Krátce

Jeden z posledních lednových dnů se schyloval ke konci a já opět seděla u počítače s úkolem napsat několik řádků úvodního sloupku… Kladla jsem si tradiční otázku, čemu ho zasvětit? Co se stalo natolik zásadního v závěru první dvanáctiny letošního roku? Asi nám razantně nezamává životy skutečnost, že skončilo Mistrovství Evropy v krasobruslení, které se tentokrát konalo relativně „na dostřel“ od nás, v chorvatském Záhřebu. Ale máme medaili! Bezvadné, vlastence tato zpráva jistě zahřeje u srdce. Nebo další zpráva: Poslední lednový víkend, Itálie, 40. ročník dálkového lyžařského závodu Marcialonga… druhé místo obsadil Čech! Úžasné, velké gratulace. Následují katastrofické události: Při požáru v brazilském nočním klubu zahynulo 232 lidí, nehodu autobusu v Portugalsku nepřežilo 10 cestujících, pokračují nepokoje v Egyptě, Austrálii trápí povodně… Nedá se tedy říct, že by se nic zajímavého nedělo! Ale přiznejme si, zpravodajství, respektive naši pozornost ovládly první přímé prezidentské volby! Týdny a měsíce se většina diskusí točila okolo otázek, zda měly, či vůbec neměly být vyhlášeny, kolik nás to bude stát, seriály ustoupily do pozadí zájmu diváků, aby nás vtáhly debaty kandidátů, duely, rozstřely… a najednou je všemu konec, je rozhodnuto! Poprvé v historii jsme si mohli sami demokraticky zvolit hlavu státu, každý podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, každý podle svého úsudku! Ale tím „prezidentské diskuse“ zdaleka neskončí. Pouze se jejich hlavní téma „kdo to asi bude nebo měl by rozhodně být…“ přetaví do formy „kdo to je, kdo to měl být a není či já to věděl, že to tak dopadne…“ Teď se teprve uvidí, jací jsme skutečně demokraté. Spojí oba tábory své síly? Přestanou hledat špínu jeden na druhého? Skončí rétorické přestřelky? Kam to povede? Změní se něco? Takové i jiné otázky opanují nové diskuse, ale časem vše utichne a ani už nám nepřijde, jak zásadní zkušeností jsme prošli, čeho jsme mohli být svědky a za několik let, přesněji pět, půjdeme ke stejným urnám ze stejného důvodu a bude nám to už připadat úplně normální. Proč jsem se v rámci únorového sloupku pustila do politického tématu? Věřte, vyloženě prvoplánově jsem to nechtěla, navíc není ani tak politický jako společenský. Možná má ambice, tedy spíš já jsem měla ambice, aby vyzněl i lehce filozoficky, protože ať je to jak chce, ať nás politika zajímá, nebo nechává vesměs chladnými, poslední týdny musely ovlivnit život každého z nás. Ale teď tedy opět zpátky do naprosto běžného života, jedeme dál! Máme posledních pár dní k zakoupení dálničních známek (může se hodit těm, kteří se rozhodnou pro emigraci, ale i těm, kteří ještě vyjedou za sněhem na české i zahraniční lyžařské svahy), čeká nás svátek sv. Valentýna, začne republikový řetězec jarních prázdnin, ale dny se budou dál pomalu prodlužovat, bude světleji, slunečněji… a určitě veseleji ?
Krásné a klidné únorové dny

Ohodnoťte tento článek!