Nelehké životní úlohy

Hledáte prostor pro ventilování svých názorů, reakci na události z oboru či ze společnosti, zveřejnění prohlášení, poděkování apod.? Pro tyto účely, ale i další dopisy redakci je určena naše/vaše rubrika Fórum.

Citlivě pojatá symbolika ženství

Vážená a milá paní šéfredaktorko a celá redakce časopisu Sestra, pracuji v Charitní ošetřovatelské službě, a protože se manažerka naší sekce a vůbec celé vedení velmi stará o naše vzdělávání, nejen zdravotníků, ale i pečovatelů, také mimo jiné pravidelně odebíráme odborné časopisy a noviny, abychom stále byli v obraze, jaká aktuální témata zajímají jak zdravotníky, tak klienty či pacienty a jak jim stále lépe a lépe pomáhat v jejich mnohdy velmi ztrápených a bolestivých životech.
Ve vašem dvojčísle na prázdniny jste zveřejnili článek PhDr. Dany Klevetové Symbolika ženství. Tento článek jsem si jeden večer četla před spaním a vedl mne k hlubokému zamyšlení. Chtěla bych paní doktorce složit velký dík a poklonu za to, že tak překrásně, emocionálně a citlivě popsala něco, co už se dnes z žen pomalinku vytrácí nebo se bere jako samozřejmost – symbolika ženství. Citaci z knihy Ermy Bombeckové jsem vypsala a vyvěsila v místnosti pro sestřičky, kam jim dávám občas alespoň několik slov útěchy, motivace a chvály v jejich velmi náročné pomáhající profesi – sestry v terénní, tedy domácí péči. Všechny jsou nejen sestřičkami, ale především matkami, a tak jim, doufám, velmi poeticky poskládané podobenství o stvoření matky přispěje alespoň k tomu, že někdo, kdokoli – třeba i já – ví o jejich/našich nelehkých úlohách v životě, jenž už sám o sobě nás nemálo zkouší z vytrvalosti, dobrosrdečnosti, bezmezné lásky a vstřícnosti, otevřenosti a vševědoucnosti.
Za celý trpělivý tým pracovitých včeliček z týmu Charitní ošetřovatelské služby vám ještě jednou děkuji za váš časopis a paní doktorce Klevetové za její článek.
Pěkný zbytek léta a mnoho pozitivní energie a lásky všem, kteří jsme v pomáhajících profesích dnes a denně pro ty, již naši péči a starost potřebují a jimž my s láskou a radostí v srdci pomáhat můžeme a chceme, protože se nám podaná pomocná ruka vrátí v úsměvech našich klientů.

Magda Pasková vedoucí Charitní ošetřovatelské služby – Charita Opava

Střílím do vlastních řad v zájmu profesionálního úsilí pomáhat

Zemřel mi nejvzácnější člověk – máma, kterou jsem milovala jako nejdražší klenot svého života. Oslavili jsme její 76. narozeniny, byla se všemi svými, v kruhu rodiny, kterou tak milovala. Nebylo jí dobře, změřila jsem jí krevní tlak a byl v normě. Překonala svoji slabost a oslavovala s námi všemi. Svítilo slunce, usmívala se a byla šťastná. Odešla jsem s ní brzy a celý večer jsme vzpomínaly na staré dobré časy. Ráno jsem se vzbudila velmi časně a chodila pomalu, abych ji nevzbudila. Nicméně se probudila a zase jsme si povídaly. Našla si klíště, které jsem jí odstranila. Byla předtím ve svém krásném lese a hledala houby, našla je a udělala si smaženici. Oblékla se a já jí chtěla připravit snídani. Sedla si do svého oblíbeného křesla a najednou jsem viděla, jak zkolabovala. Měla typické příznaky CMP. Volala jsem RZP a dispečerka byla úžasná, říkala, co mám dělat. I přesto, že jsem zachraňovala mnohokrát, mnohokrát jsem oživovala, byla jsem vděčná za rady, které mi udílela. Přijel řidič se zdravotní sestrou. Sympatičtí, ohleduplní, těžce jsem nesla, když mi zdravotní sestra oznámila, že jsou to příznaky epilepsie. Opakovaně jsem jí sdělovala, že jsem zdravotní sestra, která dlouho pracuje se seniory, znám problematiku zvláštností chorob ve stáří. Máma se léčila s chronickou obstrukční plicní nemocí, příznaky odpovídaly buď srdečnímu selhání, nebo CMP, nebo plicnímu edému. Nebyla jsem vyslyšena. Namísto toho sestra opakovaně zjišťovala anamnézu od matky, která těžko mluvila. A pak jsem strnula, sestra řekla mé matce, ať se zkusí postavit a jít k lehátku, které bylo připravené v předsíni. Otevřeli jsme dveře ještě před příjezdem RZP, aby měli lepší přístup. Říkala jsem posádce RZP, že s bratrem naši maminku odneseme, nebyli jsme vyslyšeni. A tak tento úkon způsobil další kolaps a další bezvědomí s křečemi levé strany těla. Teprve nyní sestra zavedla kanylu a aplikovala po konzultaci s lékařem lék Apaurin. Osobně bych ho neaplikovala

vzhledem k CHOPN své matky. Matka zemřela na ARO, několikrát se lékaři, skvělí lékaři, pokusili vrátit ji do života, ale marně. Vím, že by zemřela, ale mohla mít kvalitnější převoz díky profesionalitě posádky. Mé otázky jsou: Proč sestra nerespektuje moje poznámky? Proč sestra nerespektuje fakt, že si svou matku chceme odnést sami? Proč není lehátko připraveno k nohám pacienta? Je to tak složité? Kam se ztratila lidská ohleduplnost, pokora a důvěra ve znalosti chorob příbuzného, když je dcera zdravotní sestra? Volám po profesionalitě. Chceme mít kompetence, ano, souhlasím, ale také musíme chtít mít znalosti a usilovat o záchranu lidského života.
Nezlobím se, odpouštím a věřím, že ti, kdo budou číst mé řádky, se zamyslí.
Moje máma odešla s noblesou, v kruhu rodiny. Milovala jsem ji a milovat budu. Byla a stále zůstává úžasnou, jedinečnou, báječnou ženou. Naučila mě, co znamená skutečná láska, láska trpělivá, laskavá, která dává bez podmínek a proniká do každé buňky našeho těla. Naučila mě vážit si přátelství, být zodpovědná, spolehlivá. Naučila mě odpouštět a nedovolit tak minulosti, aby nám diktovala budoucnost. Naučila mě také prohrávat, ale dokázat se znovu postavit na nohy a jít za svým cílem. Obdivovala jsem její touhu bránit lidskou spravedlnost, stát při svém partnerovi v dobrém i ve zlém, pomáhat za každých okolností, i když to bolelo. Věděla jsem, že u tebe mám vždycky domov, můžu přijít kdykoli a vždy mě bude čekat tvá otevřená mateřská náruč. Říkávala jsem ti, že máš svatozář, jak ses vždy rvala za dobro světa. Dnes vím, že jsi byla anděl na zemi, anděl, který odešel do nebe.
S pokorou děkuji Bohu, že odešla tak, jak si vždy přála – nebýt upoutaná na lůžku a být závislá na druhých.
Děkuji Bohu a všem andělům, kteří ji doprovázeli na cestu do věčnosti.

PhDr. Dana Klevetová

Proč lidé nechápou, že zdravotní sestry svou práci milují

• Kdo dokáže vstávat ve čtyři hodiny ráno a těšit se do práce? • Kdo se zvládne starat o patnáct nemocných lidí, hlídat deset pubertálních studentů, osmdesátkrát za den se podepsat, vyplnit tři anonymní dotazníky, vypsat šest nežádoucích událostí, čtyřikrát jednomu a témuž pacientovi vzít krev, poslouchat a současně dávat pokyny? • Kdo zároveň čte, kontroluje a plní ordinace? • Kdo dokáže jednou rukou psát a druhou uklízet? • Kdo dokáže jednou rukou konejšit a druhou zavádět kanylu? • Kdo dokáže jednou rukou podpírat pacienta a druhou stlát postel? • Kdo je nadšený, že stihl poobědvat dva kousky čokolády a kafe?

• Kdo dokáže běžet s plným podnosem zkumavek a stříkaček, chválit pacienta, který kráčí po chodbě, vyhýbat se mokrým místům na právě vytřené podlaze a zároveň kontrolovat stav infuzí na pokojích, které po cestě míjí? • Kdo stojí dvanáct hodin na nohou, a stejně se při cestě domů usmívá? Zdravotní sestra. Zdravotní sestra musí svou práci milovat, protože by ji táž práce jinak zničila. Tereza Bursová Gerontologické centrum, KNTB a. s. Zlín (BursovaTerezka@seznam.cz)

Nelehké životní úlohy
Ohodnoťte tento článek!