Laická první pomoc je stále strašákem

Proč není první pomoc poskytována? Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. Někdy je na vině lhostejnost, nezájem, neúplné znalosti, obavy z vlastní nedostatečnosti, postihu ze strany policie, soudů či profesionálních záchranářů nebo přenosu infekčního onemocnění. Pamatujme však na holandské přísloví: „Rozum se na delší dobu zastaví v životě mnohokrát. Srdce jen jednou.“

Civilizační vymoženosti dnešní doby náš život zpříjemňují, někdy až zjednodušují a jejich vlivem se mění i náš životní styl. Daní za to je zvýšený počet nehod, úrazů a nemocí. Podle dostupných statistik náhlá zástava krevního oběhu postihne v rámci Evropy každoročně více než 750 000 lidí, přičemž kvalitního přežití se mimo prostory nemocnice dočká pouze 10,7 % postižených. Čísla jsou to doslova alarmující. A tak se přímo nabízí otázka, co je příčinou a jak tuto neutěšenou situaci zlepšit. Obecně je úroveň znalostí v poskytování laické první pomoci stále nízká. Většina lidí, kteří dosud na vlastní kůži nepotřebovali pomoc, zastává názor, že znalosti nejsou důležité. Mladší generace dnes neumí čelit situacím, které jsou nedílnou součástí koloběhu života (vážné úrazy, nevyléčitelné choroby, smrt v rodině apod.), a vzhledem k celosvětovému trendu „tolerantní výchovy“ je ani nenutíme se to naučit. Oproti tomu starší lidé mají kusé znalosti z dob školní docházky, ty jsou však většinou zastaralé, neodpovídající dnešním poznatkům resuscitační medicíny.

První pomoc v praxi

Jen málokdo si uvědomuje, že podle platné legislativy je dojezd záchranné služby dvacet minut. V případě ohrožení základních vitálních funkcí závisí život postiženého právě na osobě nacházející se v jeho blízkosti. Proto by poskytnutá laická pomoc přímo na místě nehody měla být provedena rychle, účelně a rozhodně. Řetězec přežití začíná rozpoznáním náhlé zástavy oběhu. S tímto počátečním krokem má valná většina laiků problém, protože dochází k poměrně vysoké incidenci lapavého dýchání (gaspingu), které se vyskytuje u 55 % srdečních zástav. Jakmile je zjištěno bezvědomí (postižený leží zhrouceně a nereaguje na zevní podněty, jako je hlasité oslovení či zatřesení ramen), musí následovat zprůchodnění dýchacích cest (záklonem hlavy a přizvednutím brady) a posouzení dýchání. Pokud postižený člověk nedýchá (zjišťujeme maximálně 10 vteřin), musí být okamžitě zahájena nepřímá srdeční masáž. Zjišťování tepu na velkých tepnách se k diagnostice zástavy oběhu laikům nedoporučuje vůbec, zdravotníci by se tímto úkonem neměli zabývat déle než 10 vteřin.
Nepřímou srdeční masáž by měli ovládat všichni laici, protože její kvalitní provedení je stále klíčovým postupem neodkladné resuscitace. Provádí se pravidelným stlačováním hrudníku s frekvencí minimálně 100 a maximálně 120 stlačení za minutu. Hloubka komprese je 5, maximálně 6 cm. Po stlačení musí následovat uvolnění, aby se hrudník mohl vrátit do výchozí polohy. Přerušování masáže by mělo být co nejkratší. Vzhledem k náročnosti, jak fyzické, tak psychické, by se měli zachránci po 2 minutách vystřídat. Zdravotníci a zachránci vyškolení v neodkladné resuscitaci by měli podle doporučení resuscitační rady provádět resuscitaci klasickým způsobem – střídáním kompresí a umělých vdechů v poměru 30 : 2, přičemž umělý vdech by měl trvat pouze 1 vteřinu. Celkové přerušení masáže by tedy nemělo být delší než 5 vteřin, protože se tím snižuje šance na přežití. Kříšení můžeme ukončit v případě předání postiženého záchranné službě, při jeho probouzení nebo při naprostém vyčerpání zachránce. Resuscitace bez provádění umělých vdechů se doporučuje laikům, kteří nejsou proškoleni v poskytování první pomoci, při telefonicky asistované neodkladné resuscitaci a při neochotě provádět umělé vdechy.

Jak zlepšit stávající situaci

Předpokladem k úspěšné záchraně lidského života je pohotovost, ale i dobrá znalost základních postupů. K vyřešení problému nízké úrovně znalostí nepomůže jen jednorázová kampaň v médiích. Znalosti v poskytování první pomoci by měly patřit k základní gramotnosti každého člověka, proto by se s výukou mělo začít již v dětském věku a v průběhu života tyto znalosti nadále prohlubovat a upevňovat tak, jak je doporučují nejnovější poznatky resuscitační medicíny.
LITERATURA

BYDŽOVSKÝ, J. První pomoc: pracovní sešit pro SZŠ a zdravotnická lycea. 2. přeprac. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 75 s. ISBN 80-247-0680-6.
BYDŽOVSKÝ, J. Základy akutní medicíny: učební text pro navazující magisterské studium ošetřovatelství. Vyd. 1. Příbram: Ústav sv. Jana Nepomuka Neumanna, 2013, 115, s. ISBN 978-80-260-3847-4.
KURUCOVÁ, A. První pomoc: pracovní sešit pro SZŠ a zdravotnická lycea. Praha: Grada Publishing, 2012. 154 s. ISBN 978-80-247-4582-4.

Souhrn Zásady laické první pomoci nejsou nijak složité. Základem úspěchu jsou dostatečné teoretické znalosti a praktické dovednosti, které by měl každý z nás ve vlastním zájmu mít, protože všichni jednou můžeme být v roli postiženého či zachránce. Klíčová slova: první pomoc, laická první pomoc, resuscitace, řetězec přežití

O autorovi| Bc. Ludmila Lešková, Zdravotní semináře na klíč, Plzeň (info@ludmilaleskova.cz)

1)
R
Ohodnoťte tento článek!