkou a obě děti jsou podle vlastního vyjádření spokojené.


Mgr. Monika Marková Hospic Litoměřice (monikahosp@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!