Onkologická onemocnění u pacientů v pokročilém věku

Chvíle, kdy se u člověka začnou objevovat známky stáří, je zcela individuální. Do tohoto věku přicházejí lidé postupně a záleží na mnoha faktorech.

K těmto faktorům patří především genetické předpoklady, zdravotní stav, fyzické a duševní schopnosti jedince a kvalita předchozího života (správná/špatná životospráva, ne/dostatek zdravého pohybu, kouření, nadměrné pití alkoholu).

Cesta do bludného kruhu

Biologické stárnutí organismu je nepřehlédnutelné. Reakce člověka se zpomalují, stejně jako celkové životní tempo a znatelně se zhoršuje jeho paměť a soustředění. Hůře reaguje na změny rytmu a přijímá nové informace a činnosti, zhoršuje se jeho pohyblivost a je narušena jemná motorika. Postupně se zhoršuje zrak a sluch, kůže mění vzhled, přestává být pružná a elastická, objevují se pigmentové skvrny a je vrásčitá a vysušená, což ovšem bývá i důsledek sníženého přijímání tekutin. A přidružují se i další choroby. Z onkologických onemocnění se u starých lidí nejčastěji objevují karcinomy střev, prsu a plic.

Na onkologická pracoviště často přicházejí i s dalšími onemocněními, např. ischemické choroby srdce a dolních končetin, aterioskleróza, diabetes mellitus, onemocnění kloubů, chronická obstrukční choroba respirační, srdeční nedostatečnost, nemoci ledvin, stařecká demence, inkontinence moči (především u žen).

Souhrn těchto změn a chorob ještě více zatíží psychiku člověka, který začne měnit chování, především ve smyslu zvýraznění negativních vlastností. Nelze všechny vyjmenovat, snad za všechny zmíním nerudnost, nesnášenlivost, popudlivost a podezřívavost. Pokud je vytržen ze zajetého způsobu života, je dezorientován a reaguje přecitlivěle, plačtivě nebo agresivně.

Bývá to důsledek osamělosti, bezradnosti a pocitu nadbytečnosti ve společnosti i v rodině. Stává se apatickým, přestává dbát o zevnějšek i osobní hygienu, a tím se ještě více prohlubuje propast mezi ním a okolím. Soustředí se pouze na sebe a začíná být egoistický, ve snaze získat alespoň nějakou pozornost. Takovýto člověk se dostává do jakéhosi bludného kruhu, odtahuje se od okolního světa, neočekává od něj nic dobrého. Mezníkem bývá odchod do důchodu, kdy se člověku zpravidla zúží prostor pro aktivní život, začne se potýkat s nedostatkem financí, může dojít ke ztrátě partnera a třeba se dostaví i nezájem dětí. Stává se apatickým, objevují se myšlenky spojené se strachem z dlouhého a bolestného umírání, ze samoty ve smrti. Toto chování je pro rodinu i pro zařízení, které se případně o takového klienta stará, velkým zatížením. Není jednoduché vytvořit prostředí, v němž by byl spokojen.

Co musí a může sestra

To vše je pouze neúplný nástin problémů, jimiž staří lidé procházejí a trpí, a každá sestra by měla znát všechny aspekty stáří a být na ně připravena, měla by být trpělivá, vstřícná, tolerantní a empatická. Starý člověk nepotřebuje soucit ani blahosklonnost. Uráží ho to, a to si nezaslouží. Je třeba ctít věk, životní zkušenosti a moudrost, i když třeba ve chvíli, kdy s ním jednáme, žádná patrná není. Na našem pracovišti se snažíme toto všechno zohlednit a také umožňujeme nemocným, aby při vyšetření i při pobytu v denním stacionáři s nimi mohl být někdo z rodiny. Přiblížíme vám náš běžný přístup k onkologicky nemocnému pacientovi v pokročilém věku od chvíle, kdy vstoupí do čekárny.

* Velmi dobře na pacienta působí, když si pro něj sestra přijde do čekárny, vlídně ho osloví a osobně odvede do ordinace. * Pomůže mu s oblečením, podle situace a zdravotního stavu mu citlivě nabídne křeslo nebo lehátko. Někteří pacienti chtějí např. po ordinaci jen chodit. * Pacienta v ordinaci přivítáme třeba naučenou, ale důležitou formulkou. * Sledujeme lékařské vyšetření pacienta a již v jeho průběhu připravujeme žádanky, kde čitelně a podrobně vypisujeme detaily, např. kdy, v kolik hodin a kam se má dostavit k dalšímu vyšetření. To je velmi důležité, protože pacient obvykle nestačí vše zaregistrovat. Všechny požadavky mu chronologicky řadíme, tzv. co dřív a co potom. * Zdůrazňujeme pacientům vhodnost soupisu léků, které užívají, eventuálně chtějí předepsat. * Několikrát zopakujeme všechny informace a ještě se zeptáme na případné dotazy. * Pro pocit jistoty nemocného znovu zvýrazníme jedno telefonní číslo, na které se může obrátit v případě nouze. Nedáváme mu množství čísel, to by ho uvedlo do zmatku. * Opět jsme mu nápomocni, pomůžeme s uložením žádanek, s oblečením a s odchodem. * Důležité je, jak se s pacientem rozloučíme, aby odcházel s pocitem důvěry v nás a byl přesvědčen, že o něj máme opravdu zájem a chceme mu pomoci. Naprosto negativně působí nechat roztřeseného, starého člověka bez rozloučení a doprovodu.

Velmi neetické je připustit setkání dvou pacientů v ordinaci. Obecně je tento přístup k pacientovi, a ke starému pacientovi zvlášť, nezbytný k navození důvěry, sounáležitosti a lidskosti. Platí totiž omšelé: Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy.


SOUHRN

Většina lidí se dožívá etapy života, které se říká stáří. Začíná přibližně v šedesáti letech, přibližně proto, že vstup do fyzického a duševního stáří člověka nemá pevné hranice, navíc se v současnosti oproti dobám předchozím oddaluje.

SUMMARY

Most people come to the stage of their life that is called old age. Old age starts approximately at sixty, approximately because there are no strict borders of the time when people enter physical and mental aging. Aging today comes later than in earlier times.


O autorovi: Jarmila Žemličková, Ludmila Oppeltová, Onkologická klinika, VFN Praha (ludmilaoppeltova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!