Ošetřování dekubitů a ran včera a dnes

Způsob ošetřování dekubitů a defektů pokožky byl v minulosti na ARK FNsP Plzeň výhradně v kompetenci lékaře. Nyní se této problematice věnuje tým nelékařských zdravotnických pracovníků pod vedením staniční sestry.

Ten je schopen ránu zhodnotit, vybrat vhodný materiál a určit způsob ošetřování. Změnu způsobila jednak široká nabídka krycích materiálů, antidekubitárních matrací a dynamických systémů, ale i dlouholeté vzdělávání sester v oblasti ošetřování ran.

Ošetřování před 30 lety

I když ošetřování dekubitů a defektů pokožky bylo zhruba do 70. let minulého století na klinice ARK FNsP Plzeň výhradně v lékařské kompetenci, díky tehdejšímu primáři ARO a pozdějšímu přednostovi ARK doc. MUDr. Václavu Fesslovi, CSc., se sestry vždy spolupodílely jejich na léčbě. Docent Fessl vzpomíná na toto období takto: „Po otevření resuscitačních lůžek v září 1973 nám přibylo mnoho starostí, například jak lékařsky a ošetřovatelsky zvládnout komplikace resuscitační péče. Vážným problémem byly dekubity a správná strategie při jejich léčbě. K léčení dekubitů jsme využívali zkušeností plastických chirurgů z léčení popálených ploch. Díky tomu, že jsme jako anesteziologové spolupůsobili na operačních sálech i při řešení popálenin, měli jsme dobrou možnost se na tuto práci připravit.“ Léčba dekubitů podle svědectví doc. V. Fessla stála na dobré mechanické očistě rány roztokem ve spreji – naplň tvořil fyziologický roztok, borová voda, někdy i peroxid nebo argentnitrát. Vedle mechanické očisty se upravovalo i pH pokožky.

„Pomáhali jsme si i chirurgickou excizí nekróz, ale šetřili jsme tkáně a odstraňovali jen nezbytně nutná místa. Bránili jsme také náplasťové fixaci obvazů a volili průvanové způsoby. Antibiotika k lokální léčbě jsme odmítali. Záhy jsme také poznali, že hojení nezávisí jen na přímém ošetřování rány, ale především na dobré výživě a psychické stabilitě nemocného. Ošetřování dekubitů vyžadovalo čas, pečlivost a spolupráci sester. Byl kladen důraz na ošetřování jedním týmem, který nejlépe vyhodnocuje progresi i regresi ve dnech a týdnech a zná stonání nemocného.“

Materiální a lékové zajištění léčby

K léčbě se tehdy používal mastný tyl, mastný tyl s Višněvského balzámem, mulové materiály, borová voda, 3% peroxid vodíku, Chipsin pro čištění ran, lapisová tyčinka pro omezení nežádoucích granulací, Dermatol pro zasypání malých ran, později Iruxol mast k enzymatickému čištění ran. Pro vlhké hojení ran bylo nutno mulové čtverce zvlhčovat borovou vodou nebo fyziologickým roztokem. K výplachům rozsáhlejších infikovaných ran se používal 0,1% -0,05% Persteril. Pro zlepšení hojení se oblast s defektem ozařovala dvakrát denně 30 sekund horským sluncem.

Manipulace s nemocným

Protože na oddělení nebyly k dispozici antidekubitární matrace, byla prevence vzniku dekubitů pro sestry fyzicky i časově náročná. Resuscitační lůžko bylo opatřeno omyvatelnou matrací, kterou jsme změkčovali dvěma druhy molitanových podložek. První typ – molitanovou podložku o síle cca 5 cm, jsme vkládali pod látkovou podložku lůžka. Druhým typem byla molitanová pomůcka, která se skládala z krychliček molitanu o výšce asi 10 cm, zasazených do plastového rámu. Z tohoto rámu se mohly pod predilekčními místy vyjímat. Protože neexistovalo zvedací zařízení, byla veškerá manipulace otáčení, převlékání a polohování, pro nemocné značně obtížná. Zvednout nemocného do výše a převléci pod ním prádlo umožňoval pouze tzv. Jordanův rám. Jeho užívání však vyžadovalo souhru nejméně šesti lidí. A protože tehdy na lůžkovém ARO sloužily tři sestry a tři lékaři, na převlečení jednoho nemocného se musela seběhnout celá směna.

Ošetřování dekubitů na ARK Plzeň v současnosti

Jak již bylo řečeno v úvodu, o dekubity nyní pečuje tým nelékařských zdravotnických pracovníků pod vedením staniční sestry. Podle jejích slov ke zlepšení možností ošetřování přispívají tyto faktory: široká nabídka krycích materiálů a velký výběr a nabídka antidekubitárních matrací a dynamických systémů. V neposlední řadě i vzdělávání sester v oblasti ošetřování ran – semináře, kongresy, sympozia. Důležité je manažersko-provozní zajištění správného ošetření ran a dekubitů na našem pracovišti a jasně stanovená dělba práce. Velkou ránu – dekubit, převazuje na operačním sále nebo lůžkovém oddělení ARK lékař příslušného oboru (chirurg, ortoped, plastický chirurg apod.), přičemž sestra po domluvě připravuje sterilní stolek s požadovanými pomůckami a materiálem. Malou ránu – dekubit zhodnotí při přijetí sestra, zaznamená ji do dokumentace a informace předává staniční sestře, která upřesní další postup. Ošetřené plochy a celkový stav kůže kontrolujeme při každém polohování nemocného a při hygienické péči. Stav defektu a způsob ošetření zapisujeme do Plánu péče o kůži. Při vizitě sestra sdělí lékaři, jaký je stav pokožky či ošetřovaného místa, jaký je zvolený postup a zda a jak pokračuje hojení. Na pracovišti se podařilo vytvořit ovzduší důvěry lékařů ve schopnosti a znalosti sester v této oblasti péče. Přejeme si, abychom tuto důvěru nezklamaly, a dále rozvíjíme schopnosti členů ošetřovatelského týmu tak, aby se za výsledky své práce nemuseli stydět ani po třiceti letech.


O autorovi: Bc. Milena Pelnářová, Bc. Světluše Chabrová, doc. MUDr. Václav Fessl, CSc., Oddělení ošetřovatelství LF UK, Plzeň a ARK FNsP, Plzeň

Ohodnoťte tento článek!