Management rizik ošetřovatelské péče v českých nemocnicích

Autorky článku představují výsledky výzkumu, jehož cílem bylo zmapovat proces identifikace, hodnocení a provádění činností k prevenci nebo k řízení ošetřovatelských bezpečnostních rizik v organizacích poskytujících akutní lůžkovou péči z pohledu vrcholného managementu ošetřovatelství.

SUMMARY

The authors of the article present results of a research which aimed to map the process of identification, evaluation, and interventions for prevention or management of risks in acute care hospitals by top nursing management.

Management rizik je tématem, kterému se věnuje již mnoho prací i organizací včetně WHO, která v roce 2007 vydala Patient Safety Solutions, Lucemburské deklarace bezpečí pacientů (summit EU, 2005) nebo práce Using Health Care Failure Mode and Effect Analysis™ (DeRosier, J., Stalhandske, E. et. al., 2002) či TERCAPTM 2007 Up and Running – Taxonomy of Error, Root Cause Analysis and Practiceresponsibility.

Ani ČR není výjimkou a realizací hlášení mimořádných událostí při poskytování zdravotní péče v nemocnicích České republiky se zabývali Marx, D., Gladkij, I., (2004). Problematika kvality ošetřovatelské péče a managementu rizik byla tématem Juráskové, D., Gutové, L. et al., 2004, a novou knihu Řízení rizik ve zdravotnickém zařízení vydali i Škrlová, M., Škrla, P. Mezi snahy MZ ČR patří semináře s tématem Nástroje zvyšování bezpečí pacientů ve zdravotnických zařízeních (2007) a Kniha bezpečí (2008).

Cíl a metodika práce

Cílem naší práce se stalo zmapovat proces identifikace, hodnocení a provádění činností k prevenci nebo k řízení ošetřovatelských bezpečnostních rizik v organizacích poskytujících akutní lůžkovou péči z pohledu vrcholného managementu ošetřovatelství. Výzkum jsme realizovaly kvantitativní metodou, metodou dotazování, technikou dotazníků.

Vytvořily jsme nestandardizovaný dotazník s 16 okruhy otázek s 8 podotázkami. Dotazník byl směřován na vrcholné představitele ošetřovatelského managementu nemocnic v ČR, jež poskytují akutní lůžkovou péči (oslovily jsme 165 nemocnic). Sběr dat jsme realizovaly v období od února do dubna 2008.

Výzkumný vzorek

Ze 165 dotazníků se nám vrátilo 112 (67,88 %), z toho musely být 2 vyřazeny pro nehodnotitelnost. K vyhodnocení bylo využito 110 dotazníků (66,67 %). V tomto vzorku je zahrnuto 8 fakultních nemocnic (7,3 %) a 102 nemocnic poskytujících akutní lůžkovou péči (92,7 %). Zastoupení krajů ve vzorku bylo následující: Hlavní město Praha – 12 respondentů (10,9 %), Jihočeský kraj – 8 (7,3 %), Jihomoravský kraj – 15 (13,6 %), Karlovarský kraj – 4 (3,6 %), Královéhradecký kraj 5 (4,6 %), Liberecký kraj 6 (5,5 %), Moravskoslezský kraj – 15 (13,6 %), Olomoucký kraj – 6 (5,5 %), Pardubický kraj – 5 (4,6 %), Plzeňský kraj – 6 (5,5 %), Středočeský kraj – 13 (11,8 %), Ústecký kraj – 7 (6,4 %), Vysočina – 4 (3,6 %) a Zlínský kraj – 4 respondenti (3,6 %).

Kultura bezpečí

Zakotvení myšlenky poskytování bezpečné péče v cílech/vizích/strategii těchto zařízení prezentovali všichni respondenti (100 %), pouze jeden z nich přiznává, že tato myšlenka, přestože je cílem této organizace, není písemně formulována v dokumentech. V otázce věnované míře snahy vedoucích pracovníků vyhýbat se tématu pochybení bylo vysoké zastoupení negativní odpovědi, jednalo se o 72 respondentů (65,45 %).

Pohled vrcholných představitelů ošetřovatelského managementu na příčiny selhání ukázal, že největší počet respondentů, 44 (40,0 %), vyjadřuje názor, že na vznik selhání má stejný podíl lidský i systémový faktor, velmi výrazný je i příklon k lidskému faktoru jako častější příčině selhání, což uvádí 36 respondentů (32,7 %) a lidský faktor vidí jako hlavní příčinu selhání 6 respondentů (5,5 %), ostatní respondenti se přiklánějí k systémovému faktoru.

V oblasti bezpečné organizační kultury však vidíme ještě dlouhou cestu směrem k personálu a pacientům/klientům. Proto považujeme za velmi důležité více hovořit o tomto tématu, odnaučit se strachu z trestu za přiznání chyby a přijmout fakt, že chyby děláme všichni, jen musíme minimalizovat jejich výskyt a následky a především se z nich učit.

Sledování rizikových faktorů

Sledování pracovní zátěže se provádí v 97 zařízeních (88,2 %). Forma je v 34 objektivní (30,9 %), ve 32 subjektivní (29,1 %) a obě formy využívá 30 zařízení (27,3 %). Atmosféru na pracovišti sleduje 108 sledovaných zdravotnických zařízení (98,2 %), nejčastěji prostřednictvím sledování spokojenosti zaměstnanců v 94 případech (85,45 %), v 5 případech (4,54 %) se jedná o sociometrii a ve 4 (3,64 %) o rozhovor se zaměstnanci.

Pravidelná kontrola technického stavu elektrických zdravotnických prostředků kvalifikovanou osobou probíhá ve 109 zařízeních (99,1 %) a kontrola dostatečného počtu zdravotnických prostředků na odděleních je realizována ve 103 organizacích (93,64 %). Z těchto výsledků jsou patrné výrazné snahy, nesmíme však zapomínat na objektivitu zvolených metod.

Odhalování konkrétních rizik

Proaktivní strategie FMEA se provádí jen u 4 respondentů (3,6 %), screeningová metoda u 81 (73,6 %), metoda externího pozorování či supervize u 21 (19,1 %), pasivní surveillance u 55 (50,0 %), epidemický přístup u 101 (91,8 %). Jeden z respondentů dále v komentářích doplňuje i interní audit. Ověřování připravenosti na krizové situace například při selhání podpůrných technologií provádí 84 zdravotnických zařízení (76,4 %) a využití hodnocení spokojenosti pacientů jako zdroje informací o možných rizicích potvrdilo 106 respondentů (96,4 %).

Malé využívání proaktivní strategie nás vedlo k podrobnějšímu popisu a prezentaci možné dokumentace (viz odkaz na konci článku) k jedné z potenciálních strategií. Pro zpracování jsme využily právě metodu FMEA, vycházely jsme přitom z anglických materiálů Department of Veterans Affairs Natio-nal Center for Patient Safety a článku J. DeRosier a E. Stalhandske, et.al.: Using Health Care Failure Mode and Effect Analysis™: The VA National Center for Patient Safety’s Prospective Risk Analysis System.

Systém hlášení pochybení a mimořádných událostí

Existenci systému hlášení mimořádné události udává 108 respondentů (98,2 %). Z toho povinnost hlásit mimořádné události má každý pracovník v 96 zařízeních (87,3 %) a jen vedoucí pracovníci u 12 respondentů (10,9 %). Hlášení o mimořádné události je nejčastěji předáváno zvláštnímu týmu, a to v 52 zařízeních (38,18 %), vrchní sestře pak ve 40 případech (36,36 %).

Možnost anonymně hlásit mimořádnou událost mají sestry v 52 sledovaných zařízeních (47,3 %). Ošetřovatelský personál nejčastěji povinně sleduje a hlásí 3 druhy mimořádných událostí vyskytujících se v souvislosti s poskytováním ošetřovatelské péče. Mezi nejsledovanější patří nozokomiální nákazy, dekubity a pády.

Dále se objevují situace obsahující konflikt/agresi/autoagresi, medikační pochybení/ komplikace, poškození zdraví až úmrtí (klient i personál), poškození/ztrátu majetku pacienta, personálu nebo nemocnice, selhání zdravotnické techniky, svévolné opuštění oddělení/zdravotnického zařízení pacientem, pochybení/ komplikace při výkonu, selhání podpůrných technologií a další situace ohrožující provoz zdravotnického zařízení nebo problém s identifikací pacienta/ klienta – záměna a jiné.

Postup při realizaci pochybení či mimořádné události

Existence postupu při vzniku mimořádné události je u 105 respondentů (95,5 %). S tímto postupem jsou zaměstnanci seznámeni písemnou formou ve 100 případech (90,9 %). Existence zvláštního týmu zabývajícího se řešením mimořádné události je v 82 zařízeních (74,5 %). Zastoupení ošetřovatelské profese v týmu pro mimořádné události je v 81 případech (73,6 %).

Zapojení pacientů/klientů do prevence pochybení personálu

Tuto možnost využívá jen necelá polovina zařízení – 52 (47,3 %). Způsob, který využívají je edukace pacienta/klienta – 31 (34,8 %), informovaný souhlas – 7 (7,9 %), seznámení s domácím a provozním řádem – 5 (5,6 %), identifikační náramky s vyznačením rizika – 4 (4,5 %), plná informovanost – 4 (4,5 %) a prostřednictvím ošetřovatelského procesu – 4 (4,5 %).

Naším návrhem je zapojit prevenci pochybení do ošetřovatelského procesu. Ať již prostřednictvím konkrétních ošetřovatelských diagnóz (např. riziko záměny/chybné identifikace pacienta/ klienta v souvislosti se shodou jmen pacientů/klientů na oddělení nebo dezorientací v osobě a jiné), nebo plošné edukace pacientů/klientů.

Jako návrh možného obsahu edukace jsme přeložily a upravili dokument SPEAK UP vydaný The Joint Commission, o jehož použití do naší práce jsme požádaly Catherine C. Hinckley, Ph. D. Executive Director, Publications Joint Commission Resources. Českou lokalizaci tohoto dokumentu jsme nazvaly 7P a je součástí práce (viz odkaz).

Závěr

Při pohledu na celkové výsledky můžeme říci, že zájem o téma managementu rizik ošetřovatelské péče roste a v posledních 4 letech došlo k výraznému rozvoji v realizaci této oblasti. Mezi cíle dalšího rozvoje managementu rizik ošetřovatelské péče by mělo patřit rozvíjení aktivních strategií pro vyhledávání konkrétních rizik a vyšší zapojení pacientů/klientů do prevence pochybení. Možné návrhy těchto strategií jsme zanesly do naší práce. Doufáme, že naše práce vyvolá další otázky a pomůže uvolnit téma rizik a pochybení, o kterém by se mělo otevřeně mluvit.

Zdroj a literatura Viz plné znění práce k dispozici http://elha.krax.cz


Mgr. Eliška Hanzlová, R. N., Ing. Iva Brabcová, R. N. Katedra ošetřovatelství, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích (hanzlova.eliska@centrum.cz)

Ohodnoťte tento článek!