Léčba sekundárního lymfedému

Kazuistika – Muž F. H., 52 let, přijat na Dermatovenerologickou kliniku k intenzívní terapii sekundárního lymfedému dolních končetin. Nyní je v invalidním důchodu.

Byl zdráv až do ledna 2002, kdy utrpěl při autohavárii polytrauma. Jednalo se o těžký otřes mozku s krvácením a bezvědomím, které trvalo několik týdnů, pak byl asi pět měsíců v umělém spánku, dále mnohočetné fraktury žeber, levé dolní a levé horní končetiny, četná vnitřní zranění. Několik týdnů byl připojen na řízenou plicní ventilaci, několik měsíců byl dialyzován. Z tohoto období si téměř nic nepamatuje, vše zná jen z vyprávění rodiny.

Nohy mu začaly otékat po operacích, myslel, že se to postupem času samo spraví. Lékaři mu dávali léky na odvodnění, ale moc to nepomáhalo. Proto byl poslán do poradny pro léčení otoků, bylo provedeno radioizotopové vyšetření a zjištěno, že má poškozený mízní systém. Mívá bolesti hlavy, především v noci, někdy má závratě, dále bolesti hrudníku (žeber), je omezená hybnost levé dolní i horní končetiny, pociťuje v nich občas brnění, svědění, pocit tíhy kvůli otoku. Obtíže mu dělá změna polohy – otáčení na lůžku. Diuretika byla již před časem vysazena na doporučení lymfologa. Pacient je soběstačný, pouze s malými omezeními. Koupe se sám, ale na vaně má sedačku, jinak by nevstal. Při oblékání má menší potíže, například s oblékáním ponožek. Při chůzi musí mít oporu, má občas závratě, má jednu francouzskou hůl, chodí pomalu, rozvážně.

Při výšce 190 cm váží 120 kg, BMI index je 33, což značí nadváhu. Od úrazu nosí brýle, začal mít problémy s pamětí, údaje před nehodou si pamatuje, ale těžce vstřebává nové informace. Při orientaci v novém prostředí, i zde v nemocnici, trochu bloudí, první dva dny by ocenil doprovod. Paměť se snaží cvičit – luští hodně křížovky. O svém „novém onemocnění“ téměř nic neví, ale ví, že mu jeho lymfoterapeutka bude postupně všechno vysvětlovat.

Průběh hospitalizace a celkové zhodnocení

Hospitalizace v délce 12 dnů proběhla klidně, nevyskytly se žádné komplikace. V léčení mízních otoků bylo dosaženo velmi dobrých výsledků. V prvním týdnu došlo k výraznému změknutí již značně tuhých otoků, což je považováno za první fázi úspěšné léčby. Dále došlo i k redukci otoků co do jejich objemu a k odstranění pocitů tíhy, tlaku a napětí v DKK.

Pacient i jeho manželka se aktivně zapojili do procesu léčby. Jsou srozuměni s faktem, že onemocnění je trvalého charakteru a zanedbání péče může vést ke snížení kvality života, eventuálně až k invaliditě. Léčba lymfedému musí být důsledná a trvalá a vyžaduje bezpodmínečně spolupráci nemocného i rodiny, velkou trpělivost a ukázněnost. Pacient i jeho manželka jsou dostatečně edukováni o léčbě, úpravě životního stylu i zabránění možným komplikacím. Chronické bolesti hlavy a hrudníku se podařilo zmírnit pouze částečně, tento problém bude nutné dále řešit buď s praktickým lékařem, nebo eventuálně se specializovaným pracovištěm pro léčbu bolesti. Problém je ovšem v tom, že pacient dává přednost před analgetickou léčbou spontánnímu ustoupení obtíží, analgetika spíše odmítá. Léčbou závratí by se mělo zabývat nejspíše neurologické pracoviště. Redukce tělesné hmotnosti je záležitostí dlouhodobou, úspěch závisí spíše na pacientově skutečném odhodlání snížit váhu a na jeho vytrvalosti, při neuspokojivém průběhu redukce váhy se lze obrátit na odborníky v nutriční poradně a rozhodně nespoléhat na žádné zázračné diety a pilulky. Váhu pravidelně kontrolovat doma i v poradně.

Při problémech a nejasnostech má pacient možnost telefonické nebo osobní konzultace se svou lymfoterapeutkou. V současné době je dispenzarizován na Dermatovenerologické klinice ve specializované poradně pro lymfedémy. Příklady ošetřovatelských diagnóz + intervence (viz tab.).


SOUHRN

Efekt intenzívní léčby lymfedému za hospitalizace byl zřejmý. Došlo jak k objektivnímu – měřitelnému – ústupu otoku, tak i ke značnému subjektivnímu zmírnění pacientových obtíží. Spolupráce pacienta i jeho rodiny v osobě manželky se zdravotnickým personálem, a hlavně s lymfoterapeutkou, byla téměř příkladná, což bohužel nebývá vždy samozřejmostí. Je tedy reálná naděje, že tento pacient, který je dobře edukován i motivován k sebepéči, bude ve zdolávání své choroby úspěšně pokračovat i v domácím prostředí.

SUMMARY

Intensive treatment of lymphedema had an obvious effect during hospitalization. The edema objectively subsided and the patient reported relief of the problems. The cooperation between the patient and his family (the wife) and healthcare staff, particularly the lymphotherapist, was excellent, unfortunately we can not say that in many other cases. Therefore there is a real hope that the patient who is well informed and motivated for selfcare will be able to successfully manage his disease in home care environment as well.


O autorovi: Naděžda Veselá, (n.vesela@fnbrno.cz) Dermatovenerologická klinika, FN Brno-Bohunice

Ohodnoťte tento článek!