LDN v organizaci fakultní nemocnice

Naše LDN je rozdělena na dva primariáty. První má 178 lůžek rozdělených do 6 stanic. Druhý má kapacitu 203 lůžek v 7 stanicích. Každé pracoviště je vybaveno rehabilitačním úsekem. Na 31lůžkovou stanici připadá 5 sester a 1 staniční sestra, z toho 1 – 2 jsou specialistky, 1 rehabilitační pracovník a 1 – 2 pomocní pracovníci.

Statut léčebny v areálu Fakultní nemocnice nám dává zvláštní postavení. Tím, že jsme začleněné zařízení Fakultní nemocnice v Motole, vyplývají pro nás různé povinnosti, ale i výhody, vztahující se ke kvalitě péče o pacienty. Využíváme celého zázemí nemocnice, všech vyšetřovacích složek a všech odborností. Na našem pracovišti probíhá (teoreticky i prakticky) výuka ošetřovatelství pro první ročník 2. lékařské fakulty, výuka geriatrie pro 6. ročník 2. lékařské fakulty, výuka studentů Fakulty tělesné výchovy, obor fyzioterapie a výuka studentů vyšší rehabilitační školy MILS.

Každoročně zde máme kurz sanitářů a školící akce v geriatrickém ošetřovatelství s celorepublikovou působností. Provádíme semináře s výukou ošetřovatelského procesu, snažíme se o aktivní účast na odborných setkáních a školících kursech. Máme proškolenu řadu pracovníků v ošetřování chronických ran a inkontinentních pacientů. Nástupní praxi absolventek směřujeme k ošetřovatelskému procesu.

Na stanicích je zaveden funkční systém, jen v dopoledních hodinách dělíme pacienty na dvě skupiny. Skupinový systém v zařízeních pro dlouhodobou péči je méně vhodný vzhledem k dlouhodobému pobytu pacientů a 12hodinovým směnám personálu, kdy sestry jsou ve směně 3 – 4krát za týden. Snaha je, aby dělaly odbornou práci a pomocní zdravotní pracovníci přípravné a dokončovací práce.

Naším cílem je zvyšovat kvalitu ošetřovatelské péče také prostřednictvím individuálního přístupu k pacientovi. Jaký je pacient, jaký je jeho problém, co pro něho mohu udělat. Dále obhájit ošetřovatelství jako nedílnou součást klinické medicíny, podporovat tak potřebnou multidisciplinární spolupráci, získávat pro spolupráci příbuzné a známé pacientů. A v neposlední řadě zvýšit postavení sester, které spočívá v řízeném, kvalifikovaném a samostatném rozhodování a působení (case manager).

Jak jsme zaváděli moderní metody práce

Například na zavedení dokumentace HINZ jsme potřebovali asi 6 měsíců. Zpočátku jsme naráželi na odpor, protože ne každý má rád změny. Nejlépe se na projektu pracovalo na stanicích, kde samy sestry vytvářely některou jeho součást – například realizaci opakovaných činností nebo využití všech barevných jezdců na spodní liště dokumentace pro odkazy na potřeby pacientů a odkazy pro službu. Sestry pochopily, že dokumentace jim slouží pro lepší informovanost a vztahuje se ke konkrétnímu pacientovi.

Již před lety jsme měnili způsob práce. Rozpracovali jsme opatření v prevenci dekubitů, jejich ošetřování a léčení. Použili jsme hodnocení podle škály Nortonové, podle míry rizika. Byl to vlastně ošetřovatelský problém, ve kterém jsme postihli všechny fáze ošetřovatelského procesu, včetně hodnocení.

Na dvou stanicích druhého primariátu byl od dubna zaveden – současně se sesterskou dokumentací – i systém primárních sester. Pět sester má nyní přiděleno šest nemocných. Tento systém byl přijat velmi dobře, každá sestra pociťuje větší odpovědnost za své pacienty. Provádí u nich ošetřovatelskou anamnézu, hodnotí Norton skóre a stanovuje plány ošetřovatelské péče. Vede kompletní dokumentaci a připravuje ji na další týden. Předávání a výměna informaci probíhá při předávání ranní směně za přítomnosti staniční sestry. Zlepšila se spolupráce s rodinou. Na nástěnce vedle seznamu nemocných jsou uvedena jména primárních sester a nemocných v jejich péči. Příbuzní již „svou“ sestru vyhledávají, zjišťují si, kdy bude ve směně a kontaktují ji.

Systém primárních sester nám velmi pomáhá při zavádění sesterské dokumentace, protože sestry nemají pocit, že by jim přibyla práce. Každá si předem připraví dokumentaci svých pacientů, a tak jí odpadá vypisování všech dokumentů najednou.

K provádění změn je třeba provést ekonomickou rozvahu, zabezpečit ji materiálně a technicky. V první fázi jsme se to naučili při vybírání antidekubitních pomůcek, speciálních obvazů k ošetřování ran, pomůcek, které slouží k mobilizaci a aktivizaci pacienta a pomůcek pro inkontinentní nemocné. Polohovací lůžka a přístroje pro rehabilitaci jsme pořídili z dotace na gerontologický program. Při zavádění dokumentace HINZ byl prvotní náklad větší a další náklady se vyrovnaly. Systém HINZ byl zaveden na jedné stanici, kde se po určitou dobu prováděly opravy lékařské a sesterské dokumentace. Za podpory hlavní sestry nemocnice jsme pořídili 12 pořadačů karet, 250 kusů dokumentačních karet, dali natisknout všechny potřebné součásti dokumentace. K tomu, aby se personálu dobře manipulovalo s pořadači, jsme nakoupili vizitové vozíky, které jsou všestranně použitelné a mají pěkný vzhled. Takto systematicky jsme postupovali také při pořizování antidekubitních pomůcek a speciálních obvazových materiálů k ošetřování ran.

Systém společné dokumentace byl zaveden v lednu 2000 na všech stanicích. Hodnocení výsledků se provádí až po 6 měsících. Stej- ným způsobem proběh- lo i hodnocení primárních sester na dvou stanicích. Metodou hodnocení je anketa k průzkumu spokojenosti pacientů (spíše osobním pohovorem s pacienty a příbuznými), anketa spokojenosti sester a lékařů, společné pracovní schůzky pracovních týmů. Závěrečným vyhodnocením metod zjišťujeme splnění cíle, tj. spokojenost pacienta a spokojenost personálu se změnou.

Foto archív oddělení

Ohodnoťte tento článek!