Nikdy jsem nelitovala, že jsem sestra

V období od května do října letošního roku vládla v rámci úřednické vlády v křesle ministra zdravotnictví sestra! Členkou úřednické vlády se za instituci ministerstva zdravotnictví stala Mgr. Dana Jurásková, Ph. D., MBA. Říjnové volby se však nakonec nekonaly a mandát této dámy se prodloužil do řádného termínu voleb v roce 2010. Jak vidí dnešní ošetřovatelství a české zdravotnictví jako celek dnes, s odstupem dalších týdnů a s vidinou dalšího působení na postu ministryně zdravotnictví?

Nikdy jsem nelitovala, že jsem sestra

* Ministryní zdravotnictví ČR jste byla jmenována 8. května 2009… Jaké ambice a sny ale měla dívka, která v 80. letech studovala SZŠ?

Neměla jsem ambice zastávat nějaké funkce, ale měla jsem štěstí, že jsem si zvolila povolání, které se ukázalo jako to pravé, a poté šlo v podstatě všechno samo. Už jako malá jsem si hrála s panenkami a byly to moje pacientky. Měla jsem pocit, že je to profese, kde jsem schopna bezprostřední pomoci. Pocit určité profesní důležitosti sehrál velkou roli. Moc jsem si tenkrát přála pracovat se zdravotnickou technikou, nakonec jsem zvolila intenzivní péči a postupem času se ukázalo, že to bylo správné rozhodnutí.

* … volbou zdravotnictví jste se tak jako tak dostala k té technice… V jednom rozhovoru jste zmiňovala, že do té doby profesně vaše rodina se zdravotnictvím žádné zkušenosti neměla. Takže to bylo vaše osobní, dětské rozhodnutí?

Ano, to bylo o těch rozpíchaných panenkách…

* S oblastí edukace jste léta sama jako zdravotník v systému celoživotního vzdělávání a zároveň člověk na vedoucích pozicích úzce spojena. Můžete zhodnotit, jak se výuka na úrovni SZŠ liší od vašich osobních zkušeností? Studenti dnes mají větší možnosti, modernější poznatky…

Zdravotnickou školu jsem studovala před 30 lety a za tu dobu se role sestry jako taková zásadně změnila. Tento vývoj je nepochybně dán i tím, že jsme se po revoluci mohli podívat do zahraničí, vstoupili jsme do EU. Vývoj zdravotnických profesí je úzce spojen také s novými poznatky vědy a výzkumu. Obecně jde vývoj této profese velmi rychle dopředu. Jsem velmi pyšná na to, že se českému zdravotnictví podařilo ošetřovatelskou profesi přece jen osamostatnit, byť ještě není natolik samostatná jako v zahraničí, ale ukazuje se, že do budoucna je tento proces nepochybně velmi důležitý. Kvalita vzdělávání nelékařských profesí v ČR je na výborné úrovni a určitě nám umožní ještě intenzivněji zapojit ošetřovatelské profese, ať již asistenty nebo všeobecné sestry, do péče o občany, a to zejména v oblasti, kde se překrývá ošetřovatelská a sociální péče.

* V jednom rozhovoru z nedávné doby jste konstatovala, že sestra bude muset, vzhledem ke stárnutí populace, přebrat do budoucna některé z kompetencí lékaře…

Jistě, k nějakým přesunům kompetencí bude muset nepochybně dojít, což souvisí se samostatností této profese, jak jsem již zmiňovala.

* Pro vás není manažerská funkce žádnou novinkou, „úředníkem“ jste již léta, ale vždy se hrdě označujete za sestru. Co pro vás tato profese znamená? Nebo jak byste si přála, aby na ni nahlížela široká veřejnost?

Profese sestry je nejblíže pacientovi, trávíme s ním nejvíce času, poskytujeme největší objem činností… S tím samozřejmě souvisí určité povinnosti, ale také i část problémů, které s sebou tato profese nese. Sestry jsou pod dvojím tlakem, a to jak ze strany pacienta, případně i jeho rodiny, tak ze strany svých spolupracovníků, a já bych si moc přála, aby nás veřejnost vnímala tak, že jsme tady od toho, abychom jim pomohly v situacích, které nedokážou sami řešit.

Nemělo by to být pouze o pasivním poskytování péče, ale také o aktivním zapojení pacienta a jeho rodiny, protože sestry, podle mého názoru, hrají klíčovou roli ve vzdělávání populace. Cílem by měla být vzdělaná, orientovaná populace, která si ve většině situací, které jsou v uvozovkách banální, ale pro každého velmi důležité, dokáže pomoci sama. A to je role sestry, která se také bude do budoucna ještě vyvíjet. Také bych si přála, aby nás občané vnímali jako profesionály.

Na tom ale musíme zapracovat trošku i my samy. Přestože jsme pod intenzivním tlakem a musíme mnoho věcí znát a zvládnout, měly bychom se vždy chovat profesionálně. To je ale opět více na nás, a pokud se nám to podaří, pak prestiž, kterou si toto povolání zaslouží, určitě poroste. A podle mého názoru se zvýší také tím, že kontakt se sestrou bude do budoucna častější, bude probíhat v daleko širším záběru jednotlivých činností než v minulosti, a i to nám dá příležitost získat vyšší kredit, protože ten nepřijde sám.

* Realita ale ukazuje, že se společnost na sestry takto bohužel zatím nedívá. Co chybí sestrám, aby samy pomohly pozvednout prestiž vlastního povolání a co brání společnosti vidět je podobným, či dokonce stejným prizmatem?

Co jim chybí? Já si myslím, že si s sebou stále neseme dopady let minulých, kdy sestra nebyla samostatným pracovníkem, respektive samostatnou profesí, kdy byla v podstatě vedena lékaři a kdy 99 % jejích činností bylo prováděno na základě indikace lékaře… Tuto pozici má v sobě zakořeněno stále mnoho sester. Co brání tomu, abychom byly vnímány trošku jinak? Je to nejen o tom, jak se na sebe sama dívají zástupci této profese, ale také jak se na nás dívají ostatní zdravotníci a bohužel ani z tohoto úhlu pohledu tento stav zatím neodpovídá našim přáním.

Já vždy zmiňuji osvícené lékaře, a je jich hodně, kteří pochopili, že pokud bude sestra vzdělaná a dostane prostor, bude z toho profitovat pacient, ale samozřejmě i samotný provoz, tzn. především pracovní tým. Je tedy velmi důležité, aby si každý jednotlivý zdravotník uvědomil, že je nositelem potenciálu, jak získat kredit, a pokud se nebude chovat profesionálně, nebude mít zájem o pacienta a o svůj obor, tento kredit si ani nezaslouží. Samostatnost profese s sebou současně nese i odpovědnost, což ale některé sestry nerady slyší, protože té se bojí. Takže ani ony vlastně nevstupují naplno do všech možností, které se jim nabízejí…

* To je jistě i otázka sebevědomí. Na druhou stranu by ale bylo možné předpokládat, že s narůstajícími kompetencemi sestrám sebevědomí poroste…

To určitě ano, ale současně s tím roste i vědomí, že je to také otázka vyšší odpovědnosti. Sestry je ale možné také vidět jako skupinu lidí, která si uvědomuje, že svou činností bezprostředně ovlivňují kvalitu života a život sám, a to samo je odpovědnost! Takže i tady je možná potěšující, že do toho sestry nejdou bezhlavě, ale že si současně uvědomují dopad své práce…

* Profesní organizace sdružující sestry u nás fungují v podstatě již od dob první republiky, od roku 1991 pracuje Česká asociace sester, která dnes sdružuje zhruba 25 tisíc členů. Sester je v ČR okolo 90 tisíc a připusťme, že se možná najdou i takové, které o existenci asociace nevědí… Je cílem asociace sdružovat všechny sestry? Druhou otázkou je, co dělá asociace pro to, aby všichni o její činnosti věděli a měli pocit, že se za ně asociace „pere“…

Tyto obě otázky jsou spolu úzce propojeny. Za prvé asociace má nepochybně ambice sdružovat co největší počet reprezentantů této profese, na druhou stranu asociace je občanské sdružení se silnějším mandátem a dobrovolným členstvím (na rozdíl od komory, zřízené ze zákona s povinným členstvím), čímž členové navíc jaksi vyjadřují svůj postoj k této organizaci. Skutečnost, zda sestry o asociaci vědí či nevědí, se částečně odvíjí od nich samotných. Kdo chce nebo potřebuje informace, ten si je najde. Asociace má informační záběr velmi široký, a pokud mají sestry zájem, není problém i v samostatných ordinacích lékařů získat o asociaci prostřednictvím internetu dostatek informací.

Druhá strana věci je, že pokud ji neznají, nemohou ani vědět, co je schopna pro ně udělat nebo co konkrétního pro ně již dělá. Asociace vyvíjí mnoho aktivit, které bezprostředně dopadají na ošetřovatelskou profesi, ať už je to spolupráce při tvorbě zákonů; spolupráce a dnes i aktivní činnost v oblasti regulace tohoto povolání, zejména ve věcech kvality, postavení sester, navýšení podílu sestry jako nositele výkonu v sazebníku výkonů či odměňování… To jsou naprosto konkrétní kroky, které máme za sebou. Nutné je také zmínit význam informací, které se k nám dostávají díky členství ČAS v mezinárodních organizacích. Asociace se tak stává takovým hlídačem, aby profese, které sdružuje, šly dopředu v mezinárodních intencích, aby podmínky pro výkon práce v ČR byly takové, jaké mají být, ale aby současně i kvalita poskytované péče byla na odpovídající úrovni.

Tady se dostáváme na tenký led a tím je skutečnost, že asociace není odborová organizace, a proto od ní nelze očekávat, že bude bojovat za pracovní podmínky, za odměňování v rámci partnerského vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec… to nikdy dělat nebude. V tomto směru je partnerem pro sestry Odborový svaz pracovníků ve zdravotnictví a sociální péči a ČAS je se svazem v kontaktu. Vzájemná diskuse nad problémy, které máme a řešíme, určitě vede k dobrým výsledkům. Asociace je tak garantem a můžeme to nazvat i „dohlížitelem“ nad tím, aby rostla kvalita ošetřovatelské péče v ČR, což se děje prostřednictvím vyhlášek a zákonů, které definují podmínky a určitá pravidla.

Bohužel asociace nemá právo kontrolovat kvalitu ošetřovatelské péče ve zdravotnických a sociálních zařízeních a my bohužel nemůžeme ve sporných případech do takových zařízení aktivně vstoupit. Typickým příkladem je poskytování ošetřovatelské péče v ústavech sociálních služeb. Někde máme jako odborná společnost pochybnosti, ale nemáme naprosto žádnou pravomoc v těchto zařízeních provést kontrolu. Udělali jsme jedno, což asi bylo maximum možného: oslovili jsme všechny zdravotní rady krajů a nabídli spolupráci při kontrole jimi zřizovaných zařízení, dokonce s tím, že jsme ochotni tyto informace „zavřít“ pouze pro ně a dále s nimi nepracovat… Ale na náš návrh s námi intenzivněji spolupracoval pouze jeden jediný kraj, a to kraj Vysočina. Sledování a hodnocení kvality je velmi důležité a my jako ministerstvo budeme intenzivně hledat nějaký nástroj kontroly kvality ošetřovatelské péče napříč všemi zařízeními, které tuto péči poskytují.

* Zmiňovala jste komoru, kontrolu… Ozývaly se hlasy volající po vzniku komory sester, resp. nelékařů, která by „měla větší hlas a váhu“. Jaké stanovisko osobně k této otázce zaujímáte? Jsem si vědoma obtížnosti odpovědi vzhledem k faktu, že jste, i když nyní s pozastavenou funkcí, prezidentkou ČAS. Sama jste se zmínila, že ČAS bohužel mnohdy nemá možnosti zasáhnout.

Vzpomínám si na dobu, kdy vznikaly profesní komory, např. Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora, komora farmaceutů, ale týkalo se to třeba i soudních znalců a dalších profesí… O komorách se po roce 1989 hodně mluvilo, skutečně zazníval velmi silný hlas v asociaci, resp. v ošetřovatelských kruzích, aby byla zřízena komora sester. Tehdy se to nepodařilo a nestalo se to podle mého názoru z prostého důvodu. Ošetřovatelské profese tehdy neměly tak silný hlas a nebyl žádný jiný racionální důvod k tomu, aby ze zákona regulovaná povolání, což je lékař, farmaceut, stomatolog, všeobecná sestra a porodní asistentka, měla své komory.

Nikdy jsem nelitovala, že jsem sestra

Čím dál více ale v rámci jednotlivých profesí sílí diskuse, zda povinné členství v komorách je nebo není to pravé, a i další vývoj ukazuje, že se některé komory ubírají směrem, který se jejich členům nezdá být ten správný. Mám osobní zkušenost z posledních několika let, že pokud ministerstvo zdravotnictví chce spolupracovat s takovouto organizací, není potřeba, aby to byla komora. Druhou věcí jsou ale naše pravomoci ze zákona, což jsme již zmiňovali, a těch my nikdy nedosáhneme, pokud nebudeme zřizováni ze zákona. Takže se jedná pouze o to, zda převáží některý z důvodů pro vznik komory.

Hlasy pro komorový systém se však ozývaly v dobách, kdy s celou skupinou nelékařů nebylo jednáno, neřešily se zásadní otázky. V té době se dokonce uvažovalo o jakési konfederaci nelékařů, která by sdružovala všechna nelékařská povolání, což představuje zhruba 140 tisíc zdravotníků, a to by byla jistě velmi silná organizace! Parciální zájmy však nakonec zvítězily. Osobně se navíc domnívám, že se další vývoj asociace bude hodně odvíjet od výsledků voleb v roce 2011 (Pozn. red.: volby ČAS) a zda tady bude ambice to nějakým způsobem dále posunout.

* Od jara letošního roku je více slyšet o centrálně řízených/organizovaných aktivitách na podporu práce sester a prestiže tohoto povolání, o tzv. stabilizaci sester ve zdravotnických zařízeních ČR. Reformu zdravotnictví nastartovanou předcházející garniturou ministerstva jste v jednom rozhovoru označila za „ne úplně špatnou…, jen špatně začala…“. Vy jste do reformního vlaku nastoupila jako ministryně již za jízdy a jistě je z vašeho pohledu co měnit, případně dolaďovat… Teď tu možnost máte! Co by podle vás mělo následovat a s jakými prioritami?

Ta diskuse je lichá ve chvíli, kdy není jasná parlamentní podpora! Ministerstvo zdravotnictví provádí poměrně zásadní analýzu kroků, které nás v době mandátu úřednické vlády čekají. Ať už jsou to kroky exekutivní, či předkládání návrhů legislativních.. Pak je tu samozřejmě i otázka znovuotevření diskuse o tom, co je připraveno. Dohodli jsme, že zanalyzujeme stav jednotlivých zákonů, jaká jsou jejich aktuální znění a že tuto diskusi otevřeme. Takováto diskuse má však smysl pouze tehdy, kdy tato podpora bude oficiálně zveřejněna a my ji budeme skutečně cítit. Do té doby by to pro nás byla svým způsobem zátěž, vkládali bychom své naděje v to, že v dobré víře připravíme nějaké změny a ty nakonec neprojdou…

To představuje investice jak do lidských zdrojů, tak i do času, které si prostě nemůžeme dovolit. Bohužel o prodloužení mandátu se rozhodlo až v říjnu, ale kdybychom to věděli již v květnu, možná by celý program mého zdejšího fungování vypadal jinak. Ale v tuto chvíli se opravdu nic zásadního nezměnilo, naše mise je krátká a kroky, které zdravotnictví potřebuje, musí jít v souladu s tím, jak bude vypadat zastoupení politických stran v Poslanecké sněmovně.

* Co si tedy v tuto chvíli má sestra pod pojmem stabili
zace představit, co jí může přinést, resp. kam se situace posunula od dubnového představení stabilizace?

Většina toho, co dohodla Česká asociace sester ještě s ministrem Julínkem v listopadu roku 2007, se realizuje. Byly provedeny změny katalogu prací a tabulkových platů sester. Bonifikace, tedy vyčlenění finančních prostředků za ošetřovatelskou péči do zdravotnických zařízení ze strany pojišťoven, byla také zrealizována. To znamená, že zdravotnická zařízení získala dodatečné prostředky ke krytí těchto změn. Podle průzkumu, který asociace provedla, to udělala polovina z nich, takže zde je ještě velký díl práce a já budu samozřejmě opět jednat s kraji.

Další opatření spočívá v novele zákona, který je nyní v Poslanecké sněmovně a je po prvním čtení, což je zákon č. 96/2004 Sb., kde máme připravenu novou profesi, a to je praktická sestra. V této otázce se zdá, že máme s novou profesí souhlas i ve zdravotním výboru. Součástí zmiňované novely je sjednocení vzdělávání všeobecných sester, tzn. přesun z vyšších odborných škol na vysoké školy. Toto téma je stále ještě diskutováno a jsme připraveni odložit útlum oboru diplomovaná všeobecná sestra na vyšších odborných školách ještě o rok, tzn. až na září 2011.

Zdůrazňuji, že vše je ještě otázkou diskuse, ve které budeme pokračovat na školském i zdravotnickém výboru a samozřejmě i s řediteli vyšších odborných škol. Mezi další připravená opatření patří vyšší podíl sestry jako nositele výkonu v sazebníku výkonů, což je nyní aktuální. Máme od asociace připraveny výkony, které prošly pracovní skupinou a nyní se na půdě ministerstva dopočítávají ekonomické dopady. Zde předesílám, že to je umění možného, protože zdravotnická veřejnost již nyní ví, že úhradová vyhláška pravděpodobně, když to všechno dobře půjde, bude podobná té letošní, tzn. do zdravotnictví by příští rok mělo plynout zhruba stejně prostředků jako letos a žádné zásadní navýšení možné není. Sestra jako nositelka výkonu je jedna z priorit a budeme na ní pracovat i po Novém roce.

Dalšími body jsou již spíše drobnosti jako změna přístupu k celoživotnímu vzdělávání a „zreálnění“ kreditního systému, kde je připravena velmi významná změna. Tou je v podstatě neomezený přístup k získání kreditů on-line dálkovým přístupem, tzv. e-learningové vzdělávání. Důležitým úkolem je také přehodnocení jednotlivých kreditních hodnocení vzdělávacích aktivit, což je podstatné a souvisí to také se zákonem č. 96/2004 Sb., a snížení registračního poplatku z 500 na 100 Kč. To vše souvisí s výše uvedenou novelou zákona č. 96.

* Podařilo se získat nemalé finance z E SF a jako finanční injekce půjde 170 mil. na specializační a stejná částka na celoživotní vzdělávání. Úspěšná byla také dohoda s hejtmany krajů a zástupci zdravotních pojišťoven, odkud „přitečou“ další finance. Je systém nastaven natolik transparentně, aby bylo evidentní, že tyto prostředky skutečně půjdou na „místo svého určení“?

Zde je to otázka dvou odlišných věcí. Jednou je, aby finanční prostředky, které jdou ze zdravotního pojištění na bonifikaci za kvalitu ošetřovatelské péče, šly do platů sester. Druhou je, aby část z objemu finančních prostředků, který je tzv. na rezidenční místa – to je ta půlmiliarda, kde zhruba víc než třetinu mají nelékaři – byla použita tak, jak použita být má. Pravidla, která jsou pro tento systém nastavena, neumožňují nic jiného. Otázkou je, zda po letošní zkušenosti, kdy rezidenční místa „naskočila“, bude potřeba je nějakým zásadním způsobem měnit či nikoli.

U lékařů máme takové signály a jsme připraveni stávající systém měnit, u nelékařů zatím analyzujeme, zda nastavený systém vyhovuje, nebo jestli jej bude nutné také změnit. Ve hře máme pro rok 2010 zásadní objem prostředků – 900 mil. korun – právě na celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků. Tady bude důležité, jak budou jednotliví poskytovatelé celoživotního vzdělávání a odborné společnosti schopni vypracovat kvalitní projekty, jak budou schopni témata správně pojmenovat a dobře zorganizovat celý systém celoživotního vzdělávání, protože to jsou náklady, které v tuto chvíli nesou zaměstnavatelé a především pro ně to bude představovat další úsporu.

* V otázce financování odměňování sester došlo k příjemnému konsenzu mezi zástupci státní správy – hejtmany, zástupci zdravotních pojišťoven a MZ ČR. Platová situace je ale v tomto sektoru palčivá již léta. Proč tedy k podobné shodě nedošlo dříve?

Na to se ptáte ne zcela správné osoby. Jak jsem se již zmiňovala, ČAS není primárně odborovou organizací, takže platy byly trochu stranou. Když se v roce 2005 navyšovala indexace práce lékařů, byla asociace účastníkem dohodovacího řízení a dokumentovala nárůst nákladů také na mzdy nelékařů, které byly spojeny právě se změnou vzdělávání (Pozn. red.: po vstupu zákona č. 96/2004 Sb. v platnost) a v té době dostala příslib, že další rok, tzn. 2006, bude indexována i práce nelékařů… Možná byla naše profese v minulosti málo agresivní, svou roli hrála pravděpodobně i skutečnost, že nás tehdy bohužel nebylo tak málo jako dnes. To samo funguje velmi dobře, najednou si všichni začínají uvědomovat, že jsou závislí na počtu nelékařů, zejména tedy všeobecných sester, ale i jiných profesí, a začali nad tím přemýšlet, začali být vstřícnější i k tomu, co v minulosti nebyli ochotni udělat.

* Vraťme se trochu do minulosti… Celý svůj dosavadní profesní život jste se vzdělávala, což je u tohoto povolání opravdu nutné a většina zdravotníků si to uvědomuje. Vedle touhy po nových poznatcích jste jistě měla i ambice. Máte radu nebo argument, kterým motivovat ostatní? Například něco v duchu: Vzdělávejte se a na postu ministra/ministryně můžete být příště třeba vy…?

Nikdy jsem nelitovala, že jsem sestra

Určitě to tak platí. Nemá asi smysl říkat, že nejlepší investicí je investice do vlastního vzdělání. Rozhodně je ale pravda, že vzdělaný člověk, a teď nebudu specifikovat, zda to má být vzdělávání celoživotní nebo specializační, či další rozšíření obzoru např. v ekonomice nebo v právech, má větší příležitost, a ta vždy přeje připraveným! Nezanedbatelným faktem je, že se vzděláváním současně nejenže roste kvalita osobnosti, ale jeho prostřednictvím nepochybně roste i kvalita práce. Pokud zdravotničtí pracovníci vykonávají činnosti, o kterých mají i vědomosti a uvědomují si souvislosti, jsou schopni i řadu věcí „pohlídat“ a nedělat chyby. To považuji za klíčové…

* Předpokládejme, že si to zdravotničtí pracovníci uvědomují, ale setkala jste se zřejmě s názorem, že je stávající systém často označován za honbu za kredity…

Ano, a to je přesně ten důvod, proč se systém vzdělávání mění. Ale já ho teď budu zároveň i obhajovat, protože asociace stála u tvorby kreditního systému. Jako odborná společnost jsme za sebou měli studii, kreditní systém vyšel tehdy v určité podobě a dále jsme sbírali zkušenosti. Naprosto souhlasím s tím, co jste řekla, systém umožňoval inflační fungování, nebyl podstatný obsah sdělení a jeho informační hodnota, ale množství kreditů – sestry přišly na vzdělávací akci ráno, v poledne už tam většina nebyla. Nyní systém umožňuje to, že pokud se chci něco dozvědět, mohu poměrně jednoduše získat i kredity.

* Jste pátou ženou ve funkci ministryně zdravotnictví u nás a spolu s islandskou kolegyní druhou ženou-sestrou na stejném postu v Evropě. Má to žena-ministryně v něčem obtížnější než muž?

Vůbec ne! Rozhodně mi to nikdo neusnadňuje pouze proto, že jsem žena. Zároveň si ani nemyslím, že bych narážela na nějaké bariéry spojené s tím, že nejsem muž. Obecně si takové myšlení celý život nepřipouštím…

* Jako náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči, členka Rady pro rozvoj ošetřovatelství při MZ ČR, ředitelka fakultní nemocnice a prezidentka přední profesní, sesterské asociace léta intenzivně spolupracujete s MZ ČR. Dnes sama stojíte v čele této instituce. Je něco, co vás i přes osobní zkušenosti s dosavadní spoluprací na této instituci po svém nástupu do funkce ministryně překvapilo? Mile, či nemile…

Já musím říct, že své působení zde považuji za vzácnou příležitost. Jak jste to přesně pojmenovala, byla jsem vždy tím, kdo s ministerstvem spolupracoval zvenku. Nyní mám tu šanci vidět tento resort zevnitř. Často jsem byla, a myslím, že je to řadě lidí přirozené, příliš kritická nebo jsem si neuvědomovala všechny souvislosti, které navíc také ne vždy máte možnost objektivně posoudit… Problematika tohoto resortu je velmi komplikovaná. Má stávající pozice mi umožnila ocenit řadu kvalitních lidí, kteří zde pracují a jichž si velmi vážím.

Co samozřejmě k této instituci patří, a patří ke každému státnímu úřadu, je poměrně vysoký stupeň byrokracie. Myslím si, že se to týká nejenom tohoto resortu a obecně práce ministerstev. Setkáte se s ní i ve zdravotnických zařízeních a je nutno zdůraznit, že se byrokracie nemusí vždy rovnat nesmyslnému aparátu. Zdravotníci se setkávají se zvýšenou administrativou, jejímž cílem je mj. i ochrana jich samých a jejich zájmů. O tom se hovoří léta a my stále ještě nemáme zažito, že co není napsáno, není dáno, nebylo provedeno, nebylo uděláno…

* Zdravotníci se díky práci s lidským zdravím často pohybují na tenkém ledě…

Přesně tak a řekla bych, že státní úřady jsou takto i nastavené a úředníci stejně fungovali i za první republiky! Je to jednoduché, papír je směrodatný! Zdravotníky to nyní postihuje také. Je ale nutné si uvědomit, že zdravotnictví je oborem, kde je „papírování“ daní za skutečnost, že pracujeme s tím nejcennějším, co člověk má. A to je lidský život! V takovém případě se s byrokracií pravděpodobně nedá nic dělat…

* Závěry rozhovorů často patří koníčkům, ty ale my vynecháme… V jednom rozhovoru mě však zaujalo, že vaše dcera studuje střední zdravotnickou školu. Když za vámi přišla s plánem studovat obor ošetřovatelství, rozmlouvala jste jí to? Odrazovala jste ji, nebo měla vaši podporu?

Podpořila jsem ji. Víte, myslím si, že ta profese stojí za to! Jsem přesvědčena, že se moje dcera pro tuto profesi hodí. Navíc už je dospělá a za svá rozhodnutí si musí také odpovídat sama. Proto jsem jí již na začátku vyjmenovala pro i proti a dál už je to na ní.

* Rozhovor vychází v lednovém čísle a máme začátek roku 2010… Co byste ráda popřála sestrám do nového roku?

Já mám jedno jediné přání a nebude to ani o zdraví, ani o rodině, ale o jediném… přeji všem, aby zažívali to, co jsem zažívala já, když jsem byla u pacienta. Nikdy jsem nelitovala toho, že jsem si toto povolání vybrala. Pokud si člověk zvolí své povolání správně a má ho rád, tak i další život stojí za to! Proto bych právě toto všem ráda popřála!

Ohodnoťte tento článek!