Léková byrokracie

Aplikace léčebné látky se může stát denní rutinou, zdravotnický personál by však tento proces neměl podceňovat… v Anglii, ale ani v České republice.

V Anglii se tomuto tématu věnuje zvýšená pozornost. Moje první zkušenost s podáváním léků v Anglii byla již při výběrovém řízení, kde jsem měla absolvovat test na vypočítání dávek léků, rychlosti infuze, ale i obyčejný výpočet ústní vody, tedy poměr voda a ústní roztok. Bohužel v Čechách jsme se tímto problémem moc nezabývali a v matematice jsem přeborník také nebyla. Test jsem tedy nesplnila na 100 %, které naše vedení nemocnice vyžaduje. Ovšem v Anglii mají na všechno řešení. A tím řešením je edukace – kurz, na co si jen vzpomenete. Já jsem absolvovala kurz matematiky, kde byly, mimo jiné, výpočty podávání léků. Splnila jsem test a myslela si, že mám vyhráno. Opak byl pravdou.

Než vám je vůbec dána důvěra, čeká vás seminář, který se soustředí na správné podávání léků a jejich techniky, na nejčastější chyby a jak se jich vyvarovat, na komplikace, rizika infekce, zkrátka zopakování všeho, co je spojené s aplikací léků. Následují opět výpočty dávek léků. Ale opakování je matka moudrosti, a tak se to také obecně akceptuje. Pozor, stále ještě nemáte povolení k podávání léků. Z kurzu si kromě vědomostí odnesete také padesátistránkovou knihu, ve které jsou vypsány všechny možnosti aplikace léků a správné postupy.

Dále pracujete pod dozorem své nadřízené, která vás kontroluje a sleduje, zda plníte všechny předepsané standardy, jako jsou: mytí rukou před a po výkonu, vyhledání správného léku, výpočet správného množství, překontrolování jména a data narození pacienta, správná technika podání, aseptický přístup a adekvátní časový interval pro intravenózní aplikaci. Důležité je monitorování pacienta po podání a informování o daném procesu.

Pokud jste toto vše splnili, máte vyhráno a podpis je váš. Tedy jeden z mnoha podpisů, abych byla přesná. Tři podpisy u infuze, tři podpisy u infuze s lékem, tři podpisy u podání léku bolusem, tři podpisy u infuze v perfuzoru, pak také intramuskulární (i. m.), subkutánní (s. c.), perorální (p. o.) a per rectum. Určitě znáte cesty podání… Ale tím celá věc ještě stále nekončí. Následuje seny“ s vrchní sestrou, která prohlédne vaši knihu, zhodnotí, zda je vše odpovídající předepsaným standardům, pohovoří si s vámi o všech rizikách a nakonec vám dá svolení k podávání léků. Obdržíte také neméně potřebný certifikát, který vám bude v budoucnu výhodou pro případného dalšího zaměstnavatele. Vyhnete se tím opakování stejného procesu.

Musím však konstatovat, že ne všude má sestra povoleno podávat léky sama. V některých nemocnicích existuje tzv. „double check“, což znamená dvojitá kontrola. Sestra, která chce podat lék, připraví vše potřebné a požádá jednu ze svých kolegyň o zkontrolování. Oběma podpisy se potvrdí, že je vše v pořádku a lék se aplikuje.

Jak jsem se zmínila na začátku svého článku, anglické zdravotnictví nenechá nic náhodě a snaží se co nejvíce zlepšovat svůj systém, učit se z chyb a měnit postupy, aby nebylo poškozováno zdraví pacienta. Je to jejich cíl. A myslím, že v tomto ohledu se snaží dělat maximum.
Nejvíce lékových chyb spočívá v aplikaci špatné dávky léků, v podání jiného léku, jinou cestou, nesprávném vypočítání léků, neadekvátní monitoraci potenciální alergické reakce na lék. Líbila se mi také myšlenka nikomu nevěřit a všechno po všech kontrolovat, zejména po sobě. Zkuste se tedy, než podáte lék, zamyslet, neboť ve vašich rukou je dobro a zdraví pacienta, který vám věří.


O autorovi: Sylvie Matlochová Torbay Hospital, Torquay, Velká Británie (SPikova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!