Onemocnění TMK

Ilustrační foto

Ve stomatochirurgické ošetřovatelské péči platí pravidlo, že každý pacient vyžaduje v jednotlivých obdobích svého onemocnění různě intenzivní péči, tedy odstupňovanou lékařskou a ošetřovatelskou péči (Vörösová, 2005). Proto bychom neměli podceňovat a zapomínat na významné postavení sester při péči a v léčebném procesu pacienta.


SOUHRN: Autorka v příspěvku popisuje onemocnění temporomandibulárního kloubu, klinický obraz, průběh a léčbu. Zabývá se péčí zaměřenou na pacienta před, během a po anestetickém výkonu. Vyzdvihuje potřebnou spolupráci pacienta při léčbě. Zdůrazňuje důležitost edukace a komunikace s pacientem zaměřenou na zmírnění komplikací a obav pacientů.
Klíčová slova: temporomandibulární kloub, pacient, léčba, spolupráce, edukace


Temporomandibulární kloub (TMK) je kloub, který se skládá z capsula articularis, discus articularis a z dvou oddělených kloubních dutin, horní a dolní. Horní je asi dvojnásobně větší než dolní. Disk je ve středu miskovitě prohlouben. Při pohybech sanice se uplatňují dva mechanismy – rotace, tj. otáčení hlavičky v dolní časti kloubu, a translace, tj. posun disku hlavičkou. Druhy pohybů jsou otvírání a zavírání úst, oboustranné pohyby do stran, předsouvání sanice, v omezeném rozsahu pohyb dozadu.
TMK je symetrický párový kloub, pohyby jsou synchronní a uplatňuje se při nich mazací efekt intraartikulární tekutiny. Oba klouby tvoří jednu funkční jednotku, v rámci které musí být harmonické vztahy. Organické změny některé ze struktur jednoho TMK bez současné subjektivní manifestace mohou být příčinou subjektivních obtíží v oblasti druhého TMK, kde nejsou organické změny přítomny. Proto se současně vyšetřují oba klouby (Satko, Stanko, Švidraň, 2008).

Diagnostika onemocnění TMK

Začátek obtíží se projevuje např. jako loupání v kloubu, citlivost, luxační maxilofaciální trauma v minulosti atd. Objevuje se bolest, která vyzařuje. Stav je horší ráno (než se klouby rozhýbou) nebo večer (svalová únava). Nemocný může mít také pocit zalehlého ucha, šumění v uších, závrať a současné obtíže v jiných kloubech.

Klinické vyšetření:
* extraorální – asymetrie v oblasti TMK (otok), tlaková bolest,
* intraorální – sledování okluzních překážek, mezičelistní vztahy, protetická sanace chrupu.
Radiodiagnostika onemocnění TM K:
* rtg lebky – speciální projekce na TMK, vždy oboustranně, podle možnosti při otevřených a zavřených ústech – informuje o dynamice kloubu,
* ortopantonogram – využívá se běžné přehledové OPG, také OPG na TMK, dále počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MR) a artroskopie.

Klasifikace onemocnění TMK

Onemocnění v oblasti TMK lze podle lokalizace patologických procesů dělit na intraartikulární a extraartikulární. Intraartikulárních je z celkového množství asi 25 %. Patří sem vývojové deformace, habituální luxace sanice, akutní artritida TMK, vnitřní poruchy TMK, nádory TMK a pravá ankylóza. Extraartikulární tvoří asi 75 % všech onemocnění TMK. Hlavním představitelem je bolestivý syndrom TMK. K nim je ještě možné zařadit i zánětlivou kontrakturu. Příčiny myofasciálního dysfunkčního syndromu (MDPS) lze z časového hlediska dělit na:
* predisponující – okluzní překážky vrozené,
* vyvolávající – zpravidla infekce, prochladnutí nebo trauma,
* udržující – např. spasmus svalů, psychická tenze atd.

Ženy jsou postižené 3–5krát častěji než muži, obvyklý věk je 30–35 let. Hlavním příznakem je bolest s vyzařováním do ucha, temporálně do úhlu sanice nebo šíje. Pacient neví, kterého odborníka vyhledat (ORL, neurolog, ortoped, revmatolog, psychiatr, stomatolog).

Léčba onemocnění TMK

Při akutních bolestech je třeba dodržovat klidový režim kloubu, jíst kašovitou stravu, omezit maximální otvírání úst, např. při zívání, na bolest podávat medikamenty, nejlépe analgetika, nesteroidní antiflogistika. Při bolestivém myofasciálním dysfunkčním syndromu se přidávají myorelaxancia a sedativa, resp. hypnotika. Při akutní artritidě TMK jsou účinná antibiotika, přechodně na sedm dní se užívají Ivyho vazby, aby se imobilizací TMK snížila bolestivost. Pomáhají studené obklady nebo masáže oblasti TMK kostkami ledu.

Fyzikální léčba využívá různé metody. Z optických metod je to červené světlo (solux), studené žluté světlo (bioptron) a měkký laser. Po zvládnutí akutního stavu je prvním krokem a podmínkou léčby rekonstrukce okluze protetickou sanací, případně čelistněortopedickou léčbou závislou na věku. Smyslem nákusových dlah je odlehčení kloubu, nikoli jeho fixace. Častěji se používá dolní nákusová dlaha než horní. Vyhotovují se v zubní laboratoři na základě otisků, nejlépe z průsvitné živice. Rozsah zvyšování skusu je různý. Při léčbě artropatie o 6–8 mm. Dlaha se nosí 3–6 měsíců, dokud se nedostaví efekt ve smyslu ústupu bolestí nebo změnění zvukových fenoménů.

Soubory rehabilitačních cvičení při MPDS zahrnují různé izometrické kontrakce na posilnění žvýkacího svalstva, aby pacient méně otvíral ústa.

Chirurgická léčba nastupuje při neúspěchu konzervativní léčby. V případě akutních bolestí se přidávají obstřiky periartikulárním anestetikem opakovaně každý druhý den 3–5krát nebo intraartikulárně kortikoidy s anestetikem jednou za měsíc v omezeném počtu. Dále to může být kapsulorafie (chirurgické zřasení a zkrácení kloubního pouzdra, umožní snížit nadměrnou pohyblivost kloubu), kapsulopekse nebo eminektomie (odstranění kloubního hrbolku). Při nádorech se resekuje celý tumor nebo celý artikulační výběžek, který se potom rekonstruuje. Duševní stav pacienta souvisí i s jeho tělesným stavem, proto pokud je potřeba přistoupit k chirurgické léčbě, musíme splnit více kritérií. Etické požadavky na chování a projev zdravotnických pracovníků jsou z hlediska psychologické přípravy pacienta přísné a náročné. Vždy za každých okolností musí zachovat klid, rozvahu a trpělivost, individuální navázání osobního kontaktu s každým pacientem a věnovat dostatek pozornosti jeho obtížím, stížnostem a prosbám (Bratová, Smilka, 2010).

Léčba osteoartrózy TMK je v I. a II. stadiu konzervativní, aplikují se chondroprotektivní přípravky na regeneraci chrupavky. Chirurgická léčba spočívá při méně pokročilých stavech (III. stadium) v disektomii (odstranění chrupavky). Při velmi pokročilých stavech (IV. stadium) se provádí kondylektomie s následnou rekonstrukcí TMK kostním transplantátem nebo implantátem (Satko, Stanko, Švidraň, 2008).

Komunikace s pacientem

Ilievová (2009) uvádí, že zdravotnická profese se zakládá na interakci s pacientem. V univerzálním kritériu platí, že osobnostní kvality jedince předurčují, jak bude navazovat vztahy se svým okolím, zda komunikací přispějeme k atmosféře důvěry, případně naopak ji budeme brzdit. Přístup a komunikace zanechávají v pacientově prožívání odezvu, která může být o to silnější, o co je pacientova zranitelnost větší. Pacient může vzhledem ke svému zdravotnímu stavu prožívat úzkost, nejistotu, strach. Tehdy je vhodná atmosféra bezpečí, porozumění a podpory. Pokud se tohoto pacientovi nedostává, může jeho úzkost narůstat, což ztěžuje proces uzdravování.
Základním předpokladem úspěchu efektivní informovanosti s následným navozením celkové pohody jsou přiměřeně a srozumitelně podané informace s důrazem na kvalitu a kvantitu poskytovaných informací a následným rozšiřováním vědomostí (Bramušková, 2010).


O autorovi: Mária Kubaská, Stomatochirurgická ambulancia, FN Nitra (kubaska@fnnitra.sk)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
3)
OR = 2,36, 95% CI 1,34-4,15, p = 0,003), resp. (OR = 2,42, 95% CI 1,22-4,81, p = 0,01
4)
OR = 3,22, 95% CI 2,28-4,55, p < 0,0001), resp. (OR 2,82, 95% CI 1,91-4,15, p < 0,0001
Onemocnění TMK
Ohodnoťte tento článek!
4 (80%) 1 hlas/ů