Moderní obvazový materiál a hojení ran

Cílem naší výzkumné práce bylo zjištění úrovně znalostí sester v oblasti chronických ran a moderních obvazových materiálů, jakožto i zájem zdravotníků o další vzdělávání v této oblasti. Hojení ran je dynamicky se rozvíjející obor, který vyžaduje aktivní přístup sester.


SOUHRN: Příspěvek shrnuje poznatky z historie, na jejichž principech je založena moderní léčba ran. Součástí článku jsou i nejzajímavější výsledky výzkumu monitorujícího úroveň erudice sester v oblasti vlhkého hojení ran v Pardubické krajské nemocnici.
Klíčová slova: historie, hojení ran, moderní obvazový materiál, znalosti, výzkum

SUMMARY: The article summarizes the history of modern wound treatment. It also brings the most important results of the study focused on the level of the knowledge of wound treatment among the nurses in hospital Pardubice.
Key words: history, wound healing, advanced dressing material, knowledge, research


Moderní obvazový materiál a hojení ran

V důsledku prodlužování lidského věku se zvyšuje nejen počet pacientů s chronickým onemocněním, ale i s chronickými ranami. Tento fakt potvrzuje i výzkum České společnosti podpory zdraví, který provedla v rámci projektu Hojení 21.

Moderní terapie ran v současnosti zaujímá velmi důležité místo v konzervativní léčbě ran. Řada pracovišť však stále využívá pouze klasické metody terapie, a moderní přístupy tak stále ve většině zdravotnických zařízení nepředstavují standard. Přesto je dobré podotknout, že moderní terapie ran je postavena na principech starých téměř jako lidstvo samo.

Od historie po současnost

Zkušenosti s léčbou a hojením ran se předávaly z generace na generaci. Důležitou roli zde hráli tzv. ranhojiči. Léčba vycházela z charakteristiky dané doby a její technologické vyspělosti. Již na 4000 let starých hliněných destičkách z Mezopotámie je popsán léčebný postup hojení ran, spočívající v přikládání pryskyřice a medu na rány. Lékařům starého Egypta byly známy přednosti vlhkých prostředků u znečištěných a infikovaných ran. Součástí léčby byly i rituální prvky. Egypťané zřejmě dokázali rozlišit mezi hojením per primam a per secundam.

Řecký lékař Hippokrates stanovil přesná pravidla léčby ran. Zdůrazňoval čištění rány převařenou vodou a vínem. Galén byl přesvědčen, že přítomnost hnisu v ráně je nezbytná pro její hojení. Proto se do nehnisajících ran aplikovaly cizí látky, které měly stimulovat tvorbu hnisu. Středověká medicína navázala na učení Řeků, Římanů, a zejména Galéna.

Moderní obvazový materiál a hojení ran

Paracelsus prosazoval názor, že by ošetřováním rány neměla být porušena její přirozená sekrece. Bylo preferováno vlhké hojení ran.
V 19. století se objevují nové prostředky k hojení ran. Mnohé z nich byly bolestivé a velmi toxické. Po průmyslové revoluci byla gáza a cupanina hlavním obvazovým materiálem. Ve stejnou dobu se začalo ve zvýšené míře využívat antiseptik (karbol, fenol, jod a chlor).
Dalším pokrokem byl „tyl gras“ – gázový obvaz napuštěný parafínem, který vznikl v průběhu první světové války. Stal se prvním zástupcem neadherentních obvazů. Dále se používaly převážně masti a obklady – „klasická metoda“ ošetřování ran, se kterou se můžeme setkat ještě dnes.
Od konce 70. let 20. století se na trhu postupně objevovaly obvazy, které známe pod pojmem moderní obvazové materiály. Splňovaly určité vlastnosti tzv. ideálního obvazu.

Ideální obvaz by měl:
* omezit ztráty tělních tekutin,
* umožnit odsávání nadměrné sekrece,
* odstranit toxické produkty, které v ráně vznikají,
* udržet v ráně ideální teplotu,
* zabezpečit výměnu plynů,
* ochránit ránu před infekcí,
* být netoxický,
* být dobře snášen v ráně.
Koncem devadesátých let minulého století se objevují krytí, která aktivně ovlivňují proces hojení rány. Do budoucna lze očekávat další terapeutické postupy z oblasti bioaktivního inženýrství – využití kmenových buněk či vytvoření nové kůže.

Moderní obvazový materiál a hojení ran

Výzkum

K získání potřebných informací byl zvolen dotazník, tvořený 14 otázkami. Cílovou skupinou byl střední zdravotnický personál. Celkem bylo rozdáno 106 dotazníků, ke zpracování mohlo být využito 93 z nich. Výzkum probíhal od 1. listopadu 2008 v Pardubické krajské nemocnici, a. s., na následujících klinikách a odděleních: Geriatrické centrum, Chirurgická klinika, kožní oddělení, Neurologická klinika.
Výsledky získané ze šetření jsou při analýze dat uváděny v absolutní a relativní četnosti.
(Pozn.: fi– relativní četnost v procentech, ni – absolutní četnost, N – celkový počet respondentů.)

Moderní obvazový materiál a hojení ran

Hypotéza 1: Sestry, které pracují ve zdravotnictví kratší dobu, mají větší zájem vzdělávat se v oblasti vlhkého hojení ran než sestry pracující ve zdravotnictví déle než 5 let.
Z celkového počtu 93 respondentů pracuje ve zdravotnictví kratší dobu (podle stanovených kritérií 0–5 let) 52 respondentů (56 %), 6 a více let 41 (44 %). Ze zdravotníků pracujících kratší dobu má zájem dále se vzdělávat 50 dotazovaných (96 %), pouze 2 dotazovaní (4 %) se dále vzdělávat nechtějí. Ze zdravotníků, kteří jsou v praxi déle než 5 let, má zájem o prohloubení svých vědomostí 37 respondentů (90 %) a 4 dotazovaní (10 %) zájem nemají. Na základě těchto se hypotéza potvrdila pouze částečně, neboť z výsledků je patrné, že i sestry, které pracují ve zdravotnictví déle než 5 let, mají zájem o vzdělávání v oblasti moderních obvazových materiálů (tab. 1). Toto zjištění pravděpodobně pramení z povinnosti celoživotního vzdělávání. Neméně důležitá je i skutečnost, že sestry ze všech pracovišť, na kterých byl průzkum proveden, mají zkušenosti s ošetřováním chronických a nehojících se ran.

Hypotéza 2: Sestry, které se někdy zúčastnily školení v oblasti vlhké terapie, správně přiřadí vhodný obvazový materiál k určité fázi hojení rány, oproti sestrám, které se nikdy školení nezúčastnily.
K této hypotéze jsem vytvořila tabulku (tab. 2), ve které měli dotazovaní správně přiřadit vhodný obvazový materiál k určité fázi hojení rány. Z 53 respondentů, kteří se již nějakého školení na dané téma zúčastnili, přiřadilo správně fáze hojení rány 41 respondentů (77 %), chybně odpovědělo 12 respondentů (23 %).

Ze 41 dotazovaných, kteří se školení nikdy nezúčastnili, odpovědělo správně 29 (71 %) a chybně pouze 12 respondentů (29 %). Tato hypotéza se taktéž potvrdila jen částečně, protože i téměř tři čtvrtiny sester, které se nikdy školení nezúčastnily, odpověděly na tuto otázku správně (tab. 3).

Moderní obvazový materiál a hojení ran

Hypotéza 3: Sestry, které se v minulosti účastnily odborného školení či konference na téma vlhkého hojení ran, mají na rozdíl od sester, které podobné školení nikdy neabsolvovaly, zájem o další vzdělávání v této problematice.

Hypotéza se potvrdila. Z 53 dotazovaných, kteří se již nějaké vzdělávací akce zúčastnili, by se chtělo dále vzdělávat 43 (81 %), záporně na tuto otázku odpovědělo 10 z nich (19 %).
Ze 40 respondentů, kteří se v dané problematice žádného školení nezúčastnili, projevilo zájem vzdělávat se 30 osob (75 %) a 10 (25 %) by podobnou příležitost odmítlo.

Navzdory tomu, že se tato hypotéza potvrdila, se dá říci, že se jedná o celkově dobré výsledky. Z celkového počtu 93 respondentů má zájem o vzdělávání v oblasti vlhkého hojení ran 73 dotazovaných (přibližně 68 %). Za těmito výsledky vidím zájem sester o léčbu moderními materiály a také potřebu celoživotního vzdělávání.

Závěr

Z výzkumu vyplynulo, že povědomí sester o problematice chronických ran a vlhké terapii je relativně dobré. Celých 82 % respondentů dokázalo, že zná dobře jednotlivé fáze hojení rány a tři čtvrtiny všech dotazovaných by při určitém stavu rány správně zvolily vhodné moderní terapeutické krytí. Poměrně dobré výsledky jsou dány nejen typem pracovišť, na kterých se výzkum prováděl (všechny sestry běžně chronické rány v rámci své praxe ve zdravotnictví ošetřují), ale také povinností celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků.

Šetření potvrdilo hypotézu, že zájem sester o vzdělávání v oblasti chronických ran a moderních obvazových materiálů je vysoký. Nerozhoduje přitom délka praxe ani osobní zkušenosti s podobnými vzdělávacími akcemi na toto téma. Doufejme, že bude tento trend nadále pokračovat a vzdělanějších sester v této oblasti přibývat.


O autorovi: Bc. Martina Kovačková1, Bc. Lenka Semorádová2, Neurologická klinika – JIP, Pardubická krajská nemocnice, a. s. 1, Geriatrické centrum, Pardubická krajská nemocnice, a. s. 2 (m.artinka@centrum.cz)

Ohodnoťte tento článek!