meditace geniální hra s mozkem

9. 12. 2013 10:19
přidejte názor
Autor: Redakce

Sedět dlouhé hodiny v „lotosu“ se s naším uspěchaným životním stylem příliš neslučuje. K větší vyrovnanosti, pocitu štěstí i vyléčení zdravotních neduhů přitom stačí meditovat dvacet minut denně. Na čáry a náboženské vzplanutí ovšem zapomeňte. To pravé kouzlo tkví v našem mozku. A jeho fungování může stará duchovní praktika proměnit dokonce nastálo.




Pokud vám život občas připomíná cirkus, nad nímž se marně snažíte udržet kontrolu, vzpomeňte si, nakolik ovládáte vlastní mysl. Přes den si pouštíme do hlavy informační balast z rádia, televize a ševelení kolegů, které se před usnutím mění v akční film vzpomínek, obrazů a těkajících myšlenek. Hned zrána pak kontrolujeme mobily, zda se vnější svět nehlásí s další zprávou, která nás vtáhne zpět do „života“. Zůstat s vlastní myslí o samotě se většina z nás bojí jako čert kříže.
Podle psycholožky Emmy Seppaly ze Standfordské univerzity to přitom funguje naopak. Udělat si pořádek v hlavě nás prý automaticky učiní zdravějšími, šťastnějšími a úspěšnějšími. Sama začala meditovat na Manhattanu krátce po teroristickém útoku v roce 2011, na chaotickém místě a v extrémně chaotické době. „Uvědomila jsem si, že nemám žádnou kontrolu nad tím, co se kolem mě děje. Ale bylo jedno místo, kde jsem měla slovo jen já – skrze meditaci v mé vlastní mysli,“ vzpomíná na své začátky.

Kde končí bolest

Meditace jako spirituální praktika s kořeny v Indii, Číně a Japonsku je stará jako lidstvo samo a v rukou západní moderní civilizace se změnila v jednoduchou relaxační techniku na uvolnění těla a zklidnění mysli. Meditující se při ní snaží nezúčastněně pozorovat myšlenky, které mu létají hlavou, a soustředit se na přítomný okamžik. Případně pomáhá koncentrace vědomí na jediný bod, ať je jím vlastní dech, tělesné pocity, nebo slovo označované jako mantra.
Ačkoli si meditaci stále mnozí spojují s extatickým duchovním vytržením, ve výsledku jde o geniální hru s naším mozkem. Mantrou se může stát třeba slovo „kokakola“. „Různé skupiny dávají meditaci ideologický podtext a říkají jí modlitba. Podstata ale zůstává. Je to způsob, jak zklidnit bdělou mozkovou aktivitu, zlepšit soustředění a připravit hlavu k delšímu výkonu. Něco jako strečink,“ popisuje pozitivní účinky „sezení“ neuroložka Marcela Menšíková.
A zatímco meditující dávno vědí své, západní věda si žádala důkazy. Díky průlomové studii pod vedením Herberta Bensona z Harvardské univerzity se tak v 60. letech prokázal její pozitivní vliv při léčbě fyziologických problémů, vysokého krevního tlaku, nemocí srdce, migrény, cukrovky či artritidy. Meditace se však Bensonovi jevimeditace la jako vhodná i k zastavení obsesivního myšlení, zmírnění úzkosti a depresí neboli ovládnutí vlastní mysli.
Poměrně extrémní příklad toho, nakolik je člověk schopen sebekontroly, podal v roce 1963 buddhistický mnich Thich Quang Duc, který se upálil na protest proti represivnímu režimu v jižním Vietnamu. Ohromení přítomných svědků však tehdy vyvolala především zcela klidná povaha jeho činu. Zatímco jeho tělo stravovaly plameny, zůstal mnich sedět v meditativní poloze lotosu, aniž by pohnul jediným svalem. Teprve poté se jeho mrtvola svalila k zemi.
Alespoň částečné vysvětlení tohoto mimořádného fenoménu přinesl nedávný experiment vědců z Wake Forest School of Medicine. Patnácti dobrovolníkům připevnili na pravé lýtko kovový plát a postupně zvyšovali jeho teplotu z příjemné (podobné tělesné teplotě) na bolestivou (49 stupňů Celsia). Zkoumaní poté ohodnotili intenzitu bolesti a pocit nepříjemnosti. Následně absolvovali 4 meditační sezení vždy v délce 20 minut, při nichž soustředili pozornost na vnímání vlastního dechu a svých pocitů, aniž na ně jakkoli reagovali. Tak málo stačilo k tomu, aby při opakovaném pokusu vykázali o 57 % nižší pocit nepříjemnosti a snížení intenzity bolesti o 40 %.
Jak je to možné? Odpověď souvisí s tím, jakým způsobem mozek přenáší informace o fyzických pocitech neboli pociťované bolesti. A meditace to podle všeho dokáže ovlivnit včetně mnoha dalších pocitů, jako je štěstí a empatie vůči okolí.

Když se úzkost a strach spojí

„Meditace není potlačení myšlení. To nejde. Není to popření pravdivých pocitů a emocí, ať jsou jakékoli. Není to o odmítnutí toho, co se v nás děje, není to o tom, být v konfliktu sám se sebou,“ odmítá časté mýty cvičitelka jógy Laura.
To ostatně tvrdí i věda – čím více budete meditovat, tím méně vás bude trápit úzkost. „Budete schopni pozorovat pocity tak, jak jsou, aniž byste na ně silně emočně reagovali či automaticky předjímali, že je s vámi něco v nepořádku,“ dodává profesorka psychiatrie na Kalifornské univerzitě Rebecca Gladding.
Galimatyáš pocitů, který občas padne na každého, se totiž rodí v mozku. Jeho část, která nám umožňuje dívat se na věci z racionálnější a vyrovnané perspektivy, se nazývá boční prefrontální mozková kůra. Jde vlastně o takzvané hodnotící centrum. Pokud funguje dobře, jsme schopni zvládat emoční reakce, nebrat si věci příliš osobně a překonat automatické chování či návyky.
Pak je tu ovšem jiná část mozku – mediální prefrontální mozková kůra, která neustále odkazuje zpět k nám, naší perspektivě a zkušenosti. Pracovně ji nazývejme „Já centrum“, neboť zpracovává informace, které se vztahují k naší osobě, včetně případů denního snění, dumání o budoucnosti i třeba snahy odhadnout, jak se cítí druzí, případně se do nich vcítit.
A protože mezi „Já centrem“ a částmi mozku zodpovědnými za strach a tělesné pocity existují silné nervové spoje, není divu, že se z nás občas stávají paranoidní hromádky neštěstí. „Kdykoli cítíme úzkost, strach nebo nepříjemné tělesné pocity, ať je to například brnění, bolest, či svědění, stáváme se mnohem náchylnější k domněnkám, že existuje problém týkající se nás či naší bezpečnosti. Jestliže necháme převládnout ‚Já centrum‘, uvízneme ve smyčce pochybností o našem životě, našich chybách i o tom, jak nás hodnotí ostatní,“ vysvětluje psychiatrička.
Právě proti podobným stavům vnímá meditaci jako velmi účinnou zbraň. Pravidelné praktikování vede k tomu, že se začne rozpadat původně silné nervové spojení mezi „Já centrem“ a částí mozku zodpovědnou za strach. Což znamená, že nezvyklé tělesné pocity či momentální pocit strachu se už automaticky nezvrhnou v představu, že je něco v nepořádku, případně že sami představujeme problém. Díky posílení hodnotícího centra reagujeme klidně a svůj mozek jednoduše „hodíme do pohody“.

Let na gama vlně

A co víc, hojně citovaná studie psychologa Richarda Davidsona z Wisconsinské univerzity v Madisonu prokázala, že pravidelná meditace může vyvolat v mozku dokonce permanentní změny k lepšímu. Davidson se k duchovní praktice dostal v 70. letech během návštěvy Indie a po mnohaletém zkoumání založil novou vědeckou školu, zvanou kontemplativní neurověda. A ta už přináší své ovoce.
„Všichni víme, že pokud při pravidelném cvičení začnete zapojovat určité svalové skupiny, můžete je posílit. Posílení nervových spojů se od toho nijak zvlášť neliší. Jde v podstatě o nahrazení určitých návyků mysli jinými návyky,“ argumentuje Davidson. Podle něj tak pravidelná meditace může posílit mozkové spoje zodpovědné za posílení koncentrace a schopnost empatie.
Při pokusu v roce 2008 zkoumal jeho vědecký tým pomocí encefalogramu 8 dlouhodobě praktikujících tibetských mnichů a 10 dobrovolníků z řad studentů. Zatímco se mniši ponořili do meditace, ostatní měli za úkol myslet na své blízké, kteří pro ně mnoho znamenají.
Elektrody připevněné zkoumaným osobám na lebku zaznamenaly u všech zvýšenou aktivitu gama vln, které souvisejí se soustředěnou pozorností a schopností empatie. Překvapivé zjištění se však týkalo jejich intenzity. U mnichů totiž byla vůbec největší, jakou se kdy podařilo pozorovat, respektive 30krát větší než u studentů. A to není vše – mozková aktivita mnichů byla oproti zbytku rozdílná i ve chvíli, kdy již nemeditovali, ale prostě odpočívali. Jejich mozky se tak za desítky tisíc hodin „promeditovaly“ k značně větší míře empatie a pocitu štěstí.
Dostat se na stejnou vlnu pro nás ostatní bude zřejmě nereálné, pouhých dvacet minut denně ale postačí, abyste z meditace těžili už napořád.

(převzato z časopisu Moje psychologie 11/2013)

Meditace podle čínského buddhismu

Následující cvičení, které vychází z čínského buddhismu, představuje účinnou metodu ke zklidnění mysli. Tato technika může být provozována venku i doma, vestoje i vsedě. Cvičení může trvat 15 minut nebo déle, záleží na individuální potřebě meditujícího.
1. Představte si, že se k vám zdálky blíží slunce a poté vás celé obklopí (na jednu minutu se snažte vnímat jeho teplo a záři).
2. Nyní si představte, že se slunce scvrklo na velikost golfového míčku a nachází se uvnitř vašeho břicha za oblastí pupíku (stále můžete cítit jeho teplo a záři, nechte je tam takto na 1 až 3 minuty).
3. Představte si v duchu obrovský zářící lotos (jakékoli barvy), který se k vám blíží zdálky (sedíte nyní na lotosu, cítíte světlo ze zářící koule uvnitř svého břicha, které vychází ven všemi směry a spojuje se s okvětními lístky lotosu, vnitřně se na tuto scénu soustřeďte na 1 až 3 minuty).
4. V duchu nyní zmenšete lotos na velikost golfového míčku a mentálně jej umístěte dovnitř svého břicha za oblastí pupíku.
5. Pohybujte lotosem v kruhu ze středu břicha ven (proti směru hodinových ručiček sedm- až devětkrát a poté po směru sedm- až devětkrát). Když lotosem pohybujete proti směru ručiček, kruhy se pokaždé zvětší, když jím pohybujete po směru ručiček, kruhy se pokaždé zmenší, dokud se lotos nevrátí na své původní místo a velikost.
6. Soustřeďte se na lotos uvnitř svého břicha na 1 až 3 minuty a poté seanci ukončete.

1)
R

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?