Multikulturní komunikace při ošetřování klienta jiné kultury

Multikulturní komunikace ulehčuje sociální interakci a vzájemné porozumění příslušníků jiných kultur, přičemž nejde pouze o uplatnění cizího jazyka, ale také o znalost projevů neverbální komunikace a respektování komunikační etikety. Efektivní je tehdy, když účastníci navzájem pochopí význam odevzdávané informace. V našem příspěvku uvádíme několik doporučení pro efektivní multikulturní komunikaci a prezentujeme pojmy, které se v této oblasti nejčastěji vyskytují.

Migrace je charakteristickým prvkem dnešní doby. Lidé opouštějí své domovy z důvodu cestování za poznáním, dovolené, pracovní příležitosti, studia… Ne vždy je migrace dobrovolným jevem. Hlad, války, přírodní katastrofy, změny režimů a náboženské pronásledování nutí jedince opustit krajinu, kde mají svůj původ, a hledat si nový domov. Už několik desítek let existují země, které jsou vystaveny vlnám migrace. Za toto období si už přizpůsobily svůj systém přílivu lidí z různých kultur. Péče o příslušníky jiných kultur je pro nás něco ojedinělého, s čím jsme se tak často v minulosti nesetkávali, ale v současnosti je to stále běžnějším jevem.

Multikulturní komunikace ulehčuje sociální interakci a vzájemné porozumění příslušníků různých kultur. Je charakterizovaná jako interdisciplinární oblast respektující názory, tradice a kulturní specifika jednotlivce, rodiny a komunity, přičemž nejde pouze o uplatnění konkrétního cizího jazyka, ale také o znalost projevů neverbální komunikace, což ulehčuje výměnu informací a tvorbu jejich obsahů. Komunikace je sociální proces, odevzdávání informací, slov, významů, ale také pocitů, myšlenek, vztahů, na základě čehož se lidé navzájem poznávají a obohacují se. V komunikaci je třeba rozlišovat verbální informace (slova), paralingvistické projevy a rovněž neverbální zprávy (řeč těla).

Takzvaná řeč těla často zprostředkuje pocity člověka lépe než slova, člověk vyjadřuje snáze emoce, povzbuzení i porozumění. Verbální i neverbální komunikace je také ovlivněna kulturou. Multikulturní komunikace je efektivní, pokud účastníci navzájem pochopí význam odevzdávané informace. V multikulturní praxi se při příjmu informací často setkáváme s komplikacemi subjektivního i objektivního charakteru – tyto překážky označujeme jako komunikační bariéry.

Od každého z nás je proto „požadováno“ ovládání sebe sama a využití komunikačních vědomostí a schopností se zřetelem na jiné kultury. Takový způsob komunikace představuje multikulturní komunikaci, která je spojena nejen s cizími jazyky, ale také s konvencemi a rituály příslušníků jiných kultur, tedy s komunikační etiketou, kterou bychom všichni měli poznat a respektovat. Seznámení se s historií, zvyklostmi, tradicemi, postoji ke zdraví a k nemoci tvoří základ multikulturního přístupu sestry při ošetřování klienta jiné kultury. My se v rámci tohoto příspěvku zaměříme na základní pojmy, se kterými se můžete setkat v současné multikulturní komunikaci při ošetřování klienta jiné kultury, a zároveň se pokusíme uvést některá praktická doporučení.

Základní pojmy multikulturní komunikace

Pojmy, které se nejčastěji vyskytují v multikulturní komunikaci (podle autorek Koškové a Eliášové, 2006), jsou následující:

Kulturní povědomí: vědomý poznávací proces, ve kterém se komunikátor stává vnímavým a citlivým k hodnotám, náboženství, životnímu stylu, zkušenostem a způsobu řešení problémů v cizí kultuře.Kulturní šok: vzniká při kontaktu s odlišnou kulturou, a to pokud se vnější pozorovatel snaží pochopit cizí kulturu a přizpůsobit se jí. Kulturní vnucování: způsob jednání, při kterém je příslušníkům jiných kultur vnucován hodnotový a názorový systém dominantní kultury. Kulturní univerzálie: společné, shodné prvky mezi různými kulturami. Kulturní diverzita: rozmanitost kulturních skupin, rozdíly mezi nimi. Kulturní kompetence: způsobilost k poskytování kulturně senzitivní péče. Kulturní slepota: stav, kdy jedinec nedokáže vnímat svoje chování jako kulturně předpojaté.

Etnoošetřovatelství: studium postojů, hodnot a zvyků, které se vztahují k ošetřovatelství tak, jak je vnímají klienti dané kultury prostřednictvím přímé zkušenosti anebo kognitivních procesů. Při ošetřování klienta z jiné kultury je možné neznalostí a nerespektováním jeho odlišností přispět k devalvaci osobnosti. V praxi se můžeme často setkat s jevem, že i když komunikující hovoří stejným jazykem, jejich komunikační chování může být odlišné. V běžném životě jde o sociální komunikaci, zatímco v profesionálním životě zdravotníků se vyžaduje, aby každá komunikace obsahovala také terapeutické prvky.

Profesionální chování sestry je charakterizované jako adaptivní, zatímco chování klienta může být i expresivní. Pro každého z nás je výhodné, pokud ovládáme cizí jazyky, ale je nutné poznat a respektovat také konvence, rituály, zvyky, tzn. komunikační etiketu jiných kultur a národností. Uvádíme několik doporučení, aby multikulturní komunikace byla úspěšná a aby ani v případě kulturních rozdílů nevznikaly při péči o zdraví příslušníků odlišných kultur zbytečné problémy.

Doporučení pro efektivní multikulturní komunikaci při péči o zdraví:

* každého příslušníka jiné kultury je třeba vnímat jako jedinečnou individualitu, * vyčlenit si pro každého příslušníka jiné kultury dostatek času a klidné prostředí na komunikaci, * zjistit, v jakém jazyce je komunikace možná, * používat jednoduchá slova a slovní spojení, kterým příslušník jiné kultury rozumí a dokáže je použít, * hovořit pomalu, zřetelně artikulovat, informace opakovat (i vícekrát) a také příslušníka jiné kultury požádat o zopakování sděleného, * měli bychom se naučit slova základní komunikace v jazyce příslušníků odlišné kultury, * měli bychom být schopni předpokládat možné předsudky a ověřovat si správné pochopení sdělené informace, * ponechat příslušníkům jiné kultury dostatek času na vyjádření svých potřeb, * používat úsměv, gesta, mimiku, obrázky pro lepší pochopení vzájemné komunikace, * všímat si projevů verbální, ale i neverbální komunikace příslušníka jiné kultury, hledat kompromisní řešení, brát ohled na etiku, kulturní a biologické zvláštnosti, * podporovat, povzbuzovat a pomáhat ve vyjadřování pocitů, myšlenek, názorů a potřeb, * informace doplňovat obrázky, schématy, nákresy, orientačními tabulkami a jinými pomůckami (i vícejazyčnými), * zabezpečit zprostředkovanou komunikaci pomocí cizojazyčných slovníků anebo tlumočníka, * být trpělivý, ohleduplný a tolerantní ke všem typům projevů příslušníka jiné kultury,* nezapomínejme, že sestra má umět pohladit, vzít za ruku, povzbudit, dotykem můžeme někdy sdělit mnohem více než záplavou slov.

Závěr

Při změně monokulturní společnosti na multikulturní je důležité pochopení verbálních a neverbálních projevů. V budoucnu se od každého z nás očekává, že budeme používat ve větší míře cizí jazyky a zároveň že dokážeme dešifrovat multikulturní neverbální projevy příslušníků jiných kultur. Multikulturní komunikace bude sehrávat stále významnější úlohu i v oblasti poskytování ošetřovatelské péče.

V současnosti by mělo být cílem multikulturní komunikace nejen jazykové dorozumění se, respektování zvyků, náboženského přesvědčení a životních hodnot, ale také vědomostí o biologických odlišnostech. Učit se, v čem jsme odlišní a proč jsme takoví, je prospěšné nejen z pohledu multikulturní komunikace, ale také z pohledu běžného člověka, který cestuje do zahraničí nebo se setkává s cizinci ve své domovině. Ohleduplná ošetřovatelská péče respektuje názory, tradice, kulturní specifika jednotlivce, rodiny a komunity a výsledkem je tzv. kulturně senzitivní ošetřovatelství (péče).

LITERATURA
Jazyková vybavenosť budúcich zdravotníckych pracovníkov a použitie odbornej medicínskej terminológie v cudzom jazyku. In Monografie: Trendy v ošetrovatelství IV. Horňáková, A. Ostrava. Ostravská univerzita 2006, 84-93 s.
Transkultúrne ošetrovateľstvo a jeho zakladateľka Madeleine Leiningerová. Molisa 3 Košková, J., Eliášová, A. Medicínskoošetrovateľské listy Šariša, PU v Prešove, FZ, 2006, roč. 1, č. 3, 35-38 s.
Komunikace s cizinci při poskytovaní zdravotní péče a respektování jejich transkulturní/multikulturní odlišnosti v rámci českého právního řádu. Implementace multikulturního přístupu do výuky ošetřovateltví. Mastiliaková D. a kol. (učební texty) Ostrava: Ostravská univerzita, 2002, 124 s.
Medzikultúrna komunikácia a jej bariéry. Nádacká, I., Lišková, M. Sestra, 2006, roč. V, č. 4, 20-21 s.

RNDr. Anna Horňáková, Ph. D. Prešovská univerzita Ústav jazykových kompetencií Centra celoživotního a kompetenčného vzdelávaní, Prešov (ahornak@unipo.sk)

Ohodnoťte tento článek!