Mým cílem je obhajovat ošetřovatelství

Česká asociace sester uskutečnila v období červen až červenec 2013 šetření monitorující aktuální situaci v oblasti pracovních podmínek zdravotníků v ČR. Vzorek byl reprezentativní, výsledky poměrně alarmující (viz Sestra 11/2013, str. 7). Se závěry průzkumu byl samozřejmě seznámen také ministr zdravotnictví a jedním z opatření je i „znovuvytvoření“ pozice hlavní sestry ČR v rámci ministerstva zdravotnictví. Výkonem této funkce byla pověřena Mgr. Alena Šmídová, dosavadní vedoucí oddělení ošetřovatelství a dalších nelékařských povolání a uznávání kvalifikací odboru vzdělávání a vědy na MZ ČR.

V rámci úřadu MZ ČR byla od 1. 11. 2013 obnovena funkce hlavní sestry ČR, do které jste byla jmenována. Přijměte naše gratulace! Jaké byly vaše první pocity?

Na jedné straně jsem měla radost, že se podařilo funkci hlavní sestry obnovit, ale na druhou stranu jsem si uvědomovala pocit velké zavazující odpovědnosti za sestry, ale i další nelékařské zdravotnické pracovníky.

Úlohou hlavní sestry republiky je zastupovat zájmy sester, které představují majoritní skupinu zdravotníků (v ČR působí ve zdravotnictví více než 100 000 všeobecných sester). Sama jste sestra, práci sester dobře znáte, a to včetně jejích pozitiv i negativ. Na jaké oblasti zájmu sester se prioritně zaměříte?
Prioritních oblastí bude více. Budu se snažit o prosazování těch kroků, které mohou pozici zdravotních sester vylepšit – snaha o snížení administrativních činností s cílem zajištění více času pro pacienta, tzn. věnovat se zdravotnické -ošetřovatelské dokumentaci, dále problematika kompetencí sester – přesné vymezení, nepřebírání činností, které neodpovídají získané odborné nebo specializované způsobilosti. S tím souvisí i zabezpečení dodržování kompetencí ze strany managementu zaměstnavatelů a zajištění dostatku ostatního personálu v oborech, jako je zdravotnický asistent, sanitář apod. Zaměřím se na navýšení kompetencí sester zatím pouze v některých oblastech – v domácí a intenzivní péči. Další oblastí, ve které se budu snažit o zlepšení, je problematika pracovních podmínek sester. Je např. potřebné stanovit metodiku výpočtu ošetřovatelské náročnosti pro zajištění potřebného počtu sester na odděleních tak, aby bylo personální obsazení dostatečné pro zabezpečení ošetřovatelské péče a bylo též akceptováno pojišťovnami. Velkou oblastí je samotná legislativa, která se týká vzdělávání a výkonu povolání a činností zdravotnických pracovníků. Dále je potřebná podpora a motivace uchazečů ke vzdělávání, úzká spolupráce škol a zaměstnavatelů, důraz na kvalitní praktickou výuku. V neposlední řadě je to určitá oblast informací, podpory a pomoci sestrám a ostatním pracovníkům v konkrétních případech, pokud se na mne se svým pracovním problémem obrátí.

Tato pozice není v našich končinách novinkou – poprvé byla ustanovena již v roce 1992, bohužel ale po necelých deseti letech již sestry svého zástupce ve strukturách MZ ČR neměly…

Ministr zdravotnictví Martin Holcát řekl: „Považuji za podstatné, aby tato funkce byla jasně definována a formalizována, aby měly zdravotní sestry svého zástupce v rámci struktury úřadu – představitele, k němuž se mohou v případě potřeby vždy obrátit.“ Vzhledem k velikosti bývalého odboru vzdělávání a vědy MZ ČR mnohé problémy sester a nelékařských zdravotnických pracovníků byly v pozadí a nebylo možné je prosadit. Doufám, že touto změnou se problémy sester a dalších „nelékařů“ dostanou na stejnou úroveň pozornosti, jakou mají lékaři, farmaceuti a zubní lékaři, protože všechna povolání v rámci poskytování zdravotní péče mají důležitou váhu a týmová práce je nezbytným předpokladem pro poskytování kvalitní a bezpečné zdravotní péče. A o tu především jde.

Ošetřovatelství jako profese vzniklo na konci 19. století, v průběhu 20. století procházelo řadou radikálních proměn a ošetřovatelství 21. století již nabízí prestižní povolání s možnostmi kvalitního, až vysokoškolského vzdělání, kompetencemi, manažerskými úkoly, výzkumnými aktivitami apod. Jak tuto transformaci přijímá laická, ale i odborná veřejnost?

Faktem je, že se povolání sestry vývojem doby proměňovalo a stále se musí přizpůsobovat novým podmínkám. Ze sestry, dříve vnímané jako „pomocníka lékaře“, kde lékař ordinoval a sestra plnila jeho příkazy, vznikla postupem doby sestra, která má své místo v týmu, řadu odborných činností vykonává samostatně a výčet jejích odborných činností se změnil a velmi narostl. Vidím velký přínos v tom, že sestry mají možnost vysokoškolského vzdělání, ale je nutné vytvořit podmínky pro uplatnění získaných odborných, popř. specializovaných znalostí a využít je v praxi. Současná praxe a legislativa tomu zatím úplně neodpovídá. Sestra je veřejností vnímána jako prestižní povolání, ale je nutné tento kredit udržet kvalitou jejích služeb, kvalitou její přípravy na povolání a též výběrem uchazečů, protože důležitá zde není pouze mentální schopnost k učení, ale i výrazný lidský rozměr a schopnost empatie k lidem a jejich potřebám. Již jsme se zabývali určitou transformací nelékařských zdravotnických povolání, a přestože v posledních měsících došlo k útlumu práce na novém zákoně, bude mou snahou obnovit jednání a dokončit tříletou práci nejen transformační skupiny, ale i profesních sdružení, odborných společností a managementu poskytovatelů zdravotní péče, které přinesly do tvorby nového zákona mnoho pozitivního.

Sestra se stala prestižním povoláním s náročnou profesní přípravou a nutností celoživotního vzdělávání. Je však současný systém zdravotnictví v ČR připraven naplnit očekávání vysoce vzdělaných sester a uspokojit jejich profesní potřeby?

Již jsem uvedla, že povolání sestry je laickou veřejností hodnoceno vysokým stupněm prestiže. V očích některých lékařů tomu tak ale bohužel stále není. Ve srovnání s některými zahraničími zeměmi jsou naše sestry nadále vnímány jinak, ne jako pracovní partneři lékařů. To vyžaduje ještě určitý vývoj, a aby se tomu tak stalo, je nutné si tuto pozici vybudovat a přesvědčit je naší odborností, zručností, znalostmi a zkušenostmi. Mít svou hrdost, nesnižovat se k roli „pomocnice“, ale být profesionálkou, které si bude lékař vážit a bude ji brát za týmového partnera. A to je na nás, na každé samotné sestře. Bohužel často si tu stávající pověst děláme sami. K tomuto pohledu negativně přispívají další faktory jako nedostatek personálu, vykonávání jiných činností i nedostatečné ohodnocení. Ptáte se, zda je systém zdravotnictví připraven naplnit očekávání vysoce vzdělaných sester? V mnoha ohledech ano, ale neplatí to naprosto všude. Jsou velké rozdíly mezi jednotlivými poskytovateli, mezi vnímáním sester v očích managementu, stávajících pracovníků a též vnímáním lékařů a ochoty přenechat sestrám oficiálně některé kompetence, které v řadě případů již sestry provádějí. Proto je nutné na tom ještě mnoho pracovat.

Řadu let průběžně vyplouvá na povrch „momentálně“ aktuální otázka „komora nelékařů – ano, či ne?“ Pro hlavní sestru by to mohl být jeden z možných partnerů ve vyjednávání s ostatními stranami…

V odborné veřejnosti jsou názory na vytvoření komory rozdílné. Taková organizace by měla odborně zaštítit výkon povolání nelékařů, obdobně jako u lékařů. Je otázkou a bodem dalších vyjednávání, zda má vzniknout komora všech nelékařů, kterých je mnoho a různých povolání, nebo by mělo vzniknout několik komor. Ano, je pravda, že v současné době vyjednáváme s mnoha odbornými společnostmi a je obtížné se se všemi domluvit. Bylo by to pro mne asi snadnější a některé činnosti, které MZ ČR dnes vykonává, by mohly být částečně přeneseny na komoru.

Odbornými diskusemi se také již několik let vine otázka navyšování kompetencí sester. Jaký je vývoj v této oblasti a budou i kompetence součástí náplně práce hlavní sestry ČR?

Oficiální navýšení kompetencí je nutné upravit legislativně a tyto legislativní úpravy jsou součástí mé práce jako ředitelky odboru. Ale legislativnímu ukotvení předchází mnoho jednání na odborných úrovních mezi odbornými společnostmi nelékařů i lékařů, a zde je velká role hlavní sestry, aby tyto návrhy obhájila. Z pohledu navýšení kompetencí je nejdůležitější vytvořit kvalitní vzdělávací systém, který zabezpečí získání potřebných znalostí (vědomostí i dovedností), tzn., že kvalitní vzdělání bude jedním z hlavních faktorů ovlivňujících vytvoření podmínek pro realizaci navýšení kompetencí. V této oblasti by se měl uplatnit i vliv profesních sdružení, potažmo komory, podpořený odborníky. Je důležité si také uvědomit, že zvýšené kompetence také znamenají vyšší odpovědnost, kterou tím sestry nebo ostatní nelékařští pracovníci ponesou.

U příležitosti nástupu do funkce jste také zdůrazňovala svůj záměr spolupracovat s profesními sdruženími, odbornými společnostmi, vzdělavateli, dalšími nelékaři, ale i lékaři… Máte již nějaké reakce ze strany lékařů na vytvoření pozice hlavní sestry ČR?

Ano, setkala jsem se s reakcemi pozitivními i negativními. Z jedné strany vnímám podporu, ale z druhé strany též názory, že je funkce hlavní sestry zbytečná. Mým cílem je obhajovat ošetřovatelství, dát mu patřičnou vážnost a důležitost, ale striktně ho neoddělovat od medicíny. Povolání sester a lékařů vidím stát vedle sebe, přičemž každý má své kompetence a společně s dalšími zdravotnickými pracovníky tvoří sehraný pracovní tým, který poskytuje zdravotní služby ku prospěchu pacienta.

V souvislosti s ustanovením tohoto nového postu byly zmiňovány také „stesky zdravotníků na pracovní podmínky, obava z postihu v případě veřejných stížností, možnost podání anonymních podnětů k prověřování porušování pravidel, resp. zajištění anonymity takové stížnosti a prověření konkrétních případů příslušnými orgány apod.“ Hlavní sestra ČR tedy bude něco jako nejvyšší zástupce, obhájce či ombudsman všech sester. Nelehký úkol…

Ano, je to těžký úkol a již mám první reakce a podněty. Mé možnosti ovlivňování a zajištění nápravy jsou ale omezené. Mohu metodicky vést managementy nelékařských povolání – hlavní sestry či náměstkyně pro ošetřovatelskou péči –, být poradkyní, provádět některé kontroly, podávat návrhy legislativních i nelegislativní opatření. Řada stížností a dotazů ale často pramení z mezilidské komunikace, neshod na pracovišti, povýšenosti vedoucích pracovníků, nespokojenosti, vyhořelosti, a pak je velmi obtížné zjistit skutečné příčiny a nalézání vhodných řešení. V tom vidím do budoucna velkou roli využití supervize ve zdravotnictví (ošetřovatelství), která by mohla řadu vnitřních problémů, např. vyhořelost personálu, obav a komunikačních sporů, spolupráce a další, pomoci napravit. Děkuji za rozhovor a přejeme hodně sil a energie pro váš nový a ne zcela jednoduchý úkol.

1)
R
Ohodnoťte tento článek!