Motivační faktory v sesterském povolání

Sesterské povolání má dnes výjimečné postavení mezi jednotlivými profesemi. Profese sestry se sice společensky akceptuje a hodnotí relativně vysoko, jako důležitá součást zdravotnické péče, avšak celkový obraz povolání se mění velmi pomalu. Významnou roli při volbě povolání i v klinické praxi hraje motivace. Klíčová slova: motivace, profese sestry, vzdělávání, kvalita práce

SUMMARY Nursing profession has an extraordinary place among individual professions. The profession of a nurse is accepted and rated relatively high in the society as an important part of health care. Nevertheless, the general picture of the profession has been changing very slowly. The motivation plays an important part in selection of the profession as well as in the clinical practice. Key words: motivation, nursing profession, education, work quality

Profese sestry se v rámci 50 vytipovaných profesí umísťuje dlouhodobě mezi sedmým až desátým místem. Ukazuje to na její významnou pozici z hlediska prospěšnosti a náročnosti, avšak i na problémy, které jsou s tímto povoláním spojené. Jedná se zejména o zodpovědnost samotné práce, konfrontaci sestry s náročnými životními situacemi a v neposlední řadě i neadekvátní finanční ohodnocení.

Moderní vědní disciplína, která kromě odborné péče o nemocného člověka působí i na úseku preventivní péče a prolíná do oblasti výzkumu (7). Ošetřovatelství má velkou morální a etickou hodnotu pro každého z nás. Je s ním spojená podpora a pomoc v těžkých okamžicích nemoci, při bolesti, utrpení i v nejkritičtějších chvílích života. Péče o zdraví a cílená a humánní péče o nemocného člověka patří k základním úkolům každé demokratické společnosti. Život a zdraví člověka se právem zařazují mezi základní a nejvýznamnější lidské hodnoty (2).

Dynamický rozvoj ošetřovatelství má nemalý vliv i na rozvoj osobnosti sestry. Ošetřovatelské profese jsou u nás i v zahraničí doménou zejména žen, i když se zde pomalu objevují i muži. Možná to souvisí s historickým chápáním a zažitými představami, že sestra je žena. Žena jako nositelka určité životní energie, obětavosti a vytrvalosti, se schopností vcítit se do prožívání druhého člověka a intuitivním chápáním reality (1). To vše hraje významnou roli při řešení problémů pacientů, jakož i ostatních mezilidských vztahů.

Ošetřovatelské povolání představuje dlouhou a náročnou cestu profesionálního a osobnostního zrání (5). Sestra neustále vstupuje do interakce s jinými lidmi, ať už nemocným člověkem, rodinnými příslušníky či spolupracovníky. Je svědkem tělesného a psychického utrpení člověka, což ve velké míře ovlivňuje její hodnoty, postoje a celou osobnost. Jednou z nejnáročnějších situací je osobní setkání s umíráním a smrtí (4).

Poskytovat kvalitní ošetřovatelskou péči umírajícímu znamená nejen uspokojit tělesné potřeby, tlumit bolest, ale především projevit citlivý a laskavý přístup. Náročnost těchto situací předpokládá zralou osobnost, kterou pomáhá formovat i stávající systém vzdělávání sester (3).
Možnosti vyššího odborného a vysokoškolského vzdělání v návaznosti na celoživotní vzdělávání nelékařských zdravotnických povolání podle zákona č. 96/2004 umožňují získávání a rozvoj odborných kompetencí k výkonu této náročné profese.

Vhodné odborné, fyzické a psychické předpoklady pak pomáhají k dotváření osobnosti sestry. Nemalou míru v systému vzdělávání zaujímá i sociální komunikace, která se ve vzájemných interpersonálních vztazích stává nezbytným prvkem v procesu realizace ošetřovatelské péče. Bez vzájemné komunikace mezi lékařem, sestrou a pacientem nelze rozvíjet vzájemný pozitivní vztah a úspěšně plnit ošetřovatelský proces. V systému ošetřovatelské péče má své místo také motivace, která vede sestru k větší profesionalitě a odbornému rozvoji (6). A právě motivaci ohrožují různé faktory, které ovlivňují pracovní prostředí, profesionální spokojenost sester a korelují s kvalitou jejich práce.

Graf 1: Motivace pro profesi

Graf 2: Postavení ve zdravotnickém týmu - pracovní zařazení

Graf 3: Pracovní podmínky

Průzkum a jeho výsledky (vybrané údaje)

Cílem průzkumu byla analýza motivačních a demotivačních faktorů v práci sester.

Dílčí cíle:

* Objektivizovat pracovní podmínky.
* Ověřit pracovní činnosti vykonávané sestrou mimo její kompetence.
* Analyzovat výskyt demotivačních faktorů v klinické praxi.
* Motivace pro profesi.

Soubor a metodika: Vzorek respondentů tvořilo 300 zdravotnických pracovníků nelékařských oborů (sestry) ve vytipovaných zdravotnických zařízeních Moravskoslezského kraje. Průzkumu se zúčastnilo 292 (97,3 %) žen a 8 (2,7 %) mužů, což odpovídá plošnému zastoupení žen v této profesi. Jako pozitivní můžeme hodnotit i pozvolné pronikání mužského pohlaví do profese sestry. Z celkového počtu respondentů bylo 87 (29 %) ve věkové kategorii 20-30 let, 68 (22,7 %) v kategorii 31-40 let, 72 (24 %) v rozmezí 41-50 let a starších 51 let bylo 73 (24,3 %). Z věkového zastoupení je zjevné, že ve zdravotnictví pracují v 71 % sestry starší 30 let.

Jedná se pravděpodobně o sestry, které se do zdravotnictví vrátily po mateřské dovolené a ukončení dalšího vzdělávání. Kategorie do 20 let nebyla průzkumem sledována z důvodů jiného profesního zařazení.
Průzkum probíhal ve 2. pololetí roku 2009. Celkem bylo distribuováno 350 dotazníků, jejich návratnost v počtu 300 představuje 85,7 %. Průzkum probíhal formou dotazníku. Otázky byly orientovány na sledovanou problematiku, tj. motivaci v profesi zdravotníka, a faktory, které ji ovlivňují.

Graf 4: Negativní faktory ovlivňující profesi

Graf 5: Informace o činnosti zdravotnického zařízení a jeho rozvoj

Hypotézy:

1. Předpokládám, že sestry jsou pro volbu profese motivovány.
2. Předpokládám, že motivace je negativně ovlivňována organizační strukturou a provozem zařízení.

1. Motivace pro profesi
Při posouzení vlastních motivů pro profesi lze pozitivně hodnotit, že 203 (67,7 %) respondentů bylo vedeno k profesi sestra ochotou pomáhat. I touhu po rozšíření vědomostí u 49 (16,3 %) sester lze vnímat kladně. Zajímavé je i vyjádření, že respondenti v otázce finanční stimulace mají jasno a tuto oblast k pozitivním motivům nezařazují (graf 1).

2. Pracovní zařazení
– postavení ve zdravotnickém týmu Vhodným motivačním faktorem v klinické praxi je i výkon profese podle odbornosti; 258 (86 %) respondentů se vyjádřilo, že pracuje zcela samostatně nebo je zařazeno v kategoriích odpovídajících jejich odbornosti. Skutečností však zůstává, že 42 (14 %) sester je z různých důvodů využíváno i na práci mimo dosažené vzdělání a odbornost (graf 2).

3. Pracovní podmínky
V rámci výkonu povolání uvedlo 183 (61 %) respondentů, že plní úkoly spojené s náplní práce v rámci ošetřovatelské péče. Nelze však nevnímat, že 117 (39 %) respondentů, i když ne zcela pravidelně, vykonává různé druhy práce z pověření (nebo bez pověření) za lékaře nebo nižší zdravotnický personál. Některé sestry pracují v kategorii nižších zdravotnických pracovníků z důvodů zajištění provozu nebo například z důvodů nevhodně organizované personální práce (graf 3).

4. Negativní faktory ovlivňující profesi (uveďte jen jeden, z vašeho pohledu nejdůležitější)
Mezi negativními faktory, které můžeme považovat za demotivující v ošetřovatelské praxi sester, je ve 28,7 % (86 respondentů) zastoupena psychická zátěž, náročnost povolání a stres. Na dalším místě u 72 (24 %) respondentů se jedná o finanční podhodnocení sesterské profese, případně zařazení do nízké platové třídy. Svoji úlohu zde sehrává i mimořádná fyzická zátěž (14,3 %) a v některých oblastech i kritika špatné organizace práce (12,3 %) (graf 4).

5. Informace o činnosti zdravotnického zařízení a jeho rozvoj
Respondenti uváděli, že mají málo informací o činnosti a perspektivách zdravotnického zařízení. Pravidelné informace má pouze 82 (27,3 %) sester, částečné informace má 121 (40,3 %) sester. Jako negativní lze hodnotit skutečnost, že 97 (32,4 %) respondentů nemá o daném zařízení dostatečné informace nebo se je dozvídá pouze z médií (regionální deníky, zpravodaje atd.) (graf 5).

Diskuse

Z výsledků průzkumu vyplynulo několik podnětných zjištění. Potěšující je, že 67,7 % respondentů uvedlo při volbě povolání sestry prosociální motiv – ochotu pomáhat lidem. Sestry, které se rozhodly pro svou profesi ve snaze pomáhat, statisticky významně častěji uvedly, že by se pro toto povolání rozhodly znovu. Toto rozhodnutí je zřetelnější ve skupině sester starších 30 let. Motivace u mladších sester je pestřejší. Celkem 65 % respondentů vyjádřilo kladný a stabilní postoj ke své profesi, 21,3 % sester pracuje samostatně. V denní praxi se však setkáváme se stavem, kdy 42 (14 %) sester cítí, že jsou v práci podceňovány, mnohdy suplují práci NZP a jsou vnímány jako neplnohodnotný partner. Zajímavé je i zjištění, že téměř 1/4 sester vykonává činnosti, které patří do kompetence lékařů. Tyto sestry zároveň statisticky významně uváděly častější výskyt fyzického a psychického vyčerpání.

Za velmi demotivující faktory můžeme dále považovat finanční hodnocení sester, stresující faktory spojené s náročností provozu některých oddělení (ARO, JIP, geriatrické, onkologické oddělení, LDN), negativní vztahy s managementem zařízení a často i nedostatek informací o perspektivách rozvoje daného zařízení.

Stanovené hypotézy se potvrdily. Z výsledků průzkumu je zřejmé, že sestry jsou pro výkon svého náročného povolání motivované. Mezi faktory, které negativně ovlivňují motivaci, patří kromě psychického napětí a finančního ohodnocení i organizační struktura pracoviště a v neposlední řadě i provoz zdravotnického zařízení a negativní mezilidské vztahy.

Závěr

Šetření ukázalo, že motivace je důležitý faktor, který ovlivňuje činnost zdravotníků. Bylo by proto vhodné, aby zdravotnická zařízení měla vypracovanou motivační strategii v péči o zaměstnance a jejich pracovní podmínky. Ukazuje se jako nezbytné, aby top management v ošetřovatelství budoval organizační kulturu zařízení, s důrazem na kolegiální atmosféru pracovního prostředí a používal v řídící praxi motivační techniky týkající se například odborného růstu a vzdělávání i efektivní komunikace. Povolání sestry je zejména výzvou, ve které se skrývá ochota profesionálně se postarat o ty, kteří pomoc potřebují. K tomu, aby tento cíl mohli zdravotníci zodpovědně plnit, potřebují motivaci, podněty a stimuly, na nichž by se měl podílet i management zdravotnických zařízení.


(Recenzent článku: PhDr. Jana Haluzíková, Ph. D., RN, Ústav ošetřovatelství FVP, Slezská univerzita v Opavě)
O autorovi: Doc. PaedDr. et Mgr. Eva Zacharová, Ph. D. Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií (eva.zacharova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!