Ošetřovatelská a kompletní rehabilitační péče v LDN

Práce s dlouhodobě nemocnými pacienty je těžká jak po fyzické stránce, tak po duševní a odborné. Výborné výsledky bazální stimulace a odborné rehabilitační péče mohou být podnětné a povzbuzující nejen pro pacienty, ale i pro personál, který tímto motivují. Klíčová slova: léčebna dlouhodobě nemocných, rehabilitační péče, bazální stimulace, psychoaktivační skupinka, ergoterapie

SUMMARY Working with long term patients is challenging physically, psychologically as well from professional point of view. The excellent results of basal stimulation and professional rehabilitation care can be motivating and encouraging not only for the patients but also for the health care staff. Key words: long term care facility, rehabilitation care, basal stimulation, psychoactivation group, ergotherapy

Když se řekne léčebna dlouhodobě nemocných, napadnou většinu lidí slova jako stáří, pleny, samota, umírání… Odbornou veřejnost pak ještě termíny jako nikdy nekončící dřina, bolavá záda, psychické vyčerpání, vyhoření.

Práce s dlouhodobě nemocnými pacienty skutečně není jednoduchá. Do LDN jsou přijímáni nemocní z celého spektra medicíny. Objevují se diagnózy interní, chirurgické, neurologické, onkologické i psychiatrické. A všechna zmiňovaná onemocnění se ve stáří mohou projevovat netypicky, což klade na odbornost personálu vysoké nároky. Tito pacienti často „utíkají do nemoci“ například před osaměním doma, jsou pasivní, odevzdaní, nemají zájem o sebe ani jiné. Je těžké tyto nemocné nejen ošetřovat, ale také s nimi komunikovat. Avšak i přes veškeré obtíže lze tuto práci vykonávat s velkým nasazením a dobře.

Specialitou našich oddělení pro dlouhodobě nemocné je tzv. psychoaktivační skupinka. Jde o pravidelné setkávání ve společenské místnosti na oddělení a cílem je zaujmout pacienty nějakou činností a zároveň procvičovat kognitivní funkce. Skupinku vedou dvě sanitářky pod odborným dohledem garanta – ergoterapeutky. Záběr činností je velký:
* zpívání (muzikoterapie) doprovázené hudebními nástroji, jako je bubínek, tamburína, xylofon, rumba koule,
* rozvíjení paměti a trénink samostatného myšlení – paměťové hry, vymýšlení antonym, slov na určitá písmena, hry pro zábavu, pexeso, kvarteto, domino, karty, Člověče, nezlob se, hra Město, jméno, zvíře, věc, hádání povolání, skládání slov z písmen atd.,
* kondiční cvičení a protahování,
* procvičování motoriky – malování, psaní, skládání puzzle nebo kostek s obrázky, nejoblíbenější je však jakékoli vyrábění a tvořivá činnost.
Psychoaktivační skupinka pacientům pomáhá i po psychické stránce. Díky skupince netrpí izolací a uvědomí si, že nejsou sami, kdo je nějakým způsobem postižen či nemocen, a to je motivuje k další snaze o zlepšování.

Pacient v chodítku

Již dva roky využíváme při práci s našimi pacienty bazální stimulaci. Je příjemné, že oba kurzy, základní i nástavbový, s námi absolvovaly i vedoucí lékařka oddělení a ředitelka ústavu. O tom, že práce na oddělení dlouhodobě nemocných může být stimulující také pro personál, svědčí i následující kazuistika.

Tak trochu zázrak…

Pacient narozený roku 1949 k nám byl přijat v únoru 2009 ve velmi vážném a prognosticky špatném stavu. Diagnózy: stp. reoperaci a embolizaci anaplastického meningiomu falx cerebri frontálně, po radioterapii a chemoterapii, recidivující kvadruspastický syndrom s expresivní afázií, pravostrannou prevalencí a prvky akinetického mutismu, sekundární epilepsie, embolie a trombóza tepen DKK, pozitivní MRSA v dutině ústní a nose.

Pacient byl afatický, nespolupracoval. Z důvodu poruchy polykání jsme zajišťovali výživu pomocí nazogastrické sondy. Trpěl inkontinencí moči i stolice, při příjmu měl zaveden močový katétr. Také měl dekubity na obou patách stupně 3 a 4. Naplánovali jsme pasivní rehabilitaci na lůžku, bazální stimulaci a logopedickou péči. Ošetřovatelskou péči však ztěžovala bariérová opatření z důvodu infekce MRSA. S pomocí rodiny jsme sestavili biografickou anamnézu, určili iniciální dotek a zvolili oslovení, které měl rád a na které reagoval. Umožnili jsme nemocnému mít u sebe oblíbené věci z domova, vyrobili nástěnky pro fotografie a rodina přinesla televizi, aby se zlepšila orientace pacienta v realitě.

Zpočátku byl možný pouze oční kontakt, jen občas byl pacient schopen vyjádřit souhlas či nesouhlas kývnutím hlavy. Ke stimulaci orofaciální oblasti jsme zvolili štětičku namočenou v oblíbeném nápoji (nealkoholické pivo, čokoládový nebo banánový Nutridrink). Na začátku března již pacient uměl cíleně zakašlat a zopakovat krátká jednoduchá slova jako „ano“, „ahoj“. Na konci března už na dotazy odpovídal tichým chraplavým hlasem, byl orientovaný všemi směry, ovšem depresivní, protože pokroky byly podle jeho názoru pomalé. V dubnu se polykání natolik zlepšilo, že bylo možné odstranit nazogastrickou sondu. Nejprve jsme pro silný třes rukou klienta museli krmit. Využívali jsme metodu asistovaného podávání stravy z bazální stimulace, kdy jsme vedli jeho ruku k ústům. Později již byl schopen najíst se lžící sám. V červnu se nám podařilo zdolat MRSA.

Psychoaktivační skupinka

Pasivní rehabilitace na lůžku již vyčerpala své možnosti, a proto přišlo na řadu aktivní cvičení: nácvik posazování s nohama dolů z postele bez opory zad, vertikalizace za pomoci chodítka a dvou osob a následně první krůčky v chodítku. Za 7 měsíců trvání hospitalizace se našim fyzioterapeutům podařilo téměř nemožné – pacient, jehož diagnóza a následná prognóza chůzi prakticky nepřipouštěla, začal chodit a mohl být propuštěn do domácího ošetřování se zajištěnou další rehabilitací.


O autorovi: Eva Ščučková, DiS. LDN, OLÚ Paseka, p. o. (eva.scuckova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!