Kdy má sestra hotovo a relativita svobody…

Právě jste nalistovali rubriku Fórum – prostor určený pro vaše názory, reakce na dění v oboru či společnosti, profesní příběhy, poděkování… Nezřídka se dostáváte do situací, které stojí za zaznamenání, toužíte projevit své postoje a hledáte možnost JAK a KDE. Jsme rádi, že jste si k tomuto účelu vybrali námi nabízené Fórum. Vážíme si toho a věříme, že také pro ostatní čtenáře jsou zde publikované příspěvky zajímavé (a někdy třeba i trochu „povědomé“).

* Co znamená, když má sestra hotovo?

„Tak máme hotovo! Hygiena je udělaná, medikace z vizity napíchané, léky rozdané… Dokud nezazvoní někdo ze čtyřky, tak si můžeme jít sednout.“ Tohle je jeden z častých modelů konverzace sester na mnoha odděleních. A takto se to opakuje několikrát za směnu. Sestry jsou naučené zorganizovat si práci na určité etapy tak, aby vždy měly čas sednout si v denní místnosti a „užít si chvilku volna“. Jako velkou chybu vnímám, když v domnění, že si ulehčí práci, přichystávají úkony dopředu.

Nejčastěji se jedná o léky, naředěná antibiotika, natáhnuté injekce atd. Velkou práci si pak dají s tím, aby vše měly dobře schované před staniční nebo vrchní sestrou. Sama za sebe můžu říct, že nechápu smysl přichystávání den dopředu, například Fraxiparinů. Několikrát se mi na pracovišti stalo, že mě sestry poslaly nachystat Fraxiparin na další den. Když jsem se zeptala, proč to dělají, odpověděly mi, aby zítra holky neměly tolik práce… To bych pochopila, kdyby zítřejší směna rovněž znovu nechystala Fraxipariny pro následující den. Tedy dělají to, co by dělaly stejně, akorát opět pro někoho jiného. A toto se nevztahuje pouze na Fraxipariny, ale na mnohé další věci.

Ale zpět k tomu, co znamená „když má sestra hotovo“. Tuto frázi můžeme rozebrat z několika pohledů. Prvním je pohled na „nárazové akce“, kdy je třeba práci nahromadit v co největší kvantitě do co nejmenšího časového úseku, jak jsem nastínila v předešlém odstavci. Jako další význam tohoto rčení můžeme vnímat výrok na konci směny: „Tak holky, mám hotovo a můžu jít domů, vy si to tady užijte.“ Co tím tato sestra myslí? Nejspíše, že má splněny všechny medikace lékaře, napsané papíry, klienti nic nepotřebují a vše je pro tuto chvíli tak, jak má být.

Za nejhorší problém, který se může během směny přihodit, je všeobecně považováno, když se těsně před koncem služby něco nečekaného stane. Například akutní příjem nemocného, rapidní zhoršení stavu nebo „banální“ pokálení klienta. Běžný názor je, že tento problém musí dovést do konce ten, kdo má službu, i přesto, že mu například za pět minut končí. Někdo si myslí, že je to tak správné. Já jsem přesvědčená, že je tato situace sporná. Ne vždy je žádoucí, aby sestra za každou cenu dokončila to, co začala. Zde se nabízí otázka, co je lepší pro pacienta. Například v případě příjmu pacienta těsně před koncem služby. Je lepší svěřit se do péče sestře, která už odchází a třeba přijde až za tři dny, nebo sestře, která pro něj následujících dvanáct hodin bude nejvíce potřebná? V takovýchto situacích se ukazuje, jak vypadá kolegiálnost na pracovišti.

Rovněž ale nesmíme zapomínat na to, že sestra je zodpovědná za výkony a medikace, které má splnit. Jsou však situace, kdy to nelze. Pokud by sestra musela striktně dodržovat všechny interní předpisy o tom, co je povinna dodělat za svou službu, odcházela by často s několikahodinovým zpožděním. Například transfuzi má zahájit a ukončit tatáž sestra. Co má tedy udělat, pokud lékař ordinuje transfuzi na dvě hodiny se zahájením v 18.00 hodin a sestře končí služba v 19.00 hodin? Má transfuzi na úkor pacienta o hodinu odložit, aby ji podala další směna, nebo má zůstat hodinu přesčas a jít domů, až bude mít skutečně „hotovo“? Podle předpisů je správný ten druhý postup, ale jaký vliv by to mělo na sestru? Pouze ten, že se střetla s dalším rizikovým faktorem pro syndrom vyhoření…

anonymní příspěvek


* Svoboda není všude stejná

Ráda bych reagovala na příspěvek „Svoboda myšlení – nejen sester“ paní Bc. Aleny Kovaříkové, který vyšel v časopise Sestra 10/2009.
Vážená kolegyně, se zájmem jsem si přečetla Váš příspěvek. Chtěla bych na toto téma napsat pár svých postřehů. Pracujete v Praze, kde „se žije blaze“. To si (ani jako bývalá Pražačka) nemyslím, ale přece jen ve velkém městě jsou trochu jiné možnosti. Vystřídat několik různých pracovních míst je v Praze mnohem snazší než mimo ni. Čím menší město, tím hůře.

Nejenže mimo Prahu není tolik firem, ale lidí je dostatek. Zaměstnavatelé si mohou vybírat. Navíc diskriminace zde není ojedinělý jev. A to diskriminace pohlavím (ve zdravotnictví spíše u lékařů), ale hlavně věkem a také dětmi. A ucházet se o práci s tím, že mám každé 3 měsíce jiného zaměstnavatele, není pro každého potenciálního zaměstnavatele moc dobrá reference. Já osobně to třeba tak nevnímám, protože ke změně zaměstnání člověka může vést nejen vnitřní nenaplnění či nespokojenost s platem, ale například krach firmy, reorganizace, sociální situace apod.

Další věcí je způsob a možnost dopravy do zaměstnání. Ve velkých městech funguje MHD, takže problémy s dopravou odpadají, ale v menších městech a vesnicích už to problém je. Veřejná doprava je v útlumu, hromadně se ruší spoje. Ne každý si může dovolit pořízení a provoz automobilu.
Když se k tomu přičtou ještě závazky, které člověk má, ať už jsou to děti (a otvírací doba školek je stále kratší; otázka, proč tomu tak je by patřila asi jinam), nebo stárnoucí či nemocní rodiče, kterým je třeba se věnovat, případně nějaké finanční závazky (půjčky, hypotéky apod.), opravdu není jednoduché najít novou práci všude a podle všech svých představ.

Jistě můžete namítnout, že se lidé mohou za prací stěhovat. Ano, mohou, ale to platí o lidech bez závazků, kteří mohou bydlet na ubytovně. Když má jeden z partnerů práci stabilní, proč by se stěhoval kvůli tomu druhému? A kam? Kdo dnes dostane bydlení? Prodat byt či dům a koupit bydlení jinde je na hodně dlouhé lokte a je potřeba mít i ušetřené peníze – a to je v kraji s vysokou nezaměstnaností dost problém.

Tím neříkám, že pravdu nemáte, ale zkuste se na věc podívat i z jiného úhlu. Co byste například doporučila 53leté kolegyni, která má přes 30 let praxe ve zdravotnictví, do nejbližší nemocnice musí jezdit několik stanic vlakem, na nádraží je to 2 km (pomíjím MHD z nádraží do nemocnice) a pro její hypertenzi jí lékař nedoporučuje pracovat v noci? Práci na ambulanci v místě (kde již pracuje) s protivným lékařem a za malý plat, nebo co jiného? Přeji Vám, ať jste v nové práci spokojena a ať se Vám daří.


Pozn. red.: Příspěvky jsou redakčně upravovány, případně kráceny a nevyjadřují stanovisko redakce.


O autorovi: Jiřina Weisová (jirina.weisova@atlas.cz)

Ohodnoťte tento článek!