Klimakterium

Klimakterium je období, ve kterém současná žena prožívá třetinu svého života. Je to období přechodu mezi plodným věkem a začátkem senia, v němž dochází k fyziologickému poklesu funkce vaječníků a následným endokrinním, somatickým a psychickým změnám.

Vaječníky postupně přestávají produkovat ženské pohlavní hormony (estrogen a gestagen), což se projevuje postupnou ztrátou menstruace. K uměle vyvolanému klimakteriu dochází bez ohledu na věk ženy také po gynekologické operaci, kdy jsou odstraněny vaječníky. Fyziologicky se klimakterium vyskytuje mezi 45. a 60. rokem života, nástup tohoto procesu před 40. rokem se označuje jako předčasné ovariální selhání.

Klimakterium představuje v životě ženy období přechodu z reprodukční fáze života do období reprodukčního klidu. V klasifikaci klimakteria tvoří významný předěl poslední menstruace, po které následuje alespoň jeden rok amenorea. Poslední menstruace je definována jako menopauza. Průměrný věk menopauzy je 49 – 51 let. Menopauza rozděluje období klimakteria na období před ní (premenopauza), období jednoho až dvou let kolem menopaozy (perimenopauza) a období začínající jeden rok po menoupauze (postmenopauza).

Klimakterium je fyziologický stav, který je ale často doprovázen nepříjemnými obtížemi. Tento soubor charakteristických příznaků je označován jako klimakterický syndrom a objevuje se u 70 – 80 % žen. Nástup klimakteria i průvodní obtíže jsou individuální a probíhají u každé ženy jinak.

Příznaky přechodu

Časné příznaky: nepravidelný menstruační cyklus, návaly horka, noční pocení, bolesti hlavy, závratě, poruchy spánku, depresivní nálady, nesoustředěnost, podrážděnost, poruchy srdečního rytmu s bolestmi v krajině srdce, bolesti kloubů, suchost sliznic, problémy s močením, zvýšené stárnutí včetně urychlené tvorby vrásek. Časné příznaky klimakteria nastupují často náhle a mají výrazně negativní vliv na psychiku žen.

Střednědobé obtíže: snížení pružnosti v oblasti močového měchýře a močové trubice, opakované výtoky z pochvy, záněty, svědění zevních rodidel, bolesti při pohlavním styku a problémy se samovolným únikem moči, ztráta chuti k pohlavnímu styku, časté změny nálad, nervozita, poruchy paměti. Tyto potíže nastupují kdykoliv v období klimakteria a trvají léta. Pokud nejsou léčeny, obtěžují ženu a snižují zásadním způsobem kvalitu jejího života.

Dlouhodobé obtíže: zvýšený výskyt onemocnění srdce a cév, ICHS, IM, vysoký krevní tlak, náhlé mozkové příhody, osteoporóza provázená zlomeninami krčku stehenní kosti, obratlů a zápěstí, předčasný nástup stařecké demence, předčasný výskyt stařecké slepoty, zvýšený výskyt nádorů tlustého střeva. Vznikají až za několik let po menopauze a jsou výsledkem poruch metabolizmu na všech úrovních.

Léčba klimakterických obtíží

Terapie klimakterického syndromu může být hormonální či nehormonální. Prevence dlouhodobých organických změn je však prokázána pouze u hormonální substituční terapie (HST). Hormonální substituční terapie. HST spočívá v podávání ženských pohlavních hormonů v období, kdy vymizela jejich přirozená tvorba. Tato léčba má své výhody i rizika. Je dobré, když je žena seznámena se všemi hledisky užívání HST a může se sama rozhodnout. Nejdůležitějším faktorem při předepisování hormonální léčby je komunikace s pacientkou. Vyžaduje to individuální přístup, ale hlavně dostatek času – vysvětlit prospěch i možná rizika, pravdivě informovat, ale i připravit pacientku na možné nežádoucí účinky léčby. Důležité je rozptýlit zažité obavy z tloustnutí po léčbě a možného vzniku rakoviny. Cílem léčby je navodit stav podobný stavu před klimakteriem a udržet kvalitu života, na jakou byla žena zvyklá. HST odstraňuje příznaky klimakterického syndromu a dalších, již vážnějších potíží. HST bývá obvykle velmi dobře snášena. U části žen se mohou vyskytnout nežádoucí účinky, jako například bolesti hlavy, nevolnost, zadržování tekutin, napětí v prsou. Většinou však v průběhu prvních měsíců užívání samy vymizí. Pokud ne, lze zlepšení očekávat při změně přípravku. O nasazení hormonální terapie rozhoduje gynekolog. Před tím je nutné komplexní gynekologické vyšetření, včetně onkologické cytologické prevence, změření hmotnosti a krevního tlaku, laboratorní vyšetření, glykémie, cholesterol, triglyceridy, dále mamografie, ultrazvuk dělohy a kostní denzitometrie u žen s rizikem osteoporózy. Lékař se musí ujistit, že neexistují rizikové faktory, které by znemožňovaly užívání hormonů (sklon k tvorbě krevních sraženin, akutní jaterní onemocnění, nádor, který je závislý na hormonech, krvácení z dělohy nezjištěného původu, počítáme sem i silné kuřáctví, výraznou nadváhu, některá srdeční onemocnění, mozkovou příhodu). Pacientky by měly být během léčby pravidelně kontrolovány. I zde platí princip individuálního přístupu.

V konečném hodnocení však shledáme, že ženy které HST užívají, mají nižší riziko úmrtí, k čemuž přispívá fakt, že uživatelky HST pravidelně podstupují vyšetření, jsou pod dohledem lékaře a obecně více dbají o své zdraví a životní styl. Při dodržování všech pravidel terapie převažuje přínos HST pro kvalitu života ženy nad jejími riziky. Široká paleta dostupných přípravků HST umožňuje dokonale přizpůsobit terapii individuálním potřebám každé ženy, jak žádají současné trendy klimakterické medicíny. Nehormonální a alternativní léčba. Některé ženy hormonální léčbu užívat ze zdravotních důvodů nemohou nebo nechtějí. V takovém případě lze nabídnout alternativu, která ovšem není tak účinná. Nehormonální léčba se může uplatnit tam, kdy při potížích ještě nemusíme prokázat nedostatek hormonů. Zahrnují se sem: preparáty na bázi včelích produktů (Sarapis, Ambrosie H), sójové proteiny (Isofem Plus, Isoflavone), extrakt z červeného jetele (Estrovone, Femiwed), extrakt z červeného jetele (Menoflavon), cvičení, jóga, léčba výživou, bylinné čaje, aromaterapie, homeopatie, hydroterapie, masáže, meditace, akupunktura, akupresura, elektroanalgezie, lázeňská léčba a psychofarmaka. Žádnou z těchto metod nelze považovat za adekvátní náhradu HST.

Závěr

Kombinace léčebných režimů, osobní znalosti a zkušenosti vedou ke zlepšení spokojenosti pacientky při léčbě klimakterického syndromu. Zde má velký podíl erudovaná porodní asistentka, která má v této problematice dobré znalosti a je schopna ženy v tomto období života správně edukovat.


O autorovi: Gynekologicko-porodnická klinika, FN Motol, Praha

Ohodnoťte tento článek!