Konzervativní metody léčby inkontinence

Volba léčebné metody by měla začínat při co nejméně invazivním postupu, který má reálnou naději na odstranění problémů. Získání pacientky ke spolupráci a její motivace pro určitý postup je jednou z podmínek úspěšné terapie. Zvlášť to platí v případech, pokud příčinou úniku moči jsou nesprávné návyky nebo životní styl.


SOUHRN: Příspěvek se zabývá konzervativní léčbou urgentní močové inkontinence. Autorky chtěly poukázat na její využití v ošetřovatelské praxi. Jsou to zejména opatření ve změně životního stylu a tréninku močového měchýře. U ostatních konzervativních metod sestra participuje při jejich realizaci.
Klíčová slova: urgentní močová inkontinence, konzervativní metody léčby


Výskyt močové inkontinence se zvyšuje se stoupajícím věkem. Průměrná prevalence na Slovensku v roce 2001 byla 25 %. Nejnižší výskyt byl ve věkové skupině 30–39 let (23,3 %) a nejvyšší ve skupině žen 80 a více let (55,6 %) (2).

Stoupá podíl žen s urgentní a smíšenou inkontinencí, naopak výskyt stresové inkontinence klesá. Ženy se smíšenou a urgentní inkontinencí udávají horší kvalitu života než ženy se stresovou inkontinencí. Lékařskou pomoc vyhledá jen 6 % z nich (2).

Konzervativní léčba urgentní močové inkontinence

Konzervativní metody léčby inkontinence se často považují za druhořadé, jen pomalu vedou pacientku k vyléčení. Převláda dojem, že mnohem rychleji je problém vyřešen medikamentózně nebo chirurgicky. Pacientky negativně vnímají zásah do jejich životních návyků. Při realizaci konzervativních metod se může aktivně podílet sestra i fyzioterapeut. Úsilí lékaře zaměřené na zvládnutí inkontinence doplňuje sestra plánovanou ošetřovatelskou péčí, v rámci které se zaměřuje na potlačení nebo eliminaci přispívajících faktorů prostřednictvím změny životního stylu a tréninkem močového systému.

Změny životního stylu zahrnují změnu vztahů mezi pacientčinými symptomy a jejím okolím při léčbě špatných mikčních návyků. Můžeme toho dosáhnout změnou chování pacientky, změnou jejího prostředí nebo obojího současně (1).

Změny s prokazatelným vlivem na močovou inkontinenci:

1. Redukce nadměrné tělesné hmotnosti – nadváha je v mnohých statistických analýzách označována jako silný rizikový faktor vzniku inkontinence.

2. Omezení nadměrné fyzické aktivity – v populačních studiích byla prokazatelná statisticky významná korelace mezi těžkou fyzickou prací a rizikem vzniku stresové inkontinence. Opodstatněným je doporučení vyvarovat se nadměrné fyzické zátěže (zvedání břemen těžších než 5 kg) po dobu 6 měsíců od antiinkontinenční operace.

3. Korekce příjmu tekutin – nadměrný příjem tekutin ve večerních hodinách signifikantně zhoršuje projevy nykturie u starších pacientek. Při příjmu tekutin v průběhu dne je korelace slabší. Zvýšený příjem tekutin jen mírně zhoršuje projevy stresové inkontinence u starších žen, ale nemá žádnou souvislost s projevy nestabilního detruzoru. Omezený příjem tekutin zvyšuje riziko infekce močového měchýře, koncentrovaná moč dráždí sliznici močového měchýře a způsobuje jeho hyperaktivitu (3).

Faktory se sporným vlivem na inkontinenci:

* kouření cigaret,
* stravovací návyky,
* obstipace,
* porody (3).

Metody používané při léčbě urgentní močové inkontinence

Trénink močového měchýře (bladder training): Synonyma jsou bladder retraining drill, habit retraining, prompted voiding, autogenní trénink, reedukace močového měchýře. Je to metoda, kterou můžeme uplatnit při léčbě urgence, častého močení i urgentní inkontinence. První návrhy metody podali Jeffcoate a Francis v roce 1966, kdy v souboru 100 žen dosáhli vyléčení u 67 % (4).

Pacientka močí v předem stanovených časových intervalech, které se postupně prodlužují. Současně se pacientka snaží potlačit nutkání, eventuálně nacvičuje volní přerušování mikce.

Metoda tréninku močového měchýře během hospitalizace: Hospitalizace je zdůrazňovaná jako důležitý prostředek eliminace kauzálního faktoru, který může sehrát významnou úlohu při vzniku močové symptomatologie. Základním bodem musí být podrobné vysvětlení příčiny vzniklého stavu. Určujícím faktorem úspěšnosti je striktní dodržování tréninkového kalendáře a motivace pacientky pro léčbu (pro zdůraznění velmi dobré perspektivy uvedené léčby v případě jejího dodržování se setkáváme se ženami, které už tréninkový program absolvovaly). Pacientky mohou během tréninku užívat medikamentózní léčbu – anticholinergika. Doba tréninku je nastavena na 7–10 dní. První den programu pacientky jen zaznamenávají mikční epizody a úniky moči bez jakéhokoli ovlivňování. Následuje stanovení intervalu mezi povinnými mikcemi – ten je na začátku nastavený kratší, než byl zaznamenaný nejkratší interval před léčbou (zpravidla 30–120 minut). Tento interval je postupně prodlužován přibližně o 30 minut denně. Pokud vzniknou vážné obtíže s dodržováním stanoveného intervalu, je jeho další prodloužení možné až po dostatečné fixaci předcházejícího intervalu. Cílem je interval mezi mikcemi v rozmezí 4–6 hodin. V noci nejsou intervaly mezi močením ovlivňované.

Přednost se dává dostatečně dlouhému a nerušenému spánku. K potlačení urgence můžeme použít tlak na perineum sedem na sáček s pískem nebo zavedení poševního tamponu. Pokud nebylo dosaženo výsledku, můžeme po důkladné analýze a po rozhovoru s pacientkou zopakovat celou proceduru ještě jednou. Léčba anticholinergiky pokračuje ještě i po ukončení tréninku a propuštění. Relaps problémů může nastat po ukončení hospitalizace a návratu pacientky do přirozených životních podmínek (5).

Ambulantně modifikovaná technika: V modifikovaném tréninku chybí výhoda změněného prostředí. Není možnost přímého dohledu nad pacientkou v průběhu reedukace, proto musíme využívat trpělivý individuální přístup při vysvětlování metody. Důležité je velmi pečlivě a přesně vyplňovat tréninkové kalendáře během celé doby reedukace. S cílem zvýšit úspěšnost metody je možné současně s tréninkem užívat anticholinergika. Jejich užívání není nezbytné. Během nácviku je doporučena pracovní neschopnost u pacientek, které nemají na pracovišti záruku přesného dodržování mikčního režimu. Délku tréninku můžeme prodloužit na 21 dní, aby se dostatečně fixovaly správné mikční návyky. Sexuální aktivita nemusí být omezovaná, pokud neinterferuje s dodržováním režimu tréninku (5).

Podobné techniky na obnovení schopnosti udržet moč můžeme využít i u starších pacientek. Důraz je kladen na obnovení individuality a soukromí člověka a na odstranění negativních vlivů nemocničního prostředí (5).

Zhodnocení úspěšnosti léčby

Objektivně prokazatelné výsledky:

* Významný pokles urgentního skóre při nezměněném skóre v Gaudenzově dotazníku.
* Výsledky urodynamických vyšetření močového měchýře: nárůst compliance močového měchýře a maximálního objemu močového měchýře; pokles maximálního uzavíracího tlaku v uretře.
* Nedochází k žádným signifikantním změnám anatomických poměrů v malé pánvi (prokazatelné ultrasonografií nebo MRI).
* V porovnání s ostatními konzervativními metodami léčby urgentní inkontinence je dosažitelný vyšší podíl vyléčených, podle literárních zdrojů 74–86 %.
* Při dodržování správných mikčních návyků se dlouhodobé výsledky neliší od těch, které byly dosaženy bezprostředně po tréninku.

Celkové zhodnocení tréninku močového měchýře: Trénink močového měchýře vyžaduje minimální náklady na léčbu, je neinvazivní, vykonávání je jednoduché a šetrné pro pacientku, nejsou popsány žádné komplikace ani nežádoucí výsledky. Tuto metodu lze doporučit už při podezření na urgentní inkontinenci bez urodynamického vyšetření (5).

1. Biofeedback – hodnota biofeedbacku na léčbu urgence a urgentní inkontinence byla ověřena jen na malé skupině pacientek. Tato metoda není v širším měřítku používaná v praxi.

2. Psychoterapie – psychoterapie v komplexní léčbě močové inkontinence má své opodstatnění tam, kde je prokazatelný psychický konflikt (nebo je na něj podezření) jako základní příčina močové symptomatologie. Může se realizovat i skupinová terapie s využitím zkušeností již vyléčených pacientek.

3. Laser – metoda spočívá v aplikaci laserových paprsků přes přední stěnu pochvy do oblasti trigona močového měchýře asi v 10 bodech. Léčba probíhá v několika sezeních nejprve denně, potom obden. Úspěšnost je 70 % vyléčených nebo zlepšených stavů inkontinence (4).

Metody se sporným nebo nejasným významem: do této skupiny metod patří gymnastika svalů pánevního dna, elektrická stimulace, distenze močového měchýře, dilatace uretry a akupunktura (3).

Alternativní způsoby léčby:

* intermitentní katetrizace,
* permanentní katetrizace,
* pomůcky pro zamezení úniku moči a pro sběr moči,
* balneoterapie a fyzikální terapie (3).


PhDr. Mária Novysedláková, PhD., PhDr. Zuzana Hudáková, PhD. Fakulta zdravotníctva, Katolícka univerzita v Ružomberku (maria.novysedlakov@ku.sk, zuzana.hudakova@ku.sk)

Konzervativní metody léčby inkontinence
Ohodnoťte tento článek!