Napsaly o sobě:

Hilda Vorlíčková
Prezidentka ČAS

Narodila jsem se v roce 1942 v Bohu-míně. Po maturitě jsem nastoupila do nemocnice v Opavě, odkud jsem přešla do Onkologického ústavu v Brně, kde jsem pracovala na různých odděleních do roku 1992. V roce 1990 jsem absolvovala dvouměsíční stáž v Sue Ryder Hospice v Anglii. V roce 1991 jsem studovala onkologic- ké ošetřovatelství v The Royal Marsden Hospital v Londýně. Od roku 1992 jsem byla ve funkci hlavní sestry ve FNsP v Brně-Bohunicích, kde jsem zavá- děla nové metody a postupy při ošetřování nemocných. Zúčastnila jsem se kurzu managementu v rámci Project Hope v USA. Od 1. 4. 1999 pracuji jako asistentka na katedře veřejného zdravotnictví v IDV PZ v Brně. Mezi mé hlavní odborné záj-my patří onkologie a moderní management. Jsem vdaná, mám dvě dcery a mým koníčkem je sbírání mi-nerálů a moderního výtvarného umění.

Jako předsedkyně České společnosti sester jsem usilovala, aby společně s Českou asociací sester docházelo ke koordinaci obou organizací i jednotlivých sekcí a aby se postupně se vytvořila jedna silná organizace. Sloučení obou sesterských organizací se podařilo díky umění jednat a schopnosti dohodnout se, dokázat ustoupit v menších věcech v zájmu větších.

Jaké úkoly jsou před vámi?

Měli bychom usilovat o vytvoření takové prestiže zdravotních sester, která by byla srovnatelná s postavením sester v zemích EU. Umožnit sestrám dostat se do rozhodujících funkcí a pozic, kde by mohly ovlivnit nejen ošetřovatelství, ale zdravotnictví jako takové. Důležité je zavedení kreditového systému srovnatelným s EU (registrace sester). n

Růžena Wagnerová

Viceprezidentka ČAS

Ukončila jsem SZŠ, obor dětská sestra již v ro- ce 1960 v Mladé Boleslavi. Po ma-turitě (ještě mně nebylo ani 18 let) jsem nastoupila na I. dětskou kliniku profesora Švejcara v Praze a poznala, že slo-vo sestra neznamená jenom na-žehlenou slušivou uniformu, ale náročnou, samostatnou a zodpovědnou práci. Nas-tupovala jsem za 980 Kč měsíčně, včetně nočních služeb, sobot, nedělí a svátků. Nikdo s námi moc nehovořil. Vyžadovala se pracovitost, zodpovědnost, disciplína a po-řádek. Moc se mi to nelíbilo, ale s odstupem času musím uznat, že všechno mělo svůj řád. Sestry si vážily lékařů, lékaři si vážili sester. Páni profesoři byli osobnostmi, na které se vzpomíná dodnes. Ale jak se doba měnila, měnilo se bohužel i to dobré.

Práci ve zdravotnictví jsem zůstala věrná. V roce 1990 jsem si uvědomila, že nyní mají sestry nejlepší příležitost dát celé společnosti najevo, jak důležité, náročné a zodpovědné je jejich povolání. Vrhla jsem se do víru změn po hlavě. Se skupinkou nadšenců jsme založily Klub sester, ze kterého vznikla v listopadu v roce 1991 Česká asociace sester. Navštěvovaly jsme politiky, poslance, ministry, představitele politických stran a snažily se sestry zviditelnit. Něco se nám povedlo, něco jsme pokazily svoji netrpělivostí.

Přesto si dovoluji tvrdit, že v ošetřovatelství došlo k velkým změnám k lepšímu. Zda k tomu přispěla i Česká asociace sester, ať posoudí jiní.

Považujete 4. únor 2000 za velký den?

Považuji jej za významný, protože došlo ke sloučení profesních organizací – České asociace sester a České společnosti sester. Do funkce viceprezidentky této organizace jsem byla zvolena již počtvrté a je to pro mě veliká čest a závazek do budoucna. Proto slibuji všem sestrám a ostatním zdravotnickým pracovníkům, že se budu snažit, aby se Česká asociace sester stala opravdu silnou, známou a váženou profesní orga- nizací jak doma, tak v zahraničí. Toto však lze dokázat pouze s podporou velké členské základny. Chceme-li dosáhnout dobrých výsledků, není možné, aby bylo v profesní organizaci registrováno pouze necelých 10 % sester z celé republiky. Bylo by mým přáním, aby sestry považovaly členství v Asociaci za samozřejmost, tak jako tomu je i v jiných vyspělých státech. Prosím, zamyslete se!

Fota Vladimír Brada

Ohodnoťte tento článek!