Očkování dětí v ČR

Jednou z velmi důležitých oblastí preventivní péče v ordinacích praktických lékařů pro děti a dorost je očkování dětí. Zákonnou povinnost očkování upravuje zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Očkovací kalendář pak stanoví vyhláška č. 439/2000 Sb., o očkování proti infekčním nemocem. Ta současně řeší kromě pravidelných očkování i další zvláštní a mimořádná očkování, upravuje podmínky pro kontraindikace, upřesňuje způsoby evidence. Pravidelné novelizace této vyhlášky umožňují reagovat na konkrétní požadavky v oblasti očkování u dětí. Každé dítě v České republice se musí podrobit pravidelnému očkování tak, aby bylo chráněno proti několika závažným onemocněním. První očkování proti tuberkulóze dostane ještě v porodnici. Během několika týdnů se na levém ramínku objeví drobné zarudnutí, lokální zduření, které je výrazem reakce na očkovací látku a známkou toho, že se vytváří dostatečná ochrana. V některých případech, kdy je reakce výraznější, čekáme na úplné zhojení a zpravidla kolem 3. měsíce věku dítěte zahajujeme pravidelné očkování.

Očkovací látky pro pravidelné očkování u nás zajišťuje stát, a to nákupem konkrétní očkovací látky pro všechny děti. Od roku 2001, zavedením pravidelného očkování proti invazivním hemofi lovým nákazám, se očkuje kombinovanou očkovací látkou proti čtyřem nemocem: záškrtu, tetanu, dávivému kašli a invazivním hemofi lovým nákazám. Očkování probíhá ve čtyřech dávkách. Samostatně se děti očkují třemi dávkami proti žloutence typu B a dále dítě dostává v prvních dvou letech celkem čtyři dávky očkovací látky proti obrně. Navíc se ještě od 15. měsíce věku očkuje proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím ve dvou dávkách.

Pro děti, které trpí neurologickými onemocněními, výrazně reagovaly na první dávku očkovací látky a v některých dalších případech, je možné zajistit šetrnější očkovací látku, ale opět pouze ve čtyřkombinaci.

Rodiče však mají možnost zakoupit si také jinou, velmi šetrnou očkovací látku, používanou v mnoha evropských státech, kterou dokážeme očkovat malá miminka s podstatně nižším rizikem vedlejších reakcí. V tomto případě dokonce po aplikaci tří základních dávek a jednoho přeočkování odpadá sedm dalších aplikací očkovacích látek (tři dávky proti žloutence typu B, čtyři proti obrně). Tuto očkovací látku – „hexavakcínu“ – by v dohledné době měla zakoupit pro všechna miminka i Česká republika, do praxe by pravděpodobně přišla od 1. 1. 2007. Pokud se ji nyní rodiče rozhodou zakoupit, přesahuje její cena 1500 Kč za dávku.

Změna očkovacího kalendáře

Pro dosažení nejvyšší proočkovanosti je nutné mít k dispozici kvalitní očkovací látky, podařilo se však již vyvinout natolik šetrné vakcíny, že se postupně s následnými reakcemi přestáváme setkávat.

Snižování reaktogenity vakcín při zachování srovnatelné schopnosti navodit tvorbu ochranného titru protilátek či vytvořit imunologickou paměť patří mezi základní parametry úspěšnosti a prosazení se na trhu konkrétního produktu.

V poslední době na trh přicházejí kombinované očkovací látky, které dokážou ochránit před několika onemocněními zároveň, a to při snížení celkové antigenní zátěže pro organismus, v porovnání s látkami, jimiž se očkovalo před několika lety. Výsledkem tohoto trendu je i postupný přechod k očkovacím látkám, které obsahují acelulární pertusovou složku v kombinované podobě. To proto, že právě ona byla zodpovědná za vyšší reaktogenitu. Tato skutečnost je také jedním z mnoha důvodů uvažované změny očkovacího kalendáře v České republice (tj. zavedení hexavakcíny). Půjde ale o pokračující trend, neboť první dávka takovéto očkovací látky byla zavedena do našeho očkovacího kalendáře u pětiletých dětí již v roce 2004. Problémem je bohužel především vysoká cena moderních očkovacích látek.

Dalším důvodem, proč Česká republika musí uvažovat o co nejrychlejší úpravě očkovacího kalendáře, je sílící požadavek na změnu používané očkovací látky proti poliomyelitidě. Živá orální vakcína (OPV) je ve většině vyspělých zemí nahrazována inaktivovanou očkovací látkou (IPV) a zpravidla je součástí moderních a šetrných kombinovaných očkovacích látek s acelulární pertusovou složkou. Zavedení kombinované očkovací látky do základního schématu znamená zvýšení komfortu, podstatné snížení reakcí a pokles počtu aplikací očkovacích látek o sedm během prvních dvou let života (pokles o tři aplikace injekční a čtyři orální).

Současně se tím otevírá prostor, aby v případě potřeby mohlo být zařazeno další nezbytné očkování, jak vidíme v sousedním Rakousku nebo Francii, kde bylo zahájeno plošné očkování proti pneumokokovým nákazám v prvních měsících života.

Typy očkování v ČR

– Legislativně vázaná – pravidelné očkování (podle očkovacího kalendáře): zvláštní (pro „rizikové“ skupiny obyvatel), mimořádná (za mimořádné epidemiologické situace). – Očkování na vyžádání

Očkování na vyžádání

V oblasti očkování na vyžádání hrazených rodiči dochází v posledních letech k některým změnám ve spektru používaných očkovacích látek. Novinkou je očkování konjugovanou očkovací látkou proti nákaze vyvolané meningokokem skupiny C. Ve věkové kategorii rizikových skupin dorostu ve věku 1519 let je jednodávkové schéma považováno za dostatečně účinné, navíc umožňuje jednoduché očkování. Nově máme k dispozici očkování proti pneumokokovým nákazám v indikovaných případech, které ještě nespadají do defi nice rizikových skupin, ale kde je toto očkování vhodné. U nejmenších dětí lze použít již zmíněnou konjugovanou vakcínu, která je od podzimu 2005 k dispozici i na privátním trhu. Začíná stoupat zájem o očkovací látku proti varicelle, která je na trhu k dispozici od loňského roku. Nově se mění spektrum očkování proti hepatitidám. Díky státem hrazenému očkování proti žloutence typu B používáme častěji doočkování pouze proti žloutence typu A, a to často v souvislosti s cestami do zahraničí. Stále je populární očkování proti klíšťové encefalitidě.

Nezbytná role sestry

Aby očkování probíhalo správně, je nezbytná koordinace dětského lékaře a kvalifi kované dětské sestry. Pracovní náplní sestry v ordinaci praktického lékaře pro děti a dorost je dohled nad očkováním, pravidelné zvaní dětí na určité termíny, plánování počtu očkovacích látek, dohled nad jejich exspirací, uskladněním a často i vlastní manipulace s nimi včetně aplikace. Velmi důležité je také vlídné přijetí dítěte v ordinaci a často i milá odměna v podobě obrázku, aby dítě opět bez obav ordinaci navštívilo.


SOUHRN

Je nesporným faktem, že očkování patří mezi nejlépe fungující nástroj prevence. Bohužel tento fakt je nutné stále opakovat, neboť onemocnění, proti kterým dosud očkování provádíme, nejsou již tak častá a neprobíhají tak akutně, aby byl ohrožen život, což je ovšem právě důsledek úspěšně prováděné vakcinace. Zkušenosti ze států, kde došlo k poklesu proočkovanosti populace, nás stále varují před tím, že nedojde-li k úplné eradikaci konkrétního vyvolavatele onemocnění, není možné s vakcinací skončit.

SUMMARY

There is no doubt that vaccination is the most efficient way of prevention. Unfortunately, this fact still has to be reminded because due to the vaccination the diseases are less common and less life threatening. Experiences of the countries with decrease in overall vaccination rate warn us that the vaccination can not be stopped unless the causative agent is completely eradicated.


O autorovi: MUDr. Hana Cabrnochová, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP (hana@cabrnoch.cz)

Ohodnoťte tento článek!