Obezita v dětském věku – možnosti prevence

Obezita je hlavním rizikovým faktorem mnoha chronických onemocnění. Podstatná jsou zdravotní rizika, psychosociální důsledky, stejně jako finanční náklady vyplývající z léčby obezity.


SOUHRN: Analýzy International Obesity Task Force (IOTF) a Světové zdravotnické organizace (WHO) založené na sběru údajů ze 191 zemí světa dospěly ke zjištění, že na světě je 1,1 miliardy dospělých jedinců s nadváhou a obezitou. A co je nejvíce zarážející, obezita a její rychlý nárůst za posledních 20 let jsou označovány jako epidemické.
Klíčová slova: obezita, nadváha, prevalence, incidence, prevence

SUMMARY: According to the findings of analysis of International Obesity Task Force (IOTF) and World Health Organization (WHO) based on the data from 191 countries there are 1,1 billion adults who are overweight or obese. Within last 20 years there has been epidemic increase of obesity.
Key words: obesity, overweight, prevalence, incidence, prevention


 

Obezita v dětském věku – možnosti prevence

Zjednodušeně řečeno je obezita a přibírání na hmotnosti důsledkem energetického příjmu, který dlouhodobě přesahuje energetický výdej. Tato definice je nejčastěji vyjadřována rovnicí energetické rovnováhy: příjem energie = výdej energie ± změna energetických zásob organismu.

Specifika dětské obezity

Dítě se nerodí obézní, ale stává se jím v průběhu svého vývoje, vlivem dědičnosti, výchovným působením rodiny, psychosociálními a kulturními podmínkami společnosti, ve které žije (Kňourková, M., 1990).

Každodenní nesprávné návyky dospělých jsou mnohokrát přenášeny i do života dětí. Nedodržování zásad zdravého stravování, nedostatek pohybové aktivity, absence odpočinku a relaxace, stres a mnoho dalších činitelů dnešní uspěchané doby se podílí na vzniku mnoha onemocnění a komplikací zdravotního stavu, a to již v dětském věku. Obezita, která byla typická zvlášť pro populaci dospělých, si nachází své prioritní místo i mezi dětmi.

Dnes již můžeme konstatovat: „Dětská obezita – epidemie 3. tisíciletí“. A bohužel se nemýlíme, alarmující statistické údaje jsou toho jasným důkazem.
Uvádí se, že v průmyslově vyspělých státech je 5–30 % dětí obézních, z toho v dospělosti zůstává obézních 70–80 %. Naopak 30 % dospělých obézních jedinců bylo obézními už v dětství (Kúseková, M., 1998, In: Šašinka, M., Šagát, T.).

Nejkritičtější období:
* kojenecký věk – obezita jako důsledek překrmování,
* období adolescence – hormonální a psychogenní faktory (Kúseková, M., 1998, In: Šašinka, M., Šagát, T.).

Prevalence dětské obezity

Odborníci na základě statistik zaměřených na problematiku dětské obezity poukazují na to, že přibližně 22 milionů dětí mladších než 5 let ve světě trpí výraznou nadváhou. Podle Mezinárodní skupiny boje proti obezitě (IOTF – International Obesity Task Force) se epidemie dětské obezity a nadváhy zrychluje. Analýza průzkumů, které byly realizovány v celé Evropě od poloviny 70. let, odhalila, že v průběhu 90. let došlo k rapidní změně v trendech obezity. Počet dětí s nadváhou a obezitou se v současnosti v celé EU zvyšuje o více než 400 000 ročně. Prevalence 24 % v roce 2002 je vyšší, než se očekávalo podle trendů z 80. let. A je také vyšší než očekávaný vrchol pro rok 2010.

Rizikové faktory dětské obezity:
* genetické faktory,
* stravování v kojeneckém věku,
* energetická nerovnováha,
* psychologické faktory
* socioekonomické faktory,
* metabolické faktory (Kúseková, M., 1998, In: Šašinka, M., Šagát, T.).

Hlavní příčiny obezity můžeme rozdělit do následujících základních skupin:

* genetické příčiny – řadíme sem receptory pro leptin, genetické faktory ovlivňující termogenní efekt potravy a spotřeby energie při fyzické aktivitě a růstu, a mnoho dalších faktorů;
* zevní faktory – sem je možné zařadit vliv výživy především v prvních letech života, fyzickou aktivitu dítěte, způsob života rodiny, „chaos“ ve stravování, důležitý vliv má i pohybová aktivita dítěte, ale i jeho rodiny.

Diagnostické metody

Správná diagnostika obezity spočívá v prokázání nadměrného množství tukové tkáně. U dětí se hmotnost těla vztahuje vždy k výšce, věku a pohlaví. Průměrné hodnoty a směrodatné odchylky pro jednotlivá věková období jsou známé a uvedené na percentilových grafech. Za obézní jsou považovány ty děti, které se řadí svojí hmotností nad 97 percentilů v percentilovém grafu. Další hodnocení stupně obezity v grafu není možné, proto se obézní děti řadí do pásem směrodatných odchylek.

Mezi další postupy diagnostiky dětské obezity řadíme:
1. důkladná rodinná anamnéza, v ní pátráme po nadměrné hmotnosti členů rodiny, po způsobu stravování a režimu života, po výskytu chorob, které mají vztah k obezitě (např. diabetes mellitus, kardiovaskulární choroby, choroby žlučníku a další), po funkčnosti rodiny.

2. osobní anamnéza dítěte, při ní si všímáme hmotnosti matky, sledujeme její hmotnostní přírůstek v období gravidity, porodní hmotnost a délku dítěte, délku doby kojení, způsob stravování, fyzickou aktivitu a celý režim dne, prodělané choroby, především ty, které byly spojené s imobilizací, hmotnostní přírůstek v prvním roce života a délku trvání obezity.

3. body mass index (BMI) = podíl tělesné hmotnosti (v kilogramech) a tělesné výšky (v metrech2).
BMI je v současnosti v celosvětovém měřítku nejpoužívanějším tělesným indexem. Z minulosti je známý jako tzv. „Queteletův index“. V období od narození do ukončení růstu se hodnoty tohoto indexu velmi významně mění. Při interpretaci hodnot BMI v pediatrii je nutné pracovat s jejich percentilovými, resp. normalizovanými hodnotami.

4. měření kožních tukových řas kaliperem(Somet).

Komplikace obezity

Obezita dnes není považovaná pouze za kosmetickou závadu, ale má i řadu vedlejších následků na zdraví dítěte. Vyvolává vážné komplikace již v dětství a podstatně zvyšuje riziko, že obézní jedinec v dětství bude obézní i v dospělosti. S nadváhou a obezitou jsou spojeny závažné zdravotní komplikace:

* kardiovaskulární změny (ateroskleróza cév, srdce a mozku, arteriální hypertenze),
* plicní komplikace (Pickwickův syndrom),
* metabolické a endokrinní komplikace (porucha glukózové tolerance, diabetes mellitus, hyperlipoproteinemie),
* cholelitiáza, pankreatitida, steatóza jater,
* bolesti páteře, kyfóza, lordóza, ploché nohy,
* zátěž svalového systému,
* psychické poruchy (deprimovanost, úzkostnost, tendence sociálně se izolovat).

Specifika léčby

Nejvhodnější léčbou obezity v dětském věku je spojení:

* diety,
* zvýšené pohybové aktivity,
* nácviku správných stravovacích návyků.

Musejí být stanoveny reálné cíle celé terapie. Za bezpečný cíl léčby je považován hmotnostní úbytek přibližně 0,5 kilogramů týdně, maximální hmotnostní úbytek by se měl pohybovat mezi 0,5–2 kilogramy za měsíc. Léčba obézního dítěte by měla být vedena specialistou endokrinologem, který úzce spolupracuje s obvodním dětským lékařem.

Omezení energie musí být v dětském věku velmi opatrné, protože příliš přísná a jednostranná dieta by mohla vést k poruše růstu dítěte. Bezpečného hmotnostního úbytku lze dosáhnout omezením energetického příjmu přibližně o 20–25 %, to je zhruba o 2100 kJ (500 kcal) na den.
Důležitou součástí léčby obezity je správná životospráva, pravidelné snídaně, rozdělení jídla do pěti menších porcí s tím, že večeře musí být podávána před 18. hodinou, po které už nenásleduje energeticky bohaté jídlo. Na jídlo musí mít dítě dostatek času! Bez spolupráce celé rodiny nebude léčba obezity úspěšná.

Další podmínkou je pravidelná fyzická aktivita. Vhodným sportem pro hubnutí je jízda na kole, chůze, plavání, gymnastika, kalanetika, běh na lyžích, veslování. Silové sporty, jako je vzpírání, posilování, nejsou pro léčbu obezity vhodné. Cvičení musí být pravidelné, 3krát až 4krát týdně, půl hodiny až hodinu, s postupně vzrůstající přiměřenou zátěží.
Léčbu je možné doplnit pobytem v lázních a v různých speciálních táborech pro obézní děti, ale nejlépe až v době, kdy již i samo dítě za pomoci celé rodiny usiluje o snížení váhy a daří se mu to. Dlouhodobě úspěšná je lázeňská léčba, a to za spolupráce celé rodiny.

Preventivní opatření dětské obezity

Kojení: Obezita začíná v mnoha případech právě v prvním roce života. Na jejím vzniku se z určité části podílejí stravovací návyky. Obezita vzniká, převyšuje-li příjem kalorií ze stravy výdej pohybovou aktivitou. Nadbytek se ukládá do tukové tkáně, vede k množení tukových rezervních buněk. Obezita tedy vzniká již v prvním roce a mnohé děti bude provázet celým jejich životem. Mnohé obézní děti už byly obézní jako kojenci. Proto je třeba dávat pozor na výživu již od nejmladšího věku. Nejlepší ochranou proti obezitě je kojení, protože zajišťuje dodávku kvalitních živin, vytváří předpoklad pro jejich správné trávení, zejména tukových složek.

Výsledky výzkumů, obzvlášť v posledních dvou desetiletích, poukázaly na to, že v prvních 4–6 měsících postnatálního života fyziologického novorozence je přirozená výživa – kojení – optimální a nenahraditelná.

Racionální výživa v rodině

Základ prevence dětské obezity spočívá v rodině, a to především v jejím zdravém životním stylu s dobrými stravovacími návyky. Rodiče by měli být vždy příkladem pro svoje děti, které zvyklosti svých rodičů kopírují. Rozhodně to platí i v oblasti výživy. V první řadě musejí zásady zdravé výživy zvládat rodiče, aby tím vytvořili základ pro své děti.

Pojem racionální výživa označuje soubor doporučení pro příjem stravy, založený na nejnovějších vědeckých poznatcích. Správná výživa, založená na vědeckých důkazech, vede k optimálnímu rozvoji zdravého lidského organismu a vytváří podmínky na prevenci onemocnění, vysokou výkonnost, reprodukci zdravého potomstva a dosažení vysokého věku.

Základní pravidla správné výživy:

1. pravidlo kvantity
2. pravidlo kvality
3. pravidlo vyváženosti
4. pravidlo přiměřenosti

Důležitá je konzumace přiměřeného množství stravy 3–5krát denně. Nezbytné je také zdůraznit význam zachování potravin v natolik přirozeném stavu, jak je to možné. Každá změna, ať je to vaření, pečení, konzervování, ochuzuje potraviny o životně důležité látky (Buchanec, 2000).

Hlavní zásady výživy batolat a dětí v předškolním věku:

* dítě by mělo každý den vypít aspoň 0,5 l mléka,
* aspoň jednou za den by mělo sníst mléčný výrobek (jogurt, tvaroh, sýr),
* maso podávat každý den,
* třikrát týdně podávat vejce jako přídavek polévek anebo jinak upravené,
* brambory a zeleninu podávat jednou až dvakrát denně v různých úpravách, dávat přednost zejména syrové zelenině,
* chléb, především tmavý, by dítě mělo jíst několikrát za den,
* ovoce nejméně dvakrát denně,
* luštěniny jedenkrát týdně jako přílohu anebo polévku,
* při přípravě pokrmu upřednostňovat rostlinné tuky a oleje.

K nejčastějším chybám ve výživě dětí patří:

* jednostranně sestavený a málo pestrý jídelníček – nedostatečné dávky mléka, mléčných výrobků, zeleniny a ovoce, přejídání se pečivem, moučnými jídly, cukrem a sladkostmi,
* nedostatečné snídaně z hlediska kvality i způsobu,
* nedostatečný soulad výživy doma a v kolektivních zařízeních,
* nízká úroveň hygienických a společenských návyků.

Pohybová aktivita: Obvykle je doporučovaná jako terapeutický i preventivní prostředek. Kladně ovlivňuje nejen hmotnost a stavbu těla, ale i řadu biochemických procesů a kardiorespiračních i motorických funkcí. Dále přispívá ke zvýšení tělesné zdatnosti a fyzické výkonnosti a má příznivý vliv i na psychický stav jedince. Musí však být správně indikovaná, dávkovaná a kontrolovaná ve spolupráci rodinných příslušníků s pedagogy a dalšími osobami, podílejícími se na její aplikaci. Respektovat se musí vhodnost či nevhodnost jednotlivých pohybových aktivit vždy s přihlédnutím k individuálním specifikám každého dítěte.


O autorovi: PhDr. Iveta Ondriová, Ph. D.1, Ing. Jarmila Dučaiová2, Fakulta zdravotnických odborov PU v Prešove1, Spojená škola A. Dubčeka, Vranov n. Topľou2 (ondriova@unipo.sk)

Obezita v dětském věku – možnosti prevence
Ohodnoťte tento článek!
1 (20%) 1 hlas/ů