Organická porucha osobnosti po úrazu hlavy

Vlivem nepozornosti i náhod postihují stále častěji úrazy hlavy i poměrně mladé lidi. Na psychiatrii se s těmito pacienty setkáváme po odeznění akutního nebezpečí selhání životních funkcí: nejsou schopni spolupráce v léčbě nebo se léčí pozdní následky úrazu. Po odeznění vlastních komočních příznaků přetrvávají symptomy, které se mohou postupně zvýraznit.

1. Posttraumatická pseudoneurastenie tvoří tři čtvrtiny všech pozdních následků. Trvají bolesti hlavy, závratě, snadná unavitelnost, poruchy spánku. Emoční projevy jsou rigidní a stereotypní, pacienti se nekoncentrují, počínají poruchy paměti ve vštípivosti, labilita nálad s afektivní inkontinencí a sklonem k perseveraci. Po iniciálním pseudoneurastenickém stadiu následuje organický psychosyndrom.

2. Posttraumatická demence vzniká po těžkých úrazech hlavy. Projevuje se otupělou, apatickou náladou, emoční labilitou, poruchami paměti, orientace. Nekritický pacient ztrácí soudnost, zájmy se zužují, poruchy paměti zastírá konfabulacemi, odbrzďuje se sexuální chování, možné jsou halucinace či bludy.

Organické poruchy a změny osobnosti mají své projevy. Nemocné vyvádí z konceptu vše mimo rutinu. Jsou přecitlivělí, rozčílí se kvůli maličkostem, zvyšuje se potřeba sebepotvrzení, domnívají se, že je okolí odstrkuje či se jim posmívá, urážejí se. Rodina má o ně starost, selhává kvůli nedorozuměním, jindy žije izolovaně v obavě z nepředvídatelných událostí. Je jim trapně, stydí se, nebo je pacient agresivní a rodina se ho bojí. Vše tak vyústí do (i opakované) hospitalizace v psychiatrickém zařízení. Léčba a ošetřovatelská péče závisí na typu a stupni postižení. Ordinuje ji lékař psychiatr ve spolupráci s internistou, neurologem a rehabilitačním lékařem. Kromě sester se na ní podílí ergoterapeut, logoped i další specialisté.

Základní ošetřovatelské postoje

– Klidné a tudíž bezpečné prostředí s jasně strukturovaným denním programem. – Vytváření důvěry, aby se pacient vzdal svých obav. – Co nejjednodušší komunikace (krátké věty, společné úkony, omezení na konkrétní a přítomné okolnosti). – Stanovení cíle a jednotlivých kroků (podle hledisek pacienta). – Práce se sklonem k sebepřeceňování i sebepodceňování, zpracovávat skutečné nebo domnělé ponížení okolím (zbytečná existence, hanba, zátěž rodiny). – Povzbuzení, podpora, vyslechnutí, trpělivost, porozumění.

Ošetřovatelské intervence

1. Zhodnotit tělesné potíže. 2. Pozorovat nemocného – vzhled, mimiku, podrobivost, postoj k okolí. 3. Hodnotit pozornost, vědomí, paměť, city (nálady), poruchy vnímání, spánek. 4. Posoudit stupeň případného abuzu (například alkoholu a jeho důsledků). 5. Určit poruchu ve vztazích.

Vše zaznamenat do dokumentace.

Ošetřovatelská péče

– Základní ošetřovatelská péče. – Péče ošetřovatelská psychiatrická – hodnocení a zaznamenávání všech poznatků. – Rehabilitační péče – sestry mají v náplni práce zařazeny i některé prvky z fyzioterapie a ergoterapie. – Psychoterapie – pokud možno provádí psychoterapeut.

Medikamentózní: Vedle léků na somatická onemocnění se nejčastěji podávají antidepresiva, sedativa, anxiolytika (tlumí úzkost a vnitřní napětí), neuroleptika při poruchách myšlení, vědomí a vnímání. Preventivně se zavádí léčba antiepileptiky.

Psychoterapie všech forem (skupinová, pracovní terapie, ergoterapie, muzikoterapie, arteterapie aj.).

Co může potkat každého

Na uzavřeném psychiatrickém oddělení, kde pracuji, je hospitalizován 34letý pacient. Od r. 1991 jde o jeho dvanáctý pobyt. K první hospitalizaci byl přeložen z VN po závažném kraniotraumatu utrpěném pádem z výše v době vojenské služby (fraktura spodiny lebeční, zhmoždění a otok mozku s dlouhodobým bezvědomím). Poprvé byl hospitalizován s diagnózou posttraumatické demence pro odbrzdění agresivního chování, jež si vybíjel na nejbližším okolí. Od r. 2002 frekvence jednotlivých pobytů rostla, docházelo k sekundárním bludným projevům potencovaným zvýšenou afi nitou alkoholu. Změna psychopatologického obrazu vedla k přehodnocení diagnózy v tzv. organickou poruchu s bludy.

Soudem mu byla nařízena ochranná léčba, když se sekyrkou v ruce vyhrožoval matce zabitím. Nyní je zhruba orientován, snadno naváže verbální kontakt, v myšlení je rozvláčný, ulpívavý, střídá nálady. Nechá se snadno vyprovokovat, hned by užil hrubou sílu. Mezi jeho základní potřeby patří cigarety a jídlo. Postižení funkcí je nezvratné, není schopen chápat smysl ani význam detenčního řízení. Léky: neuroleptika, anxiolytika, antiepileptika. Aktivně se zapojuje do pracovní terapie, ostatní činnosti považuje za zbytečné. Z medicínského hlediska je jeho pobyt na uzavřeném psychiatrickém oddělení plně indikován. Nelze předvídat délku ochranné léčby ani návrat do rodiny.

Závěr

Vyléčení podobných případů je vyloučené. Vždy je obtížné akceptovat „nevyléčitelnost“ a postižení. Je také těžké učinit pozitivní obrat, ačkoli víme, že většina těchto pacientů po překvapivém kolísání nakonec dosáhne klidového stavu na určité úrovni. Nevyléčitelnost znamená, že proces nemoci je do určité míry u konce: člověka je třeba přijmout s jeho negativními i pozitivními stránkami, a podporovat jeho další vývoj.


SOUHRN

Autorka se zabývá problémem duševně nemocných, kteří takto onemocněli v důsledku úrazu hlavy. Upřesňuje postoj sestry a poukazuje na možnosti péče a léčby.

SUMMARY

The author addresses the problem of the mentally ill whose disease have been caused by a head injury. She delineates attitudes of a nurse and presents care and treatment options.


O autorovi: Soňa Illíková, Psychiatrická léčebna, Opava (sonaillikova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!