Nové přístupy v cílené léčbě non-Hodgkinského lymfomu

Lymfomy jsou v České republice šestým nejčastějším zhoubným nádorem a pátou nejčastější příčinou úmrtí. Představují skupinu nádorových onemocnění způsobených zhoubným bujením buněk imunitního systému odvozených od T nebo B lymfocytů.

Postihují lymfatické tkáně, v první řadě lymfatické uzliny, slezinu, játra a kostní dřeň. Maligní lymfomy se dělí na tzv. Hodgkinův lymfom a mnohočetnou skupinu tzv. non-Hodgkinských lymfomů. Moderní cílenou léčbu dnes představují tzv. monoklonální protilátky. Na povrchu všech buněk je přítomna řada antigenů – tj. znaků, které vážou protilátky. Buňky tímto způsobem spolupracují a komunikují, toho lze využít tím, že se vyrobí monoklonální protilátka, která ma schopnost cíleně se navázat na antigen na povrchu nádorové buňky podle principu zámek-klíč. Po navázání způsobí destrukci buňky. Novým přístupem k léčbě non-Hodgkinského lymfomu je v současnosti radioimunoterapie. Na monoklonální protilátku je navázán radioaktivní zářič, který na rozdíl od celotělového ozáření působí cíleně v místě nahromadění nádorových buněk. Monoklonální protilátka tedy působí jako nosič, který dopraví radioizotop na místo nahromadění nádorových buněk. „Radioimunoterapický přípravek Zevalin (ibritumomab tiuxetan) indikovaný k léčbě dospělých pacientů s CD 20 pozitivním folikulárním B-lymfomem, kteří nereagují na předchozí léčbu, bude nyní k dispozici českým pacientům,“ sdělil docent MUDr. Marek Trněný, CSc., z I. interní kliniky pražské VFN. Klinické studie prokázaly, že Zevalin účinkuje u pacientů, u kterých selhala léčba radioaktivně neznačenou protilátkou (rituximab). Zevalin se podává ambulantně na oddělení nukleární medicíny, bez nutnosti následné hospitalizace. Pacienta není po podání nutno izolovat, většina záření je absorbována v jeho organismu.

Ohodnoťte tento článek!