Ošetřovatelský proces u pacienta s anxiózní poruchou

Podle epidemiologické studie jsou úzkostné poruchy druhou nejčastější duševní chorobou. Úzkost lze definovat jako nepříjemný emoční stav.

Prožívá-li jedinec stresovou reakci bez zjevně dané příčiny, hovoříme o spontánní úzkosti nebo o spontánním záchvatu paniky. Pokud se jedinec obává konkrétní situace nebo objektu, kterých se lidé běžně nebojí, jedná se o fobickou úzkostnou poruchu.

Dále rozlišujeme:

– agorafobii – strach z veřejných prostranství; – sociální fobii – strach z určitých situací;- specifické fobie – iracionální strach z konkrétního objektu či situace;- jiné úzkostné poruchy – panická porucha; smíšená úzkostně-depresivní porucha.

KAZUISTIKA

Muž (20 let) od 2 let věku navštěvuje psychiatra, má těžkou formu lehké mozkové dysfunkce. Pět let trpí úzkostnými a migrenózními stavy, Neurol 1mg 1krát denně bez efektu. Poslední 2 měsíce je apatický, nezabývá se ničím, nechodí ani do školy, má strach z lidí. Nekomunikuje s rodinnými příslušníky, uvádí sebevražedné myšlenky. Je bez chuti k jídlu, za 8 týdnů zhubl o 3 kg. Neuvádí potíže při polykání, dietní omezení, ani stížnosti při vylučování stolice a moče. Cítí se unavený, bez energie, nemá koníčky, trpí nespavostí, není odpočatý. Hůř se soustředí, potřebuje víc času na učení a podrobný výklad. Ve volbě je nerozhodný a nejistý. Náladu má smutnou, pesimistickou, stydí se za nedokonalou postavu, bojí se výsměchu. Je svobodný, bez známosti. Bydlí s matkou, s otcem se nestýká (rodiče rozvedeni), má dvě starší sestry. Absolvoval zvláštní školu, navštěvuje obor cukrář na středním odborném učilišti. Učitelé ani spolužáci neberou ohled na jeho handicap, nerozumí si s nimi, spolužáci se ho straní a občas jej šikanují. Po konfl iktu s učitelkou vyskočil z okna 2. patra (bez úrazu). Při další rozepři do okna jen vylezl, neskočil. V 6 letech byl sexuálně zneužíván svou o 10 let starší sestrou (léčena pro schizofrenii). Denně v napětí, léky neužívá, nekouří, drogy nikdy nezkusil, alkohol pije příležitostně.

Ošetřovatelské diagnózy a cíle

1. Úzkost z důvodu nenaplněné potřeby projevující se rozrušeností, pocity strachu a agresivním chováním. Cíl: Dosáhnout snížení úzkosti na zvladatelnou míru. Intervence: * Zjisti vnímavost ohrožení v dané situaci. * Naslouchej klientovi a hovoř s ním. * Uznej jeho úzkost. * Stanov hranice nevhodného chování. Hodnocení: Nácvikem relaxačních technik a využíváním podpůrných systémů k uvolňování napětí docílil zmírnění anxiety.

2. Únava z důvodu úzkostných stavů projevující se nedostatkem energie a ospalostí. Cíl: Účastnit se daného léčebného programu. Intervence: * Urči schopnost účastnit se aktivit. * Vyslechni příčiny únavy podle pacienta. * Všimni si rozložení jeho energie během dne. * Diskutuj o změnách životního stylu. Hodnocení: Podle svých schopností se zúčastňoval aktivit.

3. Neklidné chování z důvodu zátěžově stresové situace projevující se psychomotorickým neklidem. Cíl: Rozpoznání neefektivního chování a jeho důsledků. Intervence: * Zajímej se o jeho pocity. * Pomoz mu s ujasňováním cílů. * Nauč ho relaxační cviky. Hodnocení: Klient uznal nevhodné řešení situace. Prvky svého jednání nezměnil.

4. Strach ze ztrapnění, znemožnění se nevhodnou činností projevující se nervozitou a impulzivním chováním. Cíl: Účinným jednáním prokázat pochopení. Intervence: * Naslouchej daným obavám. * Uznej užitečnost strachu. * Podporuj pacienta v kontrole nad sebou samým. Hodnocení: Nedosáhl uvolněného jednání i přes podporu okolí.

5. Stud z důvodu nízké hmotnosti projevující se vyhýbáním se ošetřovatelským výkonům. Cíl: Osvojit si způsob chování se zvýšením sebehodnocení. Intervence: * Zvyšuj jeho sebedůvěru. * Vypracuj cíle, jichž chce klient dosáhnout. * Pomáhej překonávat jeho negativní představy. * Vysvětli postup odborné činnosti. Hodnocení: Nebylo dosaženo dostatečné spolupráce.

6. Sexuální dysfunkce z důvodu psychosociálního zneužívání projevující se změnou zájmu o sebe i ostatní. Cíl: Najít přijatelné sexuální praktiky. Intervence: * Urči význam sexu pro jedince. * Hovoř o významu jeho chování. * Odkaž na profesionální pomoc. Hodnocení: Klient se zabýval sexuálními praktikami ve fantazii.

7. Sebepoškozování z důvodu nakumulovaného napětí projevující se pořezáním předloktí. Cíl: Osvojit si alternativní metody k zvládnutí negativních pocitů. Intervence: * Uč ho asertivitě. * Podporuj zdravé způsoby chování. * Mobilizuj podpůrné systémy. Hodnocení: Negativní energii využíval ke sportování.

Jak proběhla hospitalizace

V prvních dnech pobytu u pacienta převládá nervozita a úzkostné stavy. V obavách ze ztrapnění se těžko začleňuje do kolektivu, stanovenému programu na oddělení se vyhýbá, chodí pozdě, během aktivit odchází. Zčásti se snaží komunikovat se spolupacienty na pokoji a pomalu se adaptuje. V druhém týdnu pobytu je hovornější, na požadavky personálu reaguje nepřiměřeně impulzivně. Utíká z oddělení oknem nebo dveřmi, neklidně běhá chodbou, napětí se zbavuje vulgárními nadávkami a rychlou chůzí. Zklidněn naordinovanou medikací se omlouvá a vyžaduje od vybrané osoby objetí. Po vysvětlení neadekvátní reakce se seznamuje s alternativními způsoby zvládání nepříjemných pocitů. V dalších dnech u něj převládá stud před osobami jiného pohlaví. Ke spolupacientům má nemístně urážlivé připomínky, k ženám sexuálního rázu.

Po medikaci podané při úzkosti prospal celé odpoledne, prý asi 12 hodin, nic si nepamatuje. Vybídnut sestrou ke zvážení a změření krevního tlaku utekl z oddělení, vrátil se asi za 2 hodiny a rozbíjel osobní věci. Odmítl přítomnost sestry na pokoji, nekomunikoval s ní, neposlouchal.

V přítomnosti sanitáře klidný, po pohovoru s lékařem zklidněn úplně. Se sestrou komunikuje až po 4 hodinách, stydí se, vypráví o svých pocitech a studu. Stanoví jasné hranice, co si přeje a co ne, navrhuje kompromis. Při návštěvě matky je rozrušen, udává úzkostné stavy, rozladěnost, sebepoškozující myšlenky a tendence. (Bylo připomenuto zneužívání sestrou.) Z rodiny si nejvíce rozumí s matkou, se sestrami se nestýká.

Během hospitalizace však matka o syna zájem nejevila. Navštívila jej pouze jednou při domluvené schůzce s lékařkou a psycholožkou. K ukončení pobytu vyžadovala lékařka potvrdit doprovod rodinného příslušníka, ovšem bez odezvy. Za týden byla matka kontaktována telegramem a pacient propuštěn.

Z pohledu sestry

Při seznámení se choval ustrašeně a nejistě, nenavázal oční kontakt, byl mlčenlivý, na dotazy odpovídal stroze, jednoduchými větami. Po zaklepání a vstupu do pokoje nečekaně vyskočil oknem. Za několik hodin přišel s omluvou. Spolupacienti mne chodili informovat, kde se klient pohybuje a jak se chová. S personálem nekomunikoval a vyhýbal se mu. Bála jsem se jeho neadekvátní reakce nebo sebepoškození.

Šokující byla reakce na pokyn ke změření krevního tlaku a zvážení: klient odešel z oddělení, výkonu se celé dopoledne vyhýbal, po 3 hodinách vzkázal po spolupacientovi, ať si ho nevšímám a nechám ho projít do pokoje, kde začal rozbíjet věci. Odmítl být v mé přítomnosti. Pak spořádaně seděl na lůžku a čekal na lékaře, který trval na klidovém režimu. Když jsem za hodinu chtěla zjistit jeho aktuální zdravotní stav, nebyla jsem vpuštěna do pokoje se slovy: „Až s vámi budu chtít mluvit, přijdu sám!“ Po několika hodinách opravdu přišel, nejprve komunikoval za clonou, po 5 minutách rozhovoru vyšel z úkrytu. Opět se omlouval. Dohodli jsme se na kompromisním řešení a poznatku, že stačí jen dostatečně komunikovat.

Propuštění: Nový začátek?

Přibližně za 14 dní po ukončení pobytu přijel na návštěvu. Chodí do Centra duševního zdraví. Pochlubil se pravidelnými návštěvami fitness, jízdou na kole a plaváním. Od začátku příštího školního roku si zvolil nové učiliště. Kazuistika podle podkladu modelu Marjory Gordonové vypracována na základě anamnestických dat se souhlasem klienta.


SOUHRN

Autorka vypracovala popis chování pacienta-muže s anxiózní poruchou k sobě, ošetřujícímu personálu i k ostatním pacientům. Zabývala se pozorováním způsobu, jak se klient na oddělení zapojoval do stanoveného léčebného programu.

SUMMARY

The author describes behavior of a male patient with anxiety disorder, how the patient approaches himself, the nursing staff and other patients. She was observing how the client participated in treatment programs on the unit.


O autorovi: Věra Zdražilová, Psychiatrická klinika, FN Hradec Králové (zdrazilova.v@seznam.cz)

Ošetřovatelský proces u pacienta s anxiózní poruchou
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů