Lepra a současnost

V zeleném údolí pod Petřínskou rozhlednou, Strahovským klášterem, Nemocnicí pod Petřínem a valem Hradčan se v klidné pohodě rozkládá Klášter Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Kongregace zde působí od roku 1847. Klášter obývá 30 řeholních sester, které spolu se 150 dalšími sestrami zajišťují provoz Nemocnice pod Petřínem.

Jednou ze řádových sester je i Mgr. Jitka Veronika Fojtíková SCB, která se narodila v bouřlivém roce 1968 ve Znojmě a původně vystudovala Střední průmyslovou školu stavební v Třebíči. Po maturitě nastoupila jako konstruktérka, ale ještě ve zkušební době pochopila, že to nebude její úděl. Už tehdy ji přitahovala péče o jiné, nastoupila do FN u sv. Anny v Brně a při zaměstnání vystudovala střední zdravotnickou školu.

V roce 1995 absolvovala postgraduální specializační studium pro práci na operačním sále. V dalším vzdělávání pokračovala na katedře Teologické fakulty UK v Praze, kde se věnovala studiu náboženské nauky. Zde postupně získala bakalářský titul a v roce 2007 dokončila i magisterské studium. Do kongregace vstoupila v roce 1988, v letech 1990-1992 splnila noviciát a v roce 1995 složila věčné sliby. Teologická studia dvakrát přerušila, protože se účastnila zahraničních misí.

* Pro misi v Indii jste musela v roce 2000 absolvovat jazykovou měsíční stáž ve Velké Británii, ale jako zaměstnanec LL – tedy organizace Likvidace lepry jste ještě strávila devět měsíců v Zambii a Etiopii na misijní vzdělávací stáži. Co následovalo?

Na stáži jsme získávali vědomosti o AIDS, lepře a TBC. Pro misi do Indie jsem nejdříve musela získat vízum, ale to je obtížné a já jsem ho obdržela za tři čtvrtě roku až v roce 2003. V indickém Dhanbadu jsem nastoupila jako sestra do Nemocnice DSWC (Damian Social Welfare Centre) s 210 lůžky, kterou v roce 1964 založil německý jezuitský kněz Michael Kavananaugh. Leprosária zakládali obvykle kněží nebo zámožní lidé ze severní Evropy.

* Pro Evropana je lepra neboli malomocenství neznámé onemocnění. Přesněji známé, ale opředené mnoha mysterii a také nesprávnými informacemi. Jak se vlastně projevuje?

V nemocnici, kde jsem pracovala, se 180 pacientů léčilo na malomocenství a asi 20 na tuberkulózu. Vlastní onemocnění leprou (malomocenství nebo také Hansenova nemoc) nezpůsobuje odpadávání masa, jak se obvykle líčí v beletrii. Mycobacterium Leprae, které lepru vyvolává, patří do skupiny podobné Mycobacteriu TBC, napadá však nervová ukončení v kůži a způsobuje její necitlivost. Na kůži se nejprve objeví necitlivá bledá skvrna. Nemoc působí především na malé kosti na rukou a nohou, kde je vzhledem k obnaženým částem těla největší riziko úrazů.

Člověk je však necítí, způsobená zranění se ve špatných hygienických podmínkách druhotně infikují, a pokud se neléčí, dochází ke vzniku gangrény. Potom opravdu odpadávají kousky tkáně a vzniká obrázek malomocenství, který už známe. Inkubační doba je až třicet let, ale to je maximum a může trvat i jen 6 měsíců. Onemocnění se přenáší převážně kapénkovou nákazou a dlouhodobým stykem, například matky s dítětem. Lepra však není přenosná prenatálně. Nemocným matkám se tedy rodí zdravé děti, které teprve stykem s matkou obvykle onemocní.

* Jak probíhá léčení a co vše s léčbou souvisí?

Léčba těžších forem trvá 18 měsíců, ale pokud je přerušena na více než tři týdny, musí proběhnout znovu od začátku. Zásadní je léčba pomocí MTD (Multi drug therapy), což je léčba trojkombinací (navíc s antibiotiky) nebo dvojkombinací následujících léků Rifampicinu a antileprotika Dapson. Pokud je podáván pouze jeden z nich, léčba je nefunkční. Dále se přidávají antibiotika Clofazimin, Ofloxacin, Minocyclin. V raných stadiích onemocnění pomáhá rehabilitace poškozených končetin, jak rukou, tak nohou, na kterých narušená kůže i další tkáně deformují zejména prsty.

Ty je nutné rozcvičovat a případně operovat. Také po operacích je nutná rehabilitace. Operacím nemocných leprou se věnuje chirurgie, která pomocí plastik napravuje poškozené končetiny a tkáně. Zachování funkce rukou a nohou je pro nemocné podstatné, protože obojí je důležité pro obživu a samoobsloužení. Mycobacterium napadá i nervy obličeje, na očním víčku nebo i nervy oka a bez operace nemocný oslepne.

* Kde se lepra dosud vyskytuje a případně v jaké prevalenci?

Nejvíce postižená je Indie a Jižní Amerika. WHO v roce 2002 vyhlásila na základě epidemiologického průzkumu lepru za eliminovanou. Indové si však nechtějí připustit, že toto tzv. prokletí je spojováno s jejich zemí. Proto se úřady v Indii staví k lepře jako k mrtvému brouku, tváří se, že neexistuje. Opak je však pravdou, případů nových onemocnění nebo jejich remisí stále přibývá. Například v roce 2004 bylo k léčbě přijato 352 pacientů a v roce 2007 už to bylo 487. Původní nemocnice pro léčení lepry zůstaly funkční, jen se teď nazývají nemocnice pro léčení vředů. WHO na léčení lepry už nepřispívá a není dostatek finančních prostředků, s jejichž pomocí by mohly nemocnice poskytovat náročnou léčbu.

* Proč hovoříte o Indii jako lékové velmoci?

Na každém rohu je totiž otevřená lékárna. Lidé tady nakupují léky především indické provenience. Léky jsou pro prosté Indy drahé, skládají se na ně celé rodiny, nebo platí ti, kteří jsou majetnější, případně jsou od sponzorů. Obecně v nemocnicích raději pracují s léky ze zahraničí. Domácí produkce se nepovažuje za dostatečně kvalitní a zvláště u TBC může dojít k vypěstování rezistentních kmenů bacilu.

* Jsou v Indii tak špatné životní podmínky, jak se o nich traduje?

Největším problémem jsou v miliardové Indii katastrofální hygienické podmínky, především nedostatek pitné vody a vody vůbec, bída, a i tam, kde v poměrech Indie bída není, chybí zdravá výživa. Ve vodě, která by byla u nás použitelná pouze jako užitková, se koupou lidé, zvířata, pere se prádlo a stejná voda se také pije a používá na vaření. Tento způsob hygieny vede k různým kožním chorobám, kterými trpí zvláště lidé na vesnici. Hinduistické obyvatelstvo se dělí na kasty, je tam také vysoké procento muslimů, Pársí, křesťanů… Ti „nejnižší“, kteří ani nejsou zařazeni ke kastám, tvoří původní obyvatelstvo žijící hlavně na nejchudším venkově.

Zaujalo mě například, že v Nirmala Hospital v Dhanbádu byla z iniciativy církví založena tzv. VIP vesnice, jejíž název je paradoxní, protože obyvateli této vesnice jsou lidé odmítnutí společností. Vyplývá to z křesťanského učení, kde chudí a ubozí jsou blízko Kristu, tedy blízko Bohu a tím vyvolení, někdy se také nazývají pokladem církve. Zdravotní a sociální pojištění v Indii prakticky neexistuje. V roce 2004 však vláda začala vyplácet žebrákům a bezdomovcům částku 30 rupií. Potěšitelné v Indii je, že stále ještě fungují rodinné vazby, rodiče milují svoje děti. Zvláště patrné je to ve vztahu otců k dětem. Velmi silným rysem tohoto národa je hrdost až pýcha.

* Jak na vás zapůsobila Bombaj?

V Bombaji jsem byla na stáži v zařízení pro závislé na alkoholu a drogách, což je další velký problém Indie. Jednou z největších atrakcí Bombaje jsou jeskynní chrámy na ostrově Elefant, které byly celých tři sta let od 450-750 n. l. tesány do skal podle stále stejného záměru několika generacemi Indů. Známý je palác Tádž Mahal, Veliká Perla, který nechal postavit z bělostného mramoru jako pomník své velké lásky v první polovině 17. století sultán Šáhdžahán pro svoji milovanou ženu Mumtáz Mahal, jež zemřela po porodu. K pozoruhodnostem města patří také velkolepá koloniální architektura, avšak z hlediska dávné historie je nevýznamná. Za celých čtrnáct dní strávených v Bombaji jsem nenašla jediné divadlo a koncertní síň. Kina byla v té době zavřená.

* Chystáte se na další cesty s misijním posláním?

Mám v plánu pracovat v Ugandě, kde byla v roce 2005 založena z prostředků Charity Česká nemocnice pro ženu a dítě. Byla vysvěcena samotným kardinálem Vlkem a zúčastnil se také nynější ředitel Nemocnice pod Petřínem MUDr. Jaroslav Štrofl, CSc., MBA, tehdy jako náměstek ministra zdravotnictví. Nemocnice by se měla rozšiřovat o dalších 50 lůžek pro mužské pacienty. Zbudování nemocnice je vlastně pokračováním českého projektu Adopce na dálku, který vznikl z iniciativy jedné mladé Češky působící v současné době v Anglii jako manažerka Charity (pozn. autora: více informací na www.charita.cz).

* V době, kdy vyjde tento článek, už budete v Marylandu, ale nebude to běžná dovolená?

Každá řádová sestra má možnost v určitém období strávit duchovní dovolenou nebo také sabatický čas. Měl by trvat jeden rok. Já budu tento čas modlení, meditace a rozjímání nad minulostí, ale také budoucností, nad tím kam se budou moje kroky dále ubírat, jak budu řešit své plány, trávit v Duchovním centru v Marylandu, které je organizováno církví. Zde strávím pouze půl roku vzhledem finanční náročnosti. Z Indie, kde bylo moje působení sestry v leprosáriu velmi psychicky i fyzicky náročné, jsem se vrátila hodně vyčerpaná, což hraničilo až se syndromem vyhoření. Pokud chci působit v dalších humanitárních misích, musím se trochu pozastavit a načerpat sílu.


Informace o lepře

Malomocenství (též lepra) je infekční onemocnění, které bylo považováno za boží trest. Původně řecké slovo lepra označuje vyrážku, prašivinu. Onemocnění způsobuje Mycobacterium leprae, které má sklon napadat periferní nervy a jiné chladnější oblasti těla – kůži a sliznice. Nemoc je známa odpradávna z Egypta a Indie, později byla zavlečena do Evropy a zde se rozšířila hlavně za křižáckých válek. Od 15. století byla v Evropě vytlačována tuberkulózou.

Původce nákazy objevil v roce 1869 mikrobiolog Hansen, proto bývá Mycobacterium leprae také označováno po svém objeviteli jako Hansenův bacil. Nemoc často probíhá bezpříznakově a není nijak zvlášť nakažlivá (vyjma kožní formy vytvářející vředy, která je nakažlivá silně). Za určitých okolností může ale dojít k rozvinutí její destruktivní formy, která ničí nervy (výsledkem je znecitlivění tkáně) a posléze destruuje tkáně komplexně.

Odhaduje se, že malomocenstvím v současné době trpí 10-11 mil. lidí, zejména v Jižní Americe, střední a jihovýchodní Asii. Známé jsou ale i případy z jižní Evropy, zejména Španělska. Také v Rumunsku se lepra vyskytuje minimálně 50 let, což ale bylo Ceauescovým režimem tajeno. Zde se také vyskytuje v deltě Dunaje poslední evropské leprosárium. Děkuji za rozhovor a přeji hodně nových sil a uspokojení z vaší práce. Jaroslava Vachová


Projekt LL

LL – Likvidace lepry – je občanské sdružení založené v roce 1992. Jejím zřizovatelem je Jiří Holý, akademický malíř. Cílem sdružení je pomáhat (nejen léky, ale i finančně a jinými potřebami) k likvidaci lepry a TBC: budovat ve třetím světě lepra-TBC dispenzáře a nemocnice, eventuálně k tomu všechna další zařízení pro ubohé, jako např. ubytovny, studny, útulky, kulturní zařízení, školy a učebny. Sdružení se také snaží prostřednictvím osvětové činnosti šířit obecné povědomí o problematice lepry a jiných nebezpečných infekčních chorob (přednášky, média apod.) a spolupracovat s nejrůznějšími řády v postižených oblastech. Zázemí tvoří Výbor s dobrovolnými pracovníky. Zaměstnanci jsou pouze dvě administrativní pracovnice. Kontakty: 222 514 201, e-mail: ll-likvidacelepry@cmail.cz. (Zdroj: internet, informace o projektu LL – Likvidace lepry, resp. časopis, vydávaný několikrát do roka Společenstvím pomocníků misijních leprosárií)


Adopce na dálku

Arcidiecézní charita Praha založila projekt ADOPCE NA DÁLKU® v roce 1993. Od té doby prostřednictvím dárců z ČR umožňuje vybraným dětem získat vzdělání přímo v jejich přirozeném kulturním prostředí a tím, společně s dalšími rozvojovými projekty, zároveň podporuje rozvoj celé komunity. Výhodou je vysoká efektivita, transparentnost a trvalost výsledků tohoto způsobu rozvojové spolupráce. V současné době projekt Rozvojového střediska ADCH Praha – Adopce na dálku® pomáhá prostřednictvím dárců více než 16 000 dětem v Indii, Ugandě, Kongu, Zambii, Thajsku, Bělorusku, Litvě a Kazachstánu. Jedná se o děti z nejchudších rodin, které z finančních důvodů dříve nemohly chodit do školy anebo by školu ze stejných důvodů musely předčasně opustit. Za roční částku 4900/6000 Kč (Indie), 7000 Kč (Uganda a Kongo), 5000/8000 Kč (Zambie), 5500/7000 Kč (Thajsko), 6900 Kč (Litva a Bělorusko) a 6500 Kč (Kazachstán) získá dítě školné, školní pomůcky, uniformu a základní zdravotní péči. 20 % příspěvku podporuje prostřednictvím menších i větších projektů rozvoj komunity, ve které dítě žije (např. kurzy alfabetizace pro rodiče/opatrovníky dětí, rekonstrukce škol a další). Více informací o rozvojové spolupráci v rámci projektu Adopce na dálku® najdete v odkazu „Rozvojové projekty“.

Ohodnoťte tento článek!