Ošetřování defektu v axile u pacientky s nehodgkinovským lymfomem

Lymfomy patří k nejlépe léčitelným zhoubným nádorům. Řadu pacientů je dnes možné úplně vyléčit. U jiných je možné prodloužit, či alespoň zkvalitnit jejich život.

Lymfomy jsou nádory vycházející z lymfocytů. Protože hlavním sídlem lymfocytů jsou lymfatické uzliny, projevují se většinou jako nádory těchto uzlin. Lymfocyty se však vyskytují prakticky ve všech tkáních člověka, a proto lymfom může vzniknout v jakémkoliv lidském orgánu. Nejčastějším a nejnápadnějším klinickým projevem je zvětšení periferních uzlin v některé pro uzliny typické oblasti – na krku, v podpaží nebo tříslech. Zvětšené uzliny jsou nebolestivé. Každý nemocný s lymfomem má oslabenou imunitu v důsledku základní choroby. Tento sklon je dále prohlouben zahájenou léčbou. Při prudkém rozvoji nemoci nebo při pozdní diagnostice se může stav nemocného zkomplikovat nekrózou uzliny a okolní tkáně, jež způsobuje útlak a nedostatečné prokrvení tkáně. Hrozí infekční komplikace.

Kazuistika

Možnosti léčby komplikací lymfomu mokrým hojením rány

Na příkladu pacientky, která přišla na naše oddělení s touto závažnou komplikací, je možné demonstrovat nové moderní možnosti ,,vlhkého hojení ran“. Toto ošetřování může být plně v kompetenci sester, které byly v této problematice proškoleny. Dne 9. 11. 2004 byla přijata na naše oddělení 35letá pacientka M. H. k diagnostice a léčbě malignity s multifokálním postižením plic, jater, sleziny, ledviny, nadledviny a pokročilou infiltrací levého prsu a axily s rozsáhlou putridní nekrózou. Provedenými histologickými vyšetřeními byla jednoznačně prokázána pokročilá recidiva agresívního nehodgkinovského lymfomu (difúzní velkobuněčný B-lymfom, varianta T-cell rich). Charakter postižení axily a celkový stav pacientky s těžkým cholestatickým ikterem při infiltraci jater lymfomem (bilirubin 110 – 160 umol/l) kontraindikoval jakékoliv radikálnější chirurgické řešení. (Viz obr. 1)

Bylo zahájeno pravidelné lokální ošetřování rány se snahou docílit nejprve nenásilné odloučení nekrotických tkání a poté zamezit vzniku a rozvoji infekce v ráně (Betadine roztok, NU – Gel, Actisorb). Rána silně zapáchala a byla přítomna i masivní sekrece. Převaz byl prováděn denně. Od 19. 11. 2004 byl celý proces péče o axilu pozitivně ovlivňován celkovou léčbou základního onemocnění a pozvolnou regresí infiltrátu vlivem chemoterapie DHAP (Dexamethason, Platidiam, Cytosar). (Viz obr. 2, 3)

S ohledem na výsledky bakteriologických kultivací a klinické známky flegmóny paže LHK byla zahájena intenzívní celková antibiotická léčba dle citlivosti (v úvodu Vancocin, Meronem, následně Ciprinol, Augmentin i. v.). Dne 8. 12. 2004 byla provedena nekrektomie s aplikací analgosedace. Z rány byly odstraněny rozbředlé nekrotické měkké tkáně, zejména podkožní tuk a svalové fascie – svaly nejevily známky nekrózy, cévní svazek nebyl postižen. Na ošetření rány byl použit Inadine a suché krytí. (Viz obr. 4)

Od 9. 12. 2004 byl prováděný výplach rány Betadine a do vzniklé kapsy jsme aplikovali Aquacel, rána byla překryta suchými sterilními čtverci. Při každodenní toaletě rány byla patrná vzrůstající granulace a hloubka defektu se z původních 6 cm změnila na 1 cm. Bylo také možno zahájit druhý cyklus DHAP. Rána i nadále byla ošetřována stejným způsobem až do 7. 1. 2005, kdy byla nemocná propuštěna do domácího ošetřování. (Viz obr. 5 – 7)


O autorovi: Hematologicko-onkologické oddělení JIP, FNsP, Plzeň (chvojkova@fnplzen.cz)

Ohodnoťte tento článek!