Nozokomiální nákazy – stav a perspektiva

Z množství organismů, které způsobují nozokomiální infekce, jsou stafylokoky nejpočetnější. MRSA jsou ty, které získaly rezistenci na methicilin, oxacilin, nafcilin, imipenem, cefalosporiny a jiná betalaktamová antibiotika. S. aureus je běžná patogenní komensální bakterie (poprvé identifikovaná roku 1880 Alexandrem Ogstonen), osídlující teplá a vlhká místa na lidském těle (podpaží, třísla, nos, genitálie), přičemž 70–90 % populace bylo někdy kolonizováno S. aureus. Infekční projev je závislý na imunitním stavu a je řešitelný běžnými ATB.


SOUHRN: Nozokomiální prostředí, specifické pro zdravotnická zařízení, se výrazně odlišuje od domácího, komunitního. V důsledku koncentrace infekcí na určitém místě a různé imunostabilitě pacientů, zvyšujícího se věku populace, vyššího počtu invazivních zákroků, lepšího přežívání výrazně nedonošených dětí a dalších přidružených faktorů stoupá incidence nozokomiálních nákaz (každá infekce přenesená na pacienta ve zdravotnickém zařízení).
Klíčová slova: nozokomiální nákazy, stafylokok, MRSA, dezinfekce


Ve zdravotnictví (nemocnice, lékařská praxe, péče o staré lidi…) získal tento fenomén novou dimenzi – permanentní riziko infekce; 90 % S. aureus identifikovaných v nemocnicích je rezistentních na ATB a MRSA téměř na všechna. Když se v roce 1940 začal používat penicilin, zdál se problém vyřešen, ale již v roce 1944 se prokázala rezistence na penicilin. Zavedením nového penicilinu se stabilní penicilinázou (1959) – nejdříve Methicilin a později Oxacilin – se situace opět změnila. Ale již o 2 roky později byl hlášen první MRSA a první epidemie byla hlášena v roce 1968 z Bostonu (USA) – přenos personálem. Koncem 70. let se MRSA/ORSA rozmnožily především v nemocnicích a přerostly do epidemické formy EMRSA (nejčastěji izolovány z proleženin a plicních infekcí). Koncem 20. století se objevily nové rezistentní kmeny VRSA (Japonsko, 1997) a GISA – glykopeptidový intermediální S. aureus (Anglie).

Nejefektivnějším a nejméně nákladným způsobem likvidace nozokomiálních nákaz je hygienická prevence. I když většina infekcí má původ v pacientovi, často jsou původci infekcí, kterým lze zabránit, přenášeni dotekem rukou lékařského personálu. Kapénková forma přenosu (s výjimkou infikovaných ran a popálenin, pneumonie a pacientů s tracheostomií) většinou nehraje rozhodující roli v přenosu a rovněž ani otěr z ploch (i když MRSA dlouho přežívá na textiliích, v prachu…), přesto dezinfekce a čistota ploch, povrchů a nástrojů nesmí být opomíjena.

Nejdůležitějším opatřením je přerušení infekčního řetězce pomocí správně prováděné dezinfekce rukou, izolace pacientů a jejich dekontaminace a informovanost všech dotčených osob. Důsledně prováděná hygienická dezinfekce rukou alkoholovým přípravkem je základním a nákladově nejefektivnějším preventivním opatřením proti přenosu nozokomiálních infekcí. Šíření kmenů MRSA ve zdravotnickém zařízení odráží nízkou compliance zdravotnického personálu k řádnému provádění hygieny rukou.

Likvidace manifestní infekce vždy vyžaduje kombinace různých metod: screening pacienta, screening personálu, izolace, zintenzivnění dezinfekčních opatření, nákladnou antibiotickou terapii, delší hospitalizaci, někdy i výměnu mobiliáře, uzavření oddělení, vyloučení personálu, vakcinaci…

Nejlepším řešením je být připraven, protože incidence MRSA a dalších nozokomiálních infekcí stoupá a bude stoupat. Roste antibiotikorezistence, nalézaná i mimo zdravotnická zařízení (nadužívání ATB, použití ATB v potravinářském průmyslu a nárůst velikosti imunokompromitované populace a interhumánní přenos – kolektivizované děti, kontaminace domácností zdravotníky) – např. epidemie vyvolané shigelami, salmonelami, MRSA, pneumokoky… Přibývají další rizikové faktory, například používání úklidových a toaletních přípravků s antibakteriálními složkami v domácnostech bez indikací nebo bez ohledu na mechanismus možného přenosu rezistence, tj. nesprávný výběr látek a neinformovanost.

Dezinfekce, důkladné čištění a sterilizace jsou nejlepším prostředkem prevence nozokomiálních nákaz. Dnes již mnozí výrobci dezinfekcí testují své prostředky na účinnost vůči MRSA a také tuto informaci na etiketách uvádějí. Je to tedy otázka pozorného výběru jednotlivých prostředků a doložené dokumentace. Je to také otázka kvalitního dezinfekčního řádu a hlavně jeho dodržování. Je to otázka osobního přístupu každého zdravotníka a významná součást celoživotního vzdělávání.

Základním principem, který je vždy nutné zohlednit, je nepoškodit pacienta v jeho právu na poskytnutí kvalitní péče.


O autorovi: Ing. Kamila Bořecká, produktová specialistka, Nora, a. s.

Ohodnoťte tento článek!