Můj ty smutku!

Chceme se radovat a zažívat jen samé příjemné věci. Nechceme být smutní. Jenže jsme, alespoň občas. Naštěstí platí, že všechno zlé na světě je k něčemu dobré, a podle vědců s sebou negativní rozpoložení nese kromě jiného větší pozornost a kritičnost k okolí, bystřejší úsudek a také lepší paměť. Což je dobrá zpráva, ne?

Je jedno, jestli nás opustil partner, propadli jsme u zkoušky nebo jsme přišli o úspory. Podobné situace určitě nevítáme. Ale ony nám přesto pomáhají – díky nim se učíme nelpět na svých očekáváních a přáních, díky nim se vyvíjíme. Ať se nám to líbí či ne, změna je jediná jistota, kterou v životě máme, a smutek nám to připomíná, i když někdy drsně.
Hodně o tom ví Joe Forgas, sociální psycholog z univerzity v Novém Jižním Walesu, který strávil zkoumáním smutku posledních pár desítek let. Jak uvedl v nejnovějším vydání časopisu Current Directions in Psychological Science, společně s kolegy objevili cosi překvapivého – totiž že mít špatnou náladu znamená lépe myslet, mít lepší motivaci i společenský život!
Samozřejmě musíme mít na paměti, že je řeč o míře smutku, která není patologická ve smyslu klinické diagnózy, ale o běžné špatné náladě. A že nejde o to, abychom se v negativních pocitech masochisticky rochnili. Spíš, když už jsou jednou tady, proč toho nevyužít?

Nedržet, pustit

„Každá emoce je nesena nějakou energií a smutek či špatná nálada mají energii, která zaměřuje pozornost spíše dovnitř. To, jak prožíváme smutek, je jistě ovlivněno naší osobností a osobní historií, nicméně lze říci, že když jsme smutní, máme tendence stahovat se do sebe, cítíme se zranitelnější, potřebujeme se chránit,“ říká k výsledkům výzkumu psycholožka Dagmar Konečná.
Joe Forgas svým bádáním potvrdil, že negativní i pozitivní nálady a emoce jsou nám prospěšné stejnou měrou. I podle psycholožky Konečné v nás ke každé emoci, kterou prožíváme, existuje i její polarita. V životě se stejně jako den a noc střídá dobrá a špatná nálada, radost i smutek, a je to tak zdravé, protože se tím zachovává naše přirozená rovnováha.
Bylo by tedy nesmyslné vyplýtvat veškerou energii na udržení radostné nálady za každou cenu. Je lepší si připustit, že se někdy necítíme dobře. „Bez ,zvědomění‘ negativní emoce totiž často nejsme schopni dalších kroků. ,Dovolit‘ sám sobě být smutný či mít špatnou náladu a nepovažovat to za selhání je tedy jen v náš prospěch. I proto, že se tak můžeme lépe připravit na to, co potřebujeme zvládnout,“ říká Dagmar Konečná. Dává nám to totiž možnost volby. I když se „necítíme ve své kůži“, můžeme se rozhodnout vydržet – i za tu cenu, že nás jednání, rozhodnutí či jiný důležitý krok budou stát víc energie. Nebo můžeme dát otevřeně najevo, že „máme špatný den“ a vše odložit na jindy.
Díky Forgasovým objevům už víme, v čem je naše síla, když se necítíme nejlíp. Návod, jak při tom postupovat, neexistuje, jisté ale je, že každý z nás máme nárok se občas cítit smutní anebo ve špatné náladě.

(převzato z časopisu Moje psychologie 9/2013)

6 důvodů, proč se radovat ze smutku

1. Lepší paměť: V rámci jedné studie se výzkumníci ptali lidí, nakolik si pamatují podrobnosti z hádky, jejímiž očitými svědky se právě stali. Výsledky studie ukázaly, že lidé, kteří sledovali hádku ve smutné náladě, si přesněji vybavovali průběh konfliktu se všemi detaily, zatímco ti šťastní měli větší tendenci zapomínat. Psycholog Joe Forgas je přesvědčen, že tato zjištění odrážejí fakt, že smutní lidé jsou více naladěni vnímat své bezprostřední okolí. Na rozdíl od nich mají šťastní lidé sklony „plynout s proudem“.
2. Přesnější úsudek: Experimentální psychologie mluví o tzv. „primacy efektu“, tedy efektu prvního dojmu, kdy náš úsudek ovlivňují první informace, jež o člověku, věci nebo události získáme. Když si přečteme dva odstavce o chlapíkovi jménem Jiří, přičemž ten první popíše Jiřího jako klidného a plachého introverta, zatímco druhý se zaměří na některé jeho extrovertní polohy, zapamatujeme si Jiřího jako introverta. Pokud si přečteme stejné informace v obráceném pořadí, vryje se nám Jiří do paměti jako extrovert. Nicméně Forgas zjistil, že vedle „primacy efektu“ hraje roli i naše rozpoložení: šťastná nálada zvyšuje zaujatost, zato negativní nálada ji maže, což signalizuje, že smutní lidé mají jasnější úsudek.
3. Méně důvěřivosti: Lidé v negativní náladě jsou skeptičtější, nenechají se tolik zmást zdvořilými výmysly a spíš odhalí u druhého neupřímnost.
4. Lepší motivace: Špatně naložení lidé v porovnání s jedinci v neutrálním rozpoložení s větší pravděpodobností setrvají u nelehkého úkolu. Šťastní lidé mají naopak větší tendenci s obtížným úkolem praštit.
5. Více zdvořilosti: Ve srovnání s lidmi, kteří zrovna viděli pozitivně naladěný film, formulují ti, kteří právě sledovali smutný film, svou prosbu zdvořileji a mileji.
6. Větší smysl pro spravedlnost: Lidé v dalším experimentu měli hrát buď „hru na diktátora“ (obdržíte dejme tomu 10 dolarů a rozhodnete, jak je rozdělíte mezi sebe a jiného hráče), nebo „ultimátní hru“ (dáte návrh na rozdělení 10 dolarů, ale druhý hráč může říci „ne“, pokud se rozhodnete nechat si 9 dolarů pro sebe a jemu nabídnout pouze 1; v tom případě nikdo z vás nedostane ani desetník). Jak se ukázalo, smutní lidé dávali ve hře mnohem rozumnější a velkorysejší nabídky, zatímco šťastní hráči byli opět více zaměřeni na sebe, tedy sobečtější.

Ohodnoťte tento článek!