Muzikoterapie a její využití v léčebném procesu

Muzikoterapie jako jedna z alternativních psychoterapeutických metod a její využití v praxi… Má muzikoterapie své místo v léčebném procesu? Dokáže hudba pozitivně působit na člověka? Hledejme společně odpovědi na tyto otázky.

Muzikoterapie je speciální psychoterapeutická metoda zaměřená široce na léčebnou a výchovnou práci. Je to proces komunikace v širokém neverbálním (mimoslovním) kontaktu, vyjadřujeme se tělem i hlasem. Všechny techniky by měly vést ke komunikaci. V procesu muzikoterapie dochází k psychosomatické relaxaci, může rovněž pozitivně aktivovat. Dá se říct, že muzikoterapie jde velmi rychle na tělo – dochází k okamžité reakci člověka jako celku. Tím je v účinku nejefektnější z neverbálních technik, může významně urychlit terapeutický proces. Muzikoterapie má uplatnění u všech věkových kategorií. Dnes je tato terapie používána v mnoha medicínských oborech jako tzv. metoda komplexní. Potřeba sebevyjádření se neuspokojuje pouze řečí, ale také hudbou. Její rytmus a harmonie, střídání zvuku a ticha působí na naše smysly často tak mocně, že se to nedá slovy vyjádřit. Pokud se takové emoce trvale potlačují, může to způsobit duševní a dokonce i tělesné poruchy.

Historie muzikoterapie

Hudba a rytmus jako léčebné prostředky jsou lidmi používány už od nepaměti. Byl to také způsob boje s úzkostí a s chorobami. Historie muzikoterapie začíná již v pravěku, pokračuje ve starověku (Egypt, Asýrie, Babylon, Izrael, Řecko a Řím), v období středověku, kdy postupně upadala do zapomenutí, dále pak v období renesance a novověku, kdy se opět dostává spolu s dalšími vědami o člověku do centra pozornosti. V 17. a 18. století se objevuje ještě více teorií a praktických metod. V tomto období se objevila profese, která byla přímým předchůdcem muzikoterapeutů – iatrohudebníci.

Psychické změny chápali jako následek fyziologických pochodů v těle a léčili živou hudbou prostřednictvím speciálních léčivých skladeb. V 2. polovině 19. století se pak muzikoterapii nedařilo vůbec a téměř upadla v zapomenutí, odsuzována jako nevědecká nebo „vědy nedůstojná hra“.
Ve 20. století se muzikoterapie a její blahodárné působení rozšiřuje po celém světě. Kosmopolitně se zakládají školy a centra muzikoterapie. V České republice se muzikoterapie začala používat především v Praze v Psychiatrické léčebně Bohnice, na Foniatrické klinice M. Seemana a na foniatrickém oddělení Logopedického ústavu pod vedením F. Kábeleho.

Systematicky a dlouhodobě u nás v této oblasti působí Jitka Schánilcová-Vodňanská, nejprve v protialkoholní léčebně u Apolináře a později ve Středisku péče o mládež a rodinu. V Akademii sociálně umělecké terapie v Praze a ve Svobodné waldorfské škole J. A. Komenského v Příbrami pracuje muzikoterapeut Josef Krček. Podle P. Pokorné využívá muzikoterapie ve spojení s metodou psychodramatu I. Strossová v Opavě a V. Mikula s kolektivem v léčebně Kroměříž. Pod vedením S. Kratochvíla je tu léčba hudbou zařazována i do programů skupinových aktivit v terapeutické komunitě dospělých při terapii neuróz.

Věřte nevěřte, flétna je kouzelná…

Se zábavnou formou rehabilitace dýchání hrou na dechové hudební nástroje začal v roce 1956 prof. M. Marks v Miami (USA). Malé pacienty učil hrát na klarinet, hoboj, lesní roh, příčnou flétnu a jiné dechové nástroje vyjma zobcové flétny. Děti si neuvědomovaly, že ideálně rehabilitují, a navíc se zlepšila i jejich psychika, u astmatiků tak labilní. Holandští pediatři všechny ostatní dechové nástroje nahradili pouze jediným -zobcovou flétnou. A v této šťastné podobě – s nástrojem ze všech nejlevnějším, nejprostším na učení a také dechově nejméně náročným – myšlenku u nás v roce 1983 převzal prof. Žilka.

Pískání jako veselá rehabilitace se ve světě používá u pacientů s respiračními potížemi. U nás v posledních letech lékaři nabízejí i při vadách řeči (balbuties) a jako redukci hlasu při hyperkinetické dysfonii. Nejnověji si lékaři dělají naději, že pískání může pomoci pružnosti plic u cystické fibrózy. Dítě hraje s potěšením a ani si neuvědomuje, že rehabilituje, posiluje dýchací svaly, hlavní nádechový sval – bránici a výdechové svaly, zvyšuje pružnost plic, vitální kapacitu, koordinuje dýchání, bohatě okysličuje krev a zlepšuje držení páteře. A zamyslíme-li se hlouběji, uvědomíme si, že pískání dává dítěti citové bohatství, zvyšuje sebevědomí, prospívá jeho duši.

Komu může muzikoterapie pomoci?

Všem duševně postiženým, duševně nemocným a tělesně postiženým, kteří potřebují zlepšit ovládání pohybů a dýchání. Léčí se jí děti zařazené pedagogem do dětských výchovných a diagnostických zařízení i ty, které potřebují speciální výchovu. Léčba prospívá starším lidem v pečovatelských domovech a všem, kteří potřebují pomoc při zvládání stresu. Dokonce i vězňové přijímají tuto léčbu kladně. Nemůžeme říci, že by hudba přímo léčila tělesné onemocnění, dokáže však pomoci obnovit hybnost, mentální čilost nebo koordinaci. Využívá se i analgetické funkce hudby. Při porodech pomáhá hudba odstraňovat bolestivé stavy. Porodníci, kteří tento způsob umožňují, tvrdí, že maminky jsou při porodu mnohem klidnější a uvolněnější. Hudba dokáže dodat energii, léčivou sílu a uvolnit skryté pocity. První vědomě použitou muzikoterapií je ukolébavka. Má ukonejšit, uklidnit zvukem matčina hlasu, monotónní melodií a klidným, pravidelným kývavým pohybem.

Závěr

Teprve dnes se použití hudby v léčebném procesu opět zkoumá a zjišťuje se, že je účinné. Individuální reakce je sice různá, ale na mnohé z nás hudba velice působí. Hudba nemá pouze psychoterapeutickou hodnotu, léčí vzájemně tělo i psychiku. Relaxace hudbou vede k přirozenému posílení imunitního systému a je jednou z nejúčinnějších metod léčení, následků stresů, neuróz, depresivních stavů, psychických, sexuálních a psychosomatických poruch. Účinky meditační a relaxační hudby jsou dnes již prokázány a dobře známy. Pravidelný poslech zlepšuje schopnost koncentrace, usnadňuje rozhodování, rozvíjí tvůrčí myšlení, tříbí paměť a fantazii. Pravidelná relaxační cvičení mírní bolesti hlavy, únavu, podrážděnost, zvyšují kreativitu a celkovou pracovní aktivitu. Muzikoterapie je aktivně využívána zdravotníky, pedagogy a také sociálními pracovníky.


O autorovi: Helena Musilová, DiS.
(helenapetrikova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!