Kdy se přání vyplní

„Padá hvězda, něco si přej!“ Tak tohle umí říct každý. Ale přát si něco tak, aby se to skutečně vyplnilo, je mnohem složitější.

Vše, co člověk vytvořil, vzniklo z myšlenky. Svět kolem nás je takový, jak o něm smýšlíme, a svůj život si často nevědomě svými myšlenkami sami utváříme. Přesto často nevíme, jak dosáhnout svého snu a jak si splnit to, co si v hloubi duše přejeme. O tom, že je v myšlence síla, nepochybují ezoterici ani někteří vědci, kteří se domnívají, že lidský mozek vysílá elektromagnetické záření velmi krátkých vlnových délek, jež může nějakým způsobem ovlivňovat okolí.
Na téma mentální energie byla prováděna řada pokusů. U nás s ní pracoval v padesátých letech minulého století například profesor František Kahuda, který věřil, že je rychlost myšlení měřitelná. Ve své laboratoři prováděl řadu pokusů a mimo jiné měřil energii, kterou vysílá mysl, tedy naše myšlenky. Z mnoha jevů souvisejících s mentální činností došel k hypotéze, že právě tato činnost naší mysli je nesena energií, kterou označil jako mentální. Základními pomůckami profesora Kahudy byla lehká vrtulka s vertikální osou poháněná proudem teplého vzduchu a čtyřkřídlá vrtule ve zředěném vzduchu uváděná v pohyb tepelnou energií žárovky neboli takzvaný Crookesův mlýnek. Pokusná osoba – senzibil – během pokusu pohyb vrtulek zastavovala za pomoci energie vybavované mozkem při soustředěném myšlení. Takových pokusů provedl profesor Kahuda kolem sedmnácti set, přičemž nejvýznamnější bylo zastavení Crookesova mlýnku na vzdálenost Praha–Košice v určenou dobu. Na základě svých studií a pokusů pak vytvořil František Kahuda svoji mentionovou teorii. Jak si správně přát?

Možná si přejete novou práci, možná chcete zhubnout nebo toužíte po nové lásce. Kdy přesně jde ještě jen o nereálný sen, o chvilkovou myšlenku a kdy už o opravdové přání? „Zatím není jasné, zda, jak a do jaké míry mohou naše myšlenky působit na hmotný svět okolo nás. Určitě ale víme, že pomocí myšlení a představivosti můžeme ovlivnit naše vnímání reality i to, jak se nám podaří naložit se svým vlastním životem,“ říká psycholožka Martina Porkertová, která je přesvědčená, že sen se změní v přání v momentě, kdy jej vyslovíme, tedy promyslíme, jasně zformulujeme a řekneme si jej v duchu, nebo i nahlas. Přání a sny by měly být v naší představě raději v přítomném čase. Pokud si něco přejete stylem: jednou se mi to podaří nebo kdybych tak mohla jednou…, vysíláte svá přání do čekárny, kde poslušně čekají, až na ně přijde řada. A to může trvat hodně dlouho. A také je dobré mít vždy na mysli, že pro splnění každého přání musíme také sami něco udělat, že se nevyplní samo od sebe. „V momentě, kdy přání vyslovím, znamená to, že jsem se už vnitřně rozhodla,“ vysvětluje psycholožka, ale upozorňuje, že přání typu „budu úspěšný“ k úspěchu nestačí. „Každý sen je třeba konkretizovat. Pokud chci být úspěšný třeba v matematice, pak se přání musí stát nějak měřitelným. Když třeba vyhrajete matematickou olympiádu, už to měřitelné je,“ dodává Martina Porkertová, která ve své koučovací praxi ráda využívá efektu propojování myšlenky s nějakou příjemnou, energetizující emocí. „Když se vaše přání propojí s konkrétní představou, dojdete k cíli rychleji,“ tvrdí.
Pokud tedy toužíte zhubnout pár kilo, představte si sama sebe, jak jdete po pláži v bikinách, které jste si konečně mohla dovolit obléct, nebo jak si po letech obléknete

džíny, které jste nosila ve dvaceti. „Cílová představa je při hubnutí stejně důležitá jako najít si dobrého trenéra,“ říká Martina Porkertová a dodává, že čím víc smyslů člověk do své cílové představy zapojí, tím lépe. „Své přání je proto dobré si říct nahlas, napsat, zopakovat, nakreslit a představit si ten úžasný stav, který budu prožívat, až se mi vyplní.“ Spojení přání s konkrétní představou se říká „osmartování“. SMART je zkratka anglických slov specific (konkrétní), measurable (měřitelný), agreed (odsouhlasený), realistic (realistický) a timely (definovaný v čase). „Jde prostě o to, své přání či touhu zkonkretizovat, aby bylo měřitelné, termínovatelné, aby váš cíl dostal jasnou podobu. Dobrý kouč vám pak umí pomoci zacílit vaše myšlenky a jednotlivé kroky tak, aby se přání začalo stávat realitou,“ vysvětluje Martina Porkertová.

Opakovat, opakovat, opakovat!

Na tom, že ovlivníme splnění svého přání tím, že na něj budeme intenzivně myslet, ale také něco je. Se soustředěnou pozorností jedním směrem pracují například takzvané afirmace neboli jednoduchá tvrzení, která je třeba si co nejčastěji připomínat a opakovat, abychom jim sami uvěřili. Afirmace jsou pozitivní věty a výkřiky typu Každý den dostávám skvělé nápady! Jsem hezká! Daří se mi všechno, do čeho se pustím! anebo třeba Do roka budu mít na kontě milion. Mimochodem pokud jste líní si takový seznam afirmací vymýšlet nebo nemáte dostatek fantazie, dají se koupit v knihkupectví v oddělení literatury osobního rozvoje. Důležité je si papírky s afirmacemi umístit v blízkosti vaší pozornosti nebo je klidně nosit po kapsách a co nejčastěji si některý z nich přečíst.
„Afirmace, hesla, která máme denně na očích, sice nejsou zrovna můj šálek kávy, ale je pravda, že často lidem fungují. Tím, jak je máte stále na očích, tedy v poli vaší pozornosti, zaměřujete se víc k cíli a nevědomě tak soustředíte energii na to, co vidíte a čtete,“ vysvětluje psycholožka a koučka Martina Porkertová. Na podobném principu funguje takzvaná mapa snů, vizualizační nástroj, jenž vám pomůže přiblížit se svému snu. Je to v podstatě koláž věcí, které si v životě přejete, čím chcete být, co chcete dělat, jaká místa navštívit a podobně, a pokud jste alespoň trochu manuálně zruční, můžete si ji vyrobit. Fantazii se meze nekladou. Výslednou mapu si pak vyvěste na místo, na které se minimálně několikrát denně zadíváte. Obrázky a texty by ve vás měly umět vyvolat vaše emoce a umožní vám si představit, jak to bude vypadat až…, a aktivovat tak sílu vašich myšlenek, aby se zacílily a soustředily na přání, která máte denně před sebou. Vnitřní síla pak uvede do pohybu věci i lidi tak, aby se vaše sny začaly stávat skutečností.

Posilování vleže

S konkrétní představou nebo jakousi „jiskrou“, která nás nutí jít za svým snem, lze pracovat různými způsoby. Například horolezci, kteří se potřebují „naladit“ na výstup na vrchol, si nejdříve celou cestu představí a vybaví si v duchu hezké zážitky spojené s tím, jak se cítí, když dosáhnou cíle a rozhlédnou se po okolí. Opět tedy využívají spojení přání s konkrétní představou a emocí. „Když je výstup náročný a oni během něho zapochybují nebo jim docházejí síly, cvaknou si třeba sponou, což je naučený signál, který jim opět pomůže rozpomenout se, jak perfektní to bylo, když stáli nahoře naposled,“ vysvětluje Martina Porkertová.
Sílu myšlenky a představ využívají i další vrcholoví sportovci. Kromě běžného tréninku používají takzvaný ideomotorický trénink, kdy si určitý pohyb jen představují. Podle výzkumů totiž samotná představa konkrétního pohybu vytváří napětí ve svalu a aktivuje příslušné svalové skupiny, přičemž ideální je, pokud je to pohyb, který dobře známe. Ideomotorický trénink je osvědčenou a uznávanou metodou zejména ve sportech, ve kterých rozhoduje především technické provedení, kdy sportovec piluje určitou techniku či pohyb pouze ve své představě, ale využívá se například i při rehabilitacích.

Špatné myšlenky

Stejnou sílu, jako mají naše myšlenky při plnění snů, mají i myšlenky negativní, které nám říkají, že na tohle nemáme a tohle nikdy nedokážeme. Martina Porkertová ale bere teorie o tom, že svým myšlením ovlivňujeme vše, co se kolem nás i nám samotným děje, s nadhledem. Když se vám stane něco špatného a vzápětí následuje další průšvih, není to podle ní žádný důkaz Murphyho zákona, že tři průšvihy následující za sebou jsou pouze začátek. „Když se nám něco nepovede, už si automaticky více všímáme toho, co dalšího se nám nedaří, a nevidíme pozitivní stránky,“ domnívá se a dodává: „Tvrzení, že si svým myšlením můžeme sami přímo způsobit nějakou nemoc nebo úraz nebo přivolat nějaké neštěstí, mi přijde přehnané a zbytečně lidi zatěžuje pocitem viny. Máme odpovědnost za své životy, ale zdaleka nemáme moc ovlivnit úplně všechno. Neslyšela jsem o tom, že by lidé, kteří jsou celý život pozitivně vyladění, nebyli nikdy nemocní. Na druhou stranu, negativní myšlenky a emoce se rády kumulují a cyklí, takže je vám hůř, kvůli tomu se nepodaří další věc, z čehož je vám ještě hůř atd.“ Martina Porkertová neuznává ani teorie o lidech typu Calamity Jane, kolem kterých se soustřeďuje abnormální množství katastrof a průšvihů. „Pokud se vám děje víc ‚kalamit‘ najednou, je to známkou toho, že byste měli přibrzdit. Větší chybovost znamená, že jsme přetížení,“ vysvětluje, ale dodává, že pokud máme pocit, že se nám děje pořád něco špatného, může to být skutečně způsobené jen naším negativním nastavením. Ale i tomu se lze bránit. Stačí se zastavit a podívat se na celou realitu, nejen na jeden výsek toho, co se mi zrovna nedaří. Ale zároveň realitu nepopírat. Prožít si to, ale nehrabat se v tom zbytečně dlouho a dál.
„Autorka knihy Miluj svůj život Louise L. Hay tvrdí, že když uvěřila tomu, že je silnice plná milých lidí, přestala se dostávat při každé cestě autem do konfliktů. Jde o to, že když člověk zaměří svoji pozornost jiným, v tomto případě pozitivním, směrem, začne ty negativní podněty automaticky filtrovat. Je ale samozřejmě dobré zůstat nohama na zemi,“ dodává Martina Porkertová a doporučuje jednoduché mentální cvičení, jak se pozitivně vyladit. Pokud si každý večer před spaním vzpomenete na tři hezké věci, které jste během dne zažili, budete se cítit lépe.

Tohle jsem nechtěla!

Možná jste si přála vysokého dlouhovlasého prince a on se skutečně objevil. Měří skoro dva metry, má dlouhé vlasy do půl pasu, bohužel ale nedokáže dát dohromady souvětí. „Než vyslovíte přání, je dobré se soustředit na podstatné věci. V životě asi není tak důležité, jestli váš budoucí přítel bude mít dlouhé vlasy, ale jestli se s ním budete cítit dobře,“ shrnuje Martina Porkertová.
Stejně tak není dobré lámat cokoli přes koleno. Když se k nějaké představě nebo přání upneme až příliš a osekají se ostatní kontexty života, je to nezdravé zacílení. Typickým příkladem jsou ženy, které zoufale shánějí partnera. Výsledkem je, že se jich muži bojí, protože to z nich vyzařuje na první pohled. Nic proti hlavě v oblacích, ale pokud chcete, aby se vaše sny mohly stát jednou skutečností, je také dobré udržovat je v reálné rovině. Svým myšlením můžete ovlivnit ledacos, ale i kdybyste sebevíc usilovně myslela na to, aby zítra bylo 28 stupňů a slunečno, splní se vám to jen těžko. I když… kdo ví.

O autorovi| (převzato z časopisu Moje psychologie 11/2013)

1)
R
Kdy se přání vyplní
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů