Násilí při práci sester v nemocnici

Násilí na pracovištích ve zdravotnictví je aktuálním fenoménem ve světě i v České republice. Jeho následky se projevují ve statistikách fluktuace, pracovní neschopnosti, úrazů i příčin úmrtí zaměstnanců. Zabývají se jím mezinárodní instituce, odborové i profesní organizace. Násilí na pracovišti má negativní dopady na interpersonální vztahy, působí na psychiku zdravotníků, snižuje jejich pracovní výkon, snižuje kvalitu poskytované péče a tím poškozuje image zdravotnického zařízení.

Problematikou násilí se systematicky zabývají některé země již několik desetiletí. Světová zdravotnická organizace (WHO), Mezinárodní organizace práce (ILO), Mezinárodní organizace sester (ICN) a Mezinárodní odborová centrála pracovníků veřejných služeb (PSI), která v roce 2000 uskutečnila mezinárodní výzkum v oblasti násilí na pracovišti ve zdravotnictví. Obdobný výzkum proběhl v roce 2004 v ČR dnes již neexistujícím Institutem zdravotní politiky a ekonomiky (IZPE) ve spolupráci s Odborovým svazem zdravotnictví a sociální péče a Výzkumným ústavem bezpečnosti práce.

Zdravotnictví je hodnoceno v řadě zahraničních výzkumů jako významně rizikové z hlediska výskytu násilí na pracovišti. Zdravotníci se dostávají do úzkého kontaktu s klienty, jež se nacházejí se v situaci, která je pro ně značně stresující. Bývají v psychické i fyzické nepohodě, prožívají strach, mohou zažívat pocit bezmocnosti a nerovnoprávnosti vůči zdravotníkům. Často čekají na odborné ošetření neúměrně dlouhou dobu.

K důvodům, proč se míra výskytu násilí zvyšuje, patří společnost tolerující až oslavující násilí, které je často vnímáno jako legitimní prostředek pro dosažení cíle. Dále jde zejména o trend rušení zdravotnických institucí pro psychiatricky nemocné, celkové snižování počtu zaměstnanců poskytující přímou zdravotnickou péči v kontrastu se zvyšujícími se požadavky na tyto zaměstnance, úroveň jejich ekonomického ohodnocení versus vysoká míra osobní zodpovědnosti. Svůj významný podíl má také veřejná politika, která rozhoduje nesystémově o změnách, jež ve svém důsledku mají negativní dopad na pracovníky ve zdravotnictví a mnohdy vytvářejí bariéru mezi pacientem a zdravotnickým pracovníkem.

Výzkumné šetření a jeho výsledky

V našem výzkumném šetření v roce 2007 jsme navázali na vypracovanou metodiku a použili standardní mezinárodní dotazník, který byl aplikován při sběru dat v projektu „Násilí na pracovišti ve zdravotnictví a sociálních službách v ČR“ (1). Šetření jsme zahájili 23. 7. 2007 a ukončili 21. 9. 2007. Výzkumného šetření se účastnilo pět nemocnic v České republice. Celkem bylo rozdáno 220 dotazníků s návratností 81,8 % (tj. 180 dotazníků). Nejčastěji byla zastoupena věková kategorie 25-29 let (35,5 %) a 20-24 let (27,2 %). Získané údaje jsme porovnávali s výsledky z výzkumu v ČR z roku 2004 (IZPE).

Použitý dotazník zjišťoval údaje týkající se násilí fyzického a psychického (slovní napadání), mobbingu, sexuálního obtěžování a rasového ponižování (1). Podle výsledků z našeho výzkumného šetření bylo fyzicky napadeno 55 (30,5 %) ze 180 dotázaných sester. Nejčastěji byl pachatelem pacient (92,7 %).

Přes 94 % těchto případů napadení se odehrálo uvnitř zdravotnického zařízení. Jedna třetina napadených sester byla zraněna a z nich muselo 14,5 % vyhledat lékařské ošetření. Jen devět případů fyzického napadení bylo vyšetřováno. Téměř jedna třetina dotázaných byla v posledním roce svědkem fyzického napadení na svém pracovišti. Dokonce 4 % z nich uvádějí, že se tak děje na jejich pracovišti denně.

Se slovním napadáním se sestry setkávají nejčastěji. Zkušenost s ním v posledních dvanácti měsících přiznalo 110 (61,11 %). Neustále je slovně napadáno přes 11 % sester. V 70 % je pachatelem pacient a v téměř 13 % jiný zaměstnanec. Dále se na tomto druhu násilí podílí vedoucí pracovníci a příbuzní pacienta. Reakce napadených sester na násilí jsou různé. Nejčastěji se jednalo o verbálně aktivní reakci (24,54 %): Řekly osobě, aby přestala, a zároveň oznámily situaci kolegům/kolegyním. Druhá nejčastější reakce byla pasivní: Neudělaly nic. V 80 % nebyl případ slovního napadení vyšetřován.

Zkušenost s mobbingem uvedlo 26 (14,4 %) dotázaných a 20 % z nich je napadáno opakovaně. Nejčastějším pachatelem je jiný zaměstnanec nebo vedoucí. Nejčastější reakcí na mobbing bylo oznámení této situace rodině a kolegům/kolegyním nebo „nicnedělání“. Ani v jednom případě neproběhlo vyšetřování příčin mobbingu.

Se sexuálním obtěžováním má zkušenost 19 (10,5 %) sester. Z nich 16 % je sexuálně obtěžováno neustále. Ve více než polovině případů je pachatelem pacient, dále vedoucí a následně jiný zaměstnanec. 26 % případů bylo vyšetřováno, avšak většina dotázaných není se způsobem řešení těchto situací spokojena. Nadřízený převážně nenabídl ani radu, ani možnost o události mluvit nebo ji nahlásit (89,5 %).

S rasovým násilím se setkaly 3 (1,66 %) respondentky. Pachatelem byl vždy pacient. Napadené patřily k majoritní společnosti. Reagovaly pasivně: Neudělaly nic. Domnívají se však, že se nedalo události zabránit. Téměř u všech sledovaných druhů násilí dominovala jako nejohroženější věková kategorie od 20 do 29 let, kromě rasového ponižování – zde věk nehrál roli.

Při porovnávání výsledků získaných v rámci výzkumu IZPE z roku 2004 (1) a v rámci námi realizovaného výzkumu z roku 2007 byl potvrzen nárůst výskytu určitých forem násilí vůči sestrám (graf 1). Zjištěné údaje jsou statisticky významné (chí-kvadrát test: zvolená hladina statistické významnosti byla 0,05).

Jedná se zejména o nárůst fyzického násilí (z 13,0 % na 30,5 %) a slovního napadání (z 41,6 % na 61,1 %). Taktéž jsme zaznamenali narůstající trend sexuálního obtěžování (z 3,0 % na 10,5 %). Nárůst mobbingu (z 12,6 % na 14,4 %) a rasového ponižování (z 0,8 % na 1,6 %) je statisticky nevýznamný, přesto jsou to čísla zasluhující pozornost.

Příčiny a prevence násilí

Zaměřili jsme se také na zjištění názorů sester na příčiny fyzického a psychického násilí na pracovišti. Jako příčiny fyzického násilí byly uváděny: základní onemocnění pacientů (12,1 %), stav po anestezii (11,2 %), alkoholismus (7,5 %), psychiatričtí pacienti (9,3 %) a vysoký věk pacientů (8,7 %). Jako nejčastější příčinu psychického násilí respondentky uváděly: základní onemocnění pacientů (14,9 %), stres (10,1 %), vysoký věk pacientů (8,7 %), spory zaměstnanců (7,3 %), nedostatek personálu (5,9 %) a nespolupráce s vedením (5,5 %).

Mezi nejčastěji používaná bezpečnostní opatření na pracovištích ve zdravotnictví patří alarmy a mobilní telefony (používá je 39,4 % dotázaných), úprava prostředí (na 38,8 % pracovišť) a omezený přístup veřejnosti (uvedlo 35,5 % dotázaných). Uvedená opatření nejsou jen výsledkem snahy o prevenci násilí na pracovišti, ale jsou také reakcí proti rostoucímu počtu krádeží a kriminality na zdravotnických pracovištích a souvisí rovněž s postupnou modernizací pracovišť.

V návaznosti na předchozí údaje jsme se dotazovali sester na nejvhodnější opatření, která by mohla, podle jejich názoru, výskytu násilí na pracovišti zabránit nebo ho alespoň snížit (obr. 1). Za nejúčinnější opatření považují vyšší počet zaměstnanců (10,4 %), screening a záznamy o pacientech (10,1 %), školení zaměstnanců (9,3 %), investice do lidských zdrojů (9,3 %) a úpravu prostředí (9,0 %).

Přitom 41 (22,9 %) dotázaných uvedlo, že v posledních dvou letech na jejich pracovišti došlo ke snížení počtu zaměstnanců. Problémem zůstává, jak se zachovat v přímém ohrožení. Bylo publikováno mnoho návodů, avšak převážně s všeobecným charakterem, lze ale najít i konkrétnější doporučení (3, 4, 5).

Závěr

Fyzické násilí, slovní napadání a sexuální obtěžování vůči sestrám pracujícím v nemocnici vykazuje narůstající trend. Násilí na pracovištích působí negativně na psychické i fyzické zdraví personálu s možným vyústěním v syndrom vyhoření. Snižuje kvalitu vykonávané práce, což se promítá ve snížené spokojenosti klientů, v narůstání stížnosti a tím i v následném poškození image celého zdravotnické zařízení. Samotné sestry mohou ovlivnit výskyt násilí na pracovišti jen do určité míry. Pro aktivity managementu se zde naskýtá velký prostor, kdy jedním z ukazatelů kvality jeho práce může být právě oblast výskytu násilí – jeho řešení a předcházení.

Literatura
(1) Násilí na pracovišti v oblasti zdravotnických a sociálních (Vstupní teoretické studie; Empirické šetření). služeb v ČR. Institut zdravotní politiky a ekonomiky 12/2004, Kostelec nad Černými lesy. 136 .
(2) Násilí na pracovišti ve zdravotnictví. (Rámcový návod pro řešení). Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, Praha 2004. 48 s.
(3) Rámcový návod k řešení násilí na pracovišti ve zdravotnictví. Odborový svaz zdravotnictví a soc. péče ČR 11/2007 Praha. 122 s.
(4) Agresivní pacient. Králová, J. Praktický lékař, Česká lékařská společnost J. E. Purkyně, Praha 4/2005, Str. 230-232.
(5) Agresivní klient v ošetřovatelské praxi. Edukační brožurka pro sestry. Nitschová, R. Příloha diplomové práce Problematika násilí v práci zdravotních sester v nemocnici. LF UP Olomouc 2008. 17 s.

Mgr. Radka Nitschová1, PhDr. Jaroslava Králová2 Ortopedická klinika, FN Olomouc1, Ústav sociálního lékařství a zdravotní politiky, LF UP v Olomouci2 (RadkaNitschova@seznam.cz, kralov2t@tunw.upol.cz)

Ohodnoťte tento článek!