Ošetřovatelské diagnózy na operačním sále

„Ošetřovatelský proces je systematická racionální metoda plánování a poskytování ošetřovatelské péče, skládající se z několika vzájemně propojených fází. Cílem realizace ošetřovatelského procesu je změna zdravotního stavu pacienta“ (1).


SOUHRN: Ošetřovatelský proces, jako základní kámen každého vyspělého ošetřovatelství, je postupně implementován i na operační sály. Z charakteru práce sester operačních sálů vyplývá, že jeho aplikace je zde jiná než na lůžkových odděleních. To platí především pro stanovení ošetřovatelských diagnóz, jež jsou specifické a jsou determinovány riziky operačního výkonu jako takového a s ním související perioperační ošetřovatelské péče.
Klíčová slova: ošetřovatelská diagnóza, stanovení rizika, bezpečnost pacienta

SUMMARY: Nursing process, the ground stone of modern nursing, has been implemented in operational rooms. It is obvious that its implementation in this environment is different than on nursing units. Especially nursing diagnoses are different and they are based on the risks of the surgery and postoperative nursing care specifics.
Key words: nursing diagnosis, risk determination, patient safety


Každá aktivní ošetřovatelská péče vychází z teorie ošetřovatelského procesu, která je založena na systematickém vyhledávání biologických, psychických a sociálních potřeb člověka narušených nemocí nebo v průběhu onemocnění vzniklých. Ošetřovatelský proces lze chápat jako sérii vzájemně propojených ošetřovatelských činností, které sestra provádí ve prospěch nemocného, případně za jeho spolupráce, při individualizované ošetřovatelské péči. Výhody ošetřovatelského procesu pro pacienta spočívají v tom, že má možnost podílet se na rozhodování o vlastní péči. Vztah sestra–pacient se posouvá z původního paternalistického na partnerský. Výhodou ošetřovatelského procesu pro sestru je především určitý rámec, který dává její práci jistou kreativitu, přináší jí pocit sounáležitosti s pracovním týmem a usnadňuje jí každodenní rozhodování při řešení problémů.

Ošetřovatelský proces na operačním sále

Rozvoj operačních oborů v průběhu uplynulých dvou dekád doznal neuvěřitelných rozměrů. Dělo se tak především zásluhou rozmachu přístrojové techniky, nových poznatků v medicíně a v neposlední řadě v závislosti na rychlé výměně informací. K činnosti perioperační sestry přibyly další nezastupitelné role. V práci perioperační sestry se tedy už nejedná jen o znalost tradiční, jež zahrnuje a vždy zahrnovala osvojení si anatomie, ustálených operačních postupů, péče o nástroje a dodržování hygienicko-epidemiologického režimu. Je třeba vzít na vědomí, že v současnosti tvoří skutečný profil perioperační setry spojení tradičních atributů s aplikací moderních požadavků. Přestože je zřejmé, že právě nezbytné převzetí nových rolí nebylo pro většinu perioperačních sester jednoduché a se zavedením ošetřovatelského procesu na operační sál z mnoha důvodů váhaly, leckde už byl přijat a rozpracován. Stejně jako každá změna přinesl do myslí sálových sester řadu váhání a rozporů. Mnohé sestry jeho výhody chápou, ale stává se, že jej považují za činnost, která je odvádí od práce s pacientem. Myslím si proto, že je velmi důležité, aby ošetřovatelský proces (a nejen na operačním sále) byl chápán jako pohyblivý a vývojový proces, který má tvořit přechod k osobnějšímu přístupu k pacientovi.

Indikátor zvyšování kvality ošetřovatelské péče

Jednou z ústředních myšlenek aplikace ošetřovatelského procesu na operační sál bylo, mimo jiné, přijetí dalšího indikátoru zvyšování kvality ošetřovatelské péče. Jeho aplikace je modifikována, protože vyplývá z charakteru práce perioperační sestry a je jím přímo determinována. Pacient je na operačním sále vystaven bezpečnostním rizikům, která právě s poskytováním perioperační péče souvisejí. Je tedy nezbytné trvale mapovat práci s pacientem a všemi dostupnými prostředky předcházet vzniku nežádoucích příhod. Ošetřovatelský proces na operačním sále tedy nemusí být nutně chápán jako vnucený teoretický koncept, ale jako mapa práce s pacientem, která má zajistit v co nejvyšší míře jeho bezpečnost.

Definice rizik

Pokud se zastavíme u druhé fáze ošetřovatelského procesu, tedy u stanovení ošetřovatelské diagnózy, pak by se dalo ve stručnosti a pro porozumění konstatovat, že stanovení ošetřovatelské diagnózy není na operačním sále ničím jiným než stanovením rizika, a naopak, že stanovení rizika není ničím jiným než stanovením ošetřovatelské diagnózy.

Pokud přijmeme ošetřovatelský proces na operačním sále jako myšlenku mapy práce s pacientem, pak ji lze rozdělit do tří základních složek, které mohou být zároveň podkladem pro stanovení ošetřovatelských diagnóz:
1. Prevence vzniku infekce v místě chirurgického výkonu (dále jen IMCHV): Od nepaměti je prevence IMCHV jedním z nejdůležitějších úkolů perioperačních sester. IMCHV operační výkon vždy limitovala a její prevence se stala pilířem úspěšné práce operačního týmu. IMCHV jsou, podle dosavadních výzkumů, vysoce preventabilní a jejich sledování a výzkum v této oblasti mohou být vhodným indikátorem poskytované zdravotnické péče (2). Perioperační sestra je v rámci svých kompetencí povinna dodržovat všechna opatření, která k zamezení vzniku IMCHV vedou. Příklady stanovení rizik – ošetřovatelských diagnóz:

* riziko vzniku IMCHV z důvodu nedostatečné dezinfekce operačního pole,
* riziko vzniku IMCHV v souvislosti s použitím neadekvátního rouškování operačního pole,
* riziko vzniku IMCHV z důvodu kontaminace instrumentária a materiálu použitého během operace.

2. Prevence vzniku rizik determinovaných poskytováním péče na operačním sále: Perioperační sestra definuje a předchází, mimo jiné, následující rizika:

* záměnu pacienta z důvodu nedostatečné kontroly osobních údajů,
* prochladnutí pacienta v souvislosti s nedostatečnou termoregulací,
* pád pacienta z důvodu nedostatečné fixace na operačním stole,
* vznik otlaků v souvislosti s nedostatečným vypodložením antidekubitními pomůckami.

3. Prevence dalších nejčastějších ošetřovatelských diagnóz na operačním sále:

Perioperační sestra podle možností svých a svého pracoviště provádí také edukaci pacienta. Jednou z forem je rozhovor s pacientem před operací, během něhož sestra přiblíží prostředí operačních sálů a zodpoví případné otázky, a to v rámci svých kompetencí. U dětského pacienta je předpokládána přítomnost jednoho z rodičů, a tak je možné, alespoň částečně, touto formou zmírnit úzkost z operačního výkonu nejen u dítěte, ale příznivě působit i na rodiče. U adolescentního pacienta je pak pravděpodobné, že edukací navážeme bližší kontakt a získáme důvěru. U výkonů akutních a tam, kde nemáme možnost edukace a setkání s pacientem, je vhodné „využít minimálního času k maximální komunikaci“. Domnívám se, že kvalitní interakce dokáže navázat dobrý profesionální vztah, spojený s důvěrou. Příklad diagnóz, které mohou být dobrou edukací zmírněny:

* úzkost v souvislosti s operačním výkonem,
* porucha sebepojetí v důsledku operačního zákroku.

Sestra – průvodkyně

„…v magickém prostředí operačních sálů je instrumentářka nepostradatelnou a spolehlivou průvodkyní nemocných a chirurgů…“ Slova prof. Bohuslava Niederleho nezůstávají ani 60 let od své publikace bez obsahu. V ošetřovatelské péči v perioperační oblasti je nutno jejich akcent upřednostňovat za každých okolností. Tak, aby byla naplněna i perioperační sestrou „moderního střihu“ beze zbytku.
Článek je pilotním zamyšlením nad problematikou ošetřovatelských diagnóz na operačních sálech. Další diskuse a rozprava proběhne v rámci studijního dne Společnosti instrumentářek 15. 3. 2011 v Brně. Bližší informace – www.instrumentarky.eu


O autorovi: Bc. Lenka Chourová, Společnost instrumentářek (lenka.chourova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!