Nemoc v prožívání člověka

Onemocnění představuje pro člověka náročnou životní situaci, se kterou se musí vyrovnat často v krátkém časovém období. Míra vlivu zátěže onemocnění na psychiku jedince se odvíjí od jeho osobnostních vlastností, úrovně zdravotního uvědomění a postoje ke zdraví, sociální podpory rodiny a v neposlední řadě také od jednotlivých charakteristik onemocnění.

Choroba a proces léčby představují pro člověka často výraznou změnu, již vnímá jako zátěž a je nucen tuto změnu životní situace řešit. Onemocnění svým průběhem, způsobem léčby, její úspěšností, resp. následky,, nezasahuje pouze do života pacienta, ale má vliv také na jeho okolí. Může výrazně ovlivnit soužití partnerů, rodinný život, plnění pracovních povinností, zájmové oblasti a společenský život nemocného. Vliv nemoci na psychiku člověka a jeho okolí je velice široká a složitá problematika, kterou můžeme zkoumat z rozličných aspektů, např. z hlediska věkových zvláštností, charakteru onemocnění, způsobu léčby, možných následků apod. Právě tato složitost problému vyžaduje hlubší pohled a zkoumání jednotlivých aspektů vlivu nemoci a způsobu léčby na psychiku nemocných.

Nemoc odráží patologické jevy v organismu, při nichž dochází k poruše tělesných a psychických funkcí, které vyúsťují do snížené výkonnosti, případně do zkrácení délky života. Nemoc nezasahuje pouze postižený orgán, ale celý organismus a výrazně se promítá do psychiky nemocného a odráží se v jeho prožívání a chovaní. Onemocnění má velký vliv rovněž na kvalitu života člověka a často pro jedince představuje výraznou zátěž. Samotný vliv nemoci na člověka je podmíněn více faktory. Lze k nim zařadit jednotlivé charakteristiky onemocnění, aktuální stav zdraví daného jedince, jeho osobnostní vlastnosti, sociální situaci, pracovní zařazení, zdravotní uvědomění a jiné. Při rozboru charakteristik onemocnění a jeho vlivu na psychiku člověka sehrává důležitou roli: časový faktor nemoci, prognóza onemocnění, postižení orgánových systémů, přítomnost viditelných defektů, způsob léčby, prostředí, v němž probíhá diagnostika a léčba.

Vliv charakteristik onemocnění na psychiku člověka

Časový faktor choroby: Z časového hlediska, resp. z hlediska průběhu nemoci lze rozdělit onemocnění na akutní, subakutní a chronické.

Akutní onemocnění představují pro nemocného náhlou změnu životního stylu, s níž se musí v krátkém čase vyrovnat. Pro daného jedince znamená akutní onemocnění často až mezní zátěž. V jednotlivých oborech medicíny může jít např. o úrazy, šokové stavy, náhlé příhody břišní, otravy, akutní stavy ve vnitřním lékařství a jiné. Péče o takto nemocné klade vysoké nároky nejen na rychlý zásah zdravotnických pracovníků, ale také na řešení mnohých psychických problémů, mezi nimiž dominantní postavení zaujímají především prožívání strachu, bolesti, obava z neznámého, bázeň z náhlé změny životního stylu, omezení životních možností a příčin úrazu.

Subakutní onemocnění nemusí mít ve srovnání s akutními onemocněními výrazný vliv na psychiku nemocného. V případě jejich přechodu do chronického stadia mohou však pro daného jedince představovat zvýšenou zátěž. Přítomnost jednotlivých psychických problémů bývá podmíněna osobnostními vlastnostmi jedince, charakteristikami onemocnění či podporou okolí. Projevy a změny v chování nemocných při zpracovávání těchto problémů nemusejí být, ve srovnání s akutními onemocněními, velice intenzivní.

Chronická onemocnění představují z hlediska náročnosti na proces adaptace jedince na změněnou životní situaci a vlivu onemocnění na psychiku mezní až extrémní zátěž, kterou jedinec nemusí adekvátně zvládnout. Adaptace si totiž vyžaduje optimální fungování jedince v rámci daného onemocnění a výrazně zasahuje do jeho jednotlivých oblastí života. Zvládnutí této situace bez podpory okolí, ať už rodinného, širšího sociálního prostředí nebo zdravotnických pracovníků, je velice náročné.

Prognóza onemocnění

Onemocnění z prognostického hlediska lze rozdělit do tří skupin: onemocnění s příznivou prognózou, onemocnění s nepříznivou prognózou a onemocnění s infaustní prognózou.

Onemocnění s příznivou prognózou: Léčba těchto onemocnění je úspěšná a pro nemocného perspektivně nepředstavuje výraznější změny v jeho životním stylu. Jako příklad lze uvést operační řešení onemocnění appendicitis acuta, cholecystolithiassis, různé typy hernií a podobně, u nichž pooperační léčba probíhá obvykle bez komplikací.

Onemocnění s nepříznivou prognózou: Jedná se o onemocnění, která přecházejí do chronického stadia a představují pro nemocného s přibývajícím věkem postupné zhoršování zdravotního stavu a výskyt možných komplikací, což klade zvýšené nároky na psychiku nemocného. V této skupině onemocnění se může jednat o komplikace v rámci léčby diabetu mellitu, hypertenze a jiné.

Onemocnění s infaustní prognózou jsou prognosticky velice nepříznivá a současné možnosti medicíny představují často pouze zmírňování potíží postižených. Vliv takových onemocnění na psychiku nemocných je velice nepříznivý. Jde v zásadě o okruh problémů terminálních stadií, která se vyznačují tápáním nemocného mezi dvěma možnostmi.

Na jedné straně je přítomna snaha nemocného vyrovnat se s danou situací, na straně druhé jde o podvědomé potlačování reality, přičemž nemocný zpravidla kolísá mezi uvedenými přístupy.

Postižení orgánových systémů

Na prožívání nemocného má výrazný vliv rovněž to, které orgánové systémy jsou patologickým procesem postiženy. Jedinec zvláště citlivě snáší onemocnění lokalizovaná na reprodukčních orgánech, v dutině ústní, na tváři – jako postižení zraku, sluchu – a výkony, jež souvisejí s diagnostickým a léčebným procesem daných onemocnění. Výskyt jednotlivých psychických problémů u nemocných může být častější v takových chirurgických oborech, jakými jsou oftalmologie, gynekologie a porodnictví, plastická chirurgie, urologie a jiné.

Trvalé a viditelné následky onemocnění

Výraznější vliv na psychiku člověka má tento faktor v období dětství, adolescence mladší a dospělosti. Je zřejmé, že jeho prožívání podmiňují i jiné okolnosti, především osobnostní vlastnosti jedince, úroveň jeho zdravotního uvědomění, struktura a hierarchie hodnot, sociální zázemí a jiné. Přítomnost možných defektů a viditelných změn jako následek onemocnění citlivěji vnímá člověk v období zařazování se do společnosti, navazování partnerských vztahů, zakládání vlastní rodiny.

V pozdějším období se do popředí dostává více hodnota zdraví a kvality života. Mnohé defekty a přítomné viditelné změny nemusejí pro člověka znamenat výrazné poškození zdraví, např. jizvy po popáleninách v oblasti tváře, ale jejich zpracování nemocným může být doprovázeno přítomností mnohých psychických problémů. Na druhé straně však prognosticky závažnější onemocnění, např.

chronická glomerulonefritida, diabetes mellitus, hypertenze, se nemusejí v začátcích projevovat vnějšími viditelnými změnami, a tím pro jedince, především v obdobích dospívání, adolescence a mladší dospělosti, nepředstavují tak výraznou psychickou zátěž. Je proto důležité pomoci nemocnému při zpracování dané zátěže, řešení mnoha problémů a dokázat nasměrovat jeho pozornost na krátkodobé, reálně dosažitelné cíle.

Způsob léčby

Charakter a způsob léčby podmiňují proces adaptace na onemocnění. V zásadě lze léčbu rozdělit na dva základní způsoby, a to konzervativní a chirurgický způsob, jež se v procesu léčby vzájemně doplňují.

K základním postupům konzervativní léčby patří: úprava životosprávy, dietoterapie, farmakoterapie, aplikace biologických látek (podávání hormonů, transfuzí), rehabilitace, fyzikální léčba, psychoterapie a podpůrná léčba.

Každý z uvedených způsobů léčby mohou provázet různé problémy. Mezi časté psychologické problémy konzervativní léčby lze zařadit dlouhodobost léčby, požadavky na vytrvalost nemocného a častější výskyt chronických onemocnění.

Chirurgické výkony se člení nejčastěji do tří hlavních kategorií podle nutnosti, rizika a účelu. K základním postupům chirurgické léčby patří:- nekrvavá léčba, která se využívá např. při repozici zlomenin, léčbě trombofl ebitid,- krvavá léčba, která obsahuje tři možné postupy:* radikální: odstraňují příčinu onemocnění, a tak umožňují uzdravení nemocného,* paliativní: využívají se při nádorových onemocněních, kde nelze odstranit příčinu patologického procesu a umožňují pouze zmírnění symptomů zhoubného onemocnění,* explorativní: představují probatorní, zkusmý výkon, kterým však nedokážeme ovlivnit nemoc pro rozsev nádorového bujení.

K nejčastějším psychologickým problémům chirurgické léčby zařazujeme prožívání strachu před operací. V rámci chirurgické léčby nacházejí uplatnění také jednotlivé postupy konzervativní léčby, čímž může být psychologická problematika nemocných v jednotlivých obdobích perioperační péče ještě složitější.

Prostředí, v němž probíhá diagnostika a léčba

Prostředí, v němž probíhá diagnosticko-terapeutický proces, může v pozitivním i negativním smyslu ovlivnit prožívání nemocného. Při zvládání náročné životní situace, jakou onemocnění nesporně je, sehrává důležitou úlohu nejen fyzikální stránka prostředí, ale především podpora nejbližších příbuzných a přátel. Komparace vlivu vyhovujícího domácího prostředí a nemocničního prostředí na psychiku nemocného naznačuje více pozitivní vliv domácího prostředí. V případě nevhodného sociálního klimatu nebo fyzikálních faktorů domácího prostředí je jednoznačně pozitivnější vliv nemocničního prostředí.

Závěr

Změna životní situace, průvodní příznaky onemocnění a samotný diagnostický, terapeutický, ošetřovatelský a rehabilitační program naplňují nemocného obavami, nejistotou, jež se týkají jeho současného stavu, vlastní existence, ale vztahují se také na rodinu a širší sociální prostředí.

V tomto směru se vytváří prostor pro působení zdravotnických pracovníků. Úlohou zdravotnických pracovníků je sledovat změny chování nemocných, výskyt psychických problémů a akceptovat tyto změny a problémy jako určitý způsob vyrovnávání se nemocného s danou situací. Zároveň je důležité pomoci nemocnému zorientovat se v nové situaci, jakož i podporovat přiměřený proces jeho adaptace a zpracování změněných životních možností.

LITERATURA
Blumenthal-Barby, K.: Opatrovanie ťažko chorých a umierajúcich. 1. vydání, Martin, Osveta, 1988, 240 s. Kopecká, K., Kopecký, P.: Zdravie a klinika chorôb. 1. vydání, Martin, Osveta, 1998, 696 s. Kozierová, B.: Ošetrovateľstvo 1, 2. 1. vydání, Martin, Osveta, 1995, 1474 s. Krištofová, E., Líšková, M, Nádáská, I.: Psychosociálne aspekty chorého človeka, Ošetrovateľstvo a pôrodná asistencia, 2004, 3, č. 4, s. 1-2. Marek, J. a kol.: Propedeutika klinické medicíny. 1. vydání, Praha, Triton, 2001, 652 s. Mesárošová, J.: Ošetrovateľský proces v praxi. Quo vadis ošetrovateľstvo. Prešov, 1997. Morovicsová, E.: Psychologické problémy pri ošetrovaní chorých na chirurgických pracoviskách. Doktorandská dizertačná práca, Trnava: Trnavská univerzita, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, 2005, 168 s. Vörösová, G.: Psychologické aspekty vzťahu zdravotnej sestry k chorému, Zdravotnická pracovnice, 1990, 40, č. 3, s. 150-151.

O autorovi: PhDr. Eva Morovicsová, Ph. D. MPH, Ústav ošetrovateľstva LF UK a klinické pracovisko FN MB, Bratislava

Ohodnoťte tento článek!