Nemocný s močovou inkontinencí

Inkontinence moči je stav nedobrovolného úniku moči, který představuje medicínsko-psychologický a sociálně-hygienický problém. V současné době se doporučuje klasifikace ICS (International Continence Society), která rozlišuje čtyři typy inkontinence: urgentní, reflexní, stresovou a paradoxní.


SOUHRN: Močová inkontinence je definována jako nechtěný únik moči, který způsobuje hygienický nebo sociální problém. Je příznakem, který může mít různé příčiny. Následky inkontinence se promítají do všech oblastí společenského života. Cílem ošetřovatelské péče o inkontinentní nemocné je minimalizovat únik moči, zachovat nebo obnovit její normální vylučování a současně předcházet příslušným rizikům.
Klíčová slova: inkontinence, mikce, močení, močový měchýř, ošetřovatelský proces, posuzování, diagnostika, plánování, realizace, vyhodnocení


Urgentní inkontinence označuje únik moči spojený s naléhavým nucením na močení. Reflexní inkontinence je důsledkem hyperreflexie močového měchýře, která je způsobena neurogenní poruchou dolních močových cest. Stresová inkontinence je nejčastější typ úniku moči. Projevuje se únikem zpravidla malého množství moči při kašli, kýchnutí, smíchu (stupeň I.), běhu, skákání, zvedání břemen, jednoduše při fyzických aktivitách spojených s náhlým zvýšením nitrobřišního tlaku (stupeň II.), únik moči vestoje i vleže (stupeň III.). Vyskytuje se především u žen. Paradoxní inkontinence je způsobena získanou slabostí svaloviny močového měchýře a zpočátku se projevuje neúplným vyprazdňováním měchýře se zvětšujícím se močovým reziduem (zůstatkem moči v měchýři po vymočení).

Poměrně často se vyskytuje rovněž smíšená forma inkontinence, kde je současně přítomna urgentní i stresová složka úniku moči. Nejčastějšími etiologickými a rizikovými faktory jsou věk, přítomnost mikčních obtíží, imobilita, porucha kognitivních funkcí a prostatektomie.

Ošetřovatelský proces

Ošetřovatelský proces je systém otevřený, přizpůsobivý, dynamický, plánovitý a cílený. Individualizuje přístup k potřebám každého nemocného. Ošetřovatelský proces je průběh ošetřovatelské činnosti – způsob práce s nemocným, způsob přístupu k profesionální ošetřovatelské péči, která je uskutečňována v určitém logickém pořadí. Skládá se z pěti fází.

První fáze – posuzování: Při péči o inkontinentního nemocného je prvním důležitým krokem odběr anamnézy a provedení ošetřovatelského vyšetření. První fáze zahrnuje sběr, ověřování a třídění údajů o zdravotním stavu nemocného. Zdrojem údajů může být sám nemocný, ale i jeho blízké osoby (rodina, přátelé), zdravotničtí pracovníci, zdravotní záznamy. Mezi metody shromaždování údajů lze zařadit pozorování, rozhovor a vyšetření. Všechny důležité získané informace musí sestra zaznamenat do ošetřovatelských záznamů nemocného, ošetřovatelské anamnézy.

Při posuzování vyprazdňování moči se sestra ptá nemocného na způsob vylučování moči, popis moči a její změny, na problémy s vyprazdňováním moči a na faktory ovlivňující vylučování moči:

* Kolikrát za den močíte? Změnila se v poslední době tato frekvence? Máte nucení na močení během noci, jak často?
* Popište barvu, čirost a zápach moči.
* Jaké máte nyní s vylučováním moči problémy?
* Měl/a jste tyto problémy i v dřívější době? Močíte častěji? Máte problémy dojít na toaletu nebo pociťujete naléhavé nutkání na močení? Dochází k odkapávání moči, máte pocit plnosti močového měchýře spojený s vylučováním malého množství moči? Unikne vám náhodně moč? Pokud ano, kdy – při kašli, smíchu, kýchnutí, v noci či přes den?
* Jaké tekutiny a v jakém množství běžně během dne vypijete? Máte nějaké problémy s používáním WC? Jak se staráte o svůj katétr? Trpíte nějakým onemocněním, které by mohlo ovlivnit močení (diabetes mellitus atd.)?

V ošetřovatelském procesu po odebrání anamnézy stanoví sestra ošetřovatelské diagnózy, reálný cíl a intervence, kterými se snaží dosáhnout určeného cíle společně s nemocným.

Druhá fáze – diagnostika: Ošetřovatelskou diagnózou se rozumí identifikace potřeb nemocného. Za vypracování ošetřovatelských diagnóz jsou zodpovědné sestry. Zdravotní problém znamená jakýkoli stav či situaci, ve které pacient vyžaduje pomoc při upevňování, udržování či znovuzískání zdraví.

Ošetřovatelské diagnózy udávají skutečné zdravotní problémy, potenciální zdravotní problémy. Ošetřovatelská diagnóza je závěr, který je možné udělat jen po pečlivém a systematickém procesu sběru dat. Ošetřovatelská diagnóza se skládá ze tří částí. První část popisuje problém. Stav nemocného se popisuje jasně a stručně několika slovy. Druhá část je etiologie problému. Identifikuje jednu nebo více pravděpodobných příčin zdravotního problému. Třetí část je charakteristika pro symptomy. Potenciální sesterské diagnózy se používají tehdy, je-li možné odpovědi nemocného předpovídat.

Vybrané ošetřovatelské diagnózy:

* Porucha močení z důvodu inkontinence projevující se únikem moči.
* Potenciální riziko porušení kožní integrity z důvodu inkontinence projevující se zarudnutím kůže.

Třetí fáze – plánování: Ve fázi plánování si sestra vytyčí cíle, kterých chce dosáhnout u nemocného s močovou inkontinencí a vytyčí také ošetřovatelské strategie či intervence. Do plánování je důležité, aby sestra zapojila nemocného, jeho rodinu, podpůrné osoby i členy jiných zdravotnických profesí. Cíl má být reálný, i co se týká schopností a možností sestry a musí se shodovat s léčebným plánem lékaře. Cílem ošetřovatelské péče o inkontinentního nemocného je minimalizovat únik moči/zachovat nebo obnovit normální vylučování moči a současně předcházet příslušným rizikům. Dalším cílem sestry je udržovat neporušenou kůži kolem vývodu močové trubice a v oblasti perinea.

Čtvrtá fáze – realizace: Realizace je ošetřovatelská činnost zaměřená na dosažení žádoucího výsledku nebo cíle nemocného. Sestra plní ošetřovatelské strategie a intervence, které naplánovala v předešlé fázi.

Pátá fáze – vyhodnocení: Vyhodnocení je posouzení odpovědi nemocného na ošetřovatelské zásahy a její porovnání s výslednými kritérii. Zhodnotit v ošetřovatelství znamená zjistit, zda bylo dosaženo cíle nemocného a do jaké míry. Hodnocení je velmi významným aspektem ošetřovatelského procesu, protože jeho závěry určují, zda se mají ošetřovatelské zásahy skončit, pokračovat, revidovat nebo změnit. Hodnocení má tři stupně: cíl se splnil, cíl se splnil částečně, cíl se nesplnil. Výsledek hodnocení ošetřovatelského plánu sestra zaznamená do dokumentace spolu se svým podpisem.

Kazuistika

Pacientka T. H. (1935) přijata na oddělení pro celkové zhoršení stavu, dehydrataci.

Přidružená onemocnění: hypertenzní nemoc II. stupně, parkinsonský syndrom v léčbě neurologa, polyartróza stp. po TEP kyčle l. dx, inkontinence moči – urgentní, inkontinence stolice.

Stav při přijetí: Pacientka byla klidná, orientovaná. Byla zhodnocena porucha soběstačnosti v oblasti mobility, hygieny, oblékání a vyprazdňování. Pacientka byla zcela imobilní. V rámci prevence pádu a úrazu byla pacientka uložena na polohovací postel a zvednuty obě zábrany. Prostřednictvím rozhovoru s pacientkou byla zjištěna stresová inkontinence, proto byl kladen důraz na dostatečnou hygienu genitálií a péči o pokožku. Podle ordinace lékaře byla zahájena infuzní terapie.

Medikace: Agen, Coaxil, Flavobion, Warfarin, Sorbifer, Verospiron, Apo-Allopurinol

Ošetřovatelské diagnózy:

1. dehydratace
2. potenciální riziko porušení kožní integrity z důvodu inkontinence
3. porucha soběstačnosti v oblastech hygieny, mobility, vyprazdňování, příjmu potravy a tekutin, oblékání z důvodu imobility
4. riziko pádu/úrazu z důvodu onemocnění pohybového aparátu
5. porucha močení z důvodu inkontinence
6. porucha vyprazdňování stolice z důvodu inkontinence

Plánování:

Cíl 1: Udržení objemu tekutin na optimální úrovni
Cíl 2: Nedojde k narušení kožní integrity
Cíl 3: Rozpoznání a uspokojení individuálních potřeb
Cíl 4: Snažit se zabránit pádu/úrazu
Cíl 5: Zabránění vzniku močové infekce
Cíl 6: Pacient se pravidelně vyprazdňuje

Realizace – ošetřovatelské intervence:

* Sleduj příjem tekutin, sleduj kožní turgor.
* Sleduj stav výživy, hydrataci.
* Pečuj o hygienu kůže.
* Polohuj nemocnou minimálně a 2 hodiny.
* Prováděj hygienickou péči, krmení, oblékání.
* Motivuj pacientku, aktivně zapoj rodinu nemocné.
* Uprav lůžko a udržuj jej v suchu a čistotě.
* Předcházej vzniku pádu – zábrany, signalizační zařízení.
* Posuď příčiny a faktory přispívající k inkontinenci moči.
* Informuj o přiměřeném příjmu tekutin v menších dávkách, minimálně 2000 ml/ 24 hod., 3 hod. před spaním pití vyluč.
* Informuj o nevhodných tekutinách (káva, čaj, alkohol, kola).
* Zabezpeč vhodné pomůcky při inkontinenci.
* Zabezpeč výměnu absorpčních pomůcek p. p., umyj pacientku po každém pomočení.
* Ošetři pokožku v perineální oblasti, používej zásypy a krémy.
* Podávej léky podle ordinace lékaře.

Vyhodnocení: Pacientka byla po stabilizaci stavu přeložena na oddělení následné péče, kde se ve stanovených ošetřovatelských intervencích pokračovalo. Během pobytu pacientky na interním oddělení se dbalo na dostatečnou hygienu genitálií a péči o pokožku. Díky těmto intervencím nedošlo k porušení kožní integrity a vzniku následných komplikací. Pozitivně byla ohodnocena spolupráce s rodinou pacientky, která se podílela na ošetřovatelských intervencích.


O autorovi: Mgr. Lenka Vybíhalová, interní oddělení, Středomoravská nemocniční a. s. – odštěpný závod Nemocnice Prostějov, SZŠ Prostějov (L.li@seznam.cz)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
Ohodnoťte tento článek!