Odpočinek a spánek

Dostatečný spánek je nezbytnou podmínkou zdraví. Je jednou ze základních potřeb člověka. Význam spánku je v tom, že rozsáhlý útlumový stav, který je fyziologickou podstatou spánku, poskytuje celému organismu, zejména nervovým buňkám, dokonalý odpočinek na obnovu jejich činnosti. Spánek má tedy celkový ochranný charakter. Člověk jej potřebuje na obnovení a načerpání tělesných a duševních sil.

Během onemocnění, zejména při hospitalizaci, bývá normální fyziologický spánek často narušený. Nedostatek spánku zhoršuje celkový stav nemocného a zvyšuje jeho citlivost na subjektivní obtíže. Nemocný se cítí po probděné noci unavený, malátný. Jeho nálada je pesimistická. Bolest, hluk, lékařské výkony a ošetřovatelskou péči snáší hůře, cítí se vyčerpaný. Spolupráce s ním je těžší.
Nejvýraznějším projevem spánku je ztráta kontaktu spícího s okolím, která je způsobená útlumovým stavem centrální nervové soustavy. Motorické funkce jsou ve spánku velmi změněné, postupně ochabuje svalstvo, člověk zaujímá pasivní polohu. Vegetativní funkce se snižují, zpomalují se pochody energetického metabolismu, klesá potřeba živin a kyslíku. Klesá počet tepů, snižuje se krevní tlak. Nad ránem klesá i tělesná teplota. Duševní činnost je ve spánku snížená a nekontrolovaná.
Rozlišujeme dva typy spánku: NREM a REM. NREM spánek je označován jako hluboký, klidný spánek nebo spánek s pomalým rytmem na EEG, protože rytmus EEG spícího člověka je ve fázi NREM pomalejší než alfarytmy a betarytmy u osoby, která bdí a je čilá. NREM spánek má čtyři fáze: 1. Velmi mělký spánek. Osoba se stává ospalou, relaxovanou, oční bulby se pohybují ze strany na stranu, frekvence dechu a srdce pomalu klesají. Usínající se může z tohoto stadia rychle probrat.
2. Lehký spánek, během kterého se dále zpomalují procesy v organismu. Oční bulby bývají klidné, nehýbou se, frekvence srdce, dechu i tělesná teplota dále klesají. Druhé stadium trvá 10–15 minut.
3. Nadále se zpomaluje frekvence srdce, dechu i ostatních fyziologických aktivit, což je způsobeno parasympatikem nervového systému. Spící člověk se v tomto stadiu už hůře probouzí. 4. Hluboký spánek. Spící člověk je úplně

relaxovaný, zřídka vykonává pohyby a je těžké jej probudit. Je to období spánku, ve kterém se tělo fyzicky zotavuje. Uvedená čtyři stadia NREM spánku trvají u dospělých obvykle jen asi hodinu a po nich následuje opět 3. a 2. stadium NREM, pak se objeví poprvé REM spánek, který trvá asi 10 minut. Takto se uzavře první spánkový cyklus. Spící člověk zpravidla přechází v průběhu 7–8 hodin spánku asi 4–6 cykly. Každý cyklus trvá přibližně 70 minut. Během REM spánku dominuje aktivita sympatikového nervového systému. Předpokládá se, že v této fázi spánku se osoba zotavuje duševně.
Rozlišujeme tyto druhy poruch spánku: hyposomnie (snížená kvalita spánku), hypersomnie (zvýšená potřeba spánku), narkolepsie, spánková apnoe, parasomnie (somnambulismus, noční děs, enuresis nocturna, mluvení ze spaní, noční erekce, bruxismus).

Hyposomnie

Nespavost – hyposomnie, insomnie – je nejčastější porucha spánku. Může se vyskytnout jako samostatné onemocnění. V takovém případě se tato porucha spánku musí odborně léčit. Nespavost častěji způsobují nepříznivé podmínky, za nichž probíhá jiné onemocnění, případně ji vyvolávají obtíže nemocného, které znemožňují fyziologický spánek. Tento typ nespavosti můžeme snáze odstranit. Nespavost se projevuje v různých fázích spánku jako: 1. Porucha usínání – nemocný špatně a dlouho usíná. Často se objevuje u nově přijatých nemocných v nemocnici.
2. Mělký noční spánek – nemocný spí lehce, často se probouzí, budí jej i slabé podněty (kroky, chrápání, vrzání podlahy, šepot). 3. Brzké probouzení – nemocný usíná snadno a rychle, noční spánek je kvalitní, ale krátký. Probouzí se velmi brzy a do rána již nemůže usnout.
Tyto poruchy se mohou u jednoho nemocného vzájemně kombinovat. Pacienti, kteří trpí nespavostí, jsou přes den ospalí, malátní a unavení. Jejich výkonnost je velmi snížená, cítí se hůře. Snižuje se odolnost organismu. V noci, kdy je vnějších podnětů, které by nemocného rozptylovaly, málo, se zdá probděný čas velmi dlouhý a všechny tělesné a duševní obtíže nemocný prožívá mnohem silněji.
Příčiny nespavosti mají různý původ. Mnohé jsou spojené s vlastním onemocněním pacienta. Například bolest, svědění, zvracení, nevolnost, průjmy, nezvyklá poloha vynucená chorobou často zabraňují spánku. Velký podíl na nespavosti má nemocniční prostředí. Nemocný nemůže usnout v nezvyklých podmínkách. Překáží mu větší počet lidí v místnosti, rušnost provozu, chlad, nebo naopak přehřáté pokoje, hodina, kdy je nucen usnout, změna režimu dne, nedostatek činnosti přes den, křik novorozenců na porodnickém oddělení a jiné. Častou příčinou nespavosti bývá odlišný stav nemocných v jednom nemocničním pokoji. Jeden neklidný pacient může rušit spánek ostatních nemocných. Proto by měla sestra dbát na to, aby neklidní nemocní byli umístěni spolu a nerušili ostatní. Spánek znemožňují i psychické faktory. Onemocnění, pobyt v nemocnici přinášejí mnoho starostí o rodinu a o pacienta samotného. Nemocného se zmocňuje strach z vážného onemocnění a jeho následků, může se obávat vyšetření, očekávaného výkonu nebo operace. Nepříjemně snáší nové podmínky, které souvisejí s chorobou. Činitelů znepříjemňujících pacientům pobyt v nemocnici je velmi mnoho. Převážnou část z nich však můžeme dobrou ošetřovatelskou péčí zmírnit nebo úplně odstranit. Všímavá a pozorná sestra velmi rychle zjistí mnoho okolností, které znemožňují nemocnému dobrý spánek. Mnohé z nich můžeme poměrně lehce odstranit a zlepšit spánek pacienta, a to bez použití léků, které jej vyvolávají.
Příprava na spánek: Každý hospitalizovaný nemocný má možnost se ve večerních hodinách na spánek připravit. Proto mu umožníme důkladnou večerní toaletu, ležící nemocné umyjeme, lůžko vyvětráme, upravíme, podle potřeby převlečeme. Nemocnému, pokud to jeho stav dovolí, pomůžeme zaujmout pohodlnou polohu. Pokoj vyvětráme, pokud je chladno, pacienty dobře přikryjeme.
Jestliže sestra zjistí, že některý pacient se velmi obává očekávaného vyšetření nebo operace, případně má jiné starosti, najde si chvilku času, aby si s ním o jeho problémech promluvila. Někdy stačí stručně vysvětlit postup vyšetření a poučit pacienta, takže uklidněn dobře usne.
Podávání léků podporujících spánek: Zdánlivě nejjednodušším prostředkem proti nespavosti, a bohužel i nejrozšířenějším, je podávání hypnotik. Po nich bychom měli sahat až po vyčerpání všech možností. Sestra při podávaní hypnotik nesmí zapomínat na tyto zásady: 1. Nesmí podat lék bez ordinace lékaře.
2. Jednotlivá hypnotika mají různou délku účinku i rychlost vstřebávání. Některá podporují usínání, účinkují rychle, ale krátce, jiná prohlubují mělký noční spánek – účinkují středně rychle. Proto sestra nesmí hypnotika libovolně zaměňovat.
3. Musí znát účinek ordinovaného hypnotika, aby jej podala ve vhodném čase. Většinu hypnotik podáváme půl až tři čtvrtě hodiny před usínáním a dbáme na to, aby pacient lék dostatečně zapil.
Noční klid: Častou poruchou spánku nemocných je nešetrný, rušný noční provoz oddělení. Proto hovoříme potichu, zbytečně neboucháme dveřmi a pracujeme opatrně. V tichosti kontrolujeme pokoje nemocných, jen v nezbytných případech pracujeme přímo u nemocných, čemuž se nevyhneme u pacientů v těžkém stavu, kteří potřebují zvýšenou ošetřovatelskou péči ve dne i v noci. Výhodné je, když takoví pacienti mají individuální osvětlení, aby sestra nemusela rozsvěcet světlo v celé místnosti.
Ranní buzení: Nemocný má spát dostatečně dlouho. Mnoho hospitalizovaných pacientů si někdy stěžuje, že se v nemocnici dobře nevyspí, protože je budí velmi brzy. Pokud je práce sester ve všech směnách dobře organizovaná, sestra v noční službě nemusí pacienty budit příliš brzy, protože ranních úkolů se zúčastňují i sestry dopolední služby. Pacienty necháme spát alespoň do šesti hodin.
Stařecká nespavost: Staří pacienti trpí nespavostí častěji než ostatní. Způsobuje to především jejich nižší potřeba spánku. Spánek starých lidí není ani tak kvalitní. Starý člověk spí i doma lehce a v noci se často budí. Jinou poruchou spánku starých lidí je spánková inverze. Starý člověk si pospí přes den, v noci ožije, je čilý, obvykle vyvíjí aktivitu, což se neobejde bez hluku. Abychom zmírnili tyto poruchy, musíme se starat o to, aby byl starý člověk přes den aktivní. Zaměstnáváme jej čtením, jednoduchými ručními pracemi apod. Pokud je to možné, postaráme se, aby měl dostatek pohybu. Usilujeme o to, aby ve dne neměl mnoho příležitostí spát. Nemocný je takto večer zdravě unavený a jeho nespavost se zmenší nebo úplně odstraní.
Péče o spánek dítěte: Potřeba spánku u dětí je vyšší než u dospělého člověka. Nedostatek spánku dítě vyčerpává. Malým dětem noční spánek nestačí, jsou zvyklé spát několikrát přes den, což je fyziologický jev. Personál může vhodnou organizací práce a individuálním přístupem ke každému dítěti ovlivnit kvalitu i délku spánku. Všeobecně dodržujeme tato pravidla: * Při přijímání dítěte zjistíme od rodičů způsob usínání i spánkové návyky dítěte a zapíšeme si je. Při ošetřování dítěte se snažíme tyto zvyklosti respektovat.
Děti rozdělujeme do pokojů podle věku, aby se navzájem nevyrušovaly při rozličných spánkových cyklech.
Snažíme se omezit negativní vliv nemocničního prostředí na spánek dítěte – trpělivě odstraňujeme jeho strach, navazujeme s ním citový kontakt.
Děti na spánek dobře připravíme, na čas vyhrazený ke spánku neplánujeme žádný program. * Dítě ve spánku nerušíme a nikdy jej násilně nebudíme.

Hypersomnie

Opakem nespavosti je hypersomnie – zvýšená spavost. Hypersomnie vyvolaná podáním hypnotik se někdy využívá při léčbě spánkem. Setkáme se s ní na interních, chirurgických a psychiatrických odděleních. Nemocný je umístěn v malém pokoji. Režim dne se mu upraví tak, aby si mohl dobře pospat i přes den. Usínání někdy podporujeme reflexně tím, že mu pouštíme z magnetofonového záznamu monotónní zvuky, které člověka i v normálním životě uspávají. Nemocný zpočátku dostává vyšší dávky hypnotik, často bývá ospalý i během bdění. Sestry na něj musí dohlížet. Když léčba spánkem probíhá úspěšně, nemocný spí denně 15 i víc hodin.

Narkolepsie

Narkolepsie je náhlé upadnutí do spánku přes den, proto se označuje jako spánkový záchvat. Příčina narkolepsie není známá, ale předpokládá se genetický defekt CNS, při kterém se nereguluje REM. Ačkoli narkoleptici spí dobře v noci, usínají několikrát přes den, dokonce i když hovoří s jinou osobou nebo když řídí auto. Mnozí narkoleptici mívají záchvaty katalepsie, tj. částečné nebo úplné svalové paralýzy – někdy jim poklesne sanice nebo hlava klesne na hrudník. Kataleptickým projevům často předcházejí chvilky podrážděnosti či jiné emoční projevy, např. smích nebo pláč.

Spánková apnoe

U této poruchy se periodicky zastavuje dýchání během spánku. Je suspektní v případech, kdy spící člověk často chrápe, v noci se probouzí, nadměrně spí přes den, má insomnii a ráno bolesti hlavy, zhoršují se jeho intelektové schopnosti, bývá podrážděný, případně má jiné osobnostní či fyziologické změny, např. hypertenzi nebo srdeční arytmie. Nejčastěji se vyskytuje u mužů po 50. roce a u žen po klimakteriu. Periody apnoe, které trvají deset vteřin až dvě minuty, se vyskytují během REM i NREM spánku. Jejich frekvence je 50–600 za noc. Odčerpávají energii a mají za následek nadměrnou ospalost přes den. Navíc prolongovaná spánková apnoe může způsobit prudký vzestup tlaku krve a může mít za následek i zastavení srdce. Po čase mohou apnoické epizody vyvolávat srdeční arytmie, plicní hypertenzi s následnou nedostatečnou činností levé komory.

Parasomnie

Termín parasomnie označuje různé chování při probuzení ze spánku, které se spánkem bezprostředně souvisí. Mezi parasomnie patří tyto projevy: somnambulismus, noční děs, enuresis nocturna, mluvení ze spánku, noční erekce, bruxismus.
Somnambulismus – náměsíčnost. Tato porucha je epizodická a objevuje se při přechodu ze 4. do 3. stadia NREM spánku, všeobecně 1–2 hodiny po usnutí, obvykle netrvá déle než 10 minut. Častěji postihuje děti po stresujícím zážitku, např. po ztrátě rodiče nebo oblíbeného zvířátka. Dospělí mají tendenci k somnambulismu po smrti milované osoby nebo v novém prostředí. Protože náměsíční obvykle nevnímají nebezpečí, je třeba soustředit pozornost na jejich ochranu před poraněním. Náměsíčný se může sám vzbudit a vrátit do postele.
Noční děs – nejčastěji se s ním setkáváme u dětí do 6. roku. Projevuje se tak, že dítě se po několikahodinovém spánku vzpřímeně posadí na posteli, chvěje se, křičí, je vylekané, bledé a není schopné říci rodičům, zda se děje něco zlého. Noční děs se odlišuje od noční můry tím, že si dítě není schopné vybavit strašidelné myšlenky ani sny, které jej probudily. Tato neschopnost vyvolat si v mysli příčinu probuzení a hrůzy je pochopitelná, protože noční děs se zjevuje častěji ve 4. stadiu NREM spánku než při probouzení se z REM spánku. Noční děs pomine zpravidla spontánně, bez léčby.
Enuresis nocturna – noční pomočování, vyskytuje se u dětí po 3. roce. Objevuje se častěji u chlapců než u děvčat. Dítě se pomočí obvykle 1–2 hodiny po usnutí, když přechází z 3. do 4. stadia NREM spánku. Noční pomočování souvisí se zvýšeným svalovým napětím, s tachykardií, s tachypnoí a u chlapců s erekcí. Ihned po pomočení není lehké dítě probudit, a když se vzbudí, nepamatuje se na to. Příčina nočního pomočování není známá, ale velmi přísný nebo časný nácvik ovládání močového měchýře může její vývin podporovat.
Mluvení ze spaní – lidé mohou ze spánku mluvit v každém věku. Obvykle se to stává v REM fázi. Jen zřídkakdy je mluvení problémem pro osobu, která mluví ze spánku, spíš působí problémy jiným.
Noční erekce – objevují se u chlapců v období dospívání, a to několikrát do měsíce. Vyskytují se obvykle během REM spánku. Neznamenají problémy se spánkem, pokud se chlapci vysvětlí, že jde o projev normálního fyziologického vývinu.
Bruxismus – svírání zubů a skřípání jimi se vyskytuje zpravidla ve 2. stadiu NREM spánku. V podstatě nejde o problém se spánkem, protože jedinec si projev většinou nepamatuje. Bruxismus však může mít za následek obrušování zubů a změny na sklovině, případně až ztrátu zubů. Stomatolog může v rámci prevence bruxismu vyhotovit zubní dlahy.

Odpočinek

Při nemoci nebo poranění potřebuje člověk víc odpočinku. Odpočinek – klid – však neznamená jednoduchou inaktivitu a neklidný, rozrušený pacient jej jen těžko dosáhne. Odpočinkem se rozumí především klid, relaxace bez emočního stresu, uvolnění napětí a úzkosti. Klid tedy neznamená vždy pouze nečinnost. Ve skutečnosti se pokládají za uklidňující mnohé aktivity: např. student, který se učí na zkoušky, si může dobře odpočinout při procházce na čerstvém vzduchu. Odpočinek a jeho potřeba jsou velmi individuální. Důležitou úlohou sestry je zajistit pacientům klidné prostředí. Měla by uvažovat nad tím, jak zlepšit odpočinek nemocného, a potom vyhodnotit, jak se splnila tato potřeba a jaký byl její přínos. V souvislosti s odpočinkem je známo šest charakteristik. Souhrn výpovědí o odpočinku pomáhá sestře posuzovat i zlepšovat jeho úroveň u pacientů. Mnozí lidé si mohou odpočinout tehdy, když: 1. cítí, že věci mají pod kontrolou, 2. cítí pochopení, 3. sami cítí, že chápou, co se děje, 4. nejsou znepokojení, podráždění a necítí bolest, 5. mají dostatečné množství účelové činnosti, 6. vědí, že se jim v případě potřeby poskytne pomoc.
Základním předpokladem klidu a odpočinku je vědomí pacienta, že jeho osobní život je pod kontrolou a že má přiměřenou zdravotní péči. Sestra, vedle odborné péče, dodává klid mysli pacienta a pomáhá mu relaxovat. Často může zlepšit jeho odpočinek tím, že jej soustředěně poslouchá, věnuje pozornost jeho osobním záležitostem a podle možností zmírňuje jeho starosti. Pacienti, kteří se cítí nepochopení, nemohou dobře odpočívat. Potřebují cítit spoluúčast a pochopení, a to od personálu. Nevědomost je hlavním zdrojem úzkosti a brání získání klidu. Sestra může pacientovi pomoci tak, že mu vysvětlí diagnostické testy a chirurgické výkony, informuje jej o činnostech nebo zvyklostech zařízení, ve kterém se nachází, i o jeho stavu. Informaci má podávat nenásilně, aby pacient necítil napětí spojené s kladením otázek. Podráždění a pocit nepohody mají fyzické i emoční aspekty. Sestra snáze zjistí fyzické problémy, jako je bolest, nedostatečné podepření těla v různých polohách, vlhké ložní prádlo nebo velký hluk. Složitější je však určení emočních obtíží, které vyplývají např. z početných či nedostatečných návštěv, pocitu ztráty soukromí, dlouhého období čekání, ze samoty nebo z přílišné koncentrace na vlastní problémy či na problémy jiných. Účelná aktivita působí relaxačně a často poskytuje pocit užitečnosti. Některé aktivity často zlepší odpočinek přes den i spánek v noci. Poslední nezbytnou podmínkou dobrého odpočinku je u člověka vědomí, že pokud to bude nezbytné, bude mu poskytnuta potřebná pomoc. Pacient, který se cítí izolovaný a bez pomoci, nemůže klidně odpočívat. Přátelé a příbuzní mohou pacientovi pomoci tak, že budou při řešení jeho denních problémů, úloh a těžkých rozhodnutí. Sestra mu může pomoci předvídáním a plněním jeho potřeb.

**

Literatura

KOZIEROVÁ, B.; ERBOVÁ, G.; OLIVIEROVÁ, R. Ošetrovateľstvo 1. Mar tin: Osveta, 1995. S. 44–45, ISBN 80-217-0528-0.
KOZIEROVÁ, B.; ERBOVÁ, G.; OLIVIEROVÁ, R. Ošetrovateľstvo 2. Martin: Osveta, 1995. S. 44. ISBN 80-217-0528-0.

Souhrn

Hlavním cílem článku bylo upozornit na význam fyziologie spánku, popsat fáze spánku, stručně charakterizovat spánek a odpočinek, poruchy spánku a uspokojení potřeby odpočinku a spánku. Klíčová slova: spánek, odpočinek, fyziologie spánku, fáze spánku, poruchy spánku

O autorovi| PhDr. Silvia Rošková, Stredná zdravotnícka škola, Kukučínova 40, Košice (sisasilvia@zoznam.sk)

Ohodnoťte tento článek!