Kvalitativní výzkum v ošetřovatelství

V loňském roce se studenti ošetřovatelství 1. LF UK zúčastnili workshopu Kvalitativní výzkum v ošetřovatelství, který vedla sestra s mnoha zkušenostmi ve výzkumu, mj. i členka redakční rady časopisu Sestra, Martha Neff-Smith PhD, RNCS, MPH, FAAN z USA. S jeho výstupem vás v následujícím textu seznámíme.

Nejdříve se zorientujme v pojmech!

Kvantitativní výzkum je to, co si většina z nás představí pod pojmem výzkum – experimenty, dotazníky, čísla, velké množství zkoumaných osob a přesné statistické metody; například při hodnocení účinku léčiv nebo nových lékařských postupů. K jeho provádění je třeba určitého zázemí, zkušeností a finančních prostředků.

Kvalitativní výzkum je v tomto ohledu jednodušší, protože se zajímá zejména o hluboký osobní prožitek konkrétního člověka, o popis toho, co a jak se stalo a jak to zkoumaná osoba pociťovala. Z tohoto důvodu je také velmi šikovný pro naši profesi, ale používají ho např. i sociologové. Tento typ výzkumu nám pomůže vysvětlit, proč je něco pravda, spíš než jen konstatovat, že je to pravda.

Sestry zde mají obrovskou příležitost zjistit něco nového a důležitého o svých pacientech. Odpovědi pak pomohou porozumět pocitům pacientů, a tím mohou přispět ke zlepšení ošetřovatelské péče.

Tento typ výzkumu nám dále dokáže odhalit názory a představy lidí i nové pohledy na problém. Dokáže zmapovat oblasti, které ještě nikdo nestudoval a nepopisoval. Odkryje hluboké vazby, dovolí nám poznat opravdové pocity a prožitky lidí. Umí popsat procesy a jevy, které je těžké vyjádřit čísly. Výsledky výzkumu nám umožní změnit naše chování a jednání tak, aby pro pacienta bylo přínosnější.

Co může být předmětem kvalitativního výzkumu

Přemýšleli jste třeba někdy, jak se asi cítí a z čeho mají strach vaši pacienti s čerstvě transplantovaným srdcem? Co prožívají novopečené maminky, jejichž miminko musí být na ventilátoru na jednotce intenzívní péče? Co dělá problémy mladým mužům, kteří mají najednou pravidelně brát léky na vysoký tlak? To všechno jsou velmi zajímavé výzkumné problémy, na které nalezneme odpověď pomocí kvalitativního výzkumu. Když budeme o takových myšlenkách pacientů vědět, možná dokážeme zlepšit péči o ně.

Základní otázky byly: Co je to kvalitativní výzkum? Proč ho provádět? Jak ho provádět?

Kroky kvalitativního výzkumu:

* Stanovit si výzkumný problém a účel výzkumu. To je nejdůležitější část výzkumu. Zde se výzkumník musí rozhodnout, co chce studovat, proč je taková studie důležitá, kde a jak se výsledky dají použít. Problém musí být nejprve jasně formulován, než může být studován. Jasná formulace také určí směr výzkumu. Kde lze nalézt dobrý výzkumný problém? Je možné se inspirovat třeba v učebnicích a literatuře, v ošetřovatelských teoriích a v teoriích z jiných disciplín, ze vztahů na pracovišti a zejména v ošetřovatelské praxi (např. pozorování komunikace zdravotníků s pacienty, stížnosti pacientů, ošetřovatelské postupy při použití moderních pomůcek). Důležité je, aby takový výzkum měl praktický přínos, zlepšil ji, prospěl pacientům nebo společnosti. Otázka musí být dostatečně jasná a úzká, aby se dala zkoumat. Výzkumník musí zajistit, aby měl dostatek vhodných pacientůneboli „účastníků výzkumu“, čas a možná spolupracovníky, kteří jsou ochotni pomoci.

Problém může být formulován buď jako otázka, nebo jako konstatování. Například: proč mají romští pacienti problémy s respektováním nemocničního řádu? Anebo: faktory ovlivňující respektování nemocničního řádu romskými pacienty.

* Studium literatury. Jakmile si výzkumník zvolil výzkumnou otázku, musí zjistit, co je již o problému známo. Je zbytečné zkoumat něco, co už někdo jiný dobře prozkoumal. Podklady lze samozřejmě hledat v učebnicích, odborných časopisech, knihovnách, diplomových pracích a nyní velmi dobře na internetu (např. www.ncbi. nlm.nih.gov/PubMed, www.medscape. com – v angličtině). Zdroje nesmějí být příliš staré a musí poskytnout vyvážený pohled na odbornou diskusi o problému. Veškerá fakta a myšlenky převzaté z těchto materiálů, musí být označeny tak, aby bylo jasné, kdo je jejich autorem. Pokud výzkumník o zvoleném tématu nenalezne žádné články a práce, je možné, že je vůbec první, kdo se tímto tématem bude zabývat.

* Popis rámce studie. V této fázi spojí výzkumník svou otázku s teoriemi z učebnic, zapracuje ji do širšího souboru ošetřovatelských vědomostí, popíše vazby.

* Popis cíle, předpokladů a omezení studie. Cílem studie může například být rozpoznání faktorů, které ovlivňují nízké dodržování nemocničního řádu romskými pacienty a navržení postupů vedoucích ke změně. Předpoklady jsou to, co si výzkumník myslí, že najde, např. výzkumník se domnívá, že tyto faktory jsou zejména odlišnost kultur, jazyková bariéra a nedostatečná edukace. Omezení studie by mohlo být, že účastníci výzkumu jsou pouze z jedné geografické oblasti.

* Určení vhodné metody výzkumu. Z dosud shromážděných materiálů vyplyne, jakým způsobem bude nejlepší získat odpověď na zkoumanou otázku. Například, zda je zvolená forma kvalitativního výzkumu pro výzkumnou otázku vůbec vhodná, zda by nebylo lepší použít metod kvantitativního výzkumu, třeba experimentu.

* Pilotní studie. Dobré je provést nejprve předvýzkum na malém počtu účastníků, abychom odhalili neočekávané problémy (např. účastníci výzkumu nesprávně porozuměli otázce). Pokud se problémy nevyskytnou, můžeme tato data zahrnout do vlastní studie. Pokud se problémy vyskytly, je třeba je před zahájením samotné studie opravit.

* Výběr vzorku. Obvykle není možné studovat celou populaci, je třeba si z ní vybrat vzorek. V kvalitativním výzkumu jsou vzorky o mnoho menší a jinak vybírané než ve výzkumu kvantitativním. V kvantitativním výzkumu použijeme náhodný výběr vzorku, v kvalitativním výzkumu je cílem vybrat takové účastníky, kteří umožní pečlivé prozkoumání studovaného problému. Metody a důvody výběru musí být vždy uvedeny při psaní zprávy o výzkumu. Účastníci výzkumu musí o probíhajícím výzkumu vždy vědět a musí souhlasit se svou účastí!

* Sběr dat. Musíme zvážit, která metoda sběru dat bude pro stanovený výzkumný problém nejvhodnější. Podle výzkumné otázky to bude buď pozorování účastníky (např. jedna sestra pozoruje ostatní – nutný souhlas ostatních účastníků výzkumu!), nebo částečně strukturované rozhovory, často kombinace těchto dvou metod. Někdy je třeba využít studia historických dokumentů (např. při výzkumné otázce „Jaké kompetence měly sestry ve 20. letech minulého století“). Sběr dat je často časově nejnáročnější část výzkumu, ať už použijeme jakoukoliv metodu. Nestrukturovaný či částečně strukturovaný rozhovor nabídne účastníkovi výzkumu několik témat či neuzavřených dotazů, které by ho měly pobídnout k volnému hovoru na dané téma. Důležité je nechat účastníky vyjádřit, co oni považují za důležité, abychom se dostali k podstatným bodům. Otázky, které nepřinášejí žádné informace, se mohou postupem doby vypustit a mohou se přidat jiné, které produkují zajímavé odpovědi.

Při sběru dat je nutná pečlivost, všechna data se musí zvážit. Rozhovory se obvykle nahrávají a poté přepisují. Při přepisování je dobré používat dvojité řádkování a nechávat široké okraje, aby se mohly vpisovat poznámky k jednotlivým tématům. Nechává se jedna původní kopie a další kopie se roztřídí podle nalezených tematických kategorií. Sběr dat je možné ukončit, když už se nedozvídáme žádné nové informace. Sběr a rozbor dat v kvalitativním výzkumu probíhá do určité míry současně (rozhodování, s kým hovořit a na co se ptát, vyplývá z témat nalezených v předešlých rozhovorech).

* Rozbor dat. Cílem této etapy je uspořádat velké množství informací, aby se mohly utvořit závěry. Kvantitativní výzkum použije v této etapě statistických metod, v kvalitativním výzkumu provádíme částečné zhodnocení a uspořádání dat do teoretických nebo tematických kategorií, které se vyskytují opakovaně. Poté následuje hlubší analýza.

Toto je možné dělat ručně (na indexové kartičky), ale existují i počítačové programy. Dá se říci, že tato etapa je velmi namáhavá, protože jednak neexistují přesná pravidla pro rozbor kvalitativních dat, takže záleží na pečlivosti a porozumění výzkumníka, a jednak je třeba přečíst a roztřídit velké množství materiálu. Způsob rozboru dat je nutné popsat ve zprávě o výzkumu.

Výzkumník má obvykle připravené kategorie podle toho, jaká témata očekává, že se budou objevovat ve výpovědích. Někdy je systém kategorií nutno předělat, protože se objevují nová data. Jeden úsek dat často obsahuje informace patřící do více kategorií, v tom případě je třeba vytvořit více kopií a všechny založit. Důležité je všímat si pravidelnosti, se kterou se určitá data objevují, u kterých podskupin vzorku se tak děje, co se zdá být příčinou a co následuje. Někdy je dobré nakreslit si časovou osu s vyznačenými důležitými tématy. Někdy vytváříme tzv. kvazistatistiku – tabulku s přehledem, jak často a u koho se určitá témata objevují.

* Prezentace a diskuse dat. Pro diskusi se vyberou relevantní data. Je nutné popsat, jak byla vybrána, aby výzkumníci nebyli nařčeni ze zaujatosti. Z toho důvodu je také vhodné vybraná data podložit výtahy z přepisů rozhovorů či pozorování, aby výzkumníci mohli dokázat, že závěry činí na podkladě nasbíraných dat. Pokud se ve výzkumu vyskytly výrazně odlišné případy, je dobré je uvést také – to zdůrazní složitost zkoumaného problému. Další možnou metodou zvýšení důvěryhodnosti dat je ověření platnosti kolegy či účastníky, a to tak, že jim předáme roztříděné výsledky a zeptáme se, jestli s nimi souhlasí. Následuje publikace výsledků v odborných časopisech na konferencích, aby se o nich měli možnost dozvědět další odborníci.

Ohodnoťte tento článek!