Moje nová práce bude jen ostuda před sousedy

Dotaz: Jsem hrozně naštvaná a taky se i stydím, co se mnou bude dál. Byla jsem na úřadě práce, protože budu od dubna asi nezaměstnaná. Naše firma, která vyrábí deky a ložní povlečení, musí snižovat stavy zaměstnanců. Jde skoro o rodinnou firmu, kde musí odejít několik zaměstnanců, protože je dlouhodobě méně zakázek. Chápu to, protože to vidím na objednávkách. Musím taky dodat, že majitel se k nám všem zachoval velmi seriózně.

Pracuji ve firmě nepřetržitě 16 let a prošla jsem zde několika pracovními pozicemi. Pokud budou zase objednávky, jsem domluvená, že budu chodit na výpomoc. Ale na úřadě jsem se úplně vyděsila, protože jsem si už začala hledat další práci a paní na chodbě mi říkala, že mi určí nějaké prospěšné práce nebo službu pro město. Nevadí mi vzít koště do ruky (i ve firmě jsem uklízela) a zametat klidně i náměstí, ale když vím, že na vsi jsou dvě rodiny, kde nikdo léta nepracuje, tak mi to opravdu zvedlo mandle, jak se říká. Nehledě na to, že se u nás může začít říkat, že mám práci za trest. Budu na tom tedy stejně jako soused, který to má za nějaké krádeže, když odváželi volně uskladněný materiál na kanalizaci v obci?! Snažím se celý život pracovat a nakonec jsem takhle dopadla. Já si to vyřídím, ale zášť je někdy silnější a já mám dvě malé dcerky, jedna jde příští rok do školy a druhá chodí do 2. třídy.

Karolína F.

Vážená paní Karolíno, do jisté míry chápu vaše obavy a strachy. Dovedu si představit, že se člověk najednou cítí naštvaný, pokořený a ve chvíli, kdy má (nebo se dozví) ne zcela přesné informace, rozumím tomu, že míra zloby na systém se ještě zvětší.

Asi bych nejprve upřesnila některé pojmy a uvedla na pravou míru informace, které máte. Poměrně často se setkávám s podobnou záměnou či nepochopením jednotlivých institutů – veřejně prospěšné práce, obecně prospěšné práce a veřejná služba.

Veřejně prospěšné práce jsou časově omezené pracovní příležitosti, které po dohodě s úřadem práce vytváří zaměstnavatel a spočívají v pracích ve prospěch obce, státu nebo jiné veřejně prospěšné instituce. Jejich cílem je umožnit uchazečům o zaměstnání, kteří jsou obtížně umístitelní na trhu práce, pracovat v době, kdy nemohou najít standardní práci na volném trhu práce. Důležité je označení obtížně umístitelní – už podle toho, co sama popisujete, předpokládám, že si novou práci v dohledné době najdete sama. Na tento typ veřejně prospěšných prací získávají obce a další instituce finanční podporu od státu (časově omezenou), ale také pracovníky, kteří dostávají díky tomu mzdu a podílejí se na udržování obce. Náplň práce je opravdu různá a nemusí se jednat jen o vámi uváděný úklid veřejných prostor, ale třeba i o práci v knihovně, pomoc při pořádání společensko-kulturních akcí, výpomoc u pečovatelské služby apod.

Obecně prospěšné práce také představují práci pro obce, státní zařízení a neziskové organizace, jsou ale hlavně a především alternativním trestem. Trestem, který sice není spojený s odnětím svobody, ale může se v něj proměnit při jeho neplnění. Nad výkonem těchto prací dohlížejí probační pracovníci z Probační a mediační služby ČR.

A posledním jmenovaným institutem je možnost vykonávat veřejnou službu, která je určena osobám v hmotné nouzi a je míněna jako příležitost, jak získat a rozvíjet nové sociální a pracovní dovednosti a zvýšit si svoje šance pro uplatnění na trhu práce. Bezprostředně s tím souvisí výše příspěvku na živobytí u lidí, kteří ho pobírají déle než 6 měsíců („za odměnu“ u těchto osob nedochází ke snížení na existenční minimum). Pro obce veřejná služba představuje především bezplatnou pracovní sílu a pro dotyčného výhodu v podobě nesnížené dávky hmotné nouze.

Máte pravdu, že není nijak běžně rozpoznatelné, z jakého důvodu člověk uvedené práce provádí. Na jednu stranu si myslím, že v celé záležitosti trochu nešťastně figuruje i určitý mýtus, že existují jakési podřadné práce. A mimo jiné se domnívám, že tím má být také řečeno, že normální je pracovat. V případě, kdy dlouhodobě čerpám dávky ze systému, tak společnosti přispívám formou veřejně prospěšných prací či veřejnou službou. Jiná situace je samozřejmě u obecně prospěšných prací, které jsou vystavěné jako trest. Osoba, která je vykonává, má soudem danou povinnost odpracovat určitý časový rozsah prací, a to bez nároku na odměnu.

V oblasti trhu práce a nezaměstnanosti přinesl leden 2012 i několik dalších úprav, které jsou upraveny novelou zákona o zaměstnanosti. Pro vás jsou zajímavé a pozitivní například nové možnosti rekvalifikace, kde dochází k větší volnosti při výběru rekvalifikace. Uchazeč o zaměstnání má nyní nově možnost vybrat si sám poskytovatele rekvalifikace. Zákon stanovuje maximální limit úhrady ceny. V případě, kdy cena rekvalifikačního kurzu přesáhne limit, bude rozdíl cen dorovnán uchazečem.

Zefektivňuje se spolupráce Úřadu práce ČR s agenturami práce, což by mělo umožnit zprostředkovat nezaměstnaným práci rychleji a efektivněji. Uchazeče o zaměstnání může krajská pobočka ÚP zařadit do programu tzv. sdíleného zprostředkování zaměstnání, v němž úřad práce spolupracuje se soukromými agenturami práce. Toto se děje na základě předchozího písemného souhlasu a vše je zaznamenáno v individuálním akčním plánu takového uchazeče.

A možná je dobré vědět, že se ještě více posiluje kontrola zaměstnavatelů a osob, které vykonávají nelegální práci. Postihy za výkon a umožnění nelegální práce, tzv. práce načerno, se podstatně navýšily. A lze uložit i pořádkovou pokutu až do výše 10 000 Kč osobě, která se zdržuje na pracovišti kontrolované osoby a vykonává pro ni práci, a odmítne-li osvědčit svou totožnost a prokázat legálnost pracovněprávního vztahu. A jako další opatření k potírání nelegální práce se zvyšuje maximální částka pokuty za umožnění výkonu nelegální práce z 5 milionů Kč na 10 milionů Kč (minimální výše pokuty je 250 000 Kč). Kontrolní činnost v oblasti zaměstnanosti se nově slučuje pod Státní úřad inspekce práce.

Je jasné, že osoba pracující tzv. načerno neplatí mimo jiné sociální pojištění, což je velmi rizikové a dlouhodobě se to mimo jiné ani nevyplácí v řadě dalších případů. Například v době nemoci nebo úrazu nedostane nemocenské dávky a po dobu trvání pracovní neschopnosti zůstává bez jakéhokoli příjmu. Nezíská nebo ztrácí nárok na podporu v nezaměstnanosti v případě ztráty výdělečné činnosti. A při výkonu nelegální práce pak člověku chybí při přiznání starobního či invalidního důchodu potřebná doba pojištění.

A co doporučují personalisté v době, když nemáte práci a nevíte, co se spoustou volného času? Rozhodně ho využijte efektivně a i tím období bez práce zvládnete lépe.

* Řekněte to okolí – být nezaměstnaný není žádná ostuda. Přátelé, rodina a známí vás podpoří a poradí vám, možná vědí o zajímavé nabídce zaměstnání nebo firmě, kde hledají nové zaměstnance.
* Nezaměstnanost není dovolená – hledání práce vyžaduje spoustu úsilí. Vytvořte si pracovní plán a pevně strukturujte každý den v týdnu. Přechod do nové práce tak pro vás bude mnohem snazší.
* Vzdělávejte se – volný čas a peníze investujte do sebe. Pokud vám to finanční situace dovolí, přihlaste se třeba do jazykového kurzu, rekvalifikace apod. Zajímavé kurzy najdete také na internetu. Nebo zkuste zajít do knihovny, půjčit si knížky z oborů, které vás zajímají, a vzdělávejte se samostudiem.
* Myslete pozitivně a buďte aktivní – vymýšlejte nové projekty, své nápady si zapisujte a hlavně neztrácejte naději. Většina lidí hledá novou práci několik měsíců a je pravděpodobné, že ani vám se ji nepodaří sehnat ze dne na den.
* Koníčky a zájmy vám dodají energii – setkávejte se s přáteli, sportujte nebo si přečtěte dobrou knížku. Budete mít lepší náladu a navíc můžete dostat dobrý tip na práci i na neformálních místech.

Své pracovní zkušenosti zapracujte do životopisu, který je vhodné připravit si pro každý pohovor individuálně, protože každá pracovní pozice má i speciální požadavky a nároky, které je vhodné v životopise správně použít a formulovat. Se ztrátou zaměstnání přirozeně přicházejí i negativní pocity. Nepoddávejte se jim a zabojujte. S aktivním přístupem určitě zvítězíte a získáte rychleji nové zaměstnání.

S pozdravem a přáním úspěchu při hledání nové práce.


O autorovi: Bc. Jana Bednářová, sociální pracovnice

Ohodnoťte tento článek!