Mezioborová spolupráce sester na operačním sále

Příspěvek monitoruje každodenní spolupráci perioperační a anesteziologické sestry na operačním sále. Poukazuje na velký význam vzájemné komunikace, zastupitelnosti, důslednosti a pečlivosti sester během celého operačního dne. Klíčová slova: spolupráce, tým, komunikace, zastupitelnost

SUMMARY The article addresses everyday cooperation of perioperative and anesthesiology nurses in the operation room. It points to the importance of mutual communication, interchangeability, responsibility and meticulousness of the nurses during their shift. Key words: cooperation, team, communication, interchangeability

Mezioborová spolupráce sester
na operačním sále

Při nepřetržité péči o pacienta v nemocnici je spolupráce všech oborů velice důležitá. Ne vždy anesteziologické a perioperační sestry patří pod jedno oddělení. Není výjimkou, že anestezie spadá pod vedení operačních sálů, ale v naší nemocnici tomu tak není. O to důležitější je dobrá spolupráce mezi námi.

Jako sestry pracují většinou ženy. Na výkon jejich povolání mohou mít vliv mimo jiné i starosti a povinnosti běžného života. Kromě toho v kolektivu žen někdy nastávají i situace mezilidské nevraživosti či mezioborové rivality. Je proto nutné, aby péči o pacienta nenarušila chyba v komunikaci. „Dokud se budou společnosti skládat z lidí, budou se objevovat chyby, spory a výbuchy.“ (Jack Wezch)

Společná příprava před začátkem operačního dne

Naše každodenní spolupráce začíná ještě před příjezdem pacienta na sál. Ráno společně prostudujeme operační program, ve kterém mohou nastat aktuální změny. Instrumentářka včas informuje anesteziologickou sestru o případných změnách a včasné premedikaci. Tím můžeme kladně ovlivnit i délku operačního programu. Operatér často v zápalu práce zapomene požádat o premedikaci dalšího operovaného pacienta. Zkušená perioperační sestra dokáže odhadnout délku operace a také informuje o delších a složitějších operacích, aby si mohla anesteziologická sestra zajistit uložení pacienta na vyhřívací nebo antidekubitní podložku. V době, kdy instrumentářka chystá sál k operaci, přebírá pacienta z oddělení anesteziologická sestra.

U nás na operačních sálech se pacient těsně před operací uloží do přípravny. Je to doba, kdy provádíme bezprostřední edukaci a verifikaci pacienta. Tento povinný a důležitý pohovor je vnímán pacientem často velice kladně – jako zájem o něj. Snažíme se navodit klidnou atmosféru. Pokud je to vhodné, pak tuto pro pacienta stresující situaci odlehčíme i humorem. Při této identifikaci se poprvé obě – anesteziologická sestra a instrumentářka – setkáme u konkrétního pacienta a naše spolupráce se prolíná až do předání pacienta na oddělení. Z přípravny je pacient převezen na operační sál, kde spolupracujeme na bezprostřední předoperační přípravě – přikládání neutrální koagulační elektrody, napojování na EKG svody a ukládání do požadované polohy.

Vzájemná kontrola, pečlivost a důslednost – základ sehraného týmu

Pečlivost a důslednost při jakékoli operační poloze pacienta je prevencí vážných komplikací. Na našich centrálních operačních sálech provádíme chirurgické, gynekologické a ortopedickotraumatologické operace. Každý obor má své speciální operační polohy. Již při klasické poloze na zádech s uložením končetin do fyziologického postavení dbáme na podkládání inkriminovaných míst. Častá je také gynekologická a semigynekologická poloha. Zde se zaměřujeme především na možnost omezené schopnosti abdukce končetin. I když jsou to operační polohy každodenní, je nutné být stále ve střehu a vzájemně se kontrolovat.

To platí dvojnásob u výkonů vyžadujících např. flexi s rotací hlavy na jednu stranu. Pozvolnou a šetrnou manipulací s hlavou a šíjí předcházíme riziku CMP. Při nadměrné abdukci horní končetiny může zase dojít k poškození plexu brachialis nebo i k luxaci ramenního kloubu. Pokud umisťujeme horní končetinu do závěsu, počítáme s prevencí poškození n. ulnaris nebo n. radialis. Při kontrole ukládání pacienta na břicho předcházíme ventilačním komplikacím. To platí i u polohy na boku. Při každé, ať lehčí nebo náročnější, poloze spolupracujeme se sanitářem. Jsme sehraný tým, kde si každý kontroluje to své a současně i všechny kolem. Jsme jen lidé, a proto když jeden z nás něco přehlédne, ostatní to napraví.

Spolupráce a vzájemná zastupitelnost během operace

Pacient je napolohován a začíná samotná operace. Může se zdát, že od této chvíle již pracujeme každá zvlášť. Ale jsou operace prováděné v bezkrevnosti končetiny, kdy společně sledujeme čas zatažení manžety, nebo operace, v průběhu kterých se poloha pacienta i několikrát mění.
Nastávají také okamžiky, kdy jedna z nás musí opustit operační sál. Všichni známe zákon schválnosti, když je na sále dusno, protože zrovna v ten okamžik operatér nebo anesteziologický lékař nutně potřebují pomoc.

A i v tomto případě jsme schopné se částečně zastoupit. Instrumentářka ví, odkud bere anesteziologická sestra roztoky a léky. Podle pokynů anesteziologa proto zvládne instrumentářka vyměnit infuzní roztok a naředit antibiotika. Anesteziologická sestra má zase přehled, kde je uložen šicí materiál, rukavice, nebo jak napojit odsávačku, pracovat s ovládáním koagulace a posvítit operatérovi do rány. Jednoduše řečeno – v průběhu operace mohou nastat okamžiky, kdy se opět bez vzájemné pomoci a spolupráce neobejdeme.

Nebereme naši spolupráci jako kontrolování se navzájem

S koncem operace naše spolupráce nekončí. Právě naopak. Na našem pracovišti je zažitým zvykem předávání každého pacienta písemně i ústně k další pooperační péči. Tyto důležité informace předáváme přebírající sestře v prostorách „přelůžkování“ (překlad pacienta v prostorách COS z lůžka na transportní jednotku – operační stůl – a naopak) pacientů. Informujeme nejen o průběhu anestezie, ale i o operačním výkonu, stavu krytí, uložení drénů, čistotě a neporušení kůže.

A tak je to každý den několikrát. Proto by se mohlo zdát, že tato spolupráce již probíhá zcela automaticky. Ale občasné drobné chyby nás upozorní na to, jak je důležité brát naši spolupráci vážně. Jelikož při každé automatické práci může dojít k vážnému pochybení, nebereme naši spolupráci jako kontrolování se navzájem, ale jako předcházení komplikacím. I když to řada z nás může brát jako samozřejmost, náš tým po sloučení všech oborů před pěti lety tvrdě pracoval na tom, aby spolupráce byla na úrovni. Proto nás těší, když od kolegyň, které k nám přicházejí z jiných pracovišť v rámci specializačního vzdělávání, slyšíme uznání a dozvídáme se, že ne všude je tato spolupráce běžnou praxí. „Jsme tím, co opakovaně děláme. Dokonalost není čin, ale zvyk.“ (Aristoteles)


O autorovi: Květa Páleníková 1, Martina Prosecká 2 ARO Nemocnice Prostějov1, COS Nemocnice Prostějov2 (kvepal@email.cz)

Ohodnoťte tento článek!