O ponižování mladších sester

Fórum… veřejné prostranství (náměstí) v antickém Římě, stejně jako platforma pro demokratickou diskusi v moderním odborném časopise. Téma? Vše, co vás trápí i těší, a proto pište – posílejte dopisy, e-maily – položte zvídavé otázky, odpovídejte jiným pisatelům, reagujte, komentujte.

Když jsem na střední škole chodila na praxi, byla jsem smířena s tím, že budu ponižována staršími sestrami, které nebudou mít trpělivost učit mě vše od začátku. Bylo mi jasné, že budu převážně dělat podřadnou ošetřovatelskou práci, jako je odnášení a čištění mís apod. To je běžné, i když v pořádku to není. To, co se kolem mne děje nyní, ovšem vůbec nechápu. Dokončila jsem střední zdravotnickou školu a studuji 2. ročník vyšší odborné školy, v jehož rámci chodím na praxi. Chovám se tam jak nejlépe umím, ale ošetřovatelky se ke mně chovají jako největší hvězdy, sestry se povyšují a už mám pocit, že jsou snad slepé a nevidí, že mám stejné vzdělání jako ony.

Standardy k ničemu?

Je toho hodně, o čem bych chtěla hovořit. Ráda bych se například zmínila o standardech. Domnívám se, že vznikly proto, aby poskytovaná péče byla plnohodnotná, aby ji všichni prováděli stejně a se stejnými pomůckami, a chránili tak sebe i klienty. Standardy jsou výborná věc, pokud by byly dodržovány, což ale především nejsou. Tady například vznikají první konflikty mezi sestrami a studentkami.

Při praxi mi například jedna sestra při převazu periferního žilního vstupu, který jsem chtěla provést standardně, řekla, že mi stačí emitní miska položená na posteli, dezinfekce a náplast, kterou budu držet celou dobu v ruce. Slušně jsem jí řekla, že podle standardu to je nesprávný postup, ale dočkala jsem se agresivní odpovědi, že standardy jsou k ničemu a já to budu dělat tak, jak chtějí oni. Druhý den jsem šla převazovat flexilu s jinou sestrou a postupovala jsem tak, jak vyžadovala sestra předešlý den. Začala na mě křičet, jak to, že nedodržuji standardy…

A teď to nejhorší

Tohle však byla proti další zkušenosti banalita. Umíte si představit, že někdo skoná, sestra vezme rukavice, provede péči o tělo zemřelého a pak začne ve stejných rukavicích dalšímu pacientovi mazat tělo? Také jsem nevěřila, že je to možné, ale dotyčná sestra mi řekla, ať přestanu plýtvat rukavicemi! Podobných příkladů mám mnoho. Jednou jsem byla s ležící pacientkou na rentgenovém vyšetření a radioložka mě požádala o odstranění infuze, což jsem měla zakázané. Infuze nešla odpojit, jelikož kohoutek byl příliš zatažený.

Rentgenoložka mi řekla, že je jí jedno, jak to udělám, ať to vyndám třeba i s flexilou. Doporučila jsem jí tedy, ať se to pokusí vyřešit telefonicky s někým na oddělení, protože flexilu bez vědomí jiné sestry odstranit nesmím. Na rentgen tedy přišla sestřička z mého oddělení, ale už ode dveří na mne křičela, že jsem blbá žákyně a že si neumím poradit… A teď to nejhorší. Strčila si infekční kohoutek, na němž pacientka dny a noci ležela, do úst a zuby ho uvolnila.

Pousmála se, a ještě zopakovala, že si neumím poradit. Nevím, přežvykovat infekční kohout asi ve standardech nenajdeme… Chtěla bych apelovat na sestry, které mají pod křídly studentky, aby se zamyslely a odhodily letitou deformaci, aby si uvědomily, že i zdravotnictví se mění. Jinak bychom totiž pořád ještě cévkovali skleněnými cévkami a chřipku léčili skokem do kopřiv.

Zbytečné podceňování

Ráda bych upozornila i na plnění ošetřovatelského procesu. Jsem přesvědčena o tom, že postupně bude i u nás možné plnit ošetřovatelský proces svědomitě, aby splňoval účel a ulehčoval sestrám i klientům práci. Podle některých starších sester však jde jen o papírování, které zabírá čas a neplní konečný efekt.

Bohužel je v současné praxi zvykem, že sestra má na papíře vytištěné ošetřovatelské problémy, z nichž při příjmu nového klienta zakroužkuje možné problémy a další dny pořád dokola jen kroužkuje, ale už se jimi nezabývá. Stává se, že když přijdu na kterékoli oddělení a pracuji metodou procesu (používám ošetřovatelské domény), některé sestry ani nevědí, že nějaké domény existují. Nepracují ani s Kapesním průvodcem sestry, kde si mohou najít ošetřovatelské intervence, plány péče apod., které sestře poradí, jak ošetřovatelský proces psát a pracovat s ním.

Mimoto zde mohou najít i problémy, na které by možná při ošetřování konkrétního klienta zapomněly. Koneckonců jsme také jen lidé a je logické, že pokud zjistíme ošetřovatelský problém, nenapadne nás hned, jak přesně postupovat, aby péče byla plnohodnotná a účelná.

Nechuť ke změnám?

Aby bylo ošetření klienta co nejlepší, musely by sestry ošetřovatelský proces znát a hlavně mít chuť s ním pracovat. Plně chápu, že sestry nechtějí měnit to, co celý život dělají. Ale jednou se daly do boje a začaly pracovat ve zdravotnictví, musely tedy počítat s tím, že se budou muset celý život vzdělávat. Je mi velmi líto, když mladé sestry-studentky, které přijdou na praxi nebo do práce a mají zájem dodržovat moderní postupy, chtějí poradit a diskutovat s ostatními o nových metodách, neuspějí a dokonce odcházejí kvůli opovržení a se špatným hodnocením.

Sestra se má přece chovat sebekriticky, pracovat v týmu a umět zhodnotit situaci. Jsem stále přesvědčena, že tomu tak většinou není, například i proto, že když v jedenadvaceti letech přijdu na nové oddělení a chovám se ke každému s úctou a každému vykám, všichni mi, jako vystudované všeobecné sestře říkají žákyně a tykají mi. Jak se pak máme jako studentky mající prosazovat moderní zdravotnictví cítit a chovat, je-li s námi zacházeno jako s nesvéprávnými, neschopnými žákyněmi?

Proto bych chtěla i za ostatní studenty požádat všechny sestry, aby nám daly možnost ukázat co v nás je, měly s námi trpělivost a vůči nám stejnou úctu, jako máme my k nim. Jsme na praxi proto, abychom odstranili nedostatky. Získat zkušenosti chce čas, který potřebuje každý člověk, který se učí.

Ohodnoťte tento článek!