Optická koherentní tomografie (OCT)

Optická koherentní tomografie je neinvazivní, nekontaktní, transpupilární zobrazovací diagnostická metoda, která umožňuje provést a znázornit řezy sítnicí s vysokou rozlišovací schopností. Používá se především v diagnostice zeleného zákalu (glaukomu) a poruch sítnice. Klíčová slova: optická koherentní tomografie, sítnice, makula, zrakový nerv, zelený zákal

SUMMARY Optical coherence tomography is noninvasive, noncontact, transpupilar imagining diagnostic procedure that enables visualization of layers of retina with high discrimination. It is used mainly to diagnose glaucoma and retinal impairment. Key words: Optical Coherence Tomography, retina, macula, optical nerve, glaucoma

Optická koherentní tomografie (OCT – Optical Coherence Tomography) byla jako diagnostická metoda vyšetření tkání in vivo uvedena do klinické praxe v roce 1997 (1, 4, 5, 7). Za posledních pár let se stala nepostradatelnou součástí moderních diagnostických postupů v oblasti zadního segmentu očního.

Díky svým vlastnostem, jakými jsou vysoké rozlišení na úrovni mikrometrů, neinvazivnost a rychlost, se stala pro některá onemocnění vyšetřovací metodou první volby. Značné uplatnění má OCT také při diagnostice retinálních onemocnění (6, 8). Nejčastěji vyšetřovanými strukturami jsou vrstvy sítnice v oblasti makuly (žluté skvrny a okolí), papila zrakového nervu a vrstva nervových vláken. Optický koherentní tomograf umožňuje vyšetření a zobrazení očního pozadí s mimořádně jemným prostorovým rozlišením bez jakéhokoli kontaktu s okem. Z pohledu pacienta se jedná tedy o nebolestivé, komfortní a rychlé vyšetření, jehož výsledky jsou takřka okamžitě k dispozici.

Základní principy

Optický koherentní tomograf je přesný optický přístroj vytvářející obrazy, průřezy (tomogramy) sítnice s osovým (axiálním) rozlišením méně než 10 mikronů. Přístroj využívá optickou měřicí techniku známou pod názvem nízkokoherentní interferometrie. V podstatě se vyšetření OCT podobá ultrazvukovému jednorozměrnému A-skenu, místo zvuku se zde ale využívá světla. Interferometr měří časové rozdíly v odrazu kontrolního paprsku (odraz od referenčního zrcadla) a paprsku odraženého od jednotlivých vrstev sítnice (3, 4).

Protože přístroj pracuje s odrazem světelného paprsku, je výpovědní hodnota vyšetření limitována v případech, kdy tkáně uvnitř oka nejsou dostatečně transparentní, např. rohovkový edém, větší zkalení čočky, sklivcové krvácení. Velice důležitá je také spolupráce pacienta. Obtíže mohou nastat při vyšetření závažných forem krátkozrakosti (axiální myopie) a u těžkých poruch slzného filmu (2).
Optická koherentní tomografie je nejčastěji využívána k diagnostice zeleného zákalu a makulárních chorob.

Přístroj Stratus OCT 3 je moderní přístroj používaný v očním lékařství. Pracuje na bázi infračerveného záření.
Používá se k diagnostikování a sledování zeleného zákalu a k posuzování patologií sítnice.

1. Onemocnění zeleným zákalem zpočátku probíhá skrytě, nemocní zpravidla nemívají žádné obtíže. Ty se klinicky mohou manifestovat až za několik let. Optická koherentní tomografie lékaři výrazně usnadňuje rozhodování, zda se např. jedná o glaukom, nebo nitrooční hypertenzi, slouží k indikaci laserové či chirurgické léčby, k hodnocení efektivity léčby či spontánního průběhu onemocnění. V případě zeleného zákalu se doporučuje provést OCT vyšetření jednou za rok.

2. U makulárních onemocnění je OCT diagnostika vhodná jak pro stanovení anatomických anomálií, tak k posouzení dynamiky edematózních změn v makulární oblasti. Nejčastěji jsou k OCT vyšetření indikováni pacienti s diabetickou retinopatií, věkem podmíněnou makulární degenerací, choroidální neovaskularizací, makulární dírou, vitreomakulárním trakčním syndromem, epiretinální membránou (2, 3).
U retinopatií je pro stanovení diagnózy a volbu správného terapeutického postupu optická koherentní tomografie takřka nezastupitelná. Velký přínos OCT je při sledování a kvantifikaci efektu terapie u většiny z výše uvedených onemocnění.

Závěr

Optická koherentní tomografie umožňuje stanovení správné diagnózy a naplánování účinných léčebných postupů. Neměla by však být chápána jako jediný a nezastupitelný nástroj. Oftalmolog, který interpretuje OCT nálezy, by měl mít k dispozici komplexní informace o pacientovi, jakož i výsledky předchozích vyšetření.
Optická koherentní tomografie představuje dnes již standardní oftalmologickou vyšetřovací techniku, která by neměla chybět na žádném pracovišti zabývajícím se diagnostikou a léčbou patologií sítnice.


O autorovi: MUDr. Eva Mejzlíková1, doc. MUDr. Jan Novák, CSc.2

Oční oddělení Pardubické krajské nemocnice, a. s., Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice1, přednosta očního oddělení Pardubické krajské nemocnice, a. s.2, evamej@centrum.cz

Ohodnoťte tento článek!