Můj život s panickou poruchou

„Pan – bůh lesů, lovců a pastýřů. Narodil se s kozlíma nohama, rohy a dlouhými vousy, takže z něj jeho matka dostala strach – dodnes po něm nazývaný »panický« -a utekla.

Svým vzhledem naháněl »panický strach« nejen krásným nymfám, do kterých se zamiloval, ale uměl vyděsit i pastýře, kteří ho vyrušili ze spánku, nebo dokonce zahnat na útěk celé vojsko.“ Herman Erik a kol., Panická porucha v neurologii a kardiologii.

Jak to začalo

Jak začaly mé peripetie s panickou poruchou? Naprosto banálně. Krásné léto, dovolená v Itálii. Po obědě si s manželem užíváme odpolední siestu. Někdo klepe na dveře. „Dále,“ volám. Vchází má dobrá kamarádka a říká : „Pomoz mi, Šárko, je mi nějak špatně.“ „Jak špatně?“ ptám se. „Nevím. Točí se mi hlava, celá se třesu,“ odpověděla. Pozorně jsem se na ni zadívala a klidným hlasem doporučila: „Jani, lehni si, zavři oči a zvolna dýchej.“ Vzpomněla jsem si na hodiny psychologie a rady z příruček.

Relaxací došlo k úlevě a kamarádka se zklidnila. Za několik dnů po této příhodě se první záchvat paniky projevil i u mne. Z ničeho nic jsem pocítila silnou úzkost přecházející do velkého strachu, točila se mi hlava a připadalo mi, že jakákoli činnost je naprosto heroickým výkonem. Tehdy jsem ještě nevěděla, že se jedná o nemoc. Nikdy jsem nic podobného neprožila: hrozné pocity stísněnosti, strachu a bezmoci! Nikdo mi neuměl pomoci, ani já sama sobě ne. Situace byla o to horší, že jsem zdravotnice.

Čas od času se dostavilo období záchvatů paniky, ve většině případů ve spojení s nadměrnou stresovou zátěží. Intervaly mezi jednotlivými záchvaty byly různě dlouhé. Objevily se například jen jednou za dva měsíce, ale prožila jsem také dny a měsíce plné úzkostí a obav. Kvalita mého života se změnila k horšímu.

Nemohla jsem se naplno věnovat věcem, které mě dříve těšily. Pořád jsem měla obavy ze záchvatu, strach ze strachu. Díky několika odborným příručkám se mi je s menšími i většími úspěchy dařilo zvládat. K panice se časem přidala deprese, zhoršující se jarem, podzimem a zvýšenou psychickou zátěží.

Po dvou letech trápení mě kamarádka, které jsem kdysi v Itálii pomohla, dovedla k odborníkovi -psychiatrovi. V té době v mém životě nastala výrazná změna – měla jsem nové místo. Dosáhla jsem vytouženého pracovního zařazení a náhle na mne opět dolehly deprese provázené záchvaty paniky. Sama sebe jsem se ptala: „Proč je mi zase zle? Vždyť se mi splnil sen. Konečně mám práci, po které jsem celý život toužila.“ K lékařce přišla osoba zničená, unavená, smutná a deprimovaná. Při první konzultaci mi lékařka dala naději na vyléčení, vysvětlila mi, že jde o nemoc jako každou jinou. Její slova byla pro mou duši živou vodou. Nějakou dobu trvalo, než antidepresiva začala působit. Výrazná úleva se dostavila během tří měsíců. Pocítila jsem příval energie, nadšení, zvedlo se mi sebevědomí. A záchvaty paniky? Ano, občas se objeví, ale tyto malé příhody zvládám pomocí Neurolu. Neurol má pro mne stejný význam, jako Nitroglycerin pro kardiaka.

Po nějaké době vlivem nadměrného stresu došlo ke zhoršení – deprese a úzkosti. To už jsem ale věděla, že musím k lékařce. Přišel nový začátek. Změna terapie způsobila, že mé potíže záhy ustoupily.

Reakce okolí

Nejbližší rodinní příslušníci vědí o mých problémech vše. Podporovali mne a podporují, neboť léčba zatím trvá. Osudu především děkuji za skvělého manžela, který na větu: „Miláčku, je mi špatně,“ nikdy nic neříkal, sedl si vedle mne a hladil mě po vlasech, dokud Neurol „nezabral“. Řada přátel – zdravotníků také ví, že docházím do psychiatrické ambulance. Reakce až na jednu byly zcela normální. Jen o rok starší kolegyně -kamarádka, které jsem se svěřila, na mě „vyvalila“ oči a řekla: „Ať se nestaneš na těch lécích závislou, radši je neber!“ Pousmála jsem se a pomyslela si něco lidské malosti. Tajím svoji nemoc v obavách ze stigmatizace, proto i svůj příspěvek podepisuji pouze jménem.

Současnost

Po půldruhém roku terapie se cítím konečně dobře. Věřím, že se blíží doba, kdy skončí a budu se připravovat na krásnou roli v životě ženy – mateřství.

Můj život s panickou poruchou
Ohodnoťte tento článek!
1 (20%) 1 hlas/ů